Příběhy

Ebon Hand
21.5.2008 11:30
Herní zážitky, které nezapomenete
Rád bych zde založil téma, kam by jste mohli psát své kvalitní herní zažítky. Podobné téma je na rpg f, ale tam nepřispívá řada lidí d20, kteří mají určitě co nabídnout.



Abych ukázal, co tím myslím, níže je jeden z mých skvělých herních zážitků o kterém jsem již párkrát hovořil, postupem času přidám další.



Rád bych, aby toto byli zápisky věcí, které se stali ve hře. Jedno jestli to napíše hráč, nebo vypravěč. Moc netoužím po teoretickém pitvání, hráčské a herní komentáře jsou vítány!
Autorská citace #41
28.5.2008 07:26 - Jerson
Jasně, jsi hledaná osoba, ke slušnému obleku máš velký výletní batoh, ze kterého ti trčí něco motané látkou. Velmi nenápadné (: )
Na druhou stranu jsem si vzpomněl na jinou situaci, kdy jsme si vyzkoušeli, jak by to vypadalo "v reálu".
Shadowrun, skupina chce zlikvidovat pár týpků, kteří o nich nemají ani potuchy. Mág v astrálu zkistí, že všichni se nechází v jedné místnosti v protějším rohu, možná že koukají ke dveřím.
Hráč: "Vezmu granát a hodim ho na ně tak, aby se ve dneřích objevila jen moje ruka, to nestihnou vystřelit." Já na to: "Fajn, máš postih -8, protože nevidíš kam házíš." Hráč: "To je blbost, trefim se i poslepu."
Hrabu pro tenisák a dávám mu ho do ruky se slovy "Tak ukaž."
Sedl jsem si naproti dveřím do rohu, hráč odešel za dveře, pak se ve dvěřích objevila jeho ruka a tenisák mě praštil do hlavy.
Čert vem pravidla, prostě se trefil i ve hře (: )
Autorská citace #42
28.5.2008 12:40 - sirien
InSpectres
Taková sitcomová hra na vyšetřovatele paranormálních událostí, dost střelená, kromě lidí tam můžou být někteří vyšetřovatelé i divní - já jsem hrál "mladého" upíra který si chtěl vyrazit mezi lidi, protože to doma byla dost otrava.
Chytli jsme jednoho chlápka, kterýho jsme podezřívali že za všechno může, a jemu rudě žhnuli oči. Co s nim? Sem se nabíd že využiju svých okultních vědomostí a vymetu z něj démona. Tak jsem ho posadil svázaného na židli, kolem jsem nakreslil nějaký ten hexagram, vzal jsem Bibli a odcitoval jsem jakýsi Ježíšův proslov typu "odstup démone". Hodim si kostičkama... a hop, dvě jedničky. Tak sem si tak jako vzplanul a proměnil se na prach.
Přišla Sathel (velmi progresivní vedoucí pobočky s praxí z McDonalda) a nevěděla co s tim, Jerson (Zbabělý agent FBI) navrhl, že mě teda jako smetou na lopatičku, a když už mě teda jako na tý lopatičce maj, tak že mě rovnou hoděj do kontejneru... v čemž mu Sathel zabránila, protože prý šlo o pracovní úraz.
Jedničky jsou v InS vůbec vtipná věc. To takhle jdu zjišťovat informace do psychiatrické léčebny a na mojí jednu kostičku kontaktů mi padne... jedna! Tak na chodbě potkám sestřičku, která zahlédne moje zuby a v domnění že jdou falešné ke mě přijde:
"Ale copak, dneska jsme upír?"
Já: "No, celej život sem upír..."
"Ale to vítežejo... tak poďte se mnou..."
A takhle jsem skončil na koňské dávce narkotit a ostatní mě tam museli vyzvedávat.
A památná je také Jersonova hláška z InS. V InS můžete jiné postavě přiřadit nějakou vlastnost, hráč ji pak může ignorovat, nebo zahrát, a pokud ji zahraje, tak dostává cool kostky navíc.
