L.Z.J. - taky nějaký ten pátek (tedy století) trvalo, než se vyšlechtili koně dost silní na to, aby unesli jezdce a dokázali s nim běhat. Dřív byli koně menší a slabší, a tak se zapřahali do vozů, na což stačili.

LZJ: jj, co jsem to kdysi zkoumal, vycházelo mi, že poprvé se jízda začala využívat až někdy v 9. stol. př.n.l... viz úvod v článečku Válečné vozy.Myslím, že koně už na jezdce byli silní dost (když neměl těžký náklad, tedy zbroj), ale chtělo to nejen ten nápad je ochočit a osedlat, ale taky je dokázat uživit a vůbec přijmout k sobě "do rodiny". Sumerové třeba koně dlouho považovali za nečistá zvířata dobrá tak pro otroky a vozy vysoko postavených pánů tahali oslové, což pro ně byla vznešená zvířata.

Vím jen to co jsem si přečetl. Každopádně odpověď na obě otázky zní ano, ale v boji je to k ničemu

Nakonec je to jen o settingu a slabosti pro realismus v RPG.

Bigby: taky pravda :) Kdyby to byl Warcraft nebo Warhammer, hrdinové by si klepali na hlavu, co to tu řešíme za blbosti :))Ale stejně je to hezký vědět, jak moc je co obtížný. Minimálně proto, abych mohl se svou postavou náležitě na sedláky machrovat, až povedu útok jízdy mávajíc obouručkou nad hlavou, že umím co oni ne! :)Jinak stran toho řízení koně - seděl jsem na něm 2x v životě, takže pro mě je dost nepředstavitelný obejít se bez uzdy, nicméně z různých zdrojů jsem vyčetl, že v boji je dřív ti rytíři opravdu řídili převážně koleny a nakláněním, možná i slovním příkazem... prostě proto, že v jedný ruce měli zbraň a ve druhé štít. Toto umění byla to jedna z těch věcí, proč byli cenění jak cvičení rytíři, tak i jejich koně.

Rytíř: já sice nejezdil se štítem a mečem, jinak ale celkem dost. Že se ze začátku držíš otěží je normální, protože potřebuješ "třetí nohu", tohle se spraví až časem. Nejdřív se musí posílit jak nohy, tak i břišní svalstvo. Ruka musí být lehká a musíš mít kontrolu nad tím, co s ní děláš. Držet v ní něco, není až tak problém, stejně tak jezdit jednou rukou (a držet v ní štít zároveň s otěží) taky není žádný problém. V podstatě potřebuješ jen jednu ruku volnou, což dnešní jezdci dělají také, v pravé mají vetšinou bičík pro zdůraznění pobídky (v anglickém ježdění). Přehození z ruky do ruky, vedení jiného koně ze sedla, různé jízdy zručnosti s kelímkem vody apod. Tohle všechno dneska dělají děti, jezdí anglii, která na vedení koně otěží stojí, a není to problém. Otěže jsou důležité k přesnému vedení koně. Při nájezdech se asi uplatní více stádový pud, kdy jdou koně tam kam běží ten nejrychlejší. Pak fakt nic moc dělat nemusíš, zvíře prostě běží, ale nakonci ve střetu bych asi otěž v jedné ruce mít chtěl. No nic, zkoušel jsem to jenom s klackem, když jsme blbi a bylo to v pohodě.Argo: k realismu, ten obouručák byl blbost od začátku, to snad nikdo vážně nebral

Lotrando:Ona střelba takového mangudaie za jízdy taky vyžadovala zřejmě slušnou zručnost a synchronizaci mnoha pohybů najednou. Jenže narozdíl od boje s dvojručákem je efektivní a vojensky účelná. Smysl dvojručáku a "dlouhých zbraní" byl právě opačný; k boji proti jezdcům. Používat tyhle věci na koni je podobná úchylnost, jako střílet z tanku panzerfaustem po pěšácích. Má to smysl snad v případě, že došly náboje do kanonu, kulometu a nemáš pistoli...

