Příběhy

Ebon Hand
21.5.2008 11:30
Herní zážitky, které nezapomenete
Rád bych zde založil téma, kam by jste mohli psát své kvalitní herní zažítky. Podobné téma je na rpg f, ale tam nepřispívá řada lidí d20, kteří mají určitě co nabídnout.



Abych ukázal, co tím myslím, níže je jeden z mých skvělých herních zážitků o kterém jsem již párkrát hovořil, postupem času přidám další.



Rád bych, aby toto byli zápisky věcí, které se stali ve hře. Jedno jestli to napíše hráč, nebo vypravěč. Moc netoužím po teoretickém pitvání, hráčské a herní komentáře jsou vítány!
Autorská citace #1
21.5.2008 11:31 - Ebon Hand
Hrajeme dlouhé kampaně v AD&D. Hrál jsem válečník, jež věřil v boha osudu Bach-Redena. Dokazoval to tím, že v případě nejistoty družiny kam se vydat, navrhl hod kostkou na Bach-Redenovu volbu. Pokud hodí 1-5 jde se bezpečnější cestou, pokud padne 6, jde se tou ostřejší. Poprvé se tak stalo u magické brány, zda jít dovnitř, či nikoliv. Hod kostkou.. 6! Postavy vlezli dovnitř a strašně dostali od stráčce na druhé straně. To se postupně opakovalo třikrát při dalších příležitostech, vždycky jsem hodil šest(!). Pak v jedno boji umřela kamarádova postava Barbara a ostatní se ho rozhodli dojít vysvobodit do záhrobí. Probili se přes strážce branou (to tu také někdy popíši!), přešli pláň mrtvých s pomocí kouzel a došli k paláci stráženém Spektrou, kudy museli postupovat dál do sféry Barbarského záhrobí. Strhla se další řež a postupně umřeli další čtyři postavy. Zůstal můj válečník a kouzelník kamaráda Ondry. Nakonec jsme Spektru zabili, ale hrozně nás vysála. Já zůstal na třetí, on na druhé úrovni. Prošli jsme branou do paláce a ta mám vysála další úroveň. Stáli jsme sami dva před branou do dalších sfér, kde jsme tušili Barbarské záhrobí a nemohli se dohodnout, zda tam takto zmasakrovaní vlezeme či nikoliv. Po hádce jsem navrh, že Bach-Reden rozhodne kostkou. Kamarád Ondra se na mě dlouze podíval a promluvil ústy svého kouzelníka: "To snad nebude třeba.." Nasadil si válečnickou helmu, jež jsme nesli Barbarovi a vyrazili jsme.. (Pro úplnost barbarova duše nás nepoznala..)
Autorská citace #2
21.5.2008 14:08 - Rytíř
To byl vážně osudový bůh! :)
Je hezký, když při výpravě na záchranu jednoho člověk zemřou čtyři jiní.. tomu se říká věrnost! Takle jaks to odvyprávěl mi přišlo, že celá ty výprava do podsvětí byla dost osudná komplet všem. Vážně to dopadlo takovým happyendem, smrtí všech?
Jinak přemýšlím nad mým nejsilnějším herním zážitkem, ale vybavuje se mi pořád jen smrt mé oblíbené postavy.. no asi to bylo silný, jak se zdá. Až bude kdy, tak to zkusím popsat (i když jsem to mam pocit taky už někde sděloval).
Autorská citace #3
21.5.2008 14:55 - sirien
ok, přehodim sem věci co sem psal na RPG F
Já mám dva pěkné herní zážitky z Pavučiny co teď hrajem - první je už starší. Skupinka se rozhodla, že oberou tři středoškolské čarodějky o mocnou magickou knihu. Tou dobou už postavy vládly trochu kouzly, ale nijak extra, zatímco ty tři čarodějky měly od knihy vypůjčenou fakt dost slušnou moc. Předpokládal jsem, že si vyhlídnou která z nich má knihu, budou jí sledovat domů a někde po cestě si jí podaj - čtyři na jednu. Ale ono kulový, jak mají hráči ve zvyku - přesně naopak. Sami se rozdělili na dvě dvojice, jedna šla někam dopryč a Sathel s Quasitem se rozhodly knihu ukrást, když byly všechny tři školačky pohromadě. Protože ve svých hrách vždy hraji podle hráčů beze stopy RR, tak jsem si řek: Fajn, chtěj to, maj to mít, dostanou děsně po hubě a víckrát si podobný kousky rozmyslej. No, Quasit a Sathel (postavy Vojtěch a Diana) naběhly na školačky... a začalo se fightit. Hrajeme ve FATE, takže se hází těma čtyřma +/0/- kostičkama... já přísahám, že tolik mínusů naráz sem za celou historii svýho hraní FATE nejen nenaházel, ale ani neviděl. Mocný kabal tří čarodějek se zmohl jedině na to, aby telekineticky rozházel knihy z polic, podpílil něco úplně jinýho, než podpálit chtěli, jedna z nic co dělala karate si při úderu málem sama zlomila ruku o bezbranou Sathelinu postavu... prostě debakl na n-tou, byla to fakt funny scénka, když tam Quasit a Sathel neohrabaně utíkali s knížkou a snažily se je zastavit totálně neschopný teenagerky. Měl sem dojem že hrajeme spíš nějakej sit-com než vážnou hru.
Druhej pěknej zážitek mám taky z Pavučiny, doclea nedávno. Quasitova postava (idealista, emotivní, dobrej v capoeiře)) a Filipova postava (pragmatický, chladný, mistr kung-fu) se názorově těžce rozešly ohledně jedné dost podstatné věci. Quasit se na Flipa rozeřval, ten mu ledově klidně vzdoroval... já sem to jako ST vůbec nečekal, jen sem valil oči, zalez sem si hluboko do křesla a tiše sem sledoval, jak ta hádka pěkně graduje, Quasitova postava pomalu chytla hyster, Filipova přešla do chladného a odměřeného vzdoru... oba už docela slušní mágové, pak tam začaly padat věci jako "chceš si to vyřídit?" "chceš se rvát?" "tak fajn..." těšil sem se na suprovej masakr... nakonec to nějak smířlivě ukončili, ale roleplaying výtečnej
Autorská citace #4
21.5.2008 14:56 - sirien
/30. prosinec/
Včera v Pavučině se mi líbily dvě scény.
První, když Li Feng (Filip) ve spánku prožíval malé rozdvojení osobnosti spojené s projevy jeho magické moci do okolí. Jeho magie je magi iluze a klamu, ale z jistých nepodstatných důvodů to nabralo trochu brutálnější formu než obvykle a Li Fengovo minulé já se pokusilo ostatní povraždit - vytvořilo jim iluze ohrožení před se kterými se pokoušeli bojovat, takže Diana (Sathel) se snažila zachránit svojí sestřenku před vrahem, přičemž málem vyskočila z okna, na poslední chvíli se zachytila a vyšplhala nahoru (což jsem jí popsal jako že zakopla, padala na zem, ale zachytila se stolu a vytáhla se na něj), pak málem vyskočila, když stála na rantlu... Její sestřenka Julie se málem podřázla v domnění že řeže do ruky někoho kdo jí škrtil a Vojta (Quasit) to zase napral plnou rychlostí do stěny, pak vyběhl ven, kde to málem napral plnou rychlostí hlavou o roh domu... Vlasák pak to kouzlo narušil, takže všichni tři dostali na chvíli flash toho co se děje ve skutečnosti - Quasit se na poslední chvíli uhnul a jen se rozbil o stěnu domu, Sathel zůstala viset z okna... rychle se to střídalo a bylo to docela napínavý.
Druhý bylo, když se PC snažily zachránit Julii (sestřenku Satheliny postavy) před tím, aby ji zničilo jendo mocné kouzlo. Aby jí pomohli, tak jí vzali do Proganu - "druhé strany" Prahy, do světa magie, jenže Julie byla člověk, ne mág, takže kdyby se tam probrala tak nejspíš zešílí, takže jí nadopovali nějakejma lektvarama aby spala a mysleli že to snad bude vklidu. Někdy nad ránem Julie najednou ztoporněla a začala odříkávat nějaké verše v neznámém jazyce, s očima vytřeštěnýma do stropu, očividně v tranzu... všichni se tam vyděsili, vůbec nevěděli o co vlastně de, Quasit jí zacpal pusu, ale ona mluvila dál... nakonec se probrala, byla vzásadě normální, jenom všichni docela zírali, protože se probudila v mága, ale narozdíl od nich se probrala s implantovanýma základníma vědomostma o Skutečném světě...
Autorská citace #5
21.5.2008 14:57 - sirien
já si teď vzpoměl na jednu starší hru Exalted s Alnagem (Quasitem a hRobem). Postavy se dostaly do jednoho města a po něčem tam pátraly, se tak jako poflakovaly okolo, až se vydaly do přilehlého lesa tušíc, že je v něm nějaká klíčová stopa. Chvíli nic moc, pak se prostě otočily a vrecely se, přičemž narazily na studánku s jezírkem ze kterého dále pokračoval potok. Tam se rozhodly zastavit, osvěžit se... načež se tam ukázala bohyně té studánky, nasraná na dragonbloody, kteří jí tam dělaly poslední dobou zatracenej bordel (intrikařili tam mezi sebou...) a v domění, že postavy jsou taky dragonbloodi (tuším že se za ně i vydávaly? už nevím) je začala strašně sekýrovat, buzerovat a tak. Alnag s ní vyjednával, Quasit jí měl plný zuby a chtěl vyadnout, hRob, hrající mnicha, vklidu pozoroval dění... až nakonec ruply nervy i Alnagovy, hrajícího Downa, a svůj argument zakončil výkřikem "ve jménu božím". Bohyně se mu samozřejmě vysmála a zeptala se kterého že to boha má namysli, načež Alnag, naprosto vychutnávajíc okamžik, se zářícíma očima, strhl ze zad svojí dvoumetrovou zlatou traverzu který řikal meč, zarazil ho do země, nechal na sobě vzplanout symbol Downů a na půlku čajovny procítěně vykřikl: "Ve jménu Neporaženého Slunce!!" To byla tak archetypálně Exaltí scéna že sme všichni skoro padli...
A druhá pak byla Alnagova diskuse s jednou dragonbloodkou, která vedla patrolu do lesa s cílem najít a zničit "anathemu" (fiktivní, věděla že tam žádná neni, protože to byla jen dragonbloodí vnitřní intrika - ale přepočítala se ). Potkala tam Alnaga - menšího obra svalové hmoty, a nastal střet dvou těžkých arogancí - povýčené dragonbloodí šlechtičny a na dragonbloody dopálenýho solára. Už je to dlouho a nepamatuju se ten dialog přesně, ale probíhal zhruba ve stylu výměn typu: DB: Kdo jsi? - Alnag: Nestarej se a jeď. DB: Co tu děláš? - Alnag: To je moje věc, chtělas jet do lesa, ne? DB: Co si to dovoluješ? - Alnag: Hele, seber se i s tou bandou a padej do lesa honit anathemy, šup šup... DB: Cože? Já jsem šlechtična z domu ohně a tohle si ke mě nebudeš dovolovat!! - Alnag: Ale no jo, jasně... nebylas už na odjezdu takhle náhodou? samozřejmě to skončilo tim že se do sebe pustili... no, do té chvíle byly anathemy pouze vymyšlené, ale v okamžiku kdy z Alnaga (v bitce asi s pěti dragonbloody) vytryskl k nebi mohutný sloup zlaté záře, následně zformovaný do tygřího avatara, tak už nebylo o čem pochybovat
Autorská citace #6
21.5.2008 16:55 - sea
Postavy putovaly do chrámu Vševědoucí Bytosti. NPC bardka 9lives jim řekla, že ve městě Kamenný Most je neprávem k popravě odsouzen jistý Ayren za to, že zabil starostu a otrávil jeho dceru Rissu, kterou miluje, ale měla se vdát za někoho jiného. Fren (tiefling, alchymista) jim otevřel portál do města, kde 9lives odpoutávala pozornost (v Santovském oblečku to šlo snadno), Rella (půlanděl/půldémon, hraničářka) a Mab (elfka, kouzelnice) neviditelné letěly unést Rissu, chtěly jí zkusit vyléčit někde, kde bude klid. Mab jí teleportla pryč. Shell (půlelfka, zlodějka) a Bowen (půlelf, klerik) se snažili zmátnout stopy. Fren zatím vyjednával Ayrenovo propuštění, a to tak, že na radnici přišel obalený výbušninami (pod pláštěm), a měl tam "dojemný" proslov o tragické lásce. (není to doslovně) "Vážení členové rady, přišel jsem vás požádat o propuštění nespravedlivě obviněného Ayrena," ukazuje výbušniny. "Přece nemůžete být tak krutí k jeho tragické lásce. Ukažte, že máte srdce!" jeden z radních právě zemřel na infarkt. "Vidíte? Tenhle měl srdce!" Samozřejmě ho obklíčily stráže. "Dá se to odpálit i dotykem, jen do toho!" stráže utekly. Propuštění dojednal a i s Ayrenem běželi ke kašně, kde byl portál. Zbytek družinky se tam tou dobou stahoval taky. Relle pár metrů před portálem vypršela neviditelnost a Fren u portálu vyčaroval iluzi obřího anděla s planoucím mečem. Všichni šťastně utekli, ale jejich akce měla nepředvídatelné účinky. Obyvatelé města si totiž řekli, že Nebesům se nelíbí počínání nového starosty, takže to on zabil svého otce! Družinka se pak musela vydat na druhou záchrannou výpravu.
Autorská citace #7
21.5.2008 17:05 - Ebon Hand
Rytíř: Ne, ty naše dvě postavy přežili. Bohužel barbar odmítl opustit podsvětí. Moje se stala, dá se říci, paladinem Bach-Redena a začala se sama potloukat světem a řešit osudy. Kouzelník změnil školu a dal se na necromantickou dráhu.
Autorská citace #8
21.5.2008 20:08 - Rytíř
Ebon: tem kouzelník je fakt sympaťák :) A změna na paladina boha osudu.. jo, takle to dává hezký smysl ;) Co zbytek družiny?
Autorská citace #9
21.5.2008 21:06 - Gurney
Ještě v DrD kámoš PJoval jakési gameconistické (pro neznalé dobrodružství dělaná pro vyřazování družin, už pro holé přežití jsou většinou nutností úvahy typu "podle polohy narezlé vidličky v tamhleté neviditelné chatě je nutné vytřískat ze starosty vesnice informace o jeho padesát let mrtvé babičce" :) dobrodružství a situace se vyvinula tak že aby přežila družina bylo nutné obětovat v určitém čase nějakého člověka z blízké vesnice. Věděli jsme že jeden člověk z vesnice kdysi zabil malého chlapce, dnes ducha (který ale přes veškeré naše snahy, narážky a nakonec i proklínání nebyl ochoten připustit že je mrtvý a už vůbec ne označit vraha) a výběr se zúžil na dva hlavní podezřelé.