V podzemí se z jezírka vynořila chapadla a zaútočila na dvě postavy. Jerson, jako hrdinný ex-agent FBI, tam stál s pistolí a nic nedělal. Erric o něm řekl, že se tváří jako děsnej hrdina, ale je to ve skutečnosti děsnej zbabělec.
No, a pak jsme z toho podzemí odcházeli, takovou velmi temnou chodbou... a Jerson si tam stoupnul s pistolí a prohlásil k Sathel: "Děte první šéfe, já vás budu krejt zezadu"
Autorská citace #43
28.5.2008 12:58 - Jerson
Což mi připomnělo:
InSpecters, skupina vyšetřuje sněhovou bouři ve Sněmovně Lordů. Dopracují se až k sektě, která zrovna vyvolává boha chaosu. Skupina se pustí do boje, ale padají neúspěchy a díky stresu jsou na tom dost špatně, oba bojující agenti jsou téměř vyřezeni a zůstává jen vyvolávačka prakticky bez bojových schopností. Její hráčka usilovně přemýšlí a nakonec prohlásí: "Vyvolávám Amora."
Nechápavě koukám, ale hodí úspěchy, takže nechám zjevit mimimo s křídly a lukem a čekám, jak ho využije.
"Postřílej ty sektáře."
To jsem opravdu nečekal, nicméně hod je hod, takže Amor se slovy "Miluj bližního svého" střílel jeden šíp za druhým jako Legolas v Morii.
Autorská citace #44
28.5.2008 13:24 - Karel
Hrali jsme Sliders a PJ spojoval družinu.Hráč(kytarový virtuoz) jde po ulici
PJ:vidíš 3 cikány jak obtěžujou jednoho dědu
hrač:zaženu dědu na utěk
PJ:hmm,ok,cikáni ti dali za odměnu kouzelnou kytaru
Autorská citace #45
28.5.2008 13:47 - sirien
au au au...
Autorská citace #46
12.6.2008 23:04 - Rytíř
Vzhledem k tomu, že se mi vybavil jako první a dosud ho nic nepřebilo, tak můj nejsilnější herní zážitek je smrt mé oblíbené, roky opečovávané postavy elfího paladina Ae~Rijana.
Udělal jsem si ho v euforii nad (tehdy novými) pravidly Dnd 3e, které konečně umožnily mít za paladina i jinou ráci, než člověka s Char 17. :) Ačkoli byl několikráte vážně blízko smrti, Ae nikdy nezemřel, nepotřeboval žádná oživovací kouzla ani jiné berličky. Protloukl se poctivě od 1. až na 20. úroveň. Myslím, že v reálném čase jsem ho hrál asi tři roky...
Nakonec čelil asi největší možné výzvě jeho světa - na povrch země a světlo dne se vyvalila pekelná armáda ohnivých obrů a divně mutovaných skřetů a jiných stvůr, vedená nekromantickým polobohem. Měla srovnat se zemí celý kontinent. Protože Ae~Rijan téhle armádě nechtíc pomohl se na jeho svět dostat (taky dobrá historka, ale to už by bylo moc dlouhé), postavil se do čela těch, kdo jí chtěli vzdorovat.
První zkusmé střety ukázaly, že vedení armády je fakt neskutečně silné. Neustále jsme dostávali na frak, utíkali na poslední chvíli, nepříteli způsobovali jen malé ztráty. Nakonec v jednom z bojů byl i náš první padlý - věrný oř Ae~Rijana Hartakan. Kdo zná paladiny z 3e, ví, že jeho věrný oř není žádné ořezávátko. Přestože jsem měl možnost nechat ho oživit, nechtělo se mi. Pekelná armáda už byla blízko a střet s ní se zdál beznadějný. Nač ho oživovat? Jen aby mohl se mnou padnout znovu? Byl to přítel, a tohle se kámošům nedělá.