Argo: pěkné přirovnání :)

Rytíř: a co ti prani si prijet zajezdit v lete,neb az "prdous" povyroste...:-))(sedel by jsi na koni 3) vsak ona by te Madla vycvicila. :-))
Lotrando :no drzeni se otezi( beru to samosebou jako oteze s udidlem) je takovy hloupi a dost nebezpecny( a kor stou tvou pakou!). pro drzeni( myslim normalniho cloveka) je vhodnejsi se drzet(pridrzovat)"martyngalu"(pro neznaly...postroj na krk,ktera zabranuje aby kun mohl poradne natahnout hlavu =>natahne si pak krok a leti a leti ;-) ) ci hrivy.ja s udidylkem jezdim( zas takovej Monty R. nejsem) a navic mam kone rad a beru ho jako kamarada, nemusim mit kone s hubou jak sumec.
jinak bud ti oponovat s tim ze v anglickem jezdeni je zaklad vedeni kone otezi.je to jen doplnek. zaklad jsou pobidky nohou a sedove gryfy( nevim jak to lip napsat). ale souhlasim s tim ze s otezi je vedeni preciznejsi, obratky mohou byt rychlejsi apod.
a ja nikdy netvrdil,ze slehat obourucakem z kone jde. apropo ted me napadlo. "dracakysti" budou urcite vedet... jak bojuje arogantni rytir( myslim toho z bestyare) pokud pojede na koni... :-))

kurna to byl ja. nez jsem to dopsal a prebalil mrnouse tak me to odhlasilo :-/
Vaeranias: a potom ja predtim s tema mecema mluvil o tredoveku(popr staroveku).jizda urcite v te dobe minimalne dva jezdecky mece mela.ja nekde dokonce videl i obrazek rytire jak trima mec,plus dalsi ma v pochve u sedla na koni. jinak me napadlo jiste jsi videl Gladiatora... tam hned v prvni scene utoku jizdy jsi videl ukazkovou akci.

To je ale asociace. Velitel tanku: "Nabít!"
Nabíječ: "Není čím, pane!"
Velitel: "Jak mohly tak rychle dojít? Má jich být ještě nejmíň patnáct!"
Nabíječ: "Vzal jsem jich míň, pane!"
Velitel: "Proč?"
Nabíječ: "Jinak by se mi sem nevešel panzerfaust."
Velitel: "Na co panzerfaust v tanku?"
Nabíječ: "No, kdyby došly náboje..."A to ještě přátelé nemluvíme o "dvojzbraních". Něco tak hovězího jako dvojsekera nebo dvojmeč... Nějaký obouručák na koni je proti tomu věrná realita.

Vaeranias:Pod "dvojsekerou" bych si představil něco jako labrys. Při jízdě zřejmě vhodné k tomu, abych koni (vlastnímu) usekl hlavu. "Dvojmeč" si už ani představit neumím. Něco jako tyč s ostřími na obou koncích? Temný Moula a jeho světelný dvojmeč? Při jízdě na koni to ve mně vyvolává akorát představu pádlování....

Já se k tomu večer nedostal, zkusím to dneska, ale neslibuji, nejhorší je že nemůžu najít jednu knihu, ta je asi někde zahrabaná doma v archívu, pojednávající přímo o rytířstvua jeho výzbroji. Snad pomůže i Osprey :)Útok šavlí začíná být na pořadu dne kdy se opouštěli těžké zbroje a nastupovali husaři - tedy zmiňované 18-19 století. Šavlí se ale těžko bodalo, ta zbraň je určená k dlouhému seku/řezu.Dlouhé meče jako náhrada jezdeckého kopí/dřevce/lance se začaly používat s nástupem pík, kdy se jezdecký útok přestal vyplácet. Tj (a teď melu z hlavy) někdy koncem 15. - 16/17 stol), Ten meč byl určen čistě a jen k proražení protivníkovi zbroje jako plnohodnotná náhrada dřevce. Ty meče byly sakra dlouhé a drželi se podobně jako dřevce. V samotném boji se poté používali menší jednoruční zbraně obzvláště účiné proti těžkým zbrojím - především pak různé bijáky.

Dalcor:ukazuje se, že tajemný výraz "greatsword" není tak neškodný; ono není úplně jasné, o co se vlastně jedná. Já měl zato, že dvojručáku říkali Angličani prostě claymore, ale mohu se mýlit. Kdyby to byl třeba jedenapůlručák, nebo prostě dost velký rytířský meč, pak by to chodilo. Mám dojem, že hrdina, vybavený obrovským dvojručním mečem pro všechny příležitosti je vlastně Conan, a s rytířem to nemá moc společného (a když vsedne na kůň, pak jsou důsledky tyto...)