Mezitím nám ale došel čas a už tak jsem stíhali jen tak tak a že naše postavy nebyli stoprocentní klaďasové sberali jsme podezřelejšího ze dvou vyděšených chlápků a i když byl původní plán výzva na "čestný" (protřelý šermíř cca 6.lvl proti vesnickému lovci, když moc tak na 2.úrovni) souboj nakonec vzhledem k časové tísni nezbylo než aby moje postava mága vesničana zavraždila jedním mentálním úderem. Následné porcování oběti na oltáři a pití krve člověku taky na pohodě a duševním zdraví nepřidá a i když jsme se později dozvěděli že jsme vybrali skutečného viníka, tak tohle ve mě zanechalo hlubší dojem než koukaní na Hostel (pak že RPG hry jsou nenásilná 12+ zábava :D

Abych to dokončil tak polovina postav včetně toho mága nakonec zahynuli coby duchové vysáti jakýmsi magickým pohárem s notným přispěním malé holčičky kterou družina a zvlášť ten mág předtím za cenu vlastního života bránil (přehlédli jsme další rezavou vidličku). Btw vše začínalo jako docely jednoduchý a psychicky nezávadný lov na vlkodlaka, co ohrožoval právě tu vesničku.
Autorská citace #10
21.5.2008 23:08 - Vannax
Taky přihodím:
Při jedný delší kampajně se už poměrně sehraná družinka mých hráčů dostala do situace, kdy byli nuceni jít zachránit jednu osobu, která byla unesena a ukryta v jednom klášteře zastrčeném hluboko v lesích. Mniši z kláštera sice již dávno vymizeli, ale usídlila se tam početná skupina masových golemů, kteří právě drželi hledaného zajatce.
Naši hrdinové se po dlouhém váhání rozhodli použít líčidla a podobně, namaskovali se a v přestrojení za masové golemy se jim podařilo se dostat do kláštera. Po zhruba týdenním takřka bezproblémovém pobytu zde se jim nakonec podařilo hledaného zajatce najít a protože věděli, že během záchrany chyběli při pravidelných pracích a rituálech golemů, bylo jim jasné, že jsou zároveň prozrazeni. S notnou dávkou štěstí se jim podařilo před zalarmovanýma golema z kláštera uniknout.....
...jeden z hráčů se ale rozhodl, že se ještě půjde podívat, co že ti golemové dělají. Nepřežil.
Dodneška jsem nepochopil, proč ho to napadlo, ale tahle příhodka mi utkvěla v hlavě.
Autorská citace #11
22.5.2008 09:17 - Quentin
Nemam moc casu, tak zkusim co nejstrucneji v bodech popsat uryvek z nasi asi mesic stare hry ve FATE, masteroval jsem ja, Duelistu hral Marek
flashbacky jsou kurzivou
Duelista (dobrodruh z padleho radu templaru, musketyr a devkar) dostane zpravu od Bernarda (rodinny sluha ne nepodobny Alfredovi z batmana), ktery ho vola zpet do Elb, protoze ma strach o jeho otce, jenz se vydal na jizni kontinent a uz pul roku se neozval.
Duelista k ceste do Elb vyuzije lode kapitana goblinich korzaru Marika Ogrela. Po ceste mu pomuze porazit gigantickou chobotnici a ziskava podil z pokladu, ktery lod veze, coz mu pozdeji pomuze zaplatit vypravu na jizni kontinent.
Pri pripluti do Elbskych pristavu zahledl Britvu, lod kterou uz nikdy nechtel potkat...
Pred 13ti lety byl Duelista jednim z piratu na Britve, nespokojen se zpusoby kapitana vyzval Bazira Kazisveta na mece s tim, ze prezivsi se stava novym kapitanem. Duel ale hrozive prohraval a nakonec utekl pred jistou smrti skokem do more a odplaval kamsi k ostrovum
Dal si bacha, aby ho zadnej piratskej veteran nepoznal(coz se nepovedlo) a prochazel mestem smerem k slechtickemu sidlu jeho rodiny. Po ceste se odehrali setkani s ostatnima postavama, ktery v mezicasech odehravali svoje pribehy (slo o orkskeho barbara a jednoho padleho paladina, kteri si sli po krku, oba hraci )
V podvecer dorazil do vily za Bernardem a hned pri vstupu...
Scena z mladi cca 18let nazpet; predstaveni duelisty jako slabeho astmatickeho chlapce, otce mocneho templare, matky prekrasne knezky, starsiho bratra talentovaneho sermire
Bernard mlademu panovi vysvetlil, proc a kam otec odjel a pripravil veceri na kterou pozval i Arianu, duelistovu lasku z detstvi. Dozvedeli sme se, ze kdyz Duelista pred 15ti lety, kvuli sporu s bratrem a otcem po matcine smrti odesel z domova, tak Arianiny rodice dohodli svatbu s nekym jinym kvuli majetku
Dalsi den se Duelista vydal zarizovat veci a lidi na svoji vypravu na jih, ale odchytil si ho jeden z Bazirovych piratu a hned zacal z vostra, ze jestli neprinese z templarske knihovny mapu Ztraceneho mesta, tak Ariana zemre
15ti lety Duelista sedi pod strazni vezi na ktere ma hlidat, ale nemuze tam ani vylezt protoze ve meste jsou slavnosti a kour z mnoha ohnu mu vyvolal astmaticky zachvat. Prichazejiciho demona si vsiml az kdyz preletel hradbu a ani potom na nej nedokazal nikoho upozornit, protoze zvon je na vezi a kricet proste skrze nedostatek vzduchu nedokazal, jakkoli se snazil ... demon miril k jeho matce, knezce
Duelista se chvilku deprimuje nad tim, jak svou neschopnosti zabiji sve blizke, ale nakonec si slibi, ze Arianu nedostanou
Do templarske knihovny se dostal, jako syn sveho otce, ale samotna kradez se zkomplikovala pritomnosti necekanych impu - nasleduje jeden z nejlepsich boju, co jsem v rpg zazil (snad popisu jindy)
Po boji duelista povypravi vsechno knihovnikovi, ktery slibi pomoc a svola templarske rytire
Na Britve se vsechno semele celkem rychle, Bazir dostane (falesnou) mapu, templari obklici piraty na palube, jenze Kazisvet stoji na rahne a stale drzi Ariane nuz pod krkem. Duelista presekne lano, jehoz protivaha ho vynese ke kapitanovi. Ten se s nim ale nehodla zdrzovat, obetuje svou skupinu piratu na palube, presekne vlastni pripravene lano a necha se vynest na vedlejsi obrovskou obchodni lod a veli vyplout (vsechno mel uz domluvene, na Britve nechal jen tu cast posadky, ktera ho chtela svrhnout)
Otec, bratr a Duelista stoji nad umirajici matkou, ktera se nechala prekvapit demonem a utrzila smrtelne zraneni. Krasna knezka lezi v bilich prosteradlech smrtelne postele, prikrivka nad brichem prosakuje nezastavitelnym krvacenim. Pribiha mumlajici bernard, opakuje, ze tohle je nase posledni a vyndava z klenotnicky ampuli s zivou vodou. Matka ji serve v dlani a pravi "Synove moji, poslouchejte dobre. Cisar Medeus predpovedel, ze jednoho dne budete stat mezi zemi a invazi demonu, ze ceka vas velky osud, ze dokazete COKOLIV" pak se kraticce zahledela do stribrne zare zive vody "Tahle je posledni" ...to dopovedela a posledni ampuli s zivou vodou nerozbila o svoje zraneni ale o duelistovu hrud. Ona vydechla naposledy a on se poprve v zivote nadechl zhluboka!
Duelista stal na rahne a ziral na odplouvajiciho Bazira s Arianou. Nedrzel se ... stal jen na nohach ... lod se houpala ... foukal vitr ... Bazir se mu smal jako pred 13ti lety ... templari nemeli co udelat. Vzpomel na matku, sundal ze zad svou musketu a jako by stal na pevne zemi zamiril a strelil Bazira primo do hlavy!
, , ,
ani jsem to po sobe necetl ... nemam ted vubec cas, ale nejake reakce si rad poslechnu, kdyz to prelouskate, nektere vety asi nebudou davat smysl, omlouvam se ... musim jit pracovat. Pripadne otazky urcite zodpovim (asi je to trosku zmatene s tema casama)
Autorská citace #12
22.5.2008 10:32 - wraiths
QuentinW: joo tak to je dost "prospikovana" zapletka! muselo to byt dobry.
Autorská citace #13
22.5.2008 14:34 - Ebon Hand
Rytíř: K mé postavě, vracel jsem ze záhrabí na hrad svého strýce, aniž by mě kdokoliv poznal (zbroj s nasazenou maskou osudu). Při příjezdu jsem zjistil. že město padlo a vede jej nový šlechtic, kterému radí mocný kněz náboženství, které jsem nenáviděl. Již v záhrobí jsem si zvolil k meči vrhací kladivo jako dostatečně osudovou zbraň. Přijíždím na koni k bráně vnitřního města, na náměstí čeká "nové vedení" města. Zastavuji pět metrů před nimi. Obhlídnu protivníky, potěžkám vrhací kladivo. Kněz začíná kouzlit, já vrhám kladivo mířeným útokem knězovi do ksichtu, házím 20, kněz dostává pumelici přímo do zubů, hrotí se na kolena a snaží se přes rozbité zuby dokouzlit charmovací kouzlo: "Vdejfe, odvož své zbvaně..", jež se zamožřejmě míjí účinkem. Pak pohlédne na šlechtice, jež ho utře: "Přestaň se tu válet a huhlat." Kněz pohlédne na mě a já nenuceně odpovím: "To je osud!"
Pak samozřejmě následovala ukrutná řež.
Kouzelník zatím zůstal v záhrobí, kde se věnuje dalšímu studiu necromancie, ideální místo.. :-) Ještě by měl zahrát svůj návrat mezi živé. Hrajeme to s dlouhými mezerami už asi 6 let.
Ostatní z družiny zahynuli v záhrobí a byli mrtví. Udělala se nová družina s novýma postavama. Je pravda, že někteří hráči z toho byli dost vykolejení, ale já s hráčem kouzelníka jsem je varoval již před cestou do záhrobí, že se nás mnoho nevrátí.
QuentinW: Dobrá story! Hodně komplikované osudy postavy. A dobrá trefa. Tyhle vyjímečné okamžiky miluji! :-)
Autorská citace #14
22.5.2008 15:38 - Quentin
ebon: tu tvou prvni prihodu s osudovou kostkou uz jsem vypravel mockrat :) snad ti to nevadi
Autorská citace #15
22.5.2008 16:37 - Malabar
Taky prispeji. Na todleto nemohu opravdu zapomenout:
Hlavni zaporak - upir, se konecne ke konci tazeni poprve setka s postavami hracu tvari v tvar. Cele tazeni ho dobroduzi vnimaji s respektem. Pronese dlouhy zlovestny monolog po kterem zacne boj.
Hlavni bijec druziny utoci jako prvni, pada mu 20, to s jeho mecem ktery ma specielni vlastnost ze pri kritice(20) oddeli nepriteli hlavu od tela znamenalo velmi rychly konec halvniho zaporaka. A ja sem to jen tak nerozdechal do dnes :) Aspon ze hraci byly spokojeny :D
Autorská citace #16
22.5.2008 17:22 - Ebon Hand
2Q: nevadí, já ji mám moc rád a proto mě to těší!
Malabar: Z tohoto důvodu jsem proti takovýmto zbraním (jako hráč), hlavní záporák má mít tuhý kořínek a ne dopadnout takhle smolně. Pro tebe jako vypravěče to taky nebyl moc dobrý zážitek.
Autorská citace #17
22.5.2008 18:10 - Jerson
Tak já přidám jeden, který byl fakt dobrý i pro mě jako Vypravěče.
Skupina je na Německé bitevní lodi, Freya je zajatá velitelem SS Dirkem a Charles s Walterem ji hledají. Naštěstí jediná holka v černé kombinéze se neutají a tak snadno vyslechnou dva námořníky, jak si o ní povídají a zjistí i místo (protože mi padl fatální neúspěch na náhodu)
Najdou její kajutu, otevřou, ona chvíli kouká, pak se dají do řeči, ve kteér jim prozradí, kdo ji vlastně vězní. Ve chvíli kdy zmíní Dirka se tento objevuje u dveří do kajuty. Sám a neozbrojen.
Oznamuje jim, že stejně nemají šanci a měly by se vzdát. Nicméně Walter tasí svou pistoli (Walther PPK) a namíří ji Dirkovi na hlavu, co udělá když ho teď zastřelí. Freya za jeho zády prohlásí, že se mu (Waltrovi) to stejně neporaří, protože Dirk se zastřelit nedá - ona to už zkusila, když jí zajímali. Dirk Waltrovi s klidem oznamuje, že to klidně může zkusit, pokud si je opravdu jist, že se trefí a kulka se třeba neodrazí od silných ocelových stěn zpátky k němu. A kromě toho má nůž na břiše.
V tu chvíli tasí Charles svůj revolver a míří Dirkovi na hlavu z boku, tedy do chodby, s otázkou co udělá teď. Dirk schovává nůž a v klidu Charlesovi odpovídá: "Myslím že tohle by už stačilo. Teď schovejte zbraně a pojďte za mnou, stejně vám nic jiného nezbývá."
Freya se v místosti zvedá, že tedy půjde. Walter ale váhá, protože příležitost zastřelit jejich úhlavního nepřítele (který na ně několikrát poslal jednotky SS s úmyslem je zabít) se už nemusí naskytnout. Hráč to nechce rozhodnout sám a tak si raději hodí na vůli, padá neúspěch, tak stiskne spoušť. Rána nevyjde. Dirk mu vysvětlí, že týden na mořském vzduchu bez údržby (Vy jste na ni samozřejmě zapomněl) má na tyto pistole určené do města neblahý vliv. (Hráč si hodil docela špatně). Takže Walter sklání pistoli.
Charlese už svrbí prst, protože teď už je přesvědčen, že Dirk nějak ovlivňuje zbraně protivníků. "A co když vystřelím já?" Jako Vypravěč vím, že tyhle pistole se nemůžou zaseknout. Když to zmáčkne, tak Dirka fakt zastřelí, ale za něj odpovídám: "Jenže vy nevystřelíte," a Dirk odchází do štábní místnosti bez onhledu na to, že mu Charles míří zezadu na hlavu.
Ten nakonec sklání revolver a všichni tři jsou za ním, přičemž se po cestě dohadují, jestli by ho mohli zastřelit nebo ne.
(A nutno říci, že ač měli ještě dvakrát příležitost, tak se Dirk dožil konce světa spolu s ostatními lidmi.)
Autorská citace #18
22.5.2008 18:51 - Alnag
Včerejší Star Wars... Veronika hází na damage pomocí Force Stun (zraňuje víc protivníků naráz) - 4d6 - výsledek zde. Jsem si jistý, že na to nezapomeneme ještě dlouho...
Autorská citace #19
22.5.2008 20:39 - sirien
nasere
Bych taky přidal něco ze současnejch Star Wars, teda, kromě hlášek který tam padaj, ale ona je to taková... táhlá atmosféra, je to výborná hra ale je taková celistvá, nějaký konkrétní lepší místa se z ní vytrhávaj blbě.
Ale snad aspoň tohle:
Vrátili jsme se z jený děsný honičky po galaxii se Sithama za zády do Republiky, moje postava dělala docela slušný přešlapy ohledně Kodexu Jedi, Sethiina postava odmítala převzít zodpovědnost za planetu která ji nutně potřebovala, navíc jsme se poflakovali s Mandalorianskym dark side Force-userem který měl Sithský výcvik. Po příjezdu si nás Rada Jedi zavolala na kobereček. Moje postava dostala děsivou sprchu, ostatní jen střední a byli propuštěni s tím, že pokud nechtějí Republice pomoct, tak se jí alespoň nemají plést pod nohy.
Sathelina postava je dcera senátora jedné planety kde bylo zrovna stanné právo a otec ji požádal o projev v Senátu. No... projev se uskutečnil, ale na moje metagame hecování a na Davidovo (mandalorian) in-game hecování si Sathel zopakovala Padmein výstup a požádala o vyslovení nedůvěry vládě, vláda byla svržena, Jedi byl dosazen jako prozatimní kancléř, všude byl děsnej bordel, půlka Jediů nasraná na entou... super výstup.
Ještě jeden dobrej vtípek se odehrál mezi tím předvoláním na kobereček u Rady Jedi a výstupem v Senátu.
Mandaloriana chytne republiková garda a zatýkají ho, zatímco mu Iskara (Sathel) u tatíka hystericky zařizuje diplomatickou imunitu. Ar (mandalorian, hrál ho David) zdržuje skoro jako o život - chce znát všechna svá práva a požaduje aby se gardisté legitimovali a nakonec si řekne o výčet svých zločinů. To je velmi dlouhý seznam, Ar jen střídavě říká "souhlasí" "nesouhlasí". Nakonec mu přečtou i poslední obvinění (mnohonásobný vandalismus a ničení soukromého majetku) a chtějí ho konečně zatknout, Iskara na poslední chvíli přiběhne s diplomatickým pasem - malou červenou kartičkou.
Ar začne jako malé dítě ukazovat gardistům pas a s opakovaným "diplomatická imunita" vyklidí scénu.
kdosi na účet Mandaloriana ukazujícího kartičku: Multipas, multipas...
kdosi jiný: vražda: 40 let. Krádež: 20 let. Zotročování: 30 let. Vandalismus: 10 let. Diplomatická imunita: K nezaplacení.
Ten výstup s gardou byl prostě super.
Autorská citace #20
22.5.2008 21:19 - sea
Rella a Mab se potřebovaly okamžitě dostat do města vzdáleného cca 400 kilometrů vzdušnou čarou a úplnou náhodou nebyl žádný z teleportovacích prostředků k dispozici. Po histerickém záchvatu šla Rella žebrat do chrámu u svého strýčka Beulforna (=boha chosu, ohně, cestování), aby je tam dopravil, že mu zaplatí později.
Beulforn jim dal létající košťata, načež Rella dostala další záchvat, neboť o létajících košťatech nic nevěděla. Po Mabině instruktáži sedla na koště a letěla... rychlostí cca 200 km/h... a DM padly 3 jedničky (na k20) za sebou...
no, nespadla, jen dorazila ohluchlá a prochladlá...
musím ještě dodat, že v tom městě ani jedna z nich neměla povolení k letu a málem je obě zavřeli...
Autorská citace #21
23.5.2008 11:56 - LZJ
S těmi hody jsem si vzpomněl na škodlivost vysoké iniciativy:
Právě odhalená a vykopaná z pod hlíny starobylá kobka s upírem, který byl poražen (především zásluhou NPC elfího čaroděje, kterému postavy spíš jen pomáhaly). Zbyla tam nějaká zamčená truhla, kterou se zloděj rozhodl prozkoumat. Ostatní se různé schovávají za sloupy a rohy, co kdyby to bouchlo nebo tak něco. Ale trochu vykukují neb jsou zvědaví.
Po chvíli zkoumání a práce se zámkem se zdařilo, truhla se otevřela.
GM: Hoďte si na iniciativu.
Padala různá čísla. Nejvíc 21 (možná já, ale už si nepamatuju).
GM: Tak ten s 21, vidíš, jak se v truhle objevil zářící symbol, hoď si na Fortitudu.
Hráči: A co Lorenc (ten NPC čaroděj), ten nemá iniciativu?
GM: Aha, na toho jsem zapomněl. Hodí. 22. Hodí znovu. Tak umřel (smutně).
Žena přišla ze záchodu.
Ostatní: Co dělá babička? (Jak se z duidky stane babička a o sbírání kouzelných mečů, to je jiná historka.)
Žena (po ujasnění situace): Schovává se za sloupem a jen tak pokukuje po truhle.
GM: Tak si hoď iniciativu.
Žena: 24 (inproved initiave atd.).
GM: Tak si hoď ještě na Fortitudu... ...tak jsem přišli o babičku, zakrátko se k nám přidala Maruška s ochočeným medvědem.
Autorská citace #22
23.5.2008 12:00 - karel
V systemu GURPS Hrala se hvězdná brána.Šli jsme na neznamou planetu(jak jinak) a našli chram.Po nahlem vylodění goauldu jsme zvolili rychly utěk.Po ceste k braně nás napadli dva šatly.jeden z nich šel po mě.na utok mu padlo 1 1 2 což je fatalní uspěch.DM se rozhodl že je škoda mě zabít tak se mdostal jen 2k6 zranění a zduvodnil to tím že jsem měl na zádech krosnu plnou výstroje a že laser to prostě nepropalil.Od te doby planujeme že proti goauldum budeme bojovat stylem:v jedne ruce krosna jako štít a v druhé pistole taky jsme zjitili že šatl by daval větší zranění kdyby po nás obsluha stroje střílela z kuše
Autorská citace #23
24.5.2008 13:32 - Alnag
Přemýšlel jsem o tom, které herní zážitky jsou ty nezapomenutelné a asi jsou to ty, na které si ještě vzpomínám... tak tady jsou.
Dračí doupě, 1993, moje první hraní
Hraju trpaslíka hraničáře (aniž bych moc věděl, co to znamená), kamarád, který mne do toho zavlekl hraje elfa kouzelníka. Putujeme kamsi na kárce (aniž bychom moc věděli kam). Dorazíme ke stromu, na stromě něco je. Lezu tam, natahuju se po tom a dostanu ránu bleskem. Slezu dolů a povídám kamarádovi - hele jsem malý trpaslík, natáhni se pro to ty, já na to nedošáhnu. Leze tam on... taky dostane ránu bleskem.
Poučení: Už od začátku RPG jsem byl pěkný bastard...
Tatáž session, o něco později... Vlezli jsme do podzemí - je tam nějaká rostlina po které lezou obří ploštice. Kamarád (už zkušenější hráč) je začal smažit bleskem, ale moc to na ně nepůsobilo a navíc ho jedna hryzla a to ho omráčilo. Moje kolo - trpaslíčí sekyra ve vzduchu - rub (natural 6 na útok) ploštice na hadry... hustý, tahle hra mne baví...
Poučení: Dejte nováčkům okusit vítězství, nepřestane je to bavit ani po patnácti letech...
Autorská citace #24
24.5.2008 13:43 - Alnag
Jenom takové střípky z mé GMovské kariéry:
rok asi 1998 - jeden hráč kouzelníka v DrD miloval Mágův velký mix nebo jak se jmenovalo to kouzlo, co vám zpřehází všechno v těle a zásadně žádal detailní, nápaditý a neotřelý popis. Když ho seslal už asi po osmé za session, začínalo to být vypravěčsky docela náročné takovému nároku dostát...
rok asi 2001/2(?) (D&D) - po bitvě s Wyvernou postavy pohřbí jednu z postav nejevící známky života za živa do kamenné mohyly. Důsledky DMova sugestivního popisu stavu stabilizovaného bezvědomí. Sypu si popel na hlavu.
rok asi 2003 (D&D) - setkání s velkým rudým drakem, který zve postavy na večeři. Skupinka se rozdělí. Jedna postava odlákává pozornost, ostatní kradou poklad. Drak cosi vytuší a chystá se postavu spláchnout dechem - jiná postava ho předběhne v iniciativě - sešle dimensional door, teleportuje se k druhé postavě a chce seslat ještě jedny DD, aby se s ní teleportovala pryč. Bohužel DMova rules-lawyerovací chvilka - zalistoval v pravidlech na DD a sdělil postavě, že to už nemůže použít. Dva škvarky místo jednoho.
rok asi 2004 (D&D) - postavy jsou konfrontovány se svou budoucností skrze své starší já. Starší já jedné věřící postavy je hlavní hlavní padouch (jakýsi temný kněz), druhá postava přišla z budoucnosti zabít tuhle věřící postavu, aby se tohle nikdy nestalo. Ale temný kněz ze sebe na svoje mladší já přesune nesmrtelnost, aby tomu zabránil a obětuje se pro ni. Zbytkem hraní se táhne snaha změnit tenhle budoucí osud třeba skrze cestu, jak se zabít...
rok 2007 (Paranoia) - sušenky koka slouží jako herní proprieta - pilulka štěstí. Křupková filosofie dotažená do konce!
Možná mne ještě něco napadne...
Autorská citace #25
26.5.2008 09:45 - Quentin
"Poučení: Dejte nováčkům okusit vítězství, nepřestane je to bavit ani po patnácti letech... "
... :-D
Autorská citace #26
26.5.2008 11:55 - Dalcor
"V křoví se hýbě něco obrovského. Slyšíté prskání větviček, až se křoví pomalu rozhrnuje. Vidíte masivní hlavu mocné psovité šelmy. Má otevřenou mordu a s tesáku dlouhých jako dýka zabijáka odkapávají sliny. Jasně rozpoznáváte vrrka. Ze chřtánu slyšíte temné hřmění...
....Vrkůůů Vrkůůů zavrkal vrk" (klasické dětinské napodobení holubice
Skupinka nevědomky následuje jinou družinu (tu první vedu já, druhou Sylvaen). První skupinak potkala medvěda a sejmula ho. Sylvaen: "Přesunujete se hlubokým tichým lesem, když tu vedle cesty leží mrtvý medvěd". Družinka: "Na co umřel?". Sylvaen: "Nedostatek hlavy". Dokonale vzubezný pocit paranoji.
A pak klasické scény s Ilyou... Kde je jim konec. Je březen, ve vysokohorském rpsotředí východního Cormyru se družinka v tak 1000 nad mořem asi v -5 snaží zabít patrolu oblinů. Barbar, Ilya, rejžuje a je nezastavitelný, už dvě psotavy se ho snaží srazit na zem, ale nedaří se. V tom klerik (Fibriso) sesílá nad Ilyu Create Water. A je po problémů, tato několika galonová studená sprcha barbara bezpečně probere. Nejlepší použití Create Water jaké jsem kdy viděl!
Autorská citace #27
26.5.2008 14:22 - Almi
Sežrání Mirise: Hráčce jedné postavy se splnil dávný sen a získala schopnost změnit se za určitých podmínek v draka. Je nadšená - konečně se přiblížila své oblíbené hrdince z nejmenované ságy o dracích, co četla..těší se, kolik dobrých skutků vykoná..
..postavy se snaží najít arcidruida Mirise, klíčovou NPC pro splnění tažení..vše vrcholí ve finální bitvě v podzemním dómu proti kultistům snažící se skrz Mirisovo obětování přivolat Temného Pána: PJ: "Vidíte kruh postav v hábitech stojící v kruhu a mumlajících jakási slova. Rituál přivolání je již v plném proudu. Uprostřed kruhu je též několik postav, stojí nehnutě, jako uhranuté, oblečeny jsou trochu jinak a.." postavy (nedočkavě): "Vrhneme se na ně! Máme málo času." PJ: "Dobrá, hoďte si iniciativy a popište mi, co kdo děláte."
..následuje brilantní taktická exhibice hráčů postav, aby konečně přišlo nevyhnutelné: postava: "Já se proměním v draka, určtě se sem vejdu a vrhnu se do jejich středu. To jim ukáže!" PJ (po několika hodech na útok frustrovaně odškrtává své vypiplané záporáky-kultisty): "Jde ti to výborně. Padají jako mouchy. Ještě tam zmateně pobíhá nějaká postava. Je oblečena trochu jinak, než ostatní, co uděláš?" postava: "Je mi to jedno, beru (žeru) všechno!" a chřestění kostek na útok.. ..PJ (poťouchle): "Opravdu? Popiš mi, co děláš." postava (v zápalu boje): "Co by? Vezmu jí do tlamy a překousnu na půl. Pak vyplivnu a honím dalšího.."
..po boji PJ ke zloději ohledávajícímu bojiště: "Tak nějak nemůžete najít Mirise..snad..počkej! (opět kostky) - teď jsi si něčeho divného všiml - špinavé lněné řízy zbrocené krví..těla, jehož nohy chybí.." zloděj: "Bože, ona sežrala Mirise!" PJ: "No, už to tak bude.." zloděj: "To se nikdo nikdy nesmí dozvědět!"
..což vydrželo právě jen další dvě hry..a to byl jen začátek! ;o)))
Autorská citace #28
26.5.2008 15:29 - Ebon Hand
:-) Horlivé postavy! To je skvělé. Rád bych viděl výraz té hráčky. :-)))
Autorská citace #29
26.5.2008 15:54 - Almi
Ebon Hand: Byl VELMI nešťastný..ale vzala to sportovně. Jen další její vývoj postavy se točil kolem jejího pokání a snahu o odpuštění, protože o své schopnosti přišla (i v souvislosti s další "vydařenou taškařicí"). Hezké bylo, že se to spoluhráči snažili před ní utajit. Sami se ale "mimo záběr" řehtali jako koně. V reálu to trochu připomínalo hru na Kamenné tváře :-))
Autorská citace #30
26.5.2008 21:16 - Rytíř
Jo, tak tohle je Almi dobrej zážitek... :)))
Hekle, taky máte problém si najednou cokoli z her vybavit? Zvlášť něco zajímavýho?! To je jak u tabule tyjo, jindy toho člověk nakecá a teď najednou totálně vykouřeno.. :) no nic, třeba se jednou pohnout ledy a taky sem něco přihodím..
Autorská citace #31
26.5.2008 21:26 - Alnag
Almi: Ty v... to je naprosto boží historka. Málem jsem smíchy spadnul pod stůl.
Autorská citace #32
27.5.2008 08:38 - Jerson
Rytíři, to já si takových historek vybavím docela dost, ale jednak jsem je už porůznu psal a pak nevím, jak moc jsou zábavné pro ostatní, kteří se hry neúčastnili. Kouzlo některých je v průběhu hry, nikoliv v pointě.
Autorská citace #33
27.5.2008 15:22 - Ebon Hand
Přidám ještě jeden moment ze stejného tažení. Patří do stejné hry s válečníkem a kouzelníkem v záhrobí. Odehrál se při bráně do podsvětí, tudíš časově to byla skoro úvodní scéna této seance, famózní seance. Ukazuje kamarádovo famózní zahrání barda, nejlepší jaké jsem kdy viděl. Ještě bych k tomu rád připsal detail, který se těžce popisuje. Sedíme u nás na zahradě a dohadujeme se s Horaciem, jak bude hra probíhat a jaké jsou plány. Načež Horacio zahajuje hru úvodním dotazem, zda skutečně vyrážíme do záhrobí. V ten okamžik na střech našeho domu přiletělo asi 13(!) strak a spustili příšerný krákání jedna přes druhou. Seděli na všech výstupcích jež máme na střeše. Hráči polkli příliš suchou slinu a tichým hlasem: "Jdeme." Omluvte trochu ostřejší přímé řeči, ale v reálu byli ještě tvrdší..