Pohřbili jsme ho do mohyly z kamení jako symbol našeho vzdoru a začali plánovat poslední šílený útok přímo na velitele armády, toho pitomýho poloboha :))
Čas to už asi zabarvil, nicméně vzpomínám si na to takto: Spoluhráči vymýšleli jednu fintu za druhou, jak se dostat na kobylku nikdy nespícímu Černému princi, nekromantickému mistru obývajícímu nemrtvé tělo nabité negativní silou. Já se toho účastnil bez obvyklého elánu. Normálně hýřím optimismem :), tenkrát mě přepadla taková melancholie a beznaděj, jako asi nikdy. Nakonec jsem je mám pocit nechal plánovat a pak si jen dal sdělit výsledek.
Když jsme druhý den, opředení ochrannými kouzly, neviditelní, klouzali vzduchem přímo k pohyblivému trůnu Černého prince, sedícímu uprostřed té třicettisícové armády oblud, obklopený čtyřkou drsně vyhlížejících obrů s tasenými dvouručními meči, jenom jsem vrtěl hlavou. Co já tady dělám? Pak dal náš kouzelník pokyn a všichni jsme na obry vrhli nějaké svinstvo, na kterém pracoval celou noc. Šlo o jediné, kamkoli je zasáhnout, ty velké, v zásadě nehybné obry. Hodil jsem 1. Mohli padnout dva obři, já svého zcela minul, takže se na nohou udrželi tři strážci. V příštím okamžiku jsme se vrhli do útoku. Všichni se báli jít blíž, mě to bylo jedno - chtěl jsem jediné, konečně praštit toho nádivu, pomstít Hartakana! A všechny ostatní, koho jsem věřil, že jeho armáda sprovodí ze světa.
Dal jsem do toho všechno a výsledkem byla rána, která Princem vážně otřásla. Svaté kladivo mu vypálilo do neživého masa sluneční znamení mého boha tak hluboko, že z toho skučel bolestí. Mávl rukou a jen tak mimochodem se nás všechny pokusil zabít nějakým temným kouzlem. Se štěstím jsme všichni odolali. Dál už si to příliš nepamatuji. Myslím, že se mě pokusil zabít ještě jednou, nějakým ještě drsnějším kouzlem. Ani tomu jsem nepodlehl, kladivo v mé ruce se třáslo touhou znovu udeřit do toho třikrát prokletého těla. A on se toho bál...
V tom okamžiku ale začali jednat už i stráže. Pod strašlivými údery jejich obřích mečů lítaly nejprve plechy mé zbroje, pak má krev, maso a kosti. Poslední úder posledního z nich mě zasáhl už na zemi a poslal mou duši na cestu za Hartakanem a mým bohem.
V tom okamžiku mi bylo náhle úplně jedno, co se stane se zbytkem družiny a se světem - Ae~Rijan byl mrtvý a mě bylo jasné, že mrtvý i zůstane. Zvedl jsem se a nechal ostatní chudáky bojovat proti tomu zmetkovi samotné další tři nebo kolik hodin, než se jim podařilo (s pomocí CP) Prince zabít a znovu ustoupit. Nikdo jiný už tam nepadl.
Tehdy mi to tak nepřišlo, ale dnes si myslím, že jsem si svou smrt sám přál. Jen jsem asi doufal, že bude o něco heroičtější, než "být během jednoho kola rozsekán ochrankou". :)))
Ale v skrumáži bitvy se to ztratilo a projevy na pohřbu Ae~Rijana byly skvělé. ;)
Autorská citace #47
13.6.2008 15:12 - Ebon Hand
Myslím, že to byla dobrá smrt. Zažil jsem už horší - o dost méně heroické
I když čas to trochu vyléčí. Musím říci, že lidi, kterým nezemřeli postavy ve světě, kde se noživuje vůbec netuší, co to je za prožitek. Ale zase na druhou stranu, jsou boje v takovém světě skutečně adrenalinové, protože jedno šlápnutí vedle znamená nevratnou katastrofu.