Argo: jo, pádlo, to je asi nejpřesnější přirovnání pro tu dvojsekeru. Labrys byla nazývána "dvojitou sekyrou" nebo "dvousečnou sekyrou". V tomto světle by asi to pádlo pro orcký kajak, co je v PHB, mělo být nazýváno spíš "dvojitou dvousečnou sekyrou". Úchylné skoro jak ušatý elf.
A pravda, to pádlování mě nenapadlo, doubleaxe by se vlastně použila na koni při překračování řeky :-).No a dvojmeč, za ten stoprocentně může Lucas a ten jeho temný moula. A i tomu, pokud vím, museli ten meč přeseknout na dva, aby předvedl něco šermířsky uvěřitelného. Ale sémě zla bylo zaseto a powerplayeři hledající kůl zbraně zaslintali. Později si někdo uvědomil, jaká hovadina to je a tak se "rukojeť" začala prodlužovat, až to vypadalo spíš jak halapartna s dvěma čepelemi. O něco lepší, s tím už se dá něco představit, ale uniká mi výhoda :-). Například kopí s dvěma hroty uvidíte maximálně v čínské opeře, ale uvidíte ho a existují techniky na boj s ním, zatímco "dvojmeč"... Darmo mluvit, už je to OT. Chtěl jsem jen říct, že jsou i horší věci, než obouručák na koni.Dalcor: Co se jízdního boje mečem týká, tak třeba článek o šavli v napoleonských dobách dává obrázek jiný. Hussaři a kyrysníci mívali ještě v devatenáctém století přímý meč, zpravidla s těžkou rukojetí, aby vyvážila čepel. A měli ten meč jen jeden, opravdu. Sloužil především k bodnému útoku, protože se počítalo, že bude muset být užíván proti podobně obrněnému jezdci. Šavle byla zbraň spíš lehké jízdy. Další zajímavostí je výbava v devatenáctém století. My pochopitelně mluvíme o středověkovitém settingu, ale co fungovalo ještě v devatenáctém století ve věku střelných zbraní, to lze asi považovat za léty a praxí odzkoušené a hlavně věrohodně doložené a dohledatelné. Nicméně husaři a jízda obecně to měla v devatenáctém století těžké a úmrtnost byla vysoká, takže opravdu nebylo možné užívat kdovíjaké finesy (nebyl čas na dokonalý výcvik jízdního šermu) nebo vícero zbraní. Jak řekl jistý Napoleonův generál Antoine Charles Louis Lasalle "Husar, který není ve třiceti mrtvý je podezřelý." (Sám zemřel v bitvě u Wagramu ve věku 34 let, podivín...)

Argo - pod pojmem great sword se skrývájí všechny meče ovládané dvěma rukama (nebo dvěmi rukami, sakra ta čeština). Kromě Great Scimitar, který je samostatný (a zbraň historicky téměř nevyužívaná). Claymore je zbraň velmi specifická, užívaná výhradně skotskými horali. Jedná se o zkomoleninu keltského slova Claidheamhor (možná chyba ve spellingu - píšu podle paměti) znamenající velký meč. Vlastně se jedná obousečný meč, dlouhý až 6 stop, který má záštitu ne kolmou ale ohnutou směrem ke špičce meče. na konci záštitné příčky se anchází stylizovaný trojlístek, nebo čtyřlístek. Kolem 16. století, používají horalé jiný "velká mečů. Jedná se o kordu podobnou, ovšem těžší, větší a méně obratnou zbraň s vysekávaným košem, které se také říká Claymore. Nosí se v kombinaci s pěstní dýkou (dirk) a pěstním štítkem. Nejznáměji je znám z prohrané bitvy u Cullodenu v 18 století, kde skončila skotská nezávislost. Tak mimochodem :) Jestlis e nepletu, někde v archívu by se tu dalo (nebo na Annun.sk najít pojednání o mečích v ADnD, ale je to pojednání které jsem napsal před několika lety, tak prosím o schovívost, od té doby jsem prošel značným vývojem.