Drowský kněz (u nás jsou jiní, než v standartním FR settingu) nám za úplatu ukázal cestu k bráně, jednalo se o zříceninu pradávného chrámu nám neznáme boha. Podle informací v noci dorazí strážci brány a přes ně se můžeme dostat do záhrobí. Máme se připravit na těžkou zkoušku.
Část postav se schovala v pobořené části lodě a s dobrým výhledem sledovala zbytky masivního černého mramorového oltáře a mramorový stůl, jež byl před ním. Bard, jelikož moc nebojoval, se šel schovat na balkon podél hlavní lodě chrámu, kde si nasadil posvěcené špunty do uší očekávaje pekelné kvílení. Dlouho se nic nedělo, některé postavy klimbali.
V tichosti se rozevřel oltář a z temného tunelu vystoupil troll, kostlivec se zvláštní vyřezávanou holí a krysodlak. Usadili se u stolu, chvíli na sebe něco hlásili a pak krysodlak vytáhl ze záhybů pláště kostěné kostky. Postavy ani nedutali a v naprosté tichosti sledovali, co se bude dít. Bohužel bard si nevšiml, nebo lépe neslyšel, nově příchozí a nespokojeně se vrtěl na balkóně, až schodil dolů kousek zdiva. (hráči se nemohli domlouvat s bardem, jelikož je neslyšel, ani neviděl) Krysodlak se zvedl a šel se podívat na balkon. Ostatní hráči v naprosté panice nebyli schopni rychle něco vymyslet. Krysodlak vyšel na balkon, kde našel dřímajícího bard. Zavolal dolů, že našel spícího človíčka, živáčka! Kostlivec jej vybídl, ať jej přivede. Probudil barda, jež si vyndal špunty z uší a nevěřícně zíral na krysodlaka, jež ho pozdravil: "Příjemný večer živáčku, pojď přisednout k nám ke stolu!"
Bard sice něco mumlal a vymlouval se, ale krysodlak jej postupně dostrkal až k mramorovému stolu, kde ostatní sedící spokojeným mumláním ocenili nového hosta. Ostatní hráči měli plány v troskách a horečnatě vymýšleli, co se bude dít. Bard nabídl vypečené trojici svou loutnu a zpěv, ale ti jej vyzvali ke hře v kostky o fanty - části těla! Ostatní hráči propadli těžké depresi. Bard se zazubil a souhlasil (požadoval využití své dovednosti gambling, což se dohodlo jako možnost jednou si přehodit kostku, nebo obě, při kole hry, prohrávala postava s nejnižším součtem na dvou kostkách, dm postupně házel za všech tři hlídače jak seděli u stolu, každý postupně navrhoval fant).
První navrhl krysodlak hrát o ucho, bard hodil 5 a 6, nic nepřehazoval, nejméně naházel krysodlak a trol mu okamžitě obřím rezavým nožem ušmikl ucho za jeho hrozného vřískání.
Druhé kolo navrhl bard prst. Bard házel poslední, všichni tři lumpové naházeli dobře a bard, i když přehazoval obě kostky, nikoho nepřehodil a prohrál. Postavy v naprostém stresu chaoticky vykřikovali co udělají. Bard se postavil ukázal na kostlivce a obvinil ho ze švindlování. Ten se bleskurychle předklonil a bardovi prst ukousnul. Bard vykřikl a ovazoval si zbytek prstíku kapesníkem se slovy, že se na to nemůže dívat. Načež troll navrhl, že se bude hrát o oči.
Ostatní postavy se v naprosté panice dohodli, že jakmile bard prohraje znovu, zaútočí děj se co děj.
Postavy postupně hází, kostlivec i krysodlak házejí velmi dobře, bard hází mizerně 2 a 1, přehazuje obě kostky a hází dvě dvojky! Družina je v takovém stresu, že kuřáci si zapalují jedno cígo od druhého a neustále vykřikují teď a chtějí vybíhat, načež se zase vzájemně uklidňují. DM bere kostky za trolla a hází 2 a 1. Bard i jeho hráč vříská radostí a mlátí pěstí do stolu a hrozí imaginárním protivníkům. Krysodlak vyskočil na stůl a velmi obratně zbavil dýkou mrmlajícího trolla očí, které hned spolknul. Bard strašně vřískal a opravdu nevybíravě nadával svým protihráčům.
Kostlivec navrhnul ruku, krysodlak hodil dobře, bard přehazoval jednu kostku a měl stále míň něž krysodlak. Družinka byla naprosto v tranzu. Smolař troll hodil o dva míň než bard a opět celou hru prohrál. Kostlivec s krysodlakem se pustili do chirurgického oddělování trollí pazoury. Bard jim nadával jako šílený, až kostlivce nazval za čuráka. Ten se podíval po sobě s krysodlakem a ten ledově klidným hlasem zahlásil: "Tak budeme hrát o toho tvýho čuráka!" Načež bard zkameněl, družinka taky. Bard hodil mizerně, přehazoval a opět nic moc. Nakonec ho přehodil i poslední házející krysodlak, začali se na barda sápat.
Družinka na zaneprázdněné strážce zaútočila a nakonec je přemohla, vstoupila do podzemí a při prvním boji zemřel... bard...
Autorská citace #34
27.5.2008 16:00 - sea
Taky přidám jednu situaci před hrou: Měli jsme se sejít u naší DM a já jsem přišla o něco dřív, tak jsem s ní šla venčit psy. Pár dní před tím jsem si zrovna koupila katanu (já jako hráčka, ne postava) a byla z ní tak nadšená, že jsem jí tahala všude s sebou (no, skoro všude). Když jsme se vracely, všimla jsem si, že před vchodem už stojí další hráč a na chodníku hráčka. On mě neviděl, schovala jsem se za křoví, naznačila hráčce, ať je zticha, tasila katanu a rozběhla se na něj. Musím dodat, že pršelo. Spoluhráč samozřejmě s vyděšeným výrazem sledoval, jak se na něj řítím s šíleným řevem a tasenou katanou a já... uklouzla jsem na poklopu od kanálu a složila se na zem. Čepel se zastavila asi 1 cm od jeho nohy... ^^;
Autorská citace #35
27.5.2008 17:14 - Alnag
Rella: Poučení - nezabíjejte svoje spoluhráče před hrou. ... až po ní. :-)
Autorská citace #36
27.5.2008 17:56 - sirien
rella lol - smál se Ti za tu blbost nebo Tě chtěl zabít za tu nohu?
Autorská citace #37
27.5.2008 18:01 - sea
sirien: když se vzpamatoval ze šoku, málem se spolu s ostatníma taky složil... smíchy...
Autorská citace #38
27.5.2008 21:59 - Jerson
To mi připomnělo situaci - skupina se pohybuje ve městě a jeden má v ruce samopal - starý Bergman s pevnou pažbou. Ptám se ho, kam že ho chce schovat, a on mi s klidem říká, že se vejde do batohu. Já mu na to říkám, že má malý batoh, do kterého se něco takového nemůže vejít, a on ukazuje na svůj školní batoh, že jeho postava má něco takhle velkého. Kouknu na batoh a říkám mu, že je to stejně málo, hráč se hádá ...
takže vytáhnu encylopedii a najdu mu délku Bergmana. Pak sáhnu pod postel, vyndám samopal MP5, vytáhnu opěrku, aby měl správnou délku a podávám ho hráči se slovy "tak mi ukaž, jak ho schováš". On se ho chvíli pokouší nacpat do batohu, ale pochopitelně marně. Své počínání končí slovy "To sem nevěděl, že jsou samopaly tak velké. Zahodím ho a nechám si jen pistoli."
Autorská citace #39
27.5.2008 22:04 - Alnag
Jerson - a nedalo by se to strčit do batohu tak napůl a zbytek omotat nějakým hadrem... nebo tak? :)
Autorská citace #40
28.5.2008 00:48 - sirien
Máme jednoho známýho šílence, kterej má hromady nožů, nějakou pistoli a tak. Při hraní WoD jedna postava doma čistila pistoli, když k ní někdo vpadl. Hráč řekl že složí pistoli, nabije a střílí, že má ten quick draw... no tak Nožař vytáhl pistoli, rozložil mu jí na stůl a řekl, že mu přesně bude říkat kam která část patří, stopne mu to a když má teda jako ten quick draw a tak tak ten čas vydělí deseti... hráč na to chvilku koukal a pak si to velmi rychle rozmyslel :)
Autorská citace #41
28.5.2008 07:26 - Jerson
Jasně, jsi hledaná osoba, ke slušnému obleku máš velký výletní batoh, ze kterého ti trčí něco motané látkou. Velmi nenápadné (: )
Na druhou stranu jsem si vzpomněl na jinou situaci, kdy jsme si vyzkoušeli, jak by to vypadalo "v reálu".
Shadowrun, skupina chce zlikvidovat pár týpků, kteří o nich nemají ani potuchy. Mág v astrálu zkistí, že všichni se nechází v jedné místnosti v protějším rohu, možná že koukají ke dveřím.
Hráč: "Vezmu granát a hodim ho na ně tak, aby se ve dneřích objevila jen moje ruka, to nestihnou vystřelit." Já na to: "Fajn, máš postih -8, protože nevidíš kam házíš." Hráč: "To je blbost, trefim se i poslepu."
Hrabu pro tenisák a dávám mu ho do ruky se slovy "Tak ukaž."
Sedl jsem si naproti dveřím do rohu, hráč odešel za dveře, pak se ve dvěřích objevila jeho ruka a tenisák mě praštil do hlavy.
Čert vem pravidla, prostě se trefil i ve hře (: )
Autorská citace #42
28.5.2008 12:40 - sirien
InSpectres
Taková sitcomová hra na vyšetřovatele paranormálních událostí, dost střelená, kromě lidí tam můžou být někteří vyšetřovatelé i divní - já jsem hrál "mladého" upíra který si chtěl vyrazit mezi lidi, protože to doma byla dost otrava.
Chytli jsme jednoho chlápka, kterýho jsme podezřívali že za všechno může, a jemu rudě žhnuli oči. Co s nim? Sem se nabíd že využiju svých okultních vědomostí a vymetu z něj démona. Tak jsem ho posadil svázaného na židli, kolem jsem nakreslil nějaký ten hexagram, vzal jsem Bibli a odcitoval jsem jakýsi Ježíšův proslov typu "odstup démone". Hodim si kostičkama... a hop, dvě jedničky. Tak sem si tak jako vzplanul a proměnil se na prach.
Přišla Sathel (velmi progresivní vedoucí pobočky s praxí z McDonalda) a nevěděla co s tim, Jerson (Zbabělý agent FBI) navrhl, že mě teda jako smetou na lopatičku, a když už mě teda jako na tý lopatičce maj, tak že mě rovnou hoděj do kontejneru... v čemž mu Sathel zabránila, protože prý šlo o pracovní úraz.
Jedničky jsou v InS vůbec vtipná věc. To takhle jdu zjišťovat informace do psychiatrické léčebny a na mojí jednu kostičku kontaktů mi padne... jedna! Tak na chodbě potkám sestřičku, která zahlédne moje zuby a v domnění že jdou falešné ke mě přijde:
"Ale copak, dneska jsme upír?"
Já: "No, celej život sem upír..."
"Ale to vítežejo... tak poďte se mnou..."
A takhle jsem skončil na koňské dávce narkotit a ostatní mě tam museli vyzvedávat.
A památná je také Jersonova hláška z InS. V InS můžete jiné postavě přiřadit nějakou vlastnost, hráč ji pak může ignorovat, nebo zahrát, a pokud ji zahraje, tak dostává cool kostky navíc.
V podzemí se z jezírka vynořila chapadla a zaútočila na dvě postavy. Jerson, jako hrdinný ex-agent FBI, tam stál s pistolí a nic nedělal. Erric o něm řekl, že se tváří jako děsnej hrdina, ale je to ve skutečnosti děsnej zbabělec.
No, a pak jsme z toho podzemí odcházeli, takovou velmi temnou chodbou... a Jerson si tam stoupnul s pistolí a prohlásil k Sathel: "Děte první šéfe, já vás budu krejt zezadu"
Autorská citace #43
28.5.2008 12:58 - Jerson
Což mi připomnělo:
InSpecters, skupina vyšetřuje sněhovou bouři ve Sněmovně Lordů. Dopracují se až k sektě, která zrovna vyvolává boha chaosu. Skupina se pustí do boje, ale padají neúspěchy a díky stresu jsou na tom dost špatně, oba bojující agenti jsou téměř vyřezeni a zůstává jen vyvolávačka prakticky bez bojových schopností. Její hráčka usilovně přemýšlí a nakonec prohlásí: "Vyvolávám Amora."
Nechápavě koukám, ale hodí úspěchy, takže nechám zjevit mimimo s křídly a lukem a čekám, jak ho využije.
"Postřílej ty sektáře."
To jsem opravdu nečekal, nicméně hod je hod, takže Amor se slovy "Miluj bližního svého" střílel jeden šíp za druhým jako Legolas v Morii.
Autorská citace #44
28.5.2008 13:24 - Karel
Hrali jsme Sliders a PJ spojoval družinu.Hráč(kytarový virtuoz) jde po ulici
PJ:vidíš 3 cikány jak obtěžujou jednoho dědu
hrač:zaženu dědu na utěk
PJ:hmm,ok,cikáni ti dali za odměnu kouzelnou kytaru
Autorská citace #45
28.5.2008 13:47 - sirien
au au au...
Autorská citace #46
12.6.2008 23:04 - Rytíř
Vzhledem k tomu, že se mi vybavil jako první a dosud ho nic nepřebilo, tak můj nejsilnější herní zážitek je smrt mé oblíbené, roky opečovávané postavy elfího paladina Ae~Rijana.
Udělal jsem si ho v euforii nad (tehdy novými) pravidly Dnd 3e, které konečně umožnily mít za paladina i jinou ráci, než člověka s Char 17. :) Ačkoli byl několikráte vážně blízko smrti, Ae nikdy nezemřel, nepotřeboval žádná oživovací kouzla ani jiné berličky. Protloukl se poctivě od 1. až na 20. úroveň. Myslím, že v reálném čase jsem ho hrál asi tři roky...
Nakonec čelil asi největší možné výzvě jeho světa - na povrch země a světlo dne se vyvalila pekelná armáda ohnivých obrů a divně mutovaných skřetů a jiných stvůr, vedená nekromantickým polobohem. Měla srovnat se zemí celý kontinent. Protože Ae~Rijan téhle armádě nechtíc pomohl se na jeho svět dostat (taky dobrá historka, ale to už by bylo moc dlouhé), postavil se do čela těch, kdo jí chtěli vzdorovat.
První zkusmé střety ukázaly, že vedení armády je fakt neskutečně silné. Neustále jsme dostávali na frak, utíkali na poslední chvíli, nepříteli způsobovali jen malé ztráty. Nakonec v jednom z bojů byl i náš první padlý - věrný oř Ae~Rijana Hartakan. Kdo zná paladiny z 3e, ví, že jeho věrný oř není žádné ořezávátko. Přestože jsem měl možnost nechat ho oživit, nechtělo se mi. Pekelná armáda už byla blízko a střet s ní se zdál beznadějný. Nač ho oživovat? Jen aby mohl se mnou padnout znovu? Byl to přítel, a tohle se kámošům nedělá.
Pohřbili jsme ho do mohyly z kamení jako symbol našeho vzdoru a začali plánovat poslední šílený útok přímo na velitele armády, toho pitomýho poloboha :))
Čas to už asi zabarvil, nicméně vzpomínám si na to takto: Spoluhráči vymýšleli jednu fintu za druhou, jak se dostat na kobylku nikdy nespícímu Černému princi, nekromantickému mistru obývajícímu nemrtvé tělo nabité negativní silou. Já se toho účastnil bez obvyklého elánu. Normálně hýřím optimismem :), tenkrát mě přepadla taková melancholie a beznaděj, jako asi nikdy. Nakonec jsem je mám pocit nechal plánovat a pak si jen dal sdělit výsledek.
Když jsme druhý den, opředení ochrannými kouzly, neviditelní, klouzali vzduchem přímo k pohyblivému trůnu Černého prince, sedícímu uprostřed té třicettisícové armády oblud, obklopený čtyřkou drsně vyhlížejících obrů s tasenými dvouručními meči, jenom jsem vrtěl hlavou. Co já tady dělám? Pak dal náš kouzelník pokyn a všichni jsme na obry vrhli nějaké svinstvo, na kterém pracoval celou noc. Šlo o jediné, kamkoli je zasáhnout, ty velké, v zásadě nehybné obry. Hodil jsem 1. Mohli padnout dva obři, já svého zcela minul, takže se na nohou udrželi tři strážci. V příštím okamžiku jsme se vrhli do útoku. Všichni se báli jít blíž, mě to bylo jedno - chtěl jsem jediné, konečně praštit toho nádivu, pomstít Hartakana! A všechny ostatní, koho jsem věřil, že jeho armáda sprovodí ze světa.
Dal jsem do toho všechno a výsledkem byla rána, která Princem vážně otřásla. Svaté kladivo mu vypálilo do neživého masa sluneční znamení mého boha tak hluboko, že z toho skučel bolestí. Mávl rukou a jen tak mimochodem se nás všechny pokusil zabít nějakým temným kouzlem. Se štěstím jsme všichni odolali. Dál už si to příliš nepamatuji. Myslím, že se mě pokusil zabít ještě jednou, nějakým ještě drsnějším kouzlem. Ani tomu jsem nepodlehl, kladivo v mé ruce se třáslo touhou znovu udeřit do toho třikrát prokletého těla. A on se toho bál...
V tom okamžiku ale začali jednat už i stráže. Pod strašlivými údery jejich obřích mečů lítaly nejprve plechy mé zbroje, pak má krev, maso a kosti. Poslední úder posledního z nich mě zasáhl už na zemi a poslal mou duši na cestu za Hartakanem a mým bohem.
V tom okamžiku mi bylo náhle úplně jedno, co se stane se zbytkem družiny a se světem - Ae~Rijan byl mrtvý a mě bylo jasné, že mrtvý i zůstane. Zvedl jsem se a nechal ostatní chudáky bojovat proti tomu zmetkovi samotné další tři nebo kolik hodin, než se jim podařilo (s pomocí CP) Prince zabít a znovu ustoupit. Nikdo jiný už tam nepadl.
Tehdy mi to tak nepřišlo, ale dnes si myslím, že jsem si svou smrt sám přál. Jen jsem asi doufal, že bude o něco heroičtější, než "být během jednoho kola rozsekán ochrankou". :)))
Ale v skrumáži bitvy se to ztratilo a projevy na pohřbu Ae~Rijana byly skvělé. ;)
Autorská citace #47
13.6.2008 15:12 - Ebon Hand
Myslím, že to byla dobrá smrt. Zažil jsem už horší - o dost méně heroické
I když čas to trochu vyléčí. Musím říci, že lidi, kterým nezemřeli postavy ve světě, kde se noživuje vůbec netuší, co to je za prožitek. Ale zase na druhou stranu, jsou boje v takovém světě skutečně adrenalinové, protože jedno šlápnutí vedle znamená nevratnou katastrofu.
S tou předtuchou smrti je to zajímavé, v případě té mé neheroické smrti jsem to taky cítil už předem. A když přišlo na hody kostkou, byl jsem si jistý, že nastala poslední hodinka.
Napadla mě takové patetická myšlenka, že s každou takovou smrtí umírá kus mého já..
Autorská citace #48
13.6.2008 18:48 - Alek
Jakožto věrný společník Ae-Rijana po nějakejch 13 úrovní...přišlo mi to jako neskutečně debilní a zbytečná smrt. Pamatuju si, že víc, než ta 1, nás přirozeně vykolejila ta následná akce. To jsme jen zírali s otevřenou pusou. DM tuhle sebevražednou nabídku samozřejmě náležitě ocenil a nám nezbylo, než mu to souhlasně odkejvat. Víc už si z toho boje nepamatuju, vůbec si nevybavuju nic po téhle smrti. Asi mě to zaskočilo víc, než Rytíře...ostatně, jak říká, on se na to připravoval asi už dýl. Ale moh mít soucit aspoň se mnou, s věrným to přítelem. :-)
Já svou postavu zanedlouho opustil, protože bez Aeho to prostě nebylo ono. Asi mi chyběl ten mladičkej hejsek, co měl na svědomí vypuštění balroga, armády temnot a spousty dalšího. Pohřeb byl smutnej, ale někde na pozadí toho bylo slyšet, jak si svět oddechl. :-)
Autorská citace #49
13.6.2008 18:50 - Rytíř
Je to tak, bylo to nejlepší možné završení kariéry "potulného šampiona dobra" ;) Tenhle střet byl největší za celá staletí a nakonec se lidi a jejich spojenci ubránili. Takže na padlé má kdo vzpomínat, což je základ - jejich smrt má pak rázem svůj smysl...
Máš pravdu, že boje ve světě, kde se nedá oživit, mají jinou příchuť. Ono je znát i když se stane méně dostupné okamžité magické léčení a hráči si dají práci s detailnějším popisem utrpěných zranění. :)
jo, předtuchy a hody kostkou.. o tom by se taky dalo povídat, co :) Ale líbilo se mi, jak vám přiletělo hejno strak během hraní cesty do Podsvětí. Když se něco takového povede, mrazí z toho v zádech a člověk se skoro bojí hrát dál.. a nechce se mu přestat, co? Mám pocit, že jsme něco podobného taky zažili, ale nevybavuju si detaily, bohužel.
Autorská citace #50
13.6.2008 19:09 - wraiths
nevim, me zda tohle jako hloupa a zbytecna smrt. na tom nic heroickyho nevidim. mozna, to je tim jak to rytir popsal,mozna to je tim.ze to beru jako nezasvedceny poradne do pribehu. Ale asi te Rytiri muselo vzit. ja si pamatuji jak ,kdyz kamaradovi umrela postava,takze se zvedl sel u kamose ke kvetinaci,udelal tuzkou dirku a zahrabal tam svou figurku mrvyho carodeje. v ty chvili se nikdo nesmal i kdyz to ted vypada komicky. jo a ten kamos kde jsme hrali tvrdi ze i kdyz je kytka davno chcipla tak ten kvetinas porad ma na skrini....z piety.
Autorská citace #51
13.6.2008 21:56 - Fritzs
Rytíř píše:
Máš pravdu, že boje ve světě, kde se nedá oživit, mají jinou příchuť.
Jakou mají příchuť boje ve světě, kde se dá oživit...?
Sice jsem DnD párkrát hrál, ale nikdy ne na tak vysoké úrovni aby se o nějakým oživování dalo mluvit...
Autorská citace #52
13.6.2008 23:50 - Rytíř
Jaké to je? Asi jako když hraješ v kasinu vabank, sázíš vysoko a riskuješ i poslední žeton, raduješ se z výhry... ale celou dobu víš, že jsi za ty žetony nezaplatil ani korunu. A že když ten poslední prohraješ, můžeš se zvednout a jít si ke kámošovi u pokladny pro další hrst.
Smrt postavy má hořkost prohry, nikoli ztráty.
Těžko se to vypovídá :) Ale rozdíl v tom je.
Autorská citace #53
15.6.2008 12:24 - Malfin
Zažili jste již bitku ve vlastní družině? Já jednou...nepříčetného trpaslíka jsme omráčili, svázali...došlo k tomu tak, že se hráč začal nudit během vyjednávání o přechodu přes most a případném mýtném a zaútočil (navíc jsme potřebovali další informace, které už jsme skoro měli). Strhla se mela.
Autorská citace #54
15.6.2008 14:26 - Jerson
Třikrát v jedné družině - rytíž proti paladinovi, rytíř proti assasinovi a rytíř proti paladinovi, assasinovi a válečníkovi - to když ho nechtěli nechat jít bojovat s drakem, aby tam neumřel, a no si to nechtěl nechat vymluvit.
V minulé kampani dvakrát, poprvé jen takové škádlení - napřed Freya samopalem do kluků, o dva dny později jeden z kluků kulometem do Fryi. Podruhé když se dohadovali, zda půjdou znovu do opuštěného domu, kde už málem zemřeli, a Atonovi selhal nalezený samopal, tedy vystřelil, už nevím do koho, ten si to nenechal líbit, pak se do toho vložil i Walter ... no, vždycky to všichni přežili, na rozdíl od jiných akcí.
I když úplně nejhorší - mylšleno nejsilnější - byla smrt všech tří postav na konci první části kampaně. (kdy nikdo nevěděl, že je to první část ze tří) Postavy vybojovali bitvu na Měsíci, kde porazili dvojnásobnou přesilu, zlikvidovali plukovníka Fünfzehna, což bylo něco jako Cthulhu převlečené za člověka, a zavřeli interdimenzionální bránu, takže skvělý úspěch - jenže ani v jedné ze tří raket nebylo palivo pro návrat na Zem, protože Fünfzehn s návratem nepočítal, a mí hráči to nevěděli.
Asi deset minut se opravdu snažili vymyslet, jak se vrátit, než pochopili, že tyhle karty jsem jim rozdal předem a řešení neexistuje. A že ve skafandrech má každý zásobník s otráveným plynem, který mu ale musí pustit někdo další.
Autorská citace #55
16.6.2008 13:57 - sirien
Jerson: Nezapomněl jsi na něco? Ebon Hand který vezme pistoli, střelí do svého spolupachatele, když po nich de Wermacht (Gestapo, SS... nevim), a začne řvát "Amerikanen sind hier!!!" a Ebon Hand který zastřelil Akitu, protože Akita chtěl zničit reaktor? :)
Autorská citace #56
16.6.2008 14:02 - Jerson
To nejsou souboje v družině, to byla pokaždé jedna rychlá akce bez možnosti se bránit (: ) Ale ano, uniknout z nebezpečí tím, že zabiju svého dosavadního kolegu, to byla dobrá akce.
Autorská citace #57
16.6.2008 17:28 - Ebon Hand
:-) Jo to byli časy.. Vídíš Siriene, je to ve správném vláknu.
Nezapomněl si na to. A obě ty situaci měli své kouzlo! :-)
Autorská citace #58
17.6.2008 21:52 - Malfin
Tyto "časy" je třeba si poznačit...a využít :)
Autorská citace #59
18.6.2008 07:30 - Jerson
Využít? Jak? -----
Mám dojem, že do tohoto tématu je užitečné psát pouze zážitky, které si pamatuje i někdo další, protože jinak se k nim nikdo jiný nevyjádří. Něco jako hlášky ze hry, které v 95% případů přijdou vtipné pouze lidem, kteří danou hru zažili a znají všechny souvislosti.
Nebo myslíte že ne?
Autorská citace #60
18.6.2008 08:12 - Quentin
jerson: myslim, ze ne. Nektere sceny se mi vazne libily.
Autorská citace #61
18.6.2008 16:31 - Ebon Hand
Jerson: Tak to s tebou nesouhlasím. Pro mě jsou cizí herní zážitky jednou z nejdůležitějších informací a čtu je zásadně všechny. Proto by se měli zapisovat. Pro mě je to ta podstata hraní, která mě zajímá. Ne jak to ošetřili pravidla, ale jak se v té situaci rozhodli ti hráči.