S tou předtuchou smrti je to zajímavé, v případě té mé neheroické smrti jsem to taky cítil už předem. A když přišlo na hody kostkou, byl jsem si jistý, že nastala poslední hodinka.
Napadla mě takové patetická myšlenka, že s každou takovou smrtí umírá kus mého já..
Autorská citace #48
13.6.2008 18:48 - Alek
Jakožto věrný společník Ae-Rijana po nějakejch 13 úrovní...přišlo mi to jako neskutečně debilní a zbytečná smrt. Pamatuju si, že víc, než ta 1, nás přirozeně vykolejila ta následná akce. To jsme jen zírali s otevřenou pusou. DM tuhle sebevražednou nabídku samozřejmě náležitě ocenil a nám nezbylo, než mu to souhlasně odkejvat. Víc už si z toho boje nepamatuju, vůbec si nevybavuju nic po téhle smrti. Asi mě to zaskočilo víc, než Rytíře...ostatně, jak říká, on se na to připravoval asi už dýl. Ale moh mít soucit aspoň se mnou, s věrným to přítelem. :-)
Já svou postavu zanedlouho opustil, protože bez Aeho to prostě nebylo ono. Asi mi chyběl ten mladičkej hejsek, co měl na svědomí vypuštění balroga, armády temnot a spousty dalšího. Pohřeb byl smutnej, ale někde na pozadí toho bylo slyšet, jak si svět oddechl. :-)
Autorská citace #49
13.6.2008 18:50 - Rytíř
Je to tak, bylo to nejlepší možné završení kariéry "potulného šampiona dobra" ;) Tenhle střet byl největší za celá staletí a nakonec se lidi a jejich spojenci ubránili. Takže na padlé má kdo vzpomínat, což je základ - jejich smrt má pak rázem svůj smysl...
Máš pravdu, že boje ve světě, kde se nedá oživit, mají jinou příchuť. Ono je znát i když se stane méně dostupné okamžité magické léčení a hráči si dají práci s detailnějším popisem utrpěných zranění. :)
jo, předtuchy a hody kostkou.. o tom by se taky dalo povídat, co :) Ale líbilo se mi, jak vám přiletělo hejno strak během hraní cesty do Podsvětí. Když se něco takového povede, mrazí z toho v zádech a člověk se skoro bojí hrát dál.. a nechce se mu přestat, co? Mám pocit, že jsme něco podobného taky zažili, ale nevybavuju si detaily, bohužel.
Autorská citace #50
13.6.2008 19:09 - wraiths
nevim, me zda tohle jako hloupa a zbytecna smrt. na tom nic heroickyho nevidim. mozna, to je tim jak to rytir popsal,mozna to je tim.ze to beru jako nezasvedceny poradne do pribehu. Ale asi te Rytiri muselo vzit. ja si pamatuji jak ,kdyz kamaradovi umrela postava,takze se zvedl sel u kamose ke kvetinaci,udelal tuzkou dirku a zahrabal tam svou figurku mrvyho carodeje. v ty chvili se nikdo nesmal i kdyz to ted vypada komicky. jo a ten kamos kde jsme hrali tvrdi ze i kdyz je kytka davno chcipla tak ten kvetinas porad ma na skrini....z piety.
Autorská citace #51
13.6.2008 21:56 - Fritzs
Rytíř píše:
Máš pravdu, že boje ve světě, kde se nedá oživit, mají jinou příchuť.
Jakou mají příchuť boje ve světě, kde se dá oživit...?
Sice jsem DnD párkrát hrál, ale nikdy ne na tak vysoké úrovni aby se o nějakým oživování dalo mluvit...
Autorská citace #52
13.6.2008 23:50 - Rytíř
Jaké to je? Asi jako když hraješ v kasinu vabank, sázíš vysoko a riskuješ i poslední žeton, raduješ se z výhry... ale celou dobu víš, že jsi za ty žetony nezaplatil ani korunu. A že když ten poslední prohraješ, můžeš se zvednout a jít si ke kámošovi u pokladny pro další hrst.
