Z prvního postu to vypadalo na vážně míněnou sci-fi s přesahem.
V těžších spoilerech platí pafyzika pod úrovní průměrné béčkové space opery.
To nezní jako moc lákavá kombinace.

co z toho ti přijde jako pafyzika? roztažení protonu do více dimenzí? nebo jeho poslání urychlovačem? :)

Popravdě, už u soustavy, kde si hvězy navzájem předávají planetu, aniž by po prvním, přinejlepším druhémk takovém procesu neskončila v některé z hvězd, případně odletěla někam na okraj soustavy nebo vnějšího vesmíru, jsem pocítil silný diskomfort. Ten zbytek kraději ani kkomentovat nebudu.

Ve skutečnosti je ta knížka lepší, než to asi vyznělo. Část mojí frustrace je nejspíš způsobená moc velkými očekáváními z "legendy" která jí předchází. Ta fyzika je myslím z části poplatná tomu co zrovna trendovalo v době vzniku (což bylo zrovna jedno z období kdy superstruny vypadaly cool a ne jako kravina), ale víc mi tam vadilo spíš zasazení než ta fyzika samotná.

Jakože obecně to je spíš na straně toho že bych to spíš doporučil.

No, já neříkám, že znám teorii strun nějak dobře, ale ospravedlnění pro dysonovy sféry z rozbalených protonů v ní moc nenacházím.

Tak je to sci FI ... ta fyzika je upravená pro potřeby fikce, ohnutý pravidla, však to znáte ;) nejde o to, mít to podle MIT skript.

Strunová teorie pořád ještě vypadá cool. Resp. M-teorie. Nějaká část populárně-vědecká pro masy vyčpěla, když nedokázala během pár let přinést efektivní výsledky, ale na čistě vědecké úrovni má zastánců pořád dost.
Jasně, současný svět se spíš bude vracet k teorii placaté země, protože je pro masy srozumitelnější, než nějakých 11 dimenzí, hologramový vesmír, atd.
Pravda je taková, že před strunovou teorií byla fyzika zaseknutá, nemohla se moc pohnout dál a struny tomu daly celkem slušný šťouchanec, což bylo jedině dobře.

Nakolik se blíží tomu "jak to je" se nikdo neodváží spekulovat. Problém je, že se pomocí lidských pojmů a lidského chápání snažíme popsat něco, co je v principu "o mnoho levelů jinde". Naše teorie budou vždy neúplné, nedokonalé a jejich cílem bude zejména hledat praktické využití pro to, co jsme schopni "aproximovat" (pro nedostatek jiných pojmů).
Že není atom, ale ani proto či elektron "kulička", je asi dnes celkem jasné (ve smyslu "shody"), jestli to lépe popisuje matematický objekt struny ... se ještě neví.

Takže bych rozhodně nad strunovou teorií nelámal hůl (a to říkám z pozice někoho, kdo se strunovou teorii ve fyzice na vysoké škole přišel do styku, ale chápe ji jen velmi velmi povrchně ... no, spíš k ní přičuchnul, než by ji opravdu chápal, upřímně řečeno :))

Log: fakt to chtěli použít jako Dysonovu sféru? to mi z popisu nepřišlo ... jakože Dysonova sféra není jen "jakýkoli obal planety".

Myslel jsem, že se k TBP už dostanu, ale teda Spasitel Duny není snadné sousto ... bych chtěl vidět, kolik lidí by dneska bylo schopno přežvejkat se zaujetím. Vleče se to, vleče.

Ray Bradbury - 451° Fahrenheita

Věděl jsem, o čem to rámcově bude (nepřekvapivě). A tak jsem se tomu dlouho neúmyslně vyhýbal s dojmem, že to bude mix 1984 s Equilibriem - popř. Equilibrium bez akce. Tzn. nečtivě těžká politická filosofie.

A jsem příjemně překvapen.