Proto by jsi to sem klidně mohl zapsat z pohledu vypravěče a klidně i další věcí. Třeba mé herní zážitky, tu nikdo další nezažil a přesto je sem píšu. Třeba někoho jejich přečtení potěší, nebo se jimi nechá inspirovat při hraní vlastní postavy.
Autorská citace #62
18.6.2008 16:37 - Alnag
Ebon: To já je teda všechny nečtu, jen výběrově. Třeba jsem teď ale četl zápisky z testování jedné hry, abych lépe pochopil, jak ji designér zamýšlel. Ale čtu hry i pro inspirace. Ale jen zajímavé. No...
Autorská citace #63
18.6.2008 16:44 - andtom
Ebon Hand: Naprosto s Tebou souhlasím. Jerson to sice myslí dobře, ale ono i naprosto cizí zážitky dokáží inspirovat a pobavit. Bez ohledu na použitá pravidla.
Autorská citace #64
19.6.2008 14:06 - Malfin
Jerson jen řekl, že většina zážitků je vtipná a zvláštní právě jen pro tu skupinu, která to zahrála... Například jednou se naše družina chtěla pomstít jedné osobě. Vypálili jsme mu barák a na dveře jeden z nás napsal "POMSTA". Byl však krapet nevzdanec takže z toho vyšlo "POMŠŤUA"...dodneska když hrajeme a nebo se kdykoli v této skupině lidí řekne "POMŠŤUA" tak se můžeme zlomit v kolenou...Vyplývá to z celé té hry, podání...
Autorská citace #65
19.6.2008 14:54 - Jerson
Tak jo, někdo čte všechno (takové lidi mám rád, přečtou si i to co napíšu já), někdo jen to, co se ho tak nebo onak týká. Ale stejně myslím, že každý si nejraději přečte dobře napsanou příhodu, ve které je jeho jméno (: )
Autorská citace #66
19.6.2008 15:26 - Ebon Hand
Kubulinku, to jsi mi připoměl snad nejstarší naší historku. Už si ji ani nepamatuji přesně, je to tak 15 let. Kámoš hrál v dračáku trpasličího válečníka, kterého brali do zajetí a on prohlásil, že řve jako tur. A přezdívka TUR mu zůstala do dneška a nejvíc mě dostalo, když se jeho manželka loni přihlásili na naše lokální forum jako STARÁ TUROVÁ!!!
Autorská citace #67
19.6.2008 16:12 - LZJ
Ebon: To je dobrý. My taky měli jednoho, který jako válečník začal s krollem válečníkem. A jednou při popisu řekl něco jako: "já jsem takovej velkej vopičák". O té doby tomu klukovi nikdo neřekl jinak, než Vopičák bez ohledu na to, co hrál.
Autorská citace #68
19.6.2008 16:47 - wraiths
no ja si pamatuji pri dracaku kamos co hral jedine krolly. a byl u obchdnika s tim ze si koupi poradnou zbran( chvilku listoval v pravidlech) a pak zacal asi takhle" ja bych chtel trojzubce". chvli smlouval o cene. pak zalezl obchodnik za plentu a dotah mu svyho dedu. hrac se desne divil. a obchodnik:" tak spocitejte kolik ma zubu".... smali jsme se tomu dlouho.i ted kdyz si na to nekod z nas vzpomene :-)
Autorská citace #69
12.11.2008 13:56 - Ebon Hand
Přidám dvě kratší scénky z hraní SpellJammeru, vyprávěl Quasit! Já hraji postarší válečníka, idealistu - Horáciem přezdívaného pan průser.
Horacio hraje velmi prchlivého statného válečníka se záliba v drastickém vyhrožování a kamarád Bínič kouzelníka. Mluví se vždy v přímé řeči, přímo jako za postavu.
Cestuje se vesmírem mezi několika planetami loděmi se vzduchovou kapsou, kterou mohou řídit pouze osoby ovládající magii z jakéhosi trůnu. Na naší vesmírné bárce se proplétáme pásem asteroidů a hledáme bájné velké vrakoviště z mýtické bitvy. Řídí kamarádův kouzelník. Najednou spatříme drowskou loď o řád větší kategorie. Rychle se rozhodneme pro skrytí za jedním z asteroidů. Překvapivě kouzelník dělá fatální chybu při řízení a do asteroidu jsme to přímo narvali. První jedinci se začínají nenápadně přivazovat k zábradlí. Obhlížíme škody na plavidle. Z poza odvrácené strany asteroidu pomalu vyjíždí drowská loď. Kouzelník hlásí šlapu na plyn. Dostavuje se opět fatální chyba při řízení, kdy se loď vydala naprosto nežádaným směrem, všema je smíknuto po palubě, loď skřípe, nečekaně vystřelí a jen zázrakem se nesrazíme s drowskou lodí.
Překvapení jsou naprosto všichni včetně osádky druhé lodě.
Dotaz postavy na kouzelníka: "Hele nesedíš na tom trůnu obráceně?"

