Jsem si na doporučení přečet tenhle článek a teda fakt dobrý čtení. Zdá se, že si někdy budu muset vyšetřit chvíli, abych přelouskal všechno co mi tady uniká... Za tedle článek dávám jedna, i když teda se zpožděním roku a půl...:)

Výborný článek - ještě mám pocit že jsi zapoměl zdůraznit omezení ve formě služby. Kněz slouží hlavně bohu (nebo principu) a měl by postupovat v souladu se svou vírou a hlavně v souladu s učením svého boha.
Příkaldem kněžka Selune se nebude vybavovat s kněžkou Shar, která se ale s radostí vyspí s knězem Shevarashe...

Že bych se stal knězem Shevarashe? Jak vypadají kněžky Shar???

Děkuji za ohlas, ale ne proto jsem dával ten odkaz. Mně se prostě hraní na božskou přízeň u kněžských kouzel dost zamlouvá.Dalcor: Ono tam je napsáno, že všechno své jednání musí podřizovat víře a že musí být knězi od počátku známo, co od něj víra očekává a co ne. Akorát ten příklad tam nemám :)

Vannax: Křehké a svůdné takovým tím dekadentním způsobem. :-)))

Jasně, to jsem možná přehlédl. Ale více se soustředíš na to že ho bůh vyfakuje kvůli vlastnímu rozhodnutí, ale už moc nezdůrazňuješ že kněze bůh vyfakuje, když on bude fakovat na boha. Sakra píšu jako gangsta rapper ze zákaldní školy. Ale víte co tím chci říct...

Článek je pěkný, mě by zajáímalo, zda tohle funguje ve hře. Tedy jestli hráči knězů takovou "buzeraci" snáší nebo ji dokonce mají rádi, zvláště když jiná povolání takto omezena nejsou. Nikdy jsem neviděl hrát kněze, takže by mě to zajímalo o to víc.

U nás to fungovalo - já kněze ve hře buzeruju hodně - bratr by mohl vyprávět - ale vždyť může sám vyprávět...

A vyprávět bude. Myslím, že když se hraje kněz tak by se měl hráč s vypravěčem dohodnout na tom o co vlastně jde. Hráč řekne svůj názor na to jak by se měla jeho služba bohu projevovat a totéž řekne vypravěč a měli by se dohodnout. Hráč by měl vědět co bude vypravěč požadovat a když mu to nevyhovuje tak by neměl hrát kněze. Já jsem hrál poměrně dost dlouho kněze Shevarashe (Elfí bůh pomsty a nenávisti k drowům) a jeho projevy víry mi dost vyhovovaly (zabíjet drowy a tvářit se kameně). Každopádně to bylo vynikající a zdaleka nebyl schopen se v boji rovnat ostatním postavám pokud se nebojovalo proti drowům (tehdy nikdo neměl na to aby se mu vyrovnal).

Ad přízeň boha - to je určitě zajímavé zakomponovat, ale asi to chce dohodnout mezi DM a hráčem kněze, aby to vyhovovalo oboustraně (hlavně v míře a způsobu). Případně stanovit nějaká přesnější pravidla. Taky by se to nemělo přehánět, aby se hra moc nesoustředila na postavu kněze na úkor ostatních postav. V některé z doplňkových knih (Complete Divine?) jsem viděl nové [faith] featy, které počítají s tím, že kněz za své činy ve prospěch boha dostává speciální faith pointy. Případně by šlo nastavit novou abilitu "Boží přízeň" se kterou by se nějak pracovalo a byla by pohyblivá podobně jako Wealth v d20 Modern.Ad přesílenost klerika - prakticky mi klerik tolik silný nepřijde, celkem nedávno jednomu mému klerikovi léčivá kouzla rozhodně nestačila, když stál tváří v tvář postavě o 5 úrovní výš. Spíš mám pocit, že přítomnost léčivého klerika velmi zvyšuje bojeschopnost skupiny, pokud je třeba bojovat častěji. Teoreticky asi může být kněz hodně silný, ale jen chvíli, když na sebe vyplácá spoustu posilujících kouzel, jenže to mu dlouho nevydrží. A seslání kouzel potřebuje nějaký čas. U nás boje málokdy začínají tak přesně, aby kněz stihl seslat všechna užitečná kouzla, která má k dispozici. Spíš je posléze spotřebuje na léčení.Celkově mě na kněžích v DnD baví spíš to, jak se jejich zaměření mění podle boha. A taky různá užitečná pomocná kouzla, třeba Status pro samostatné průzkumníky.

Tak tak, dobrý článek! Skoro to láká zavést rubriku "Perly z archívu" a denně něco zařazovat do Aktualit, že.. :)Já mam s tímhle následující zkušenost - buďto DM přízeň boha moc neřeší, vyjma opravdu vyhrocených případů. Pak patří věřící sesilatelé k velmi oblíbeným a častým. Jakmile se tomu DM rozhodne podívat na zoubek a vyžaduje důsledné chování dle dané víry a hraje si na boha postavy, má to a následek jednak onu nevyváženost co zmiňoval LZJ stran věnování se jednotlivým hráčům.. a jednak to, že hráči od těchto postav utíkají, neb to mají za buzeraci. Nikdy jsem pravda nezažil, že by se DM domlouval hned na počátku s hráčem a stanovoval jednoznačná pravidla. To je totiž dost obtížné... Chovat se dle zákonitostí své víry musí totiž hráč chtít - když ho do toho DM nutí, okamžitě to přestává fungovat.Ten článek je dobrý v tom, že nutí hráče se chytnout za nos a trošku ho šíbuje tím směrem, aby se stal odpovědnější při hraní svého kněze.. a to je třeba podporovat ;)Jinak kněz hodně silný je; zejména právě díky své neuvěřitelné univerzálnosti (když bereme v potaz obecná pravidla a ne ta herní omezení). A že jeho přítomnost velmi navyšuje bojeschopnost družiny.. tak to je bez debat ;)

OK. Přesvědčili jste mě. Kněží a paladinové budou muset platit desátek. :-)

Proč paladinové, vždyť nemusí být církevním členem ani bnožím služebníkem...
OKej mlčím...

Heh, tak do téhle diskuze byste měli získat Ebona :-)BTW: u nás třeba kněží vůbec léčit neumí, až na výjimky vyznavačů zcela mírumilovných bohů...takže ve družině se objevil jen jedinkrát kněz, který uměl léčit...a toho zabil nemrtvý - odvracet neuměl :-) ...sakra, teď si říkám, jestli nejsem moc tvrdej :-)

Horacio: No, jestli u tebe neplatí, že léčivá kouzla nemrtvé zraňují, tak jsi tvrdej dost! :) Anebo na to ten chudák ani nestihl přijít? :)Jinak omezovat takle drsně dostupnost kouzel, to už chce odvahu. A spolupráci hráčů! Podle čeho to děláš, jakého systému - podle domén? Omezuješ knězům obecně všechna kouzla, nebo se to týká jen léčivých?