Equilibrium si z toho zjevně vzalo inspiraci, ale podobnost je maximálně v povrchních motivech - důrazy i pointy jsou úplně někde jinde. A s 1984 se to nedá srovnat - narozdíl od Orwella, Bradbury zjevně umí psát knihu, s hrdinou, world-buildingem, zápletkou atd. - ne jen do zdánlivé beletrie zabalené politické promo (...ze tří čtvrtin vykradené z čtenářsky ještě řádově příšernějšího Zamjatinova My).

Tzn. čte se to příjemně. Románově bych tomu vytknul poslední cca čtvrtinu a závěr, kde se věci začly dít dost divoce a na konci až moc příhodně účelově... ale je to jedna z těch knih, které slabší závěr už vlastně nezkazí, protože o něm vlastně ani nejsou. A ten příběh je pořád poněkud druhotný, protože to pořád je hlavně o těch společensky-kritických myšlenkách víc než o tom ději. To že tam je je vlastně příjemný bonus.

Z hlediska sci-fi je to... divná knížka, protože Bradbury se v mnoha ve své době hodně divokých vizích trefil tak moc, že... to vlastně vůbec nepůsobí jako sci-fi. Jakože nejen jako futuristické sci-fi, ale ani jako to časté úsměvné "dřív si představovali hrozné blbosti" sci-fi. Působí to jako místy v detailech lehce nepřesná vize současných technologií - tak moc, že jsem si až po dočtení uvědomil, jak hrozně ustřeleně to muselo působit... no, vlastně ještě z kraje devadesátek. Dost možná i v jejich průběhu?

...což je vlastně trochu děsivé, protože dystopická vize, kterou Bradbury předkládá, působí nepříjemně aktuálně - rozhodně mnohem aktuálnějc, než Orwell. Popravdě asi by nebyl problém najít paralely mezi 451 a mnoha současnými problémy souvisejícími s new media a sociálními sítěmi.

Takže... stará knížka, ale čtivá a stále mající co říct.

Log 1=0 píše:
neříkám, že znám teorii strun nějak dobře, ale ospravedlnění pro dysonovy sféry z rozbalených protonů v ní moc nenacházím.

Sofony v té knížce nejsou Dysonova sféra, to jen pro upřesnění. Žádná energie se z nich nezískává.

Jsem si teď na cestách do práce a při běhání poslechl Problém Tří Těles a předtím Spasitele Duny. Obě knížky mají pro mě společné to, že ačkoli je mají lidé za sci-fi, tak ve skutečnosti jsou to sociologicko-psychologické romány, které používají sci-fi propriety jako kulisu.

Začnu Spasitelem Duny a asi to nebude bez spoilerů ... i když vlastně co je v tomhle případě spoiler (viz dále).

Celá knížka je vlastně zamyšlením nad pozicí a rolí vládců v životě společnosti. Nad tím, co vládcové reprezentují, a jak moc jsou i všemocní vládci ve vleku očekávání, tradic, okolního vývoje.
Paul Atreides porazil v Duně s pomocí fremenů Harkonneny i Imperátora a nyní vládne Impériu s pomocí své sestry Alii, fremenů, pro které se stal bohem, a své "prescience" - předzvěstné schopnosti, která mu umožňuje nahlédnout do budoucnosti způsobem, který nezpůsobuje časové paradoxy. Fremeni rozsévají hrůzu po celém vesmíru, v rámci jihádu probíhaly na mnoha planetách líté boje, ale o těch kniha není. Celé vesmírné imperiální bojové a náboženské pozadí slouží Herbertovi pro popisování frustrací, překážek, protivenství, se kterými se setkává neomezený vládce při snaze uskutečnit dobré myšlenky.