Naše loď úspěšně dorazila na vrakoviště a rabuje gigantický vrak elfské válečné lodě. Nečekaně se mezi vznášejícími vraky prosmíkne elfská průzkumná loď a míří přímo k nám.
Moje postava starého válečník strašně kleje: "No to ne. To jsou kurvy, to jsou takový kurvy!"
Horacio se otočí na mě: "Myslíš jako já?"
A já s úsměvem: "No skoro.."
Elfové přijeli těsně k nám a začali hlásit, že rabujeme elfský imperiální majetek, který stále patří koruně. A začali nám decentně vyhrožovat smrtí. Horaciova postava se opřela o čerstvě nabitou balistu s ukrutnou gnomským výbušným nábojem, "no elfe, kdyby ti tahle nová speciální výbušná gnomská střela přistála na palubě, to by si asi nebyl rád.."
Jednání Horacia s Elfem se nakonec posouvalo ke zdárnému konci až do okamžiku, než elf řekl, že toto vše je součástí impéria a já to komentoval: "NO nevím, ale vidím, že impérium mělo i lepší časy."
Elf se ukrutně nasral a kouzelník to komentoval: "Myslím, že si nás právě zapsal na imperiální black list.."
Autorská citace #70
12.11.2008 15:23 - sirien
lol...
Já si už hrozně dlouho chci hrozně moc zahrát Spelljamer, ale nemám příležitost a nikdo okolo ho se mnou hrát nechce :(
Autorská citace #71
4.9.2009 03:18 - sirien
Hraju teď Exalted a podařily se dvě moc hezké scény.

První asi dvě session zpátky. Potkali jsme 30 enemáků, ST chtěla asi hustej fight, ale místo toho aby sme se do nich pustili natvrdo sme se do nich dali social combatem a během pár minut dialogu sme je totálně rozebrali. Hraju Dawna (úsvit, válečníci) tak sem se moc nezapojoval, hodil sem si hůl přes ramena a procházel jsem se okolo. Ke konci už všichni klečeli a klaněli se Neporaženému Slunci, jen velitel pořád vzdoroval a ne a ne padnout úplně. V jednu chvíli prohlásil, že se nemáme plést do věcí, kterým nerozumíme. Přes rameno jsem se ho zeptal, do čeho že se to teda pletem. On na to že oni tu uctívají Wild (chaotický prvek ničící svět Exaltů), nejsprávnější a nejúctyhodnější věc na světě. Tak jsem se do toho social combatu zapojil taky a prohlásil jsem, že my, soláři, vyvolení Slunce, podle prastarého řádu světa určeného na počátku bohy rozhodujeme o tom co je správné a uctíváníhodné. Tim sem ho už dost nahlodal, ale pořád ne úplně, tak prohlásil, že na tom něco možná bude, ale jak má vědět, že mluvím pravdu?
To mě už fakt dopálil, do té chvíle probíhal celý dialog relativně klidně, ale teď jsem si vztekle nechal na čele rozzářit symbol Dawna, pak jsem se rozzářil celý, vytryskl ze mě sloup světla, nakonec se z něj vydělil ohromný mořský had (osobní anima) který se švihem protočil kolem celé mýtiny, což vyvolalo Dawní abilitu která vzbuzuje v nepřátelích panický děs, otočil jsem se, gigantický had sledoval můj pohled, v ruce si zhmotnil orichalcovou artefaktální hůl a zařval jsem: Ve jménu Neporaženého Slunce já sám deklaruji co je a není pravda!!
Ostatní hráči i ST chvíli jenom koukali a ST pak odmávla kostky a prohlásila že to už je na něj příliš a že se už fakt zhroutil.