Rytíř: jj, jedu podle domén :-) a zrovna léčivou zpřístupňuji jen mírově laděným náboženstvím - což u dobrodruhů není zas tak atraktivní. Hlavně bych řekl, že jak hrajem v celkově ne-moc-magickém prostředí, tak i nízkolevelová kouzla jsou považovaná za silná.A kněze považuju za naprosto suprovou věc. Když jsem poprvé se slovníkem louskal ADnD, hned jsem si říkal: "Aháá, tak tohle mi v Dračáku chybělo :-)"P.S. - to zabití nemrtvákem byl takový extrémní případ...byl to velmi těžko porazitelný strážce brány do záhrobí, bojovalo se na jeho hřišti, kněze moc nepodpořila kostka...a vytuhla tam skoro celá družina :-)

Áááá kněz! Má oblíbená postava, které se věnuji takřka deset let (AD&D)

Jak zmínil Horacio u nás bojový kněz nemá schopnosti léčit kouzly. Čímž teda dost vybočujeme z charakteristik popsaných v úvodního článku.. On vlastně ani nemá schopnost odvracet nemrtvé.. Horáci nejsi fakr nějakej přísnej? Což si taky uvědomuji, že u nás přicházejí boje natolik rychle, že nestíhám kouzlit takřka nikdy.. :-))

Já postavu kněze zakládám nejdříve sepsáním božstva a jeho cílů, které si pak kněz vezme za své. A celé jeho chování a motivace je vedena naplněním oné božské myšlenky. Například kněz popisující bitvu v podzemí v mém zápisu uctívá boha cest, cestování a cestovatelů. Myšlenkou je, že každý si musí najít svou cestu a vyrazit po ní.
V mém případě to bylo najít další trpaslíky v podzemí a rozšířit víru v Bardaka (jméno boha) i do této nové sféry. Kněz nemá přístup do léčivé sféry, bojové ani ochrané, takžé žádné léčení, ochrany nic. V rámci omezení má přístup prakticky jen do sféry základní, elementu země a trochu ohně (trpaslík), guard (ke kterým jsem nenašel prakticky žádná kouzla.. :-))) a divination (předvídání nebezpečí na výpravách). Třebaže je tato postava dvojpovolání kněz-válečník ani tak se nemůže v boji rovnat čistým válečníkům (pravidlo z 2e, dvojpovolání nemůže mít 2 body ve zbrani (úbytek bonusů)).

Dalcor

no ja jeste clanek nehodnotil ale rozhodne to udelam. a jinak ja hraji kneze taky jinym smerem, nez "zivouci lekarnicku". vyuzivam spise domeny power. a leceni smim pouzit jen ve vyjmecnych situacich takze jen kdyz menim ke konci dne sva kouzla za leciva a to jeste ne vzdy se mi povedou ,proste nahazim cisla a DM rozhodne dle sve uvahy( je to prece kamarad boha ci sam buh ze) rekne kolik si ma kdo vylecit. proste to shrnu kdo ve hre rekne milujeme Helma :-)) tak ma zivoty plus. prece jen Helm nebude lecit nejakeho capka kterej o nej nezavadi ani slovem.
Dalcor : jinak se Dalcore omlouvam ze jsme malinko zprznil tvuj respektive tveho bratra vytvor(knez Shevarase). vsak jsme ,ale prepracoval sve pozadi a zivotni pribeh ,kde se knezi Shevarashe objevili. ano Jiron ma pravdu v boji drowy jsou "drowomori" neprekonatelni avsak nesmi krizit cestu sluzebnika Helma ;-)

Ebon Hand: Ty musíš... nacházet kouzla? Pro kněze?

Alnag: Ebon to myslel, jako že v pravidlech moc nejsou kouzla z téhle konkrétní sféry. Samozřejmě přístup ke kouzlům získává automaticky při zvýšení úrovně/zasvěcení. A vůbec - skoro všechna kněžská kouzla vymýšlíme nebo aspoň modifikujeme, aby byla šitá na míru konkrétního boha. Bylo mi trochu proti srsti, že by podle pravidel knězové dvou různých bohů uměli úplně to stejné kouzlo :-)

Horacio: No koukám, že u tebe "přespříliš silné povolání kněze" fakt nehrozí. :-)) Chudák Ebon.Nejde o to, že se kouzla modifikují, ale pokud jich nedostává objemově stejně (což jak jsem pochopil nedostává, neb je musí nacházet), tak to je na tom evidentně hůř než by byl "standardní pravidlový" kněz.

Alnag: U mě jsou na tom všichni hůř :-) Vůbec se mě neptej, co provádím kouzelníkům :-)) ...ale hůř jsou na tom i NPC. Přespříliš silný kněz podle tohoto článku teda asi u nás nehrozí. Jednu velkou výhodu, kterou pravidla (aspoň ta, která mám doma) moc nezmiňují ale má, a to je zázemí. Už od prvního levelu má kněz spoustu mocných kámošů, kteří se ho zastanou!P.S. Jako kněz nemusí kouzla nacházet, dostává je automaticky - dokonce i u mě :-)

Ten článek byl má prvotina a byl sepsán ještě pro Alnagův Bazilišek, to datum zde u článku je datum převodu, nikoli napsání. V tu dobu se na nějakých diskusích řešilo, že třeťoediční kněz je moc silný, tak na základě toho jsme to napsal. Proto ten článek vypadá jako by řešil vykopávkový problém :)Horacio, Ebon Hand: Líbí se mi, jaké úpravy provádíte a že je vůbec děláte - že z toho nemáte kopřivku :)

Hele Ebone v Players Option Comabt and Tactics se rozlišuje specializace i pro Multiclassy - míst +1/+2 což je normální specializace dostaneš jen +1/+0

Ebon + Horacio: Ještě by mě zajímalo, jak rozeznáváte "bojového kněze" :) popisem povahy anebo schopnostma? Anebo jen doménama? Ono je to přece jenom poněkud ošemetné... pokud jste zvyklí na určitý styl hry a postav, tak se úpravy dělají celkem snadno, ale má zkušenost je taková, že se snadno přestřelí moc a to co je oblíbené hráči se omezí příliš.. pak se dá pauza nebo přijde jinej hráč, vytasí se jiná kombinace a tvůrci home rules se chytají za nos, že jim to zase skřípe! :)

Rytíř: Bojového kněze rozeznáme vod voka, a to především podle toho, jestli umí bojovat :-) Takže umí-li užívat solidní zbraň a kovovou zbroj, je jasně bojový a s léčením má utrum. A ano, určitě se dá vynalézt výjimka, nic proti tomu nemám - ale všechno něco stojí :-)Jinak house rules nijak nesepisujem, jen se dohodnem. Pokus se nějaké přestane hodit, jde nelítostně z domu a je z něj homeless rule :-) imho pokud něco skřípe, nebývá to kvůli pravidlům :-)

Horacio: Z Tebe a Ebona čiší totálně pohodový přístup ke hře. Lidi, vás musím poznat, s váma musí být čistá radost hrát nebo pokecat :)

Andtom: Oh, díky :-) Je to sice OT, ale taky bych uvítal nějaký aspoň malý srazík - je tu celkově fakt pohodový pokec :-) chvála triu!

Zdar lidičky.