O děj tak vlastně moc nejde ... ono se toho v tomto smyslu ani moc neděje. Většinu času někdo s někým krypticky hovoří, někdo s někým proti někomu konspiruje, nebo se někdo sám nad něčím zamýšlí. Vesmír, prescience a další sci-fi artefakty slouží zejména pro to, aby daly možnost pro neomezenou vládu (o které by se diktátorům na zemi nemohlo stále ještě ani zdát).
Paul vládnou vlastně nechce, ale díky prescience ví (je přesvědčen), že se musí snažit o to nejlepší pro lidstvo, protože každá jiná cesta je neskonale horší. Balancuje tedy na ostří nože, aby si zachoval loajalitu fremenů, kteří si ho přisvojili, žárlivě si ho střeží a vlastně mu v mnoha ohledech diktují, jak se má chovat a co má dělat. Fremenské zákony platí pro všechny fremeny bez výjimky a tedy i pro imperátora. Zároveň ale musí jednat se zástupci dřívějších sil - Bene Gesseritu, Gildy, Tleilaxany a Irulán, dcerou předchozího imperátora a Paulovou manželkou, nikoli však ženou - kteří by ho rádi oslabili či spíše se ho rovnou zbavili.

Z každé stránky knížky dýchá nevyhnutelná osudovost, postavy se často nechovají logicky, ale tak jak se chovat musejí. Při čtení tak máte v mnoha situacích pocit "proč takhle? já bych to přeci řešil jinak a lépe", který je ale falešný. Myšlenkou knihy je i předání zprávy "jinak a lépe to nejde". Mnoho je potřeba obětovat, jak ze sebe sama, svých bližních, tak i svých ideálů ... a stejně je možné se tak jen snažit odvrátit nejhorší možné budoucnosti které v prescience zahlédnete.

Není to jednoduchá knížka na čtení/poslouchání. Věřím, že mnoho čtenářů by nudila, že by čekali o klasiky něco jiného. Je to vlastně ještě daleko méně akční než první díl Duna. Herbert se zaměřuje na emoce, nutkání, nejistotu tváří v tvář nevyhnutelnosti.

Hlavních postav je tu dost a jsou vykresleny ... i když ne mnohovrstevně, tak rozhodně plasticky. Skvěle by se hodily do nějaké specifické RPG hry, ať už byste hráli všemocného zbožštělého ale vlastně bezmocného Imperátora, podobně nadanou avšak na vedlejší kolej postavou sestru Alii, fremenského bojovníka, tleilaxanského tvarového tanečníka, benegesseritskou matku, oživlou gholu Duncana Idaha, rozpolceného mezi pocit poslání zničit Paula a lásku a oddanost k němu. Každá z postav má danou širokou sadu svých motivací, které se v některých případech odkrývají postupně, zároveň však i nejistot a pochybností, se kterými se potýkají. Pro role-play nebo možná ještě spíš pro larp jak dělané :)

Ke čtení bych Spasitele Duny doporučil všem, kteří mají rádi atmosférické, pocitové, konverzační romány, postavené v reáliích sci-fi žánru, kde se toho sice přímo moc nestane, ale dá to možnost k přemýšlení co všechno by se mohlo stát a rozebírání, proč ten a ten chce, aby se to či ono stalo/nestalo. Ale kolik takových dneska je? :)

Je škoda, že ve světě Duny se odehrává málo RPG. Má to velmi osobitý potenciál, který asi není snadné uchopit, ale kdyby se to povedlo, tak by byl zážitek jedinečný.

LokiB píše:
popisování frustrací, překážek, protivenství, se kterými se setkává neomezený vládce při snaze uskutečnit dobré myšlenky.
Tohle téma je mimochodem docela nečekaně velmi dobře ukázáno - bez nějakých zvláštních SF propriet, čistě politicky - v Honor Harrington v půlce série v... tuším že Pole potupy (4. díl)? Tak možná ještě před půlkou. ...když tam Výbor provede revoluci a jeho vůdce si idealisticky představuje jak rozebere původní režim na hadry, ale pod tlakem zuřící války, nutnosti udržet stát pohromadě, kontrolu nad armádou atd. skončí s tím, že je doslova nucen proti své vůli původní režim vlastně nejen zachovat, ale ve všech směrech ještě víc extremizovat.

Spasitele jsem ještě nečet, ale tech v Duně mi nikdy nevadil - Duna se nikdy netvářila jako hard-sf, vždycky to byla settingem víc space opera, nicméně ten tech je v rámci settingu konzistentní a dává nějak smysl.