Druhý kousek jsem předvedl na poslední session. Při cestě jsme měli sen kdy nás jakýsi bůh držený v zajetí ve Wildu žádá o pomoc. Řekli jsme si že teda ok, ale co s nim. Eclipsa tudíž provedla motlitbu k Neporaženému Slunci, ta ale byla tak úspěšná, že se Slunce dostavilo osobně. Řeklo nám, že ten bůh je starej kámoš a že když mu helfnem, tak bude rádo, oznámilo nám kde asi je a jak se tam dostat. Když jsem to slyšel tak jsem si říkal, že to je trochu o hubu a zeptal jsem se na pár detailů, ale Slunce prohlásilo, že sorry, ale že je zrovna na tahu v nějaké z Božských her a že už musí letět a zmizelo.
Šli jsme tedy kam řeklo, ale narazili jsme na problémy a v jedné bitvě nám hodně špatně padla Eclipsa, dostala se na hranu smrti, už jsme fakt nevěděli co s ní dělat, tak jse řekl že provedu motlitbu. Dawn není zrovna moc modlící kasta, ale nic jiného už nezbývalo, propálil jsem WP a aktivoval jsem Virtue Valor (odvaha). ST se zeptala proč zrovna Valor a ne třeba Compession (slitování) nebo Conviction (přesvědčení), řekl jsem že hned objasním.
Otočil jsem se ke Slunci, ukázal jsem na něj prstem (tou jsem propálil tolik essence že kolem mě opět zářila anima, takže had sledoval můj pohled) a zařval jsem: "Ty zasranej gamblere, podívej cos udělal a koukej to napravit!!"
Vzal jsem si 12 kostiček (4 charisma, 2 performance, 3 za Valor, 3 od ST za styl v danou chvíli a kontext), hodil 8 úspěchů, přičetl dalších 5 (1 za willpower, 4 za obětiny odhozené Night kastou), což dalo dohromady epický, smrtelníky totálně nedosažitelný úspěch, takže Slunce obratem vytvořilo portál k léčiteli.
Nejspíše nejdrzejší motlitba v historii Exaltího světa, mám takové tušení, že si jí se mnou Slunce později ještě vyříká...
Autorská citace #72
4.9.2009 13:42 - Noldo2
Kdysi dávno, systém MERP (Middle-Earth Role Playing)

Postavy byly na první úrovni - Výchoďan Barbarian, Half-Elf Rogue a jako NPC maia Warrior/Cleric (pro neznalé Tolkiena něco jako anděl).

Postavy se vcelku náhodou a mimo hlavní děj dostaly do zapomenutého podzemního města pod chrámovou čtrtí velkého města na jihu. První skřet probodl maie krční tepnu, a ta za efektního krvácení zemřela. Postavy, ač obě barbarské a analfabeti, měli dojem, že si ta klerička zaslouží důstojný pohřeb.

Jako místo pro pohřební hranici vybrali takovou velkou síň s tapisériemi s obrazci a s mnoha knihovnami. Do středu velkého pentagramu na zemi (který oba považovali za vcelku vkusnou výzdobu) nahrnuli několik metráků magických svitků, knih a tapisérií s obrazci a navrch, aby tu pohřební hranici zarovani, dali dvě velké knihy z podstavců (kdyby uměli číst, přečetli by si, že mají na hřbetě Grimoár a Pandemonikon). Navrch dali nebohou mrtvou maiu, polili olejem z luceren, a zapálili.

Těžko říct, co všechno se může stát... Doclea by mě zajímalo, kdybyste byli na místě ST, co by se podle vás stalo...

V mé verzi postavy neplánovaně vyvolali Balroga, který vyboural část podzemí, když je pronásledoval, čím způsobil propad části Chrámové čtvrti do podzemí.

Ach jo...
Autorská citace #73
4.9.2009 16:30 - Felouen
Taky mám jeden naprosto úžasný zážitek z hraní právě teď z Conventiconovského nočního one-shotu:

Hrálo se Dragon Age:Origins a jelikož k němu ještě není systém ale jen setting, tak GM použil SW D20. Asi až na jednoho hráče jsme všichni hráli D20 porpvé.

V temném středověkém světě, kde funguje magie normálně i když se zrovna moc nepoužívá, protože její zdroj je "zkažený", se naši čtyři dobrodruzi s NPCčkem nesoucí tajný balíček ocitnuli na kopečku, pod nímž byla planina s kempícími šesti orky. Předtím jsme v průběhu celé hry si jenom povídali a toto byla naše první bitva, měla to být nádherná, pravá rubačka, na níž jsme se všichni (nebo alespoň já- představte si to, KONEČNĚ budou padat kostky, KONEČNĚ bude první bitva a lá Diablo, KONEČNĚ bude čas na super strategizování a požívání schopností a hlavně se bude házet kostkama, kostkama, kostkama!!!) těšili. Jelikož jsme byli na tajné poslíčkovské misi, tak jsme museli rychle zabít všechny orky, bez toho aniž by jeden utekl. Tak jsme začali do nich střílet luky a kušemi, zatímco na ně naběhl můj rangerský hafánek, který byl stejně velký jako já, stoletý trpaslík.

No a v předposledním kole bitvy, kde se dorazili všichni až na jednoho orka, našemu elfímu kouzelníkovi se povedlo právě na něj zakouzlit Move Object. S critickým úspěchem. Takže milý ork se vznesl do vzduchu, přičemž se divoce zmítal asi tak dva metry nad zemí. Naše rytířka, která byla nejblíže, pomalu došla k orkovi, vytáhla svůj oštěp a krásně ho pod něj nastavila. Podívala se na kouzelníka s ďábělským úsměvem a pokývala na něj hlavou. Kouzelník se úsmál nazpět a elegantím gestem ruky kouzlo zrušil. Ork spadl.

No a my všichni jsme vybuchli smíchy, zatímco jsme si představovali ten gejzír krve. :D
Autorská citace #74
4.9.2009 16:35 - Merlin
eh...no..čekal jsem pointu, že například těsně před tím, než měl kouzlem zabít orka, posedl kouzelníka démon.
Autorská citace #75
4.9.2009 16:39 - Noldo2
Felouen píše:
No a my všichni jsme vybuchli smíchy, zatímco jsme si představovali ten gejzír krve. :D

WTF? Asi jsem cíťa, ale z gejzírů krve se smíchy po zemi neválim. Asi je to tim, že bývalá přítelkyně dělala na ambulanci. No nic...
Autorská citace #76
4.9.2009 16:48 - Felouen
Merlin:No, tak já to upravím ten odstavec, ať si to nikdo nevykládá špatně.

Noldo2: No, já a ti lidé kolem obvykle také ne (tři hráčky, jeden hráč a on GM), ale ta scénka jak rytířka k němu pomalinku došla a nastavila ten oštěp, jako kdyby zrovna se mělo grilovat a on byl hlavní chod, a navícještě s kouzleníkem to tak hezky zahráli, byla neuvěřitelně vtipná. Ten gejzír krve byl naprosto vedlejší, hlavní bylo jak se to událo. Ale chápu k čemu míříš, nejspíš pro ty co to nezažili a jsou na tohle háklivější to vtipné nepřijde. :D
Autorská citace #77
4.9.2009 16:55 - Felouen
Tak, celý třetí odstavec prošel změnami, které by měli lépe dokreslit celou situaci a nenavozovat pocit jiné pointy. Je to takhle teď už lepší? :)

EDIT: Jop, a ještě jedna změna - dodání té jediné závorky. Tak, teď už by to mělo vyjadřovat tu správnou atmosféru nováčků/+částečných, kteří se konečně dostali k první bitvě a chystají se pořádně nakopat těm "zlým" zadky. Yah! A tím pádem z toho neudělat "gore" joke, ale "stylové zakončení bitvy" joke.
Autorská citace #78
4.9.2009 17:22 - Nachtrose
Felouen: nam morbidakum gore jokes nevadi :-)
Autorská citace #79
4.9.2009 17:39 - Dracain
Zloděj Šipka si zašel do obchůdku vybrat nějaký to zvíře. Chvíli uvažoval o kryse či kočce, ale pak se rozhodl pro nějakého přítulného dravého ptáka. Obchodník se chvíli zamyslel a pak řekl, že se ještě podívá. Zašel dál do krámku a zabouchl za sebou dveře. Šipkovi na šestistěnce padlo šest a poslouchal za dveřmi.
Chvíli bylo ticho, pak něco vysoce zavrzalo. Hned nato se ozvala rána a pak podivný zvuk, který zněl asi jako "velmi pronikavé zakrákání přiškrceného havrana". Rozbilo se něco skleněného, roztrhla se nějaká látka a pak někdo bleskově proletěl dveřmi a hlučně je zabouchl. Před Šipkou stál prodavač, teď už bez brýlí, s roztrhaným oblekem a s peřím ve vlasech. Pak pronesl nepopsatelným hlasem: "Ne, ptáka nemáme."
Dobře si to pamatuji, protože si ho Šipka okamžitě koupil a dal mu jméno Drápek.
Autorská citace #80
4.9.2009 18:54 - sirien
Noldo2 píše:
WTF? Asi jsem cíťa, ale z gejzírů krve se smíchy po zemi neválim. Asi je to tim, že bývalá přítelkyně dělala na ambulanci. No nic...

Ty asi nejsi procítěný fanoušek anime, co? Průměrná anime postavička obsahující 52 galonů krve...
jako, v určitym stylu prostě krev JE funny. Kill Bill jsem si třeba fakt užíval...
Autorská citace #81
4.9.2009 21:37 - Element_Lead
Ja treba na krvi dost ulitavam. Ano asi kdybych pracoval na ambulanci a videl ji tryskat ven z tela na zivo, tak na to mam jinej nazor, ale jelikoz jsem pokriven animem a ruznymi gamesami, tak mi krev nevadi.

Nejlepsi herni zazitek byl, kdyz sem vypravel a videl jsem jak mi vsichni hraci visi na rtech a skoro nedychaji. Byl to skvelej pocit.

V podstate slo o to ze postavy cestovaly starym pohrebistem. Byla noc a vsechno bylo desive tiche. Slyset bylo kazde vrznuti zbroje kazdy nadech a vydech. Kdyz se vsude okolo zacali zjevovat mrtvi, postavy se ukryly ve starodavne mohyle.

Ta byla plna tel roztrhanych na kusy. Cakance krve na stenach a podlaze. Postavy dali prednost mrtvym zde nez nemrtvym venku a rozhodli se zde ztravit noc. Nasli padaci dvirka a schody vedouci do temnoty.

Kdyz dolu hodili pochoden utopila se dole v nejake tekutine. Sesli tedy dolu az na klerika, ktery nenapadne zustal nahore, protoze byl nakazen nemoci, ktera jej zmeni na nemrtveho a mel silenou chut na lidske maso. Doted odolaval ochutnat zive, ale toto byla vec, ktera se nedala odmitnout.

Postavy sesly dolu a uvideli mistnost ve ktere levitovala onyxova lebka vydavajici modre svetelkujici zari. Na stenach byly magicke symboly, na ktere kdyz jste se zadivali bolely vas oci. Jedna z postav si nevedomky utrela neco co ji teklo po tvari a rozetrela si krev. Z hruzou zjistila ze mu tece krev z obou oci. Nemohl odtrhnout zrak od sybolu. Potom se spustila z nosu a usi.

Druha postava sla k lebce, lakala ji, volala. Nevnimal ze slape do rude tekutiny. Krev mu sahala az po kolena, brodil se ji k lebce. Potom se vse zamotalo. Stal na uzke lavce a pod nim byly desitky nemrtvich, kteri se ho snazili strhnout dolu. Kdyz se dotkl lebky, mistnost zachvatily plameny. Nesnesitelny zar nesnesitelna bolest. Potom byl konec. Mistnost byla prazdna.

Zezadu se ozvaly kroky. Dolu schazel trpaslik cely od krve. Postavy na nej nevericne koukaly.

A pak nekdo pronesl out of character komentar a atmosfera byla pryc. Musim si je jeste poradne vychovat... :-)

Mrzi me ze to vsichni nezerou tak jako ja a nesnazi se byt co nejvic ponoreni do postavy. Ale jsem rad za to co mam.
Autorská citace #82
5.9.2009 02:49 - sirien
Yashamaru píše:
A pak nekdo pronesl out of character komentar a atmosfera byla pryc. Musim si je jeste poradne vychovat... :-)

Ve skutečnosti jde o přirozenou reakci kompenzující stres. Pokud chceš hrát hororovou hru, tak není cílem aby ji hráči potlačovali, naopak chceš aby ji projevili - a cílem je abys ji Ty jako ST potlačil náhlým dějem, zvratem, něčím co odlehčenou atmosféru zabije a strhne ještě hlouběji než dřív.
Schéma je vzásadě následující: Vybudování atmosféry, její zesilování - hráčská hláška - okamžitá odlehčená reakce ostatních - okamžité zabití z Tvé strany.
Lame příklad: Postavy jsou v lese, vykreslíš hororovou atmosféru temného lesa, dusíš je tím že je něco jakoby sleduje, postavy se někde zaseknou, říkáš že někde v mlze praskla větev, pak druhá - hráč: "To je jak v béčkovim hororu" - ostatní hráči se rozesmějí, Ty ne - ve chvíli kdy jsou zase schopni vnímat zcela suše oznámíš hráči který hlášku pronesl: "náhle jsi odletěl dozádu, narazil jsi na strom, omráčilo tě to." obrátíš se k dalšímu hráči: "větev stromu mu prorazila rameno. Celý obličej máš od jeho krve. Z mlhy se vynořilo..."

Nicméně dávej bacha - ujisti se že hráči o hororovou hru opravdu stojí, než tohle začneš praktikovat. Když zabrousím do teorie tak se jedná o přechod mezi druhým (ve hrách relativně běžným) a třetím (v praxi dost řídkým) stupněm děsu, kdy se běžný "strach" zlomí a z in-game reality se začne přenášet na hráče samotné. Ne každý o to stojí a z těch co tvrdí že o to stojí na to ne každý opravdu má (lidé co nevěří že to je možné a chtějí to zkusit aniž by o to opravdu stáli jsou po určitých zprostředkovaných i vlastních zkušenostech důvod, proř na conových opengameinzích nikdy nehraju opravdu hororové hry - nestojím o to aby mi hráčka s brekem vylétla z místnosti nebo hráč odcházel se zážitkem o který nestál, jako se stalo pár jiným a jednou málem i mě)
Autorská citace #83
5.9.2009 03:16 - Element_Lead
sirien píše:
Ve skutečnosti jde o přirozenou reakci kompenzující stres. Pokud chceš hrát hororovou hru, tak není cílem aby ji hráči potlačovali, naopak chceš aby ji projevili - a cílem je abys ji Ty jako ST potlačil náhlým dějem, zvratem, něčím co odlehčenou atmosféru zabije a strhne ještě hlouběji než dřív.
Tohle uz znam z drivejska. Cetl jsem od tebe pekny clanek ve kterem jsi o tom povidal :-)

Skutecne do toho nejdu protoze si nejsem jisty ze o to vsichni stoji. Vlastne si myslim ze o to nikdo nestoji, ale ja mam ty prvky rad a neodpustim si je dat skoro do vseho co pripravuju, takze nemam odvahu jit za tu hranici o ktere pises. Navic na to neni vhodne prostredi atd. co mi trosku rusi atmosferu. Ty lidi az tak moc neznam a nemyslim si ze to je to proc hraji.

Jinak jednou jsem se ucastnil hry ktera nebyla hororova aletak nejak jsem se do toho ponoril, ze jsem strach mel :-) hralo se to v noci, vypravec byl dobre a moje fantasie je vborna, staci chtit a strach se dostavil, celkem me to vystrasilo jak to slo snadno a chvili mi trvalo se dostatz ase do ok stavu.

Nekdy bych si to zkusil zahrat pure horror. Ale jako hrac.

To co ja delam jsou takovy ridky sracky. Neco jako saw. Hraci u toho rikaji wow, wicked, yuck a obcas je vystrasim lacinou lekackou, ale horor to rozhodne neni.
Autorská citace #84
5.9.2009 11:23 - Merlin
Felouen: mě to teda nepohoršuje...jen, když jsem toho nebyl účasten tak to tak nevyzní :) (to znám, většinou se lámem smíchy a Babaj už měl jednou opakovanou kílu, protože mu praskla při jednom smíchu při hře :), ale později to tak nevyzní) démon by byl taky dobrej
Autorská citace #85
1.10.2012 16:47 - sirien
ha, já věděl, že tu to téma pořád ještě někde je :)


Teď na Dálavě se při Engelu docela zadařilo ve dvou scénách.