Smrt postavy má hořkost prohry, nikoli ztráty.
Těžko se to vypovídá :) Ale rozdíl v tom je.
Autorská citace #53
15.6.2008 12:24 - Malfin
Zažili jste již bitku ve vlastní družině? Já jednou...nepříčetného trpaslíka jsme omráčili, svázali...došlo k tomu tak, že se hráč začal nudit během vyjednávání o přechodu přes most a případném mýtném a zaútočil (navíc jsme potřebovali další informace, které už jsme skoro měli). Strhla se mela.
Autorská citace #54
15.6.2008 14:26 - Jerson
Třikrát v jedné družině - rytíž proti paladinovi, rytíř proti assasinovi a rytíř proti paladinovi, assasinovi a válečníkovi - to když ho nechtěli nechat jít bojovat s drakem, aby tam neumřel, a no si to nechtěl nechat vymluvit.
V minulé kampani dvakrát, poprvé jen takové škádlení - napřed Freya samopalem do kluků, o dva dny později jeden z kluků kulometem do Fryi. Podruhé když se dohadovali, zda půjdou znovu do opuštěného domu, kde už málem zemřeli, a Atonovi selhal nalezený samopal, tedy vystřelil, už nevím do koho, ten si to nenechal líbit, pak se do toho vložil i Walter ... no, vždycky to všichni přežili, na rozdíl od jiných akcí.
I když úplně nejhorší - mylšleno nejsilnější - byla smrt všech tří postav na konci první části kampaně. (kdy nikdo nevěděl, že je to první část ze tří) Postavy vybojovali bitvu na Měsíci, kde porazili dvojnásobnou přesilu, zlikvidovali plukovníka Fünfzehna, což bylo něco jako Cthulhu převlečené za člověka, a zavřeli interdimenzionální bránu, takže skvělý úspěch - jenže ani v jedné ze tří raket nebylo palivo pro návrat na Zem, protože Fünfzehn s návratem nepočítal, a mí hráči to nevěděli.
Asi deset minut se opravdu snažili vymyslet, jak se vrátit, než pochopili, že tyhle karty jsem jim rozdal předem a řešení neexistuje. A že ve skafandrech má každý zásobník s otráveným plynem, který mu ale musí pustit někdo další.
Autorská citace #55
16.6.2008 13:57 - sirien
Jerson: Nezapomněl jsi na něco? Ebon Hand který vezme pistoli, střelí do svého spolupachatele, když po nich de Wermacht (Gestapo, SS... nevim), a začne řvát "Amerikanen sind hier!!!" a Ebon Hand který zastřelil Akitu, protože Akita chtěl zničit reaktor? :)
Autorská citace #56
16.6.2008 14:02 - Jerson
To nejsou souboje v družině, to byla pokaždé jedna rychlá akce bez možnosti se bránit (: ) Ale ano, uniknout z nebezpečí tím, že zabiju svého dosavadního kolegu, to byla dobrá akce.
Autorská citace #57
16.6.2008 17:28 - Ebon Hand
:-) Jo to byli časy.. Vídíš Siriene, je to ve správném vláknu.
Nezapomněl si na to. A obě ty situaci měli své kouzlo! :-)
Autorská citace #58
17.6.2008 21:52 - Malfin
Tyto "časy" je třeba si poznačit...a využít :)
Autorská citace #59
18.6.2008 07:30 - Jerson
Využít? Jak? -----
Mám dojem, že do tohoto tématu je užitečné psát pouze zážitky, které si pamatuje i někdo další, protože jinak se k nim nikdo jiný nevyjádří. Něco jako hlášky ze hry, které v 95% případů přijdou vtipné pouze lidem, kteří danou hru zažili a znají všechny souvislosti.
Nebo myslíte že ne?
Autorská citace #60
18.6.2008 08:12 - Quentin
jerson: myslim, ze ne. Nektere sceny se mi vazne libily.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.086239814758301 secREMOTE_IP: 44.210.78.150