V Problému Tří těles mi ten tech vadil tím, že je autorsky odfláklý - to co je demonstrováno jako možné na konci knížky je naprosto nekonzistentní s postupy řešení problémů v jejím průběhu (a popravdě i v tom konci) - a přitom by bylo klidně možné to umenšit a udržet pohromadě, kdyby autor trochu chtěl.

Problém Tří Těles

Ať už shodou okolností nebo z mojí podstaty mi PTT přišlo ve své podstatě podobné Spasiteli Duny. Opět je to sociologický a psychologický román na pozadí sci-fi reálií, tentokrát tedy zejména z našeho světa. Podoba je to tedy vnitřní, nikoli v příběhu samém.

Spoilery už tu dával sirien celkem hustě, tak se nebudu žinýrovat - berte implicitně, že tu jsou.

Moje povědomí o historické etapě Činy v druhé polovině 20. století je bohužel větší než sirienovo, takže reálie běsnění kulturní revoluce, rudých gard a celkového šílenství maoistické doby znám lépe, než bych snad i chtěl. Byla to hnusná doba, ve které se děla hrozná zvěrstva a PTT v tomhle dokáže dobře přinést na krátkých konkrétních osudech několika lidí atmosféru té doby, aby si čtenář udělal představu (trochu násilnou), kde se v hlavní hrdince "historické linky" bere její nenávist k lidstvu a touha po jeho přetvoření.
Je tu i hezký příběhový oblouk, aby byla beznaděj načrtnuta i na kratičkém příběhu epizodních postav tří mladičkých rudých gardistek, které na počátku terorizují vzdělaného otce hlavní hrdinky, aby se s ní na konci po mnoha letech setkaly a v krátkosti jí vylíčily své vlastní trudné osudy. Čtenář tak vidí, že je jedno, jestli jste přímou obětí revolučního běsnění, nebo jeho vykonovatelem - váš osud bude žalostný ve všech případech. Což je jistě motiv společný všem revolucím (jakobíni a jejich oběti by mohly vyprávět).

Co pro mě bylo při poslouchání podstatné - uvědomit si, že se jedná o čínského autora (toto budu opakovat vícekrát). Definuje to jak chování a jednání jednotlivých postav - tam, kde sirienovi (oprávněně) vadí ploché, jednorozměrné postavy, je třeba vidět, že to je pro určitý tamní žánr typické, tak i mnohá zákoutí příběhu samotného. Když chce na konci nepřizpůsobivý policista Ta'Š defétistickým postavám vědců vnuknout vůli bojovat proti přicházející mimozemské agresy, udělá to pomocí alegorické vyjížďky. Vyveze dva vědce daleko za Peking (a oni se nebrání, odevzdaně ho následují), aby jim ukázal pole obsypané sarančaty ... a při pohledu na mračna hmyzu si pochopitelně oba vědci uvědomí (v kontextu dříve popsaného srovnání "mimozemšťani nás vidí jako hmyz"), že vlastně hmyz je nezničitelný, tak tedy i lidstvo by mohlo být nezničitelná a hurá, má smysl se snažit, má smysl bojovat. Jako by to vypadlo z příručky "uvědomělých hrdinů".
Zde se ztotožním se sirienm, že Ta'Š je nejsympatičtějším, i když stále plochým, hrdinou knížky.

Hlavní postavy ve skutečnosti příliš nekonají, vše se jim převáže "děje". Jsou pasivními účastníky a pozorovateli a jejich rozhodnutí, ač vlastně osudová, jsou stejně tak spíše už dopředu daná, takže nepřekvapí.