K těm kouzlům, včera jsem se díval na jednoho svého staršího kněze a je pravda, že kouzel moc neměl. Ale ani mě to moc netrápí, hrajeme LOW MAGIC. Do teď si pamatuji jednou nevydařenou scénu, kdy tři postavy metaly kouzla v nevelké šarvátce a vůbec se mi to nelíbilo.. Každopádně ta postava má tak tři kouzla na úrovni tři a víš (4 + 5, pak dobrovolně umřela..) Ale zase jsem si kouzla vymýšleli sami, takže dělali, to co jsem chtěl.

2Andtom, já jsem to i tak chápal, že to je 3e :-) My jsme zabrzdili v 2e a nemáme potřebu to měnit. Hra není o systému, ale o prožitku..

A můj kněz je tak silný, jak se zrovna cítí silný v kramflecích. Možná zkusím sepsat CV toho již zemřelého včetně vybavení a zážitků, stejně už to dlouho plánuji a mám k tomu obrovské množství pokladů. Aby se vám slovutným diskutérum dalo nastínit, jak to "vaříme u nás".

2Andtom: Též děkuji za pochvalu. Myslím, že to bereme v poho, číslíčka u postavy mě neberou.. :-))

Asi to bude chtít nějaký srazík DDvacky! :-)

zdar chlape :)
ad srazík, no pár podobných náznaků už tu bylo.. a nebyl bych proti. ;) Základ je vážně chtít! A tahle partička věřim, že bude velmi veselá :)) Takže, kdy a kde? :) Příp. to můžem probírat v AkcíchJinak ad pohodová atmoška tady - já jsme s ní také velmi psokojen :) Ale doneslo se mi k uchu, že ne každému vyhovuje. Dokonce prý byli i tací, co prohlásili, že u nás nic nepíšou právě PROTO, jak akurátní a korektní diskuze se zde vedou! No vyrazilo mi to trochu dech.. :)))

Sraz d20ky bych udělal rád, ale bavme se o tom pls. v akcích...Tj. zde D20 srazV diskusi o kněžích se jinak nenechte rušit.

Když se teda vrátím k tomu knězi: nehrál jsem ho moc taky i proto, že mam pocit, že snadno může dojít k jistým... kolizím až záměnám, když budu za něj hrát moc přesvědčivě. Jde o to, že máme v grupě hodně věřící, křesťany. Vlastně teď už jen křesťanku. A samozřejmě se nechceme jejich víry nijak dotknout.. což mam takovou nějakou napůl podvědomou obavu, že by se snadno mohlo stát. Máte s tim někdo podobnou zkušenost?

Rytíř: Myslím, že pokud je použitý ve hře polyteizmus, tak by křesťané neměli mít problém. Vždyť ani při čtení řeckých bájí se žádný normální křesťan (byť silně věřící) nemůže namíchnout, pobaví se stejně jako ateista. A příběh v RPG je blíž řeckým bájím než skutečnosti. Možná je dobré si toto říct na začátku hry.S monoteizmem však křesťané mohou mít vážný problém.

Nedávno jsem si zběžně četl rozhovor s jedním člověkem, který je klerikem. Ne ve hře, ale normálně v běžném životě. Hraje RPG se svými kolegy z řádu a naprosto si to užívají stejně jako běžný lidi. Není pro ně problém hrát bojovníka, vraha nebo i jakoukoli jinou postavu. Když to berou jako hru, tak pro ně není ani problém mezi jejich vírou a vírou, kterou mají vyznávat ve hře, i kdyby byla naprosto opačná vůči jejich. Naopak lidi z jeho okolí, kteří nejsou v řádu a vědí, že hraje RPG, mají dost často trochu předsudky stylu: "Hm, tak to asi hraješ jenom za kleriky, co?"

Já měl vždycky trochu jinou obavu, a to že bych to naopak měl tendenci zlehčit (mám problém->postim se, pomodlim se a jedem dál...;)), prostě že bych to zahrát neuměl, jelikož mi víra v boha nic neříká. Vlastně je to stejný jako důvod, proč jsem nikdy nehrál za ženskou - teda ne že by mi ženy nic neříkali, ale nemám na to asi odvahu. ;) Jediný na co se už delší dobu chystám, je trpasličí válečnej kněz, tam bych se nebál, oni tu víru berou v mejch očích tak nějak volnějc...

Alek: no volneji asi ne, ale trosku jinak myslim u nich je vira takova jaksi "surova".

jo, "surová" je lepší, je mi prostě nějako bližší, není to tak o tom vykoupení a otčenáších...a hlavně se mi strašně líbí jejich "nebe", který si představuju jako jednu nepřetržitou chlastačku s Moradinem ;)

Alek: se divim ze uz davno Trpose nehrajes...:-) snad ti ho nejak Rytir nerozmluvil.a mas pravdu ja si to taky tak nejak predstavuji...jako ze ti jeste da Moradin poradnou herdu za to ze se modlis, misto aby jsi hnal trpose sveho klanu vepredu do bitvy...:-). jinak kdyz jsem se jednou bavil s Rytirem a ptal se ho zdali je u Vas feath "dive strike" tak jeho odpoved byla kdo by si to bral :-)).

elfky maj "cary" my mame svaly....:-))

wraiths: No já ho onehdá u Rytíře hrál (i když teda ne kněze), ale už je to strašně dávno a ta grupa se pak rozpadla. A od ty doby hrajem postavy, ktery docela přežívaj a šplhaj se na dohled epickejm úrovnim, tak nebyla příležitost na změnu. Rytíř mi ho určo nerozmlouval, a věřim, že i na divine strike bychom se dohodli. ;))

Chápu, že křesťanům nevadí Dnd koncept bohů a magie. Mě jde přímo o hraní nábožně orientované postavy - když ve hře vykřikuju: "Bože dej mi sílu!" Když se modlim nebo když mluvim o svym bohu, tak je to samozřejmě pro mě ten jediný Bůh.. a to hodně v tom slovním projevu evokuje klasického věřícího dnešní doby. Navíc člověk jen těžko odolává různým vtipným narážkám na inkvizici, křížový výpravy, a jiný propriety křesťanský církve, což taky samozřejmě může vyvolávat potencionálně nějaký nepatřičný asociace a odezvy...
On nikdy žádnej problém nebyl, spíš že je člověk tak nějak víc ve střehu a byl to jeden z důvodů, proč moje nejnovější postava není kněz, i když mě to dost lákalo.

2Rytíř: U nás není žádný věřící, tak je to bez problému. Druhak máš pravdu s těmi narážkami. U nás došel vývoj ve družině tak daleko, že se mi podařilo obrátit na víru dvě postavy z družiny. Zatím co druhé dvě jsou tvrdými ateisty a vše ironicky komentují. Hlášky typu: a jéje pambíčkář to na nás zase zkouší... jsou časté a mě tedy přijdou vtipné, i když nevím jak by se tvářili zmiňovaný křesťani..

Každopádně náboženství u trpošů beru jako takouvou drsnou službu, řeholi. Není to o častém vzívání rytuálech a cerominiích. Je to životní filozofie, kus srdce a k tomu nejsou potřeba otčenáše pro vykoupení ale činy, aby si tě bůh vůbec všimnul..

