York píše:
Myslíš třeba to, že padne fatál, tj. postava je přesvědčena, že skřet mluví pravdu, ale ty jako hráč víš, že to byl fatál, takže to tak bejt nemusí?
Aj, to se zas zamotáme :(
Mluvíme o nějakém konkrétním systému? Třeba DND nemá "fatál" na schopnosti.
Savage Words mají fatál na trait hody, tedy i na schopnost. u DH si nejsem teď jistý.
Celou dobu beru, že je řeč o těhle bodech:
* JESTLI to pozná postava
* JAK to pozná postava
* JESTLI chceme, aby hráč mohl určit, jaký je výsledek, i když by to třeba postava nepoznala
přičemž druhá otázka je spíše takové debatní k ohni, jestli to postava poznává z potu na čele cíle, nebo lesku očí a zvýšeného tepu atd. Ale TOHLE podle mě skoro nikdo nezajímá :) (jestli mluvil sirien o tom samém, nedokážu určit)
Jako jo, zajímá nás to v tom, že to může být použito ve fluffu, ale nemá cenu se na tom zaseknout stylem:
GM: podle lesku očí jsi usoudil .... hráč PC: hele, to bych asi nepoznal, říkal jsi, že má sluneční brýle.
nebo
hráč PC: má moje postava pocit, že mi NPC lže? GM: hmm, hele, to nepoznáš. hráč PC: ale jojo, nás na nodinách výslechu vysoké školy VB učili, to bych poznal.
Tohle jsou pro někoho třeba zajímavé diskuse, ale nemám ambice je rozseknout a nepouštím se tu do nich.
Takže mi zůstávají otázky:
* JESTLI to pozná postava
** (a její podotázka) pozná to postava jako součást původního hodu, nebo je třeba na to další hod na poznávání lhaní?
Tady se přikládím k tomu, že odpověď může být ANO i NE, ale je důležité, aby to jednak adresovala pravidla daného systému a druhak aby si to vyjasnili hráči před hrou. A pak se toho drželi.
Ta hra bude trochu jiná v obou případech, ale není to za mě nijak gamebreaking, že by se hraní mělo rozsypat, když si zvolíte Ano, ani když si zvolíte Ne. Je to o chuti.
+ druhá otázka:
* JESTLI chceme, aby hráč mohl určit, jaký je výsledek, i když by to třeba postava nepoznala
Tady taky nemám univerzální odpověď. Hrál jsem hry (hmm, hru), kde jsme chtěli, aby neúspěch takovéto činnosti postava poznala ... abychom se nemuseli starat o rozdělení znalostí hráče a postavy. Když jsem GM, tak se mi tahle možnost moc nelíbí (přijde mi málo realistická, muhaha), ale hlavně to bere některým hrám určitou auru tajemství a nejistoty.
Která zas může někomu vadit, protože si do toho automaticky dosadí "aby mohl GM vyjebávat s hráčema". Což je efektivně v takovém případě snazší. Dělají to GMové? nevím. Je třeba se toho bát? Já se toho nebojím ... ale někteří z toho mají zjevně panickou hrůzu.
otázku na tuhle odpověď imho systém typicky řešit nemusí - nepřijde mi to jako věc herního systému, ale společenské dohody. Hráči by se zase měli mezi sebou dohodnout, nebo mít na to shodu, kterou variantu chtějí.
protože jsem flexibilní, tak zvládnu v roli GM i hráč všechny kombinace odpovědí :) ale některé mi sedí víc a k těm se ve svých hrách kloním.