Čínské (obecněji asijské) zázemí autora mi připomělo mnoho asijských filmů z filmových festivalů 90. let ... tam jsou podobné postavy jako Ta'Š, typy antihrdinských osamělých policajtů, ovšem úplně jiného druhu než známe z evropské či americké scény. Opravdu, kdyby se chtěl někdo na postavy dívat evropskýma očima, tak jim bude těžko rozumět, těžko se zbaví pocitu "jak to, že mu tohle prošlo? proč je reakce okolí takováto, vždyť takhle by se nikdo nechoval?" ... ano, v Evropě by se takhle nikdo nechoval. Ale pro asijské příběhy je to velmi typické. Chce se to na tuto vlnu naladit, aby nebyl člověk otrávený z pocitu nelogičnosti.

Vlastně všechny "minipříběhy" ve virtuálním Světě Tří Těles, který jako online hru naprogramovali zastánci trisolarianů pro verbování dalších členů, jsou velmi WTF. Stejně jako celý smysl té hry. Ale je to psáno čtivě, podněcuje to fantasii na bázi známého. Historických postav a jejich načrtnutého charakteru a příspěvku k řešení problému tří těles, které hlavní postava coby zpočátku anonymní hráč pozoruje, v dalších kolech hry pak s nimi spolupracuje či jim představuje svoje řešení.

Historická linka působí reálně a opravdově, taková byla doba. Ale je dost málo sci-fi ... konec konců program SETI a pokusy o zachycení signálů je tu přes 20 let znám široké veřejnosti.

Moderní linka působí nereálně ... jedná se o jedno velké spiknutí "zrádců lidské rasy", které je popisováno jako strašně tajné, takže pátrání po něm připomíná detektivku, kde se hlavní hrdina snaží do něj inflitrovat, aby pomohl, ale pak se ukáže, že o něm vlastně všichni už dlouho vědí, akorát s ním nic nedělají a pomoc hlavního hrdiny asi nebyla vůbec k ničemu dobrá.
Prostě vše se děje, jak se dít má, a na činech postav v moderní lince záleží jen málo.

Narozdíl od jiných mě fyzikální část pzoadí knihy neuráží. Fyziku jsem studoval na vysoké škole několik semestrů, včetně kvantové fyziky, deterministického chaosu i strunových teorií. Načteno a nakoukáno k tomu mám hodně. A to, že si autor ohne a upraví teorie tak, aby mu seděly do příběhu, mi nevadí. Sofon není o nic šílenější "nesmysl" než skládání prostoru a předvídání budoucnosti pod vlivem melanže z Duny nebo FTL z jiných scifi sérií.
Ano, kdyby chtěl autor nebo některý z čtenářů za každou cenu tvrdit, že jeho fyzika je přeci reálná na bázi současných teorií, tak by mělo smysl se mu vysmát. Tak jsem to ale nevnímal. Na základech populární části vědeckých teorií si vymyslel sci-fi nadstavbu, kterou nemá smysl podrobovat fyzikálnímu zkoumání a lze se nad ní bavit. Popravdě od tohoto typu scifi čekám, že se pokusí rozvinout to, co "aktuálně známe", právě na úroveň něčeho fantaskního, zákony již nepodloženého.

sirien měl námitky proti tomu, že civilizace, ovládající tak pokročilé technologie, řeší problémy nesmyslným způsobem, když by měla mít možnost k daleko elegantnějším řešením.
To je na obecné úrovni námitka oprávněná, i když na některých příkladech třeba ne tak trefná. Jako příklad bych vzal invazní vs. kolonizační flotila, o které sirien psal. Popravdě, nevím jak v knížce, ale v audioknize podrobnosti o invazní flotile a jejích plánech nebylo takřka nic ... takže řešit, jestli je jejím cílem "válka" v pozemském slova smyslu, vlastně ani dost dobře nejde. Invaze může být velmi podobná prosté kolonizaci v případě, že kolonizovaný není schopen adekvátní obrany. Žargonem PTT: když kolonizujete les, jste vůbec ve válce s mravenci nebo stonožkami, kteří ho obývají?