Ebon Hand: Ano, ano... konvertování příslušníků vlastní družiny na víru bývá obvykle ze všeho nejhorší. Vzpomínám si na jeden případ, kdy jsme se dostali k nějakým dveřím, které mohl otevřít jen kněz tj. jako já. A samozřejmě ateistická banda, čekala, že to půjde jen tak. Vyhlásil jsem, že se musí modlit všichni jinak nebude moje spojení s bohem dostatečně silné, ale samozřejmě si místo toho raději začali brousit sekyry a meče... ani DM se nezdál nakloněn mému přístupu, tak jsem to radši otevřel.Spoluhráči jsou někdy ale fakt hrozný (cenzurováno).

Já bych se jen zamyslel, jak můžou v klasickém DnD fantasy světě existovat ateisté, když jsou projevy boží moci tak zjevné?

Jednoduše - prostě si myslíš že kněží jsou jinou formou čaroděje, šarlatáni, kteří si na vyšší moc jen hrají. Většinou ateismus trvá do okamžiku kdy dojde ke ztrestání nevěřícího bleskem zhůry.Mimochodem příště budu ve FR hrát Paladina ateistu!

To je taky otázka. Ale beru, že i přes zjevné projevy různých bohů se můžeš spoléhat jen sám na sebe a svodům různých božstev odolat. Případně je využívat jen jako služby. Něco jako támhle ti za "dar" (za úplatu) léčí atd.

2Alnag: Úspěšného zkonvertování dvou CP si také vážím ze všeho nejvíc. Protože hráči jsou nejodolnější a u nich nestačí si jen hodit kostkou. Je potřeba je přesvědčit, že jim to k něčemu skutečně bude..

Osobně jsem nikdy nehrál věřícíhol, a ani neviděl hrát klasického zapálenéhé kněze, a to přesto, že v družině vždycky jeden až dva věřící lidé byli. V poslední družině jsem se neptal, stejně to většinou za pár let náhodou zjistím.A hru s opravdu věřící postavou (nikoliv nutně hráčem) bych chctěl vidět, nebo se jí účastnit, protože já zase hraju ateisty a klidně bych svou postavu vystavil přímé konfrontaci s nějakým bohem :-)

Jerson: Když to je právě ten problém, na který narážel i Spize. Co si počít s ateistou ve světě, kde jsou boží projevy evidentní. Kde křísíš mrtvé děti a mněníš vodu ve víno doslova na počkání. V takovém světě je ateista v podstatě ve stejném postavení jako věřící v našem světě. Musí "věřit" v neexistenci boha i přes zjevné důkazy svědčící proti němu.

Alnagu, ateista může být v pozici, kdy nevěří - sice ví, že bohové existují, ale on v ně nevěří. Na druhou stranu svět, kde jsou projevy bohů evidentní není ani dobré místo pro věřící - je těžké věřit, když víš, protože jsi třeba viděl boha na vlastní oči.Asi nejlepší je v tomto svět, kde je božích projevů dost, ale nejsou přímé a evidentní, takže je lze s trochou snahy vykládat i jinak než boží zásah.Příliš evidentní a jednoznačné světy ... vlastně jsem je taky neviděl, ne co se týkalo bohů. Opravdu si nevzpomínám ani na jeden svět, kde by se bohové řešili. Což je asi příčina toho, proč jsem neviděl zahraného věřícího kněze.

Tady už hodně záleží na definici pojmu ateista :)
Když všichni ví, že bohové existují, pak se jejich víra liší v tom, koho a jak uctívají. "Ateista" tu pak bude ten, kdo třeba prohlásí, že všichni bohové jsou jeden horší než druhej a že na všechny prdí, nebude uctívat nikoho...Svět, kde je magie běžná, ale přítomnost bohů je neprokazatelná, je pravda nejčastější. Jenže málokdy to DM podá tak, aby o existenci bohů nebyli přesvědčený ani hráči, že. A právě ta jistota hráče se projeví na tom, že hraje kněze a věřící postavy obecně tak trochu ploše, bez pochyb a emocí.. na druhou stranu jsem poslední, kdo by volal po maximálním utajení info před hráči, protože mj. právě tato "jistota", definitivní znalost herního světa, mě na hraní rgp tak láká a baví.Jinak si myslím, že málokterého věřícího hráče láká hrát silně nábožensky orientovanou postavu - stejně jako třeba mě málo láká hrát ničím vyjímečného typa, co má rád počítače :))

No ta definice je poměrně jasná. Ateista je člověk, který věří v boží neexistenci. Viz záporka a- na začátku.A k té nejistotě bohů... dokud nepobíhají po zemi jejich avataři... pak už je to fakt problém.

Podle mně je hezkým příkladem starověké Řecko: lidé nepochybují, že bohové existují a jejich skutky se promítají na dění ve světě, že bohové mohou vzít na sebe podobu člověka nebo zvířete a sestoupit na svět, že bohové mají rozmýšky, hádají se, jsou ironičtí, mají smysl pro humor, umí se rozhněvat ... Tj. vůbec není otázkou, zda bohové jsou nebo nejsou. Konečně i jiné starověké kultury jsou pěkným příkladem (Egypt, Feničané, Sumer, ...) - tomuto se dle mého blíží chápání bohů v D&D, nikoliv křesťanství.

Rytíř - právě o tu jistotu mi jde. Tak nebo onak si hráči byli vždy jistí, buď tím, že bohové nejsou a kněží čerpali sílu ze sebe, a nebo naopak že bohové jsou a tak nemá smysl se jimi zabývat, byli něco jako velká a mocná politická strana.Někdy se opravdu budu muset na knězě zapáleného pro víru podívat, a je mi jedno, kdo ho bude hrát (i když myslím, že to bude spíše hráč - nevěřící)Osobně bych si rád zahrál ateistu i tváří v tvář bohu, nebo jeho avatarovi. Nevěřit v to co vidím :-)

Jerson: To bys potom hrál fanatika ne?

...anebo někoho, kdo nevěří vlastním smyslům :)Já dělám rád DMa proto, že pak právě mam tu absolutní jistotu, co a jak je :) Takže kdyby mi někdo nabízel hru, kde nic nebudu vědět a ničím si nebudu jist (podobně jako v reálu), tak by mě dvakrát nelákala. To by musela mít super jiné atributy, abych na to kývl ;)Jak si představuješ toho zapáleného kněze. Jako horlivce, který všude hlásá svou víru? Anebo někoho, kdo nad tím furt hloubá a vždy se na ní odkazuje..? Na nějakém one-shotu by to šlo asi snadno, při dlouhodobé hře taková postava snadno začne lézt na nervy. Nejen ostatním, i hráči ;)
Dlouho jsem hrál paladina Pelora, tak vim o čem mluvim.. :) Když jsem se do toho začínal moc vžívat, tak už mě ostatní brzdili nebo neskrývali otrávené obličeje..

Jak se tady hašteříte jestli je kněz sikný nebo ne, musím uznat že něco takového jsem už zaslechl ve svojí družince. Mám velmi dobrého Dm a ten už si najde možnosti jak vyvyžovat hru tak nenápadně a delikátně že to nikdo ani nepozná. Sám jsem v této družince knězem a busím uznat že jsem trošku Power player. To však neznamená že nehraju ve jménu svého boha. Naše družinka sice hraje spíše ve stylu "použij to nejlepší co umíš" a ne moc role play ale jsem si jist že kdyby jste dosáhli maximálního potenciálu daného specializovaného kouzelníka určitě by se Clerikovi vyrovnal. Vím to protože jsem manchkin a hledám možnosti postav. A veřte že v tom jsem dost dobrý. Ono není dobré fňukat nad nevyvážeností jiných povolání. Oběvte možnosti těch lastních. Kněz nemá přítelíčky a má žaloatně málo skilbodů a odborností.