V první byli andělé obklopeni davem dreamseedem posedlých vesničanů, co na jejich přítomnost místo agresí reagovali padnutím na kolena, upřením pohledu přímo na anděly a nekonečným zbožným opakováním mantry "Oni přišli. Buďte vítáni"
Hráči se obratem začali dohadovat o tom, co se děje a co s tím dělat, ale ta scéna se mi nějak nelíbila - vůbec neměla tu zamýšlenou šťávu. Dvakrát nebo třikrát jsem připomněl, že tam jsou ti vesničané a stále opakují tu pitomou mantru, ale nepřineslo to žádné zvláštní ovoce - sice to bylo paušálně řečeno, ale prostě se to nestalo součástí té scény.
Tak jsem poprosil Andi, která hře přihlížela, aby z rohu chatky tu mantru donekonečna opakovala nahlas, hráčům za zády... a najednou to dostalo úplně jinou šťávu - hráče to začalo skutečně rozptylovat, očividně to ovlivnilo celý dialog mezi postavami i chování postav (kdy michaelita (Kin) jednu ženu namístě zabil, rafaelita (Michal) s gabrielitou (Merlin) pak celou vesnici k hrůze ramielity (Colombo) v poměrně emotivní chvíli vypálili).
Celá ta scéna, kdy jsou postavy obklopeny skandujícím fanatickým davem najednou jako mávnutím kouzelného proutku dostala přesně to hutné vyznění, které měla mít.


Druhá scéna byla obdobná - v nadšení z úspěchu předchozí scény jsem si chtěl tuhle herní techniku trochu víc ošmatat, takže ve chvíli, kdy se gabrielitovi měly zjevovat zmatené vzpomínky, působící trochu jako vize, tak jsem Andi požádal, aby mu některé klíčové pasáže těch vzpomínek přeříkávala přímo za zády.
Dopad toho byl naprosto úžasný. Zaprvé bylo nádherné sledovat, jak se Merlinovi postupně napínají nervy - zpočátku pevný gabrielita odhodlaný čelit jakémukoliv lákání v průběhu necelé hodiny obrátil a naopak začal prosazovat aby se svodům letělo vstříc.
Zadruhé bylo kouzelné pozorovat tu lehkou herní dynamiku mezi Merlinem a Andi, kdy se Andi postupem času do svých frází sem tam zamotala, na což Merlin v některých momentech reagoval tím, že se lehce otočil a naprosto automaticky ji doplnil / opravil. Zároveň Andi měla k dispozici několik frází, jenž šlo časovat proti dění/dialogům ve scéně, čehož poměrně trefně využívala. V jednu situaci se dialog docela sofistikovaně obrátil vůči Merlinovi, který se zarazil, pak v očekávání natáhl ucho za sebe, nejspíše protože doufal v nějakou frázi co by ho nakopla nějakým směrem, ale zpoza něj se od zamyšlené Andi ozvalo jen suché: "sorry, na to nemám co říct."
Zatřetí z toho vyplynula naprosto úchvatná scéna, kdy zatímco jeden anděl demonstroval svou schopnost přikazovat dreamseedu se dva jiní andělé najednou začali hádat sami se sebou (resp. se svými vnitřními hlasy - Colombo do toho odroleplayoval docela hezký postupující syndrom výčitek svědomí). Zbývající Urielita s Rafaelitou tam jen stáli, koukali z jednoho na druhého a naprosto nechápali.

A konečně začtvrté - o den později, když jsem šel kapitánovat při hraní Space Alertu a s trochou stylizačního RP jsem Colomba zasvěcoval do hry, jsem najednou zjistil, že mám za zády Merlina, který mi uspokojeně škodolibě pomstychtivým tónem začal do ucha šeptat tytéž fráze, které jsem den před tím nechal Andi aby říkala jemu. Musím potvrdit, že to bylo krajně otravné, leč pro okolí asi docela zábavné :)
Autorská citace #86
16.9.2015 16:24 - sirien
Včerejší Ashen Stars, příběh Freezing Hel.
Identitu hráčů nechám viset ve vzduchu, ať se k tomu případně přiznají nebo nepřiznají sami :)


Nutné Ashen Stars intro:
- Ashen Stars jsou sci-fi prostředí tak trochu jako Star trek křížený s Firefly. 25. století, technologické vychytávky, "trikodéry" atp.
- Hráči hrají klaďáky (něco jako méně formální FBI), kterým se říká "laseři"
- V cz jsme si dali úzus že slovo "lidé" (=people) označuje všechny standardní rasy, slovo "terran" označuje homo sapiens
- Durugové jsou menší humanoidní rasa, která má schopnost "fázovat", tj. procházet skrze pevnou hmotu. Používání schopnosti stojí bodíky a čím jich mají méně, tím méně náročné (kratší) fáze zvládnou provést. Bez bodíků to už moc nejde a AS nedovolují opakovat neúspěšný hod znovu.

Potřebné herní intro:
- "Ponti" je durugský vyšetřovatel, který má drive ("motivaci") "vykoupení z dřívější viny".
- příběh se odehrává na docela nehostiné (chladné) planetě se silnou atmosférou, která je často bombardována meteory a v jejímž systému právě probíhá brutální iontová bouře (tj. oblohu běžně občas krášlí plamenné čáry a zrovna teď celá obloha permanentně hoří gigantickou "polární" září, což je zejm. v noci pohled pro bohy).
- Lidé tam bydlí převážně v dómech, nad které se místy tyčí některé budovy s architekturou do věží tažených mrakodrapů.
- Planeta není moc obydlená a postavy se tam flákají už pár dní docela dost viditelně, takže lidé co mají přehled o dění už o nich docela dost vědí.



.



Náhodný pokus

Ponti se jednoho večera dopracuje k jistému bytu v posledních 3 patrech věžáku. Vlastně nemá žádné podezření, důkaz, nic, jen hrozně slabou spojitost a na blind zkouší, jestli z toho něco vypadne. Stojí přede dveřmi. Přemýšlí, že by hacknul zámek, ale neumí to. Pak mu dojde, že je vlastně durugh a může těma dveřma prostě projít. Chvíli váhá, pak si to lajsne. Hned po průchodu hledá kamery, ale žádné tam nejsou.

Problém je, že nemá žádné skilly na vloupačky, takže všude kde je zamčeno musí fázovat skrz, takže bodíky po troškách, ale rychle ubývají. V prvním patře nenajde nic, než běžnou (i když dobře vybavenou) lékařskou ordinaci. Rozhodne se jít dál o patro výš, ale při fázování narazí na proti-fázovací energetické pole. Váhá co dál a rozhodne se, že to napálí a projde skrz, i když už nebude mít sílu na to dostat se i zpátky, tak domlouvá s kapitánem týmu, že kdyžtak proskočí na střechu nebo stěnou ven a tam ho naberou rovnou do raketoplánu.


Kdopak je ve vaně?

Ponti vyleze o patro výš, kde najde takový... "byt", až na to že spíš jako soukromý klub. Opět skenuje, jestli jsou někde nějaké kamery nebo tak - nejsou. Místo je super-luxusně pohodlně zařízené, pohovky, polštáře, uklidňující a veselé abstraktní obrazy, velké akvárko s rybičkami, tlumené světlo...

Po chvíli šmejdění zaslechne tekoucí vodu. Jde za zvukem a najde pootevřené dveře, z nichž se line podivné nažloutlé světlo. Utratí hromadu bodíků na stealth a nenápadně nakoukne dovnitř. Uvidí koupelnu osvětlenou pouze desítkami a desítkami svíček, s nízkou (do země částečně zapuštěnou) vanou, ve které se válí nějaká terranka, na koho moc nevidí. Vůbec se nehýbe, ruku má hozenou přes okraj vany. Ponti bohužel nemá nic, čím by na dálku zjistil, zda je živá, nebo mrtvá.

Chvíli přemýšlí, že tam vpadne a zkontroluje jí, pak si to rozmyslí a jen tam narafičí pohybový skener a jde šmejdit dál. Pár minut na to skener hlásí nějaký pohyb, ale ne úplně lidský. Ponti přiběhne, znovu nakukuje a vidí, jak voda začala přetékat přes celý okraj vany. A terranka se nehnula ani o centimetr. Tak tam je jak na jehlách, přesvědčuje se, že by měl vpadnout do vnitř... ale pak vidí, jak voda na podlaze obtéká rozestavené svíčky a napadne ho (kupodivu dokonce správně), že se přetékající voda vlívá do nějakého ornamentu na podlaze a že to je designový záměr.


Busted.

Když nic moc nenajde, tak se rozhodne jít do posledního patra. Čekám, jestli se i tentokrát zeptá na kamery nebo nějaké zabezpečení - ale ne, potřetí se už neptá. Ve třetím patře najde úplně normální, luxusně zařízený byt, ve kterém žije jen jedna žena, podle všeho úplně sama. Ponti šmejdí v obýváku s ohromným francouzským oknem vedoucím na horní verandu, proti kterému je postavený gauč, po jehož stranách jsou dvě křesla, když najednou začne vyřvávat pohybová štěnice a hlásit lidský pohyb v koupelně o patro níž.

Ponti váhá, co má dělat - profázovat skrz na verandu? Jenže co když je sklo jištěné stejnou bariérou, jako to které obchází schodiště? Váhá a váhá, až najednou slyší jak někdo přichází. Na poslední chvíli zaplatí poslední bodíky Stealth, praští sebou za křeslo a minikamerou sleduje, jak do pokoje vchází velmi pohledná a nahá terranka, co si ručníkem pucuje vlasy. Vejde do pokoje, podezřívavě se rozhlédne, otočí se a zase odejde.

Tou dobou se už zbytek týmu, který tak nějak sleduje situaci přes com-linky, začíná velmi dobře bavit na Pontiho účet.

Ponti přemýšlí, co má sakra dělat. Tým si z něj spíš utahuje, než že by mu dal nějakou užitečnou radu. Ptá se kapitána, jestli by mu nepřiletěli na tu verandu, což kapitán kvituje, že by to šlo. Za pár momentů se ale terranka vrátí, oblečená jen do velmi sexy a docela dost průhledného kimona s nějakým tabletem v ruce, dojde ke gauči, pohodlně se na něj rozvalí a začne skez okno sledovat nádhernou scenerii noční oblohy - jen tu a tam, jednou za pět, deset minut, checkne něco na tom tabletu. Ponti jí takhle vyfotí a pošle fotku kapitánovi - jedinému terranovi v týmu, který je navíc takový "sympaťák" (=malinko děvkař). Ten mu věnuje pár sarkasmů, ale zjistí, že dotyčná podle všeho skutečně je Mia Avene, tzn. majitelka bytu.


Tick - tock - goes the clock...

Situace se táhne... Ponti se krčí za křeslem půl hodiny. Zkouší to "přečkat", ale Mia se zdá být docela zaujatá scenérií a nemá s k odchodu. Ponti přemýšlí, že by Miu zkonfrontoval, ale dojde mu, že vlastně nemá vůbec žádný legitimní důvod ani věrohodnou výmluvu tam být.

Ponti dostává od týmu rady co má dělat. Velmi populární variantou je "naked man", nicméně objevují se i jiné, obdobně laděné. Ponti oživuje myšlenku s obletem raketoplánu a skokem do něj skrz stěnu. Kapitán jízlivě poznamenává, že" "Raketoplán mezihvězdné lodi provádějící na dotyk blízké oblety kolem luxusní obytné věže dómu uprostřed noci není zrovna nejnenápadnější z možných řešení situace."

Ponti zůstává za křeslem už celou hodinu. Hodinu a půl. Zbytek týmu je tou dobou už zašitej v klidu v baru (nutno podotknout, že 2 ze 3 zbylých členů tam jsou pracovně). Zkusí ("studem", jak zní jízlivá poznámka od stolu) fázováním propadnout skrz podlahu. Utratí poslední fázovací bodíky, ale podlaha není úplně tenká a padne mu to fakt blbě.

Mia dál skoro bez hnutí sedí pohodlně natažená na pohovce a sleduje oblohu, jen sem tam checkne tablet. Pontiho napadne naprosto děsivá myšlenka. Natočí minikameru a dívá se, jestli to je jen ten tablet jen standardní počítačové rozhranní, nebo jestli má i nějaké senzory. A zjistí, že opravdu má i nějaké senzory... jenže majitelka je přecijen zjevně docela bohatá lékařka, tak proč by si pořizovala nějaký šunt? Navíc jak poznamenává kapitán, "můj telefon má taky GPSku a neznamená to, že je pořád zapnutá". Ponti začíná být skutečně nervní. Uvažuje o tom, že Miu na gauči prostě odstřelí (omračujícím paprskem, teda, samozřejmě) a uteče.

Kapitán se rozhodne, že se nad Pontim smiluje a zkusí odvést Miinu pozornost. Zavolá na její pracovní kontakt. Bohužel, 25. století - Mia volání prostě přijme na hlasový kontakt rovnou z gauče. Kapitán to rovnou položí. Ponti si začíná rvát vlasy. (Mia je zjevně praktická doktorka a health-life-style konzultantka, takže nějaké "rychle přiďte, je tu nehoda, umírá nám tu..." by zjevně nemělo moc šanci uspět.)

Uplyne další půlhodina. A ještě jedna. Tou dobou je už asi půl druhé ráno a chudák Ponti je skrčený za křeslem už přes tři hodiny.


Time's out

Mia se najednou zvedne, přejde ke křeslu, klekne si na něj a nahne se přes jeho opěrku - Pontimu padnou do obličeje její vlasy, tak zvedne pohled a vidí, jak se na něj Mia naprosto nevinně dívá a hravě omluvným hlasem mu říká: "Promiň, že to kazim, ale já bych taky chtěla jít i někdy spát." Ponti zbledle nenachází slov, zato oči mu blouděj po Miině rozhaleném dekoltu, což jí zjevně nijak neruší. Mia si stoupne na křeslo a překročí ho k Pontimu se slovy ve stylu "nevadí, že bych to chtěla udělat teď a ne až někdy pozdě, že ne?" s čímž si klekne velmi těsně vedle Pontiho.

Kapitán na krizovém comlinku (tou dobou už "po službě" v baru, kde balí náhodnou brunetku) začíná prskat smíchy. Ponti se mezitím zmohl na jedinou věc a to že když si k němu Mia klekala, tak zrušil spojení. Kapitán se vztekne a i bez hackovacího skillu zkusí hacknout Pontiho comlink a "násilně" ho zapnout ze své strany bez Pontiho vědomí. Kupodivu mu padá šestka a spojení je bez Pontiho vědomí obnoveno.

Ponti je naprosto zamraženej do podlahy. Mia se natáhne a v klidu mu odepne opasek se zbraní a dává ho stranou se slovy "nevadí, když ti to dám stranou?" Ponti zvládá pouze hodnotit, jestli mu něco hrozí, ale nezdá se, že by ho Mia chtěla nějak ohrozit. Ponti se vyděsí ještě víc, když mu Mia bere com-link a poznamenává, že "vy laseři sebou taháte takovejch nesmyslů". To ho vyprovokuje k jediné větě, kterou je za celou dobu schopný říct: "jak víš, že sem laser?", což Mia odmávne s tím, že "vás je poslední dobou plná planeta." Ponti přemýšlí, že jí jednu prostě z fleku vrazí, ale nezmůže se na to.

V tu chvíli už říkám Pontiho hráči, že jako jestli se teď hned nezmůže na něco, co by ho z tý situace dostalo pryč, tak ho tam Mia fakt svlíkne a vyspí se s nim a že je odlišné rasy jí v tom záměru zjevně nijak neruší.

...a tak si to Ponti rozdal s... nejspíš podezřelou? zapadlý za křeslem v jejím obýváku, do něhož se naprosto ilegálně vloupal a jeho poslední myšlenka byla, jestli tím s tou plnatou chtěla Mia říct, že jsou všichni na planetě laseři, nebo že oni jako laseři jsou na celé planetě.