Když jsem se dokázal naladit na pociti asijských noir filmů z 90. letech, tak jsem si PTT celkem užil. Neřešil jsem, proč někdo jde sem či tam, a jak a proč někdo jiný může někoho neustále sledovat (ve smyslu starého policejního sledování), ale přesto exisují "dlouhodobé strašně tajné konspirace", které by v daném světě nemohly obstát ani 24 hodin. Reálie kulturní revoluce, čínského zaostalého venkova, moderní detektivky současnosti, virtuálního světa online her jsou pak zajímavé a kniha není až tak zdlouhavá. Opět - kdyby někdo čekal, podobně jako u Spasitele Duny, akční nálož, tak bude zcela zklamán, žádná se nekoná. A snad jediná opravdová akce v pokusu zastavit tanker v Panamském průplavu pomocí nanovláken by jersonovskému čtenáři musela přivodit bolest hlavy :)

Psychologický aspekt románu je zajímavý - může někdo kvůli vlastním zkušenostem znenávidět celé lidstvo tak, že by chtěl jeho vyhlazení nebo aspoň podrobení si "někým vyspělejším"? Může být tím důvodem tragická osobní zkušenost se státním útlakem? Nesouhlas s neekologickým chováním lidstva? Opravdu by si někdo myslel, že mimozešťany přinesou mezidruhový komunismus? Opravdu by někdo na základě fašistického zřízení ve své zemi v daném bodě historie odsoudil celé lidstvo jako nenapravitelné? A to někdo psychopatický, ale vlastně "logicky uvažující"?

Můj dojem byl, že je to postaveno značně zkratkovitě a uměle, aby to posloužilo příběhu. Ale zase, na bázi podobného žánru asijské kultury, jak jsem se s ní setkal já, je to funkční a odpovídající.

Zkusím i další díly trilogie, abych viděl, kam se svým příběhem autor zamíří a zda v něm dopřeje postavám více volnosti.

LokiB píše:
Sofon není o nic šílenější "nesmysl" než skládání prostoru a předvídání budoucnosti pod vlivem melanže z Duny nebo FTL z jiných scifi sérií.
Já jen znovu upřesním, že mě nevadila fyzikální (ne)reálnost, mě vadila příběhová nekonzistence vykreslené technologie. To že pokud dokáže to, co je na konci demonstrováno, že dokáže, pak všechny ostatní plány a dění nedávají smysl.

Je to asi jako by mě autor zkoušel přesvědčit (a následující příměr mi přijde vlastně velmi přesný), že nejlepší způsob jak někoho zabít pistolí je namířit na něj, přimět jej stoupnout si pod lustr a pak zkoušet přestřílet zavěšení lustru nad jeho hlavou. Může to být zajímavá scéna, ale v hlavě mi celou dobu bude prostě znít "vlastně celé bullshit, prostě by ho zastřelil".

Ten dysonovsky-sférický potenciál sofonu byl prostě OP a story breaking.


Podobně s kolonizační flotilou. Můj problém není s flotilou. Můj problém je že pokud máš industriální potenciál takovou flotilu postavit (a fůzní energii a kdovíco dalšího), tak nepotřebuješ k zajištění přežití rasy kolonizovat obyvatelný svět. Stačí Ti doletět kamkoliv, kde jsou zdroje (libovolná planetární soustava, což je podle současných poznatků takřka libovolná hvězda - potřebuješ vodík abys měl energii, vodík je všude, zbytek se pořeší, case closed - není to optimální, možná to je dokonce krajně nouzové, ale je to funkční). Co dál (teraformaci, hledání obyvatelného světa...) můžeš řešit pozdějc (a nemusíš s nikým riskantně válčit, natož čekat jestli se laskavě ozve).