Rytíř : no a nebo muzes hrat kneze, ktery nejak nehloube nad virou a ceka na nejakou vizy a tu pak bere jako ze ma tak jednat. proste kdyz buh rekne zabij,tak zabijes. a v nekterych situacich kdy treba zadnou vizi nema,tak jedna dle sveho vedomi.

No to se nám ten kněz pěkně vyvíjí! :-)
Je jasné, že z příkladů jak se tu hraje u jednotlivých lidí nění až silný.

Co se týče intenzity víry u svého kněze, tak jsem nad ní nepřemýšlel. Jsem fanatik? Sám si dokonce neumím odpovědět.. Možná odpoví Horac. Každopádně u nás i ateisté vědí, že bozi existují. Jeden ho dokonce viděl ve vizi z historie a všichni viděli předmět (meč), který skutečně patřil bohu. Tudíš nenaplňují správně slovo ateista, ale prostě nevěří v žádného boha, který je v místním okolí uctíván. A sami to charakterizují tak, že se míní spolehnout sami na sebe.
Zas na druhou stranu jeden můj válečník věřil tak fanaticky v boha osudu, že vystavoval družinu velmi často náhodnému losu, když byli všichni nerozhodní co podniknout(aby rozhodl pán osudu Bach-Reden). O to zajímavější byli výsledky. Při prvním rozhodování má postava řekla, že tam půjdeme (brána do jiné sféry), pokud hodí na kostce 6 (k6, postava s sebou stále nosila slonovinové hrací kostky jako symbol Bach-Redena). Padlo 6 (házel jsem si jako hráč postavy), všichni tam šli a strašně dostali. Toto se opakovalo ještě čtyři krát u různých dalších příležitostí. Nikdy nepadlo jiné číslo než 6. Díky těmto šíleným podnikům postupně umřeli všechny postavy, některým hráčům i dvakrát během tažení, krom dvou (celkem 6 postav)!!! Zůstal poslední kouzelník s mým válečníkem, po strašném souboji se spektrou byl vysátý až na 1.level (kouzelník), neměl žádné kouzla a stáli jsme v podsvětí před branou do barbarského záhrobí. Kouzelníkovi se tam ani za mák nechce.
Říkám: "hodíme si na Bach-Redena."
Kouzelník : "to snad není třeba" sebral ze země válečnickou helmu, nasadil si ji, popadl hůl a šli jsme... :-)))) Jeden z nejlepších okamžiků hry, jaké jsem zažil!

Ebon Hand : tak tomuhle rikam maso. a zaver klasickej, " hyrackej" uplne to vidim. tak takovyhle hrani ja moc ocenuji. a vsechna cest hraci carodeje.

Souhlasím. Tohle jsou scény, pro které stojí za to hrát. Chápu, že někdo tomu říká "5 minut zábavy v 8 hodinách hry" nebo jak, ale to je jen závist. Protože tohle je fakt cool, něco co si člověk pamatuje, co mu zůstane a prostě souhlasím s wraithsem... Všechna čest hráči čaroděje. Je to geniální. Taková scéna by se neztratila ani ve filmu!!!Díky, že ses o něj s námi podělil Ebone. Úplně to vidím... sakra, nějak jsem se nechal unést. :o)

Alnag - no, třeba bych argumentoval tím, že bůh, který stojí předemnou nemůže být ten největší stvořitel světa a vůbec - copak by uměl vytvořit něco takového, co vidí všude okolo sebe? Ne, ne, to muselo vzniknout nějakou "přirozenou cestou".Rytíř - vidíš, a já dělám Vypravače přesně z opačných důvodů - sám nevím, jak to vlastně je, když bych to bral úplně do detailu. Většinou mám dvě možnosti vysvětlení a jisté informace ukazují na jedno a jiné na druhé.Na druhou stranu mě strašně nebaví světy, kde je všechno jasné a hlavně kde je to jasné i hráčům a jejich postavám. Pak se není o čem bavit.(Jednou jsem hrál hru, ve které jsme se jako hráči dostali do fantasy. Samozřejmě že při setkání s elfem jsem nalas tvrdil, že je to dost dobrý kostým, i když ostatní hráči okamžitě začali tvrdit, že jsme ve fantasy světě a PJ je podpořil(a). Hrát opozici, když ti někdo kdo stojí mimo hru tvrdí "Ale takhle to není a ty to víš" je ... zvláštní.)Podobně je to s hraním věřícího nebo ateisty - neumím věřit, takže raději hraju ateisty, a to i ve světě, kde existují bohové. Ale aby taková hra byla zajímavá, nesmí být boží existence naprosto evidentní - to se pak prvek bohů a víry ze hry paradoxně úplně vytratil.Hraní věřícího kněze si představuju vcelku jednoduše - prostě někdo, kdo v běžném životě jedná tak, jako by jeho bůh skutečně existoval. Případně používá drobné rituály, jako ... křižování chleba před rozkrojením a lidí před odjezdem, motlitba před jídlem (když vezmu takové chování z reálného světa). Neotrevuje to, dokonce u toho není třeba mluvit.Jinak te Ebonova scéna je úplně skvělá, něco takového člověk jen tak nevymyslí :-)

Jerson: Kultury napříč historií lidstva neměly pochyb, že ti jejich bohové existují a kolem sebe v reálném světě viděly a nacházely evidentní důkazy, že bohové existují. Třeba jakýkoliv výjimečný úkaz byl typickým evidentním důkazem existence bohů - zatmění slunce, blesk, katastrofální záplava, přistání mimozemšťanů (pokud bylo), epidemie nemoci ... Ale i jiné věci v reálném světě byly pokládány za důkaz existence bohů. Nejde totiž vůbec o to, co my jako současní lidé pokládáme za evidentní důkaz existence bohů, ale co za evidentní důkaz pokládali tito lidé. Takže celá historie lidstva až do novověku (i to jen nejdřív pro Evropu) je dle mého o tom, že existence bohů se považuje současníky za prokázanou. Vlastně se nedá mluvit o tom, že lidé v těchto epochách VĚŘILI v dněšním slova smyslu - oni VĚDĚLI, že bohové jsou a měli to za rozumem (tj. dnešními slovy vědecky) prokázané.Edit: Tím vším jsem chtěl říct toto: historie ukazuje, že hra v případě, že existence bohů je bytostem evidentní, není méněcenná. Akorát se neřeší otázka, jestli bohové jsou nebo nejsou, ale jak si zabezpečit jejich přízeň a jak se vyhnout jejich nepřízni. Což vůbec není nezajímavé :)