O asi dvě hodiny později si Mia v klidu vstane, překročí kimono a cestou do kuchyně se přes rameno Pontiho ptá, jestli je pořád ještě ve službě, nebo jestli mu šichta někdy během posledních pár hodin skončila? Teda - jestli chce džus s vodkou, nebo jenom džus. Ponti vyblekotá svou druhou větu - že nepije ani mimo službu a že jenom džus. Mia mu donese půllitr džusu a odejde do sprchy. Křikne na něj, že by ho pozvala k sobě, ale ta sprcha pro dva lidi je jen o patro níž. Vrátí se o tři minuty pozdějc v normálním županu a Ponti zjevně netouží po ničem jinym, než už bejt co nejdřív pryč... Mia bezelstně poznamená, že doufá, že si nevzal žádné karty pacientů, protože jejich soukromí je chráněné zákonem a on nemá soudní příkaz. Ponti (který karty nezkopíroval, ale přesto je prohrabával) jí ujišťuje, že ne, rozhodně ne. S tím pomalu odchází a Mia se s ním loučí poznámkou, že sice doufala, že se za ní staví ten roztomilej kapitán, ale že tohle taky nebylo vůbec špatný (a že když se vkradl dovnitř, tak cestu k výtahu ven určitě najde sám).


drobné vysvětlení - ano, třetí patro, které bylo její skutečně soukromý byt, bylo narozdíl od předchozích dvou zabezpečené a sledované. Ponti ten stealth check za křeslo moc nedal a tak si Mia checkla kamery a uviděla ho tam někde. Ano, ten tablet měl bio-scaning senzory a ona si sem tam zkontrolovala, že ten durugh ještě neodfázoval pryč. Bad luck.



...a takhle, vážení, se ve vyšetřovací hře failuje encounter se středně významným, ale příběhově velmi useful NPCčkem plným zajímavých informací :D


(note - pro vás co jste se mnou na jarním srazu hráli AS, jmenovitě příběh Pleasure Bringers - behem hry od Pontiho hráče ještě zazněla větička: "A já se na srazu Dukolmovi smál, že na ten sex naletěl a pak to schytal.")
Autorská citace #87
16.9.2015 16:57 - Shako
:-D

Napsané to ani zdaleka nezachycuje, jak daná scéna byla relativně táhlá, ale neskutečně zábavná, včetně prostřihů na ostatní členy týmů.
Pak bych ještě doplnil, že Ponti několikrát kontroloval, zda tam nejsou senzory/kamery (a na předchozích patrech nebyly), ale v posledním patře už se na to vykašlal. Navíc Ponti ráno prohlásil, že prožil fakt příšernou noc.

Nakonec se dobrovolně přiznávám k roli kapitána, který už nevydržel sledovat, jak tam Mia provokuje Pontiho... a poté, co už bylo jasné, co se stane chudákovi bezbrannému Pontimu, tak vyrazil do baru s jasným záměrem a strategií "Hej kotě, jsem laser a ukážu ti svoji vesmírnou loď!".

Ostatní členy týmu rád prásknu PMkou, pokud se nechtějí přiznat. ;-)
Autorská citace #88
16.9.2015 20:54 - sirien
no jo... ono se ta atmosféra u stolu takhle do textu blbě přenáší, no. Sem to sem tak jako zaznamenal aspoň pro budoucí připomenutí pro nás co jsme tam byli :)

btw. nechápu, na co si ráno stěžoval :D . Dostat možnost si tak jako for fun refreshnout pool nějaké interpersonal investigation ability - za to by kdekdo byl ochotnej dát něčí pravou ruku :)
Autorská citace #89
1.4.2016 12:53 -
Moc hezké téma, také přispěji.
Není to tak dávno, co jsem vedení hry předal jednomu hráči, který si to hrozně chtěl vyzkoušet. Vytvořil jsem si postavu rytíře na Trhlinovém mustangovi (ano, hráli jsme na Asterionu), kterého získal od darem od hevrena, kterému před lety pomohl navzdory přesvědčení jeho řádu, a byl za to vyhoštěn, označen za zrádce a pronásledován. K tomu mustangovi měl opravdu velmi blízký vztah.
Dobrodružství se točilo kolem města, které oblehla armáda skřetů. Skupinka se musela dostat ven nějakou cestou úzkými kanály a starou štolou. Byl jsem nucen nechat svého mustanga ve městě (do těch úzkých chodeb se prostě nevešel), ale slíbil jsem, že se pro něho určitě vrátím. Když jsme zařídili potřebné, zjistili jsme, že skřeti objevili tuto tajnou přístupovou cestu do města, a tak ji správce nechal urychleně zasypat. Ostatní se rozhodli, že na to kašlou, ve městě nic nepotřebují a vydali se pryč. Já jsem tam však svého mustanga nehodlal nechat. Počkal jsem do noci, a pak se snažil obejít lesem skřetí armádu a u hradby se dovolat stráží, aby mě pustili dovnitř.
Hodil jsem kostkami, na kterých téměř vždy padají vysoká čísla, když vedu hru, ale teď jsem hodil dvě jedničky. Náš novopečený PJ prohlásil, že jsem narazil na hlídku dvou skřetích lučištníků, začal boj. Pouze v košili a kalhotách (kroužkovku jsem nechal opodál, abych necinkal) s velkým mečem jsem skočil mezi skřety s vědomím, že dva lučištníky bez problému porazím. Když jsem po dvou kolech měl pryč 1/2 životů, pojal jsem podezření, že je něco špatně. Jelikož jsme házeli otevřeně a já tedy viděl, že PJ hází průměrné hody, zeptal jsem se ho, jaké těm skřetům napsal staty. Když jsem zjistil, že všechna čísla jsou ve skutečnosti dvojnásobkem mých, protestoval jsem. Boj však pokračoval a můj rytíř šel po dalším kole k zemi. Byl však stále při vědomí a já se rozhodl hrát mrtvého. Díky tomu se mi podařilo instant killem zabít jednohu skřeta, který mě přišel zkontrolovat. Druhý dostal výhodu volného útoku lukem. Chtěl jsem ráně uhnout a hodit po něm dýku (stihl by do mě vystřílet celý toulec, než bych se k němu dobelhal), ale i přesto, že byla tma, pršelo, skřet neměl přímý výhled díky stromům, mě trefil do hlavy.
Nejsem gameista, ale tohle mě vážně dopálilo. Strhla se diskuze, do které se zapojili i ostatní hráči, ve které jsme dost rozpitvali pravidla a dospěli k závěru, že si náš novopečený PJ ta čísla jednoduše vycucal z prstu. Což on uzavřel slovy, že "jeho svět tak prostě funguje."
Nakonec vyplynulo, že se mi chtěl pomstít za svou zabitou postavu.
Od té doby už nikdy hru nevedl, a já stále vzpomínám na svého rytíře, kterého zabili dva supermanští skřeti.

Tento "hráč" vyváděl pitomosti i při hraní. Svými činy dokázal, aby se dobrodružství zvrhlo v boj o holý život. Jednou ho takhle velitel skupiny nechal stát před hospodou, aby hlídal, než získá potřebné doklady pro cestu na jih. Jednání se táhlo onen hráč se začal nudit, a tak se vydal vykrást dům nějakého obchodníka. Vnikl dovnitř přes střechu, nacpal si kapsy k prasknutí, jenže obchodník se v tu chvíli vrátil, tak se ukryl pod stůl. Následně obchodníka kouzlem uspal a i přesto, že mohl v klidu odejít, tak ho spícího podřízl.
Obchodník byl přítelem městského konšela, takže nastalo obrovské haló, město se uzavřelo, všude stráže prohledávající domy, nakonec izolovali naši skupinku, která utíkala, protože se domnívala, že po nich jdou kvůli tomu, že pašovali elfí kurtizány do místního bordelu (o vraždě jsem věděl jenom já a onen hráč, který to nikomu neřekl). Nejvíc bledý byl asi velitel skupiny, který zneužíval svou moc císařského Inkvizitora k tomu, aby získal různá povolení a propustky na místa, kam se běžný člověk nedostane a domlouval tam černé obchody, což byla taková jeho "vedlejší činnost" vedle potírání bezvěrců, jinověrců a nepřizpůsobivých nelidí. Kouzelné bylo vidět, jak si všichni (až na onoho hráče) oddechli, když se dozvěděli pravou povahu podezření a následně jejich ztuhlé tváře, když jim vzápětí oznámil, že jejich společník je podezřelý z úkladné vraždy.
Nakonec ho z toho nějak vysekal velitel skupiny, díky svému postavení, ale od té doby získal onen hráč pocit, že hraje "druhé housle" a vadilo mu to.

Ve skutečnosti je skutečně hrál. Zpočátku hrál velmi sympaticky, ale postupem času se jeho hra zvrhla v samé mocichtivé, labilní, psychopatické postavy. Což by mi nevadilo, ale on na tyto postavy prostě jako hráč neměl. Nespolupracoval, jeho akce hru spíše rušily, než aby něco přinášely a hrál s námi jenom proto, že nám v tu dobu poskytoval zázemí k sezením. Já jsem však chtěl protěžovat tvořivější hráče, tahouny, kteří dokázali vytvořit líbivý příběh. Abych se zachoval férově, postupně jsme odehráli doupata, z nichž se každé točilo kolem historie jedné hráčské postavy. A když měl tedy onen hráč vést skupinku postav, najednou nevěděl kudy kam.

Mám v zásobě ještě spoustu dalších historek, ale třeba někdy příště (a snad veseleji).
Autorská citace #90
1.4.2016 20:30 - sirien
...eh :D

Jako dobrý, ale myslim, že podobné storky se svojí povahou hodí spíš sem: WTF momenty v RPG (aneb hranice mezi zábavou a šíleností) (tady to Ebon zamýšlel spíš pro pozitivní zážitky...)
Autorská citace #91
1.4.2016 22:14 - efram
Poslední super zážitek, i když spíš hláška. Malá zlodějka (hráčce je 7 let) jež má příznačné jméno Ešli Flinty-Ho alias Smrtící ručka (čistě invence hráčky) se dohaduje s hraničářem (hráč 40+ let), kterej jí prudí. Malá zlodějka chce dát důraz na své hrozby. Zamračí se, otočí na hraničáře a s bojovně vystrčenou bradou směrem k hraničáři prohlásí, cituji: "Nevím jestli já vychladnu, ale ty určitě!". Tím nás ovšem vyřadila všechny..... :p
Autorská citace #92
7.7.2023 14:17 - sirien
Koukám že tu chybí jedna má oblíbená dávná storka z ukázkového hraní Star Wars ve Storytelling systému (nWoD) na Dálavě. Pamatovaných momentek tam bylo víc, ale tahle konečná byla extra.

Lokken: Jedi Master - filosofický klidný mudrc zoufale vytažený na frontu
Gurney: Jedi Padawan - horkokrevný ve výlce vycvičený jedi driftující k Temné straně
Kin: Republikový diplomat - zákeřná vypočítaváý politická krysa
Demonica: Spec-ops seržant - drsný velitel speciálních sil
Arya: Pašeračka - actually částečná dark-side userka stojící mimo Jedi/Sith konflikt

Kdysi dávno v náhodném tisíciletí Staré republiky se výše popsaná skupina vydala na neutrální planetu na frontové linii vyjednat její příklon k Republice. Všechno se zdálo ok, samozřejmě v tom byla děsná zrada, objevili se Imperiální špioni, nájemní vrazi, politicky odstrčené princezny a všehcny ty klasiky včetně toho že všechno je sithská past a tak. Nakonec se skupina dopátrala tajné imperiální základny na planetě a rozhodla se zverbovat nějaké síly okolo a problém vyřešit.

První dobrá momentka byl diplomat, který prohlásil, že to není práce pro něj a že zůstane na ambasádě a bude "zajišťovat zázemí".

Long story shory, skupina se probila dovnitř a těsně před klíčovou lokací (nějaký velicí centrum nebo generátor nebo tak něco) narazila na Sithku, protože samozřejmě že ano. Šlo o záporačku, která byla postavená aby dorovnávala všech pět postav - ale diplomat byl už teď v tahu, takže jako dobrej začátek.

Všichni se vrhnou na ní, jediové a pašeračka s vibrobladem a blasterem na blízko, seržant to krosí z dálky, začne tvrdej dice-fest, přes stůl lítaj popisy šermu a manévrování a odrážení střel který si účastníci přeposílaj mezi sebou... běží to fakt na hraně, obě strany tak tak counterujou dost smrtící útoky protistrany (v systému který preferuje obranu nad útokem, ale při probití hrozí likvidačnim damagem), s každym kolem kdy to obě strany ustojej napětí roste... a obě strany začnou podvádět.

Diplomat, na soukromém kanále seržantovi: "seržante, připadá vám, že to jediové zvládaj?"
Seržant: "no... jako moc ne."
Diplomat: "seržante, tady de o všechno. To zařízení musíte zničit za každou cenu, chápete co myslím?"
Seržant: "no... vážně myslíte že to je tak nutný...?
Diplomat: "seržante - když to uděláte, nechám vám na Coruscantu postavit sochu!"
"Seržant: "Sochu!?"
Diplomat: "přímo před senátem!"

...všichni close-combatící Force-useři si i přes postihy hodili svůj instikntivní Force danger sense check, takže nastal moment, kdy se uprostřed smrtícího boje všichni najednou zastavili a upřeli plnou pozornost na kutálející se termální detonátor (v tomto systému efektivní insta-kill širokého okolí, ale 1 kolo odklad mezi hozením a detonací), který dostal náhlé kombo Force-stun, Force-crash, Force-push a Force-lightning. Všichni se oddechli - a znovu se s plnou vervou vrhli navzájem po krku.

V mezičase Sithka podváděla snahou o zkorumpování pašeračky, ze které cítila Temnou srtanu. Ta nakonec skutečně podlehla, zradila a uprostřed boje obrátila strany. Sithka obratem odraženýma střelama zranila seržanta, ale v ten samý moment se jednomu z jediů konečně podařilo probít Sithčinu obranu a zasáhnout jí. Sithka se to rozhodla kompenzovat Drain-lifem... před ní Jedi Master - nope. Vedle něj Jedi padawan s lightsaberem ve střehu - nope. Seržant kdesi daleko... nope. Takže čerstvě zkonvertovaná pašeračka byla ihned zkonvertovaná znovu, tentokrát na spotřební first-aid-kid - totálně failnula resist, takže vyždímaná odletěla ke zdi a Sithka se krásně vyhealovala. Sithka postavená proti pěti postavám tak náhle stále už jen proti třem, z toho jedné zraněné.

Začíná být bolestivě zřejmé, kterým směrem tenhle boj míří a jak nejspíš brzo skončí. V ten moment ale padawan, ve skutečnosti bojově efektivnější ze dvou Jediů, ale celou dobu koketující s temnou stranou udělá své životní rozhodnutí a prohlásí: "Mistře, běžte dál, já jí tu zdržím!" Jedi Master se po momentu náhlého překvapení a ocenění odtrhne a rozeběhne se dál. Sithka se vrhne za ním, ale padawan jí zastoupí cestu. S úsměvem v očekávání krásně dramatického konce čekám příchod toho blížícího se tragického vítězství, v očích hráčů vidim tu bolestivou frustraci...
- Nabídnu Gurneymu Dark side corruption. Poprvé za hru zcela jednoznačně odmítne.
- Sithka si hodí slušnej útok a vypadá to blbě. Gurney ale s klidem hodí counter.
- Gurney hodí fakt solidní útok, úplně mimo průměr. Sithka failne a dostane damage.
- Sithka hodí podobně solidní útok. Nabídnu Gurneymu další Dark side korupci, ale Gurney opět jednoznačně odmítne a i tak opět s klidem hodí counter.
- Gurney hodí úplně overkill útok (několik úspěšnejch rerollů atp.) a Sithku přes její solidní counter skoro killne.
- Sithka se rozhodne zopakovat svůj trik a hodí Life drain na seržanta. Seržant hodí částečnej counter, Sithka se i tak zvládne solidně refreshnout. Další Dark side corruption už ani nezkoušim nabízet.
- Gurney prohlásí že ani omylem a hodí další ještě brutálnější útok, Sithku totálně probije a velmi přesvědčivě ukončí.

...což byl moment kdy kostky vyjasnily, že padají s plynutím Síly. To nadšení z každého dalšího hozeného úspěchu co byl ještě větší než ten předchozí bylo v kombu s těma odmítanejma dakr side korupcema fakt mega.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1760470867157 secREMOTE_IP: 34.227.191.136