S tím zbytkem vcelku souhlasim. Jen teda ta zkratkovitost mi z většiny ani nijak nevadila - jak píšeš, nějak to patří k žánru a nebyl pro mě problém se na ní naladit.

sirien: S tím, jak vadí "fyzikální šílenosti" jsem spíše reagoval na Loga než na tebe. Tomu by ty (ne)fyzikální elementy vadily dle vyjádření dost.

co se kolonizační flotily týče ... čéče, nevím nakolik je funkční teorie "mám dost energie, tak dokážu kolonizovat takřka libovolný systém". Jako nejsem expert na obyvatelnost, stále tak nějak ale žiju v informacích, že "planet pozemského typu v obyvatelné zóně kolem hvězdy + obyvatelné zóně v rámci galaxie" není až zas tolik. Plynný obry nechceš, Merkury taky moc nechceš, Pluta taky moc nechceš.
+ v knížce uvádějí, že při setinové rychlosti světla a zásobách mají energii právě tak na jedno brždění. Jestli je to omezuje v maximálním dosahu ... nevím, trochu jsem měl pocit, že ano, ale ne tak, že by Země byla úplně jedinou možností.

Koukal jsem i po nějakých zdrojích, ale dost líně:
https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_nearest_exoplanets
resp. starší:
https://liborcermak.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=593388

zas taková hitparáda to není :)
A jestli skutečně mají pocit, že lidstvo je proti nim jen hmyz, čeho by se báli? To, že tomu říkají "invazní flotila" vlastně ani nutně neimplikuje, že je nějak moc vojenská.

Ale jako nepřu se, že nešvar mnoha scifi "mám obrovské zdroje a využívám je divným způsobem" se týká i PTT.
Mě to tolik nerušilo, protože když už jsem skousnul to, že provinilou vědkyni zachrání pomocí deus-ex machina, že Ta'Š je tak geniální, aby mu procházelo všechno co dělá, že může vegetovat americký miliardář sázející stromky v Číně, že se supertajní a strašně mocní konspirátoři nechají nachytat jako děti hrající si na babu (he, to neměli žádné své informátory u policie a armády?), tak jsem tenhle potenciální rozpor v logice skousnul taky :)

Loki: dost energie a průmyslovou kapacitu. A Ty nepotřebuješ planetu pozemského typu - potřebuješ jen těleso, které může sloužit jako zdroj surovin pro další rozvoj. Pokud máš flotilu, ve které dokáží cestovatelé přežít mezihvězdnou výpravu (life support atd.), tak je klidně můžeš ubytovat ve vesmírné stanici. Tu planetu potřebuješ pak jen na těžbu (zejména dalšího vodíku pro fůzi, tzn. voda se hodí, ale ta je ve vesmíru zjevně skoro všude, ale i materiálů na stavbu). Technicky by Ti stačilo cokoliv jako Měsíc. (Možnost vybudovat základnu na povrchu je příjemnej bonus... Venuše asi sucks, ale Neptun s jeho měsícema taky pohoda.)

Jak píšu, není to optimální řešení, spíš zoufalé, ale pokud Tvoje civilizace má tuhle kapacitu a zároveň čelí hrozbě destrukce ve velmi dohledné době, tak to je pragmatické řešení.

Moje výhrada není ani tak to že se vrhli na lidi - ale že by se mnohem dřív vrhli kamkoliv jinam. (Efektivně tak jako tak na lidi, protože AFAIK Slunce je nejbližší soustava Centauri a proč se táhnout dál, než musíš... ale to je už jiná story; ono by nejspíš šly na několik systémů, kdyby na to měli kapacitu - což z toho popisu se mi zdálo, že spíš měli.)


EDIT: nicméně tohle mi vadilo v důsledku o dost míň, než ten Sofon...

sirien: ale počkej, vždyť oni měli tu flotilu rozpracovanou a opertivně ji poslali na Zemi. Takže žádné " mnohem dřív nebylo" ... dříve neměli flotilu postavenou. A shodou okolností (sic!) se právě "objevení Země" spojilo s dobou, kdy dokončovali flotilu, ne?

sirien píše:
Technicky by Ti stačilo cokoliv jako Měsíc.

Jako čistě teoreticky by byla zajímavá studie, na jak dlouho by opravdu civilizaci stačilo něco jako Měsíc - uhlík na něm v podstatě není, kolik je tam vodíku se zatím neví, ale ty "známé" zásoby na pólech nejsou nijak zázračné (pro civilizaci - pro pár desítek výzkumníků by to mohlo stačit nadlouho, ale tady se bavíme o civilizaci). Jako máš tam nějaké kovy atd, ale dost prvků chybí. Co si budeš schopnem vyrobit je otázka. Ta absence vody bude zásadní - Měsíc vody moc nemá.