Andtom - tuhle otázku jsem už několikrát řešil. To co píšeš je pravda, ale v každé době o které je řeč se lidé ptali "jak tohle mohl Bůh dopustit?", a v každé době byli pochybovači a nevěřící. Nikdo nepochybuje o tom, že voda teče dolů, to je evidentní, ale jestli je to vlastnost vody sama o sobě nebo jestli je to z úradku Božího - no, to už je věc, nad kterou se dají vést disputace.Každý úkaz, který jsi zmiňoval, se dá vysvětlit tak nebo onak - můžeš věřit že to způsobil Bůh, můžeš věřit na nějakou "vnitřní příčinu", můžeš ho zkoumat - a jev samý tou docela dobře odolává na všech úrovních. Považuju za důležité, že nikdy nebylo nalezeno nic s nápisem "vyrobeno Bohem", takže je prostor k pochybnostem. Ve fantasy světě takto postaveném je zajímavé hrát věřícího i nevěřícího, případně hrát situace vyplývající z rozdílných názorů na svět. Pokud je exitence (nebo neexistence) bohů evidentní, jeden postoj ztrácí na zajímavosti. Je to jako pak jako kdyby jeden tvrdil, že všechno padá dolů a druhý to popíral - poté co skočí z vysoké skály bude hned jasno.Nevím, jak by se dal hrát člověk, který ví. Nesetkal jsem se s nimi ani ve skutečnosti.

Jerson: Odpovědí na otázku "jak tohle mohl Bůh dopustit" je u kultur, o kterých jsem psal, jednoduchá: bůh (nebo bohové) se od nás odvrátili. Nikoliv že neexistují. U těch lidí tím, že na manželku a děti padne kámen ze skalní stěny, se nezmění postoj k tomu, jestli bohové jsou nebo nejsou. Jsou a zlobí se. S jejich věděním o existenci bohů to nijak nekoliduje.Upřímně pochybuji, že se i v moderní současnosti na Nové Guinei, v amazonském pralese nebo u Křováků, tj. v komunitách nedotčených moderní civilizací, najde někdo, kdo má pochybnost, že jejich bohové existují. Můžou se tam dít nehody, neštěstí, cokoliv a ti lidé pořád ví, že bohové jsou. Tam ještě takové lidi můžeš potkat.

Jerson: A příběhy na základě skálopevného přesvědčením lidí, že bohové existují, neztrácejí na zajímavosti, s tím opravdu nesouhlasím. Pokud by tomu tak bylo, tak klasický příklad - řecké příběhy a báje, jsou hrozná nuda. A jsou? Kdepak, je to paráda. Chybí tam někomu ateisti? Ani omylem. Máš tam maximálně hrdiny, kteří se bohům postaví, ale nikoho, kdo bohy popře.

Jerson, Andtom - napadla mně neověřená myšlenka, zda ateismus nesouví s monoteismem. Otázku "Jak to mohl bůh dopustit" si nemůže položit člověk, který ví, že bohové se škorpí mezi sebou a jeden to udělal naschvál tomu druhému.

Alnag: "Jak to mohl bůh dopustit" je dle mého dotaz na místě v takovém náboženství, které představuje boha (v monoteizmu) nebo všechny bohy (v polyteizmu) pouze jako milosrdné dobrotivé typy. Takže typicky křesťanská víra (v této diskusi totiž pořád pod povrchem vládne silná optika křesťanství :) ). Monoteizmus s tím souvisí do té míry, že v monoteizmu je asi dost často situace, že onen jediný bůh je dobrotivý milosrdný. Ale nemusí tomu tak vždy být, ten jediný bůh může být docela dobře třeba neutrál nebo nějaký náladový bůh ... pak ten dotaz opět není na pořadu dne.

Andtome, pokud vím, tak v řeckých bajích nemají bohová ani tak věřící, jako uctívače. Navíc jsem neřekl, že pokud se bohové projeví, tak je svět nudný, ale že je nuda hrát věřícího. Ostatně narazil jsi v řeckých bájích na nějakého věřícího, nebo kněze? Mám dojem, že tyto báje se otázkou víry vůbec nezabývají, maximálně tím, že lidé nějakého boha dost neuctívají a on se pak naštve.Alnagu, myslím že jsi uhodil hřebíček na hlavičku. Monoteismus je dost specifický případ a když mluvím o věřících a kněžích, mám namysli přístup, který se používá v monoteismu.Jak už jsem napsal, v polyteistyckých světech jsem se s bohy setkal, ale většinou to byli bohové ve stylu mocných bytostí, něco jako prezidenti a magnáti. Mají své příznivce i odpůrce, ale nikdo v ně nevěří, každý prostě ví že existují a dohadují se maximálně tak kdo za co může.

Jerson: No o několik postů níž píši, že lidé tehdy věřili v jiném smyslu, než je víra v dnešní moderní společnosti. Napsal jsem to tak, že oni VĚDĚLI, že bohové jsou. Jestli tomu dobře rozumím, tak takové lidi nazýváš uctívače. Super, hezký výraz, alespoň se odliší věřící od uctívačů. Pak tedy nezbývá říct, že D&D staví na uctívačích, ne na věřících.V řeckých bajích jsou kněží. I kněžky ;) A kněží a kněžky nejsou jen ve starověkém Řecku, Egyptu, Sumeru, Římu ... jsou také ve střední Americe, a v podobě šamanů a druidů jsou v Africe stejně tak jako barbarských lesích severozápadní Evropy, atd.

Jj, v tomto se ztotožňuji s andtomem - dnd je stavěné na uctívačích. I u nás ve hře je spousta lidí (i postav), které se o bohy nijak zvlášť nestarají, ale na druhou starnu nepochybují o jejich existenci. A hodně si rozmýšlejí, než si něco dovolí ke knězovi jakéhokoliv boha :-)

No vida, to je taky zajímavé - totiž jaký jsou bůh/bohové v otázce víry. Vadí mu, když někdo haní jeho kněze? Jeho chrám? Kdy to ještě nevadí a kdy ano? Zasáhne vždy skrze prostředníky anebo může i sám?Co si pamatuju, tak my to vždy hráli tak jako "na pohodu" - urážet kněze se dalo asi tak stejně, jako jakoukoliv jinou mocnou postavu. Prostě byla šance, že si to nenechá líbit a když někdo ovládá kouzla, což kněz často může, je lepší ho nedráždit, že.
Bohem se DM oháněl často, ale nikdy to nebylo míněno vážně - zásah boha do hry rovnal se potupě Deus ex machina, to by prostě byl projev totální slabosti DMa, kdyby něco provedl rebelující postavě hráče (nebo spíš postavě rebelujícího hráče) něco přímo božskou silou (rozuměj bez možnosti obrany). Jinými slovy, když tak nad tím přemýšlím, my vlastně hráli takový mix - sice polyteismus ala Řečtí bohové, ale nezasahující do světa... Zajímavý, co si člověk takle neuvědomí. :)Jinak to co hrajeme na Ardě je také specifické. Ve Třetím věku tam o existenci bohů věděli jen ti hodně vzdělaní. Obyčejní lidé věřili v nejrůznější duchy, ti pod vlivem Saurona pak věřili, že je pouze on, jediný strašlivý Bůh. Ale u nich to byla víra, zatímco u vzdělanců ono uctívání, jak jste tu pěkně rozdělili. Osobně ale u vzdělanců na Ardě nepředpokládám, že by nějak Valar uctívali. I když by asi mohli, už na Númenoru přece měli Meneltarmu a oltář na jejím vrcholu, zasvěcený právě bohům...
Nicméně "klasické" rituály uctívání Tolkien spojil se vzýváním Saurona, takže to Svobodné národy nedělají.