Vaerenias - to co fungovalo v 19 století nemohlo vůbec nidky fungovat ve 14. století, protože došlo ke změnám jak v konstrukci zbraní, taktice jezdeckého a protijezdeckého boje a konstrukce ochranných prvků. Bohužel, momentálně u sebe nemám nic čím bych svě tvrzení podpořil a obávám se že to po přestěhování nemám ani nic. Ale jízdní taktika na konci stoleté války a hlavně v dalších válkach (30.letá příkladně) se zásadně liší nejen ve výzbrojoji, taktice a výstroji od tím co bylo na začátku války. Rytíř(jezdec) v 15 století, byl zcela jinak vyzbrojen než ten na počátku 12. A s příchodem palných zbraní a dlouhých pýk se jeho vybavení opět změnilo. Nevím jestli se večer dostanu k nějakému bližšímu popisu.Mimochodem stačí se podívar na Warhammer - zatímco Bretonnie je zařazená do 13-14 století, Impérium je již v renesanci - uatímco jízda je na vrcholu stoleté války, nebo na konci 15 století, pěchota je v 30-ti leté válceAbych se vrátil k užívání obouručáků - nejdřív moje psotava Dalcor obouručák taky nosila, jenže pak jsem se trochu ponořil do amatérského studia rytířstva a přešel jsem na bastard+palcát+široký meč podle toho kde a jak jsem bojoval. Palcát v úzkém dungeonu. bastard jako šermířskou zbraň a široký meč když se bojovalo na koni - tam potřebuješ co nejvíce pádnou zbraň.

Ad greatsword: Claymore je buď z "claidheamh mòr", tedy "Velký meč" nebo "claidheamh da lamh", tedy dvouruční meč. Nicméně kořen slova claidheamh je zřejmě v latinském "gladius", není tedy zcela jisté, jestli claymore není prostě jen "meč". Ve skotsku se původně termín používal pro obouruční meče (Alba Gubra! :-) cca 140 cm na délku. Delší než jedenapůl ručky, ale kratší než např. německé pravé obouručáky. Nicméně po sedmnáctém století se slovo "claymore" používalo pro tradiční skotské meče se širokou čepelí a mohutným košem (k vidění ve filmu např. v Rob Roy i s celkem věrohodný porovnáním v šermu touhle vojenskou čepelí proti skutečné soubojové zbrani). Pravé obouručáky byly 150-180 cm dlouhé a často vybavené ricassem (kusem tupé čepele za záštitou, za kterou bylo možné meč uchopit) a parírháky za ricassem. Některé obouručáky měly zvlněné, plamenné ostří, těm se říkalo "flamberge".S claymorem bych si dokázal jízdní boj alespoň představit (a jen "představit" !) u vyjímečně silného muže, který by byl skvělým jezdcem a ještě měl geniálního koně. U německého zweihaenderu si umím představit první švih a pád pod vlastního koně včetně seku do nahodilého cíle (třeba nohou nebo hlavy vlastního koně). Závěrečná odpověď, co se hraní týká: Jedenapůlručák je daleko vhodnější a dává smysl jak historicky, tak pro hraní a image. Vemte si feat (ačkoli nechápu, proč to je potřeba na jednoruční ovládání jedenapůlručáku), investujte do síly a je to. Nějaké extrémní zbraně nechte epickým high-fantasy paladinům na speciálních mountech, a i to jen velmi, velmi úsporně :-).

Dalcor: Dvěma rukama bude docela stačit... a to století zřejmě je 16., nikoli 6., zjevně lapsus scriptum. Já z toho mám podobné dojmy; totiž mne moc nenapadá, kde a kdy vlastně angličani používali dvojručáky mimo tebou jmenované případy Skotských horalů; a tudíž používat anglický termín "greatsword" je dost matoucí, když je to nejspíš ze všeho pokus o překladové slovo pro německou/švýcarskou atd. zbraň, pozdně středověkou a spíš renesanční, a především velmi speciální (právě jako ten panzerfaust). Silně pochybuji, že by středověkému rytíři při spojení "greatsword" vytanulo na mysli právě tohleto; spíš by asi hledal nějaký hodně velký normální meč pro hodně velkého maníka, nebo jedenapůlku. Což činí původní dotaz poněkud neprůhledným; já bych věřil, že byl ale míněn zejména a právě dvojručák. EDIT k Vaeraniasovi: Tak nějak bych to viděl; s délkou meče na koni to fakt nemá smysl přehánět.

Argo - ano jde o čistě americký terminus technikus pro DND. V ADnD i normální anglicky psané literatuře narážím spíše na TWO-HANDED SWORD.