+ ber to, že Měsíc je v mnohém Zemi podobný, protože "je z ní". Ale to nebude platit pro většinu měsíců jiných planet, které se od své planety spíše výrazně liší.

jako jo, ve sci-fi by si s tím autor nějak zkratkovitě poradit dokázal, kdyby chtěl. prostě by řekl, že doletěli k planetě, která sice nebylo úplně skvělá, ale se svou technologií dokázali za cenu značnách omezení to a to a to ...

ad Sofon: no tak podle mě je to od něj takový božský výcuc z prstu :) Jako roztažení do rozměrů a s tím spojené hokus pokusy, ok ... na tom nic závadného neshledávám. Ale použití protonu jako "matérie", tedy udělat přímo "v něm" super počítač (kde asi bere energii?) je pro mě dost divné a fyzikální oporu pro to jsem nějak nenašel. Jako kdyby to zkusil hrát na kvarky a další subatomární částice (klidně i vymyšlené), z jejichž pomocí by třeba "něco sestrojil" ... no, nežral bych to, ale by to snesitelnější.

Jinak mnohé schopnsoti a projevy vícerozměrného "něčeho" v projekci do našeho "známého" 3+1D ... to popisuje sice zjednodušeně, ale tolik mě to netrápí. Obalení Země a promítání na sítnici ... hmm, ok :) jako jo, vícerozměrný "stroj" by to asi dokázal, tak jak popisuje, ale v knize je to moc naefekt, dalo se to držet i více přizemi, jako se drží jinde.

Když už tu tecgnologii takhle rozebíráte, mohli byste ji nějak stručně vysvětlit pro nás, kteří knihu nečetli, abychom dokázali sledovat, co by ne ní mohlo být špatně?

Hele ... těžko, ono není (aspoňv audio knize) nějak podrobně popsaná.
Sofon - "rozbalení" 11ti rozměrného protonu do 3+1D, ve kterém má obrovský povrch. pak jsou do něj "vyleptány" spoje superpočítače s pokročilou AI. následně je "sbalen" zpět. A pak je kvantově provázán s dalším sofonem, takže když jeden pošlu pryč, tak můžu instantně na tom, který mi tu zůstal "vidět", co se děje s tím prvním a zároveň ho můžu i "ovládat".

no a dvojici sofonů pošlou na Zem (konvenční cestou - vystřelení urychlovačem). A tady je sofon skoro všemocný - tak jako my můžeme ze 3 rozměrů konat zázraky ve světě 2D mravenců resp. 2D koleček (zničeho nic se objevit, zmizet, převracet strany, ...) tak sofon může podobně konat zázraky v "našem 3D" ... pronikne do všech prostor, může řídit, co kdo uvidí, atd.

Ono to nějak moc víc popsané nebylo ... prostě taková sci-fi haluz na bázi známého fyzikálního jevu, rozvinutého ad-absurdum. má to 100+1 nelogičností, jak už sci-fi mívá.

Díky za vysvětlení. Asi už chápu, že s takovou technologií by daná civilizace měla zvládat i jiné věci.

Loki: jo, protože přesně takhle to funguje. Nemáš nic a najednou z fleku stravíš mezihvězdnou flotilu. Žádné vesmírné stanice, žádné drone probes... prostě celou dobu máš potenciál na to postavit funkční mezihvězdnou flotilu, ale neděláš to (Možnost pálit sofony nebo nějakou jejich lite-verzi ke každý hvězdě okolo vůbec neřešim.) Přesně takhle to ostatně funguje všude, že jo - lidi se prostě vůbec neplavili na mořích a pak najednou postavili druhoválečné flotily bitevních lodí a křižníků a letadlovek s ponorkama.

Sirien: Protože ... ... Temný les