To rozdělení na věřící a uctívače je vcelku potřebné, protože pak si můžeme ujasnit, o co vlastně jde. S uctívači jako takovými je to totiž vcelku jednoduché, ti mají jasno a maximálně se můžou dohadovat, čí bůh je lepší a proč.A knaží pak můžou být patřičně odhodlaní, asi jako když hráč RPG hájí svůj oblíbený systém :-)

Moc moc pěkné čtení :). Já kněze nikdy ve 3,5e nehrál.
Pouze mystica z DragonLance a ten bohy o moc neprosí, získává ji tzv. ze svého srdce (přesvědčení)...

podle mě je kněz nejsilnější povolani ve hře.Už proto že má 1k8 života a ještě kouzla.navíc muže používat temeř všechny zbraně(zaleží na víře a bohu) což mu mu dava další vyhodu.

Klerik je hlavne univerzalni povolani do kazdeho pocasi. Pojem nejsilnejsi je dosti relativni.

Naše družina se nejčastěji o tom, který povolání je nejsilnější hádá v hospě nad pátým pivem:D ale většinou dojdeme k závěru že záleží na konkrétní situaci.
A s knězem je problém,že musí mít dobře naházený ability aby mohl využít všechny schopnosti. Je to stejný jako paladin. Když si třeba zkusíte rozdělit +7 u bojovníka tak to nebude žádnej problém, ale u kněze nebude vědět kam to nacpat a nebude moc využít na 100% všechny schopnosti. Takže to nakonec vyjde nastejno jako u ostatních povolání.

I když dáš u Klerika všechno do WIS, tak přestože bude mít třeba menší STR nebo CON než Fighter, tak to časem dožene díky kouzlům. Navíc bude mít hromadu různých bonusů a ochran, které Fighter nikdy bez silných magických předmětů mít nebude.

Jenže máš i míň životů a menší útok... takže na boj už toho fightra maximálně doženeš. Jak jsme psal záleží na situaci. Pokud má kněz možnost se připravit tak můžu patřit mezi nejlepší bojový postavy, ale pokud ne tak si moc neškrtne.
Největší síla kněze je, když se skupinka chystá někoho přepadnout nebo překvapit a on nadopuje celou družinu. Hlavně když to ví den do předu a můžu si i nameditovat potřebný kouzla.
A mimo boj to taky není tak slavný. Má totiž málo skillů.

Klerik toho omí dohromady hromadu, ale v ničem nevyniká. a ve chvíli , kdy mu dojdou kouzla tak je většinou nahranej.

Ještě mě tak napadlo k těm uctívačům a věřícím - víra je IMHO alespoň v češtině příbuzná slovu důvěra. Je tam určitý vztahový prvek - alespoň v tom křesťanském pojetí. Uctívat lze bez důvěry, a bez vztahu - ono, kdo by taky věřil Lolth, že jo :D

Jak se díváte na chamtivost u trpasličího kněze boha Moradina? Je to na pováženou nebo je to prostě pro trpaslíka přirozené a nelze nic jiného očekávat ani od kněze?

Nevidim v tom nejmenší problém...

Akorát netuším, kde se (no možná v DrD) vzala ta chamtivost trpaslíků. Ti jsou především tvrdohlaví, konzervativní, prostě pevní ve svých postojích a názorech. A ve vztahu k nim i čestní a obětaví.
Možná, že hloupí lidé, či rozmařilí elfové mohou považovat jejich neplýtvavý přístup k financím za lakomost, ale je to spíše moudrost.

Mno, popisy ras jsou z lidského pohledu...

Chamtivost trpaslíků je nesmysl. Je to rasa, která žije v tvrdých podmínkách a proto musí šetřit zdroje na těžká období. V jejich společnosti je neslušné vystavovat na obdiv své bohatství (narozdíl od lidí), kochají se tedy svými skvosty v soukromí, maximálně v blízkém kruhu přátel.
Je to podobná fáma, jako škudlivost Skotů. To je štědrý národ, ale v tvrdé zemi a proto, když přitáhne někdo z jihu a zabere jim území, tak uslyší jen "mám, ale nedám!"
Kdo z vás kdy slyšel o trpaslíkovi, který někomu odepřel pomoc v nouzi a nepohostil hladovějícího?

Tůhle sme s kumpány, deset tisíc hladových zelených kůží nás bylo, rozbili tábor před branou tej jejich pevnosti, ale pohostiný moc nebyli. Házeli na nás kamení a sříleli z kanónů a kuší. Ani neotevřeli, když jsme přišli s bílou vlajkou parlamentýrovat! To sou kšefty!

Chamtivost trpaslíků se vzala, tak jak skoro všechno, u Tolkiena. V Hobitovi je jí zasvěceno pěkných pár odstavců. Vpodstatě je jedním z hlavních témat knihy...

Spíš nevidím, čím by se chamtivost kněží měla vztahovat jen na ty trpasličí. Jistě se najdou i chamtiví kněží jiných ras.

Aiss samozřejmě chamtivá není, jen aby bylo jasno.

Tak já tu otázku položím jinak, nebyla moc pochopena :-) Máme setting ve kterým jsou trpaslíci pověstní svou chamtivostí a honbou, touhou po zlatě. Máme Moradina, známeho to LG boha z D&D pantheonu. Máme trpasličího kněze tohoto boha. Jde chamtivost a LG přesvědčení dohromady v případě rasy pro kterou je to v podstatě její podstata? Ptám se kvůli tomuto článku a aplikaci některých částí do hry.

Můj osobní názor: Přesvědčení (Good/Evil) je prostě kravina. Jediný, k čemu je to dobrý, aby fungovaly věci jako Smite a podobně. Rozhodně to nenapomáhá charakterizovat postavu. Naopak, šíleně to zplošťuje. Dělá to z postav po americku "klaďáky" a "špatňáky". Postavy by měly mít různý charakterový vlastnosti, a jestli je výsledná povaha "dobrá" nebo "zlá" bych nechal na zvážení druhým.

Btw. co to vlastně je LE postava, nebo bůh? Já to nikdy nepochopil... To jako jí baví topit koťátka? Nebo si jako Gargamel řekne - "To jsem byl dneska ale krásně zlej?".

Thorar: narozdíl od jiných názorů tady ti prostě odpovím - mně jako DMovi by to určitě vadilo. Chamtivost je záporná vlastnost, znamená, že se už něco přehání. Normální postoj jwe třeba to, jak to popisuje hezky níže Beltar.

Ale vždycky jde o dohodu mezi DM a hráčem. Pokud by mi hráč zajímavě vysvětlil, proč je jeho postava chamtivá, nebránil bych mu otevřeně. Ale pokud by mne nepřsvědčil, řekl bych mu, že toho příběhově (zne)užiju (třeba tak, že o poklad přijde nějakou vtipnou scénou, která způsobí, že peníze budou použity ke většímu velebení Moradina; nebo se naopak objeví NPC pracující v zájmu nějaké jiné mocnosti, která toho proti němu hnedka využije - chamtivost jde totiž ruku v ruce s korupcí) - hned je zajímavá zápletka na světě. A postava chamtivého kněze může klidně pak spekulovat, zda má smůlu proto, že naštval Moradina.

Takže - proti chamtivosti bych určitě nic neměl :-)

1. LE: evil neznamená nutně, že se snažím zničit svět a la Melkor. Znamená to, že můj osobní prospěch je pro mě jedinou normou (podstata "satanismu"). Neznamená to, že nemůžu mít vztahy s blízkými lidmi, nebo dělat kladné věci. Skvělá postava je pirát Kennit z Liveship Traders (podle mě jedna z nejlepších fantasy trilogií vůbec) - byl to chladně kalkulující parchant, pro kterého měl život člověka v podstatě nulovou hodnotu, který byl ochotný podrazit a zradit kohokoliv, pokud to pro něj bylo výhodné. Stal se ikonou celého souostroví díky tomu, že usoudil, že pro něj bude nejvýhodnější chrát si na jejich ochranitele a osvobozovat otroky.

Lawful neznamená, že dodržuju zákony. Znamená to, že má rád svět "strukturovaný" - tedy jasnou hierarchii ve společnosti, jasná pravidla ošetřující situace. Je to postava, která stvoří kult s hromadou norem a směrnic - prostě věří, že jsou pravidla důležitá. Chaotic je naprostý opak, pravidlům a normám ze své podstaty nedůvěřuje, spoléhá se na intuici a momentální rozhodnutí, necítí velkou potřebu dodržovat společenské normy.

2. ad chamtivost u trpaslíků - v Hobitovi jsem si toho moc nevšimnul, IMHO tam byl chamtivější elfí král, nebo aspoň takový pocit ve mě zůstal :D

Každopádně mám raději než antagonii vlastností (štědrý x chamtivý, zbabělý x odvážný) kladnou vlastnost s dvěma extremy:

odvaha - nedostatek je zbabělost, přebytek bláznivé podceňování rizika
štědrost - nedostatek je chamtivost, přebytek rozhazovačnost
...

U trpaslíků to může být prostě vyjádření toho, že si bytostně uvědomují hodnotu věcí - neznamená to, že nebudou štědří, ale že to, že nebudou lehkomyslně plýtvat. Pokud darují velký dar, je to výraz nejvyšší úcty.

Dává to tak větší smysl?

Noldo2 píše:
Btw. co to vlastně je LE postava, nebo bůh?

Gró zákonně zlé postavy spočívá v tom, že na rozdíl od zbylých zlých souputníků uznává určité principy a podřizuje se jim. Hodně zjednodušeně řečeno, CE prostě bezmyšlenkovitě rozsévá zlo a na nějaké zásady kašle, dokud k nim není donucena silou (např. zlobři přinucení sloužit záměrům zlého černokněžníka). NE postava může být svolná na čas se podřídit ze své vůle – ovšem jen za předpokladu, že z toho bude sama profitovat. Což platí ovšem jen do chvíle, dokud je to pro NE postavu výhodné. Pokud už není, bez zaváhání zradí své závazky.
Zákonně zlá postava naproti tomu přikládá principům, závazkům a zásadám velkou váhu. Je to rámec, který drží její "světonázor" pohromadě. LE se dobrovolně podřizuje určitému vyššímu ideálu, ať už má institucionalizovanou podobu (oddaný a fanatický služebník tyranského režimu) nebo zkrátka sleduje nějaký osobní kodex (padouch šetřící ženské a děti, zkorumpovaný rytíř, který však v boji dodržuje staleté zásady svého stavu...).

LG se s chamtivostí nevylučuje. postava může hrabat peníze vidlemi a nepustit pěťák, ale v té G části bych spíš viděl předurčení postavy brát ohled na druhého a v L části respekt k pravidlům a zásadám (možná jen osobnímu kodexu cti...). Takový LG trpaslímk může věřit v pomoc druhým v nouzi, ale i v to, že majetek spravedlivě náleží tomu, kdo je poctivou prací vydělal, a nesmí se zbůhdarma rozhazovat. Bohatství zajiístí jeho rodině a klanu přežití do budoucna a každý čin, který jej zvětší, aniž by poškodil čest rodu, je tedy prospěšný. Právě tak je rozmařilost hříchem a rozhazování peněz stejně nic neřeší, jen problémy oddaluje (dej eskymákovi rybu...).

LG kněz dělá službu ostatním už tím, že si zvolil kněžskou dráhu a ještě LG boha. Chamtivost mi k tomu přijde jako dost protiklad a moc se mi to nelíbí. osobě bych volil jedno z toho potlačit. Buď bude hlavně kněz a to by narozdíl od svých bratří mohl svou chamtivost ovládnout, nebo bude hlavně chamtivý a pak by se knězem mohl stát z čistě zištných důvodů, aby se dostal k větším zdrojům a pozice kněze je čistě účelová, takový pořádný chamtivý oportunista.

Jinak celkově vzato se mi chamtivost rasy nelíbí, dle mého pohledu kdyby taková vlastnost převládala, tak by to muselo vést k rozkolu celé rasy. Spíš mi přijdou trpaslíci jako velmi konzervativní, taky tvrdohlavý a sveřepý. V rase by měl být celý koktejl vlastností, chamtivý i dobrotivý, dobráci i hajzlové, ať je to trochu plastický.

Nikdy neslyšeli vtipy o skotských kněžích?

Faire Děkuji, chápu.

Geralt píše:
CE prostě bezmyšlenkovitě rozsévá zlo...
Tak tohle je právě to, co nechápu. Chápu, že někdo je prostě sobec a maximální prospěchář bez skrupulí, ale nějak moc nechápu proč by někdo jen tak rozséval zlo, ikdyž z toho nic nemá, krom dobrýho pocitu. Jako chápu že nějakej puberťák třeba rozbije nějakej veřejnej majetek.. ale jen tak rozsévat zlo protože mě to baví? Asi jsem ale moc velkej optimista, co nezažil válku, vraždy a tak...

Ale válečné zločiny většinou nevycházejí z abstraktní touhy páchat zlé skutky, ale z racionálních důvodů: snaha zvítězit za každou cenu, možnost se obohatit (zlatá konstanta všech armád dějin - rabování) s nulovou šancí represe... Jde IMHO hlavně o to, že se lidé ocitají v nezvyklých situacích a mimo dosah normálních sociálních mechanismů, které takovému chování brání.

A pak je tam inherentní vlastnost člověka hromadit a využívat moc...

Doporučuji si přečíst něco o Stanfordském experimentu a taky o tom experimentu s "testy paměti" a elektrošoky - nevzpomenete si někdo na jméno? Vždycky mi to vypadne...

Takže nové téma: Odkud se bere v člověku ZLO? Nebo to přesuneme pouze do Výchovy a náboženství?

Colombo: definuj "zlo"

A je to tady zase... :)

Noldo2: Spíš než dobrého pocitu bych řekl, že primárním hnacím motorem CE je "radost" z toho, že si může brát na slabších, cokoliv se mu právě zlíbí a po čem jeho černotou naplněné srdce zatouží. Rozsévat zlo byl takový knižní obrat. :)

Faire: Stanley Milgram, jestli máme na mysli ten samý experiment.