Tak jsem po letech dočetl Odkaz dračích jezdců. Byl jsem prostě zvědavý, jak to dopadlo. To jsem se dozvěděl. Takže plná spokojenost, že?
No, ne, docela jsem se tím prokousával. (budou SPOILERY)
To, že je tu velká finální bitva, to asi nelze tomuhle druhu fantasy vyčítat. Ale tady jí předchází čtyři další. Mám pocit, že bitvy tvoří většinu knihy (ve skutečnosti to asi bude míň, ale rozumíme si). A to mě dost štvalo.
Napadlo vás někdy, jak cool by bylo, kdyby poslal Tolkien Toma Bombadila na výlet do Gondoru, nakopat pár skřetích zadků? Mě tedy ne, a zní mi to jako dost blbý nápad. Po scénách s Angelou v téhle knížce si to myslím ještě víc.
Ta věc s Nassaudou a Murtagem mi přišla hrozně zničehonic. Jako smysl dává, to asi jo, ale že bych ji nějak extra věřil, to ne.
To, jak obrovské armády bojují v podstatě za to, aby mohl The Hero vykonat svůj velký čin, mi hrozně nesedělo. Jo, je to tak vlastně i v PP a podobných dílech, má to svou archetypičnost, ale s tím, jak tady (no, popravdě spíš v předchozích dílech, ale i tady jich pár bylo) vidíme i takové ty věci jako logistiku, řeší se zásoby... strašně se to s tím tlouklo.
Arya... přiznám se, že jsem nikdy nebyl fanda té jejich neromance. Ano, znám chlápka, co dvacet let vzdychá po ženské, co na něj kašle, ale i v realitě to působí tak nějak blbě (nebo možná zvlášť v realitě, to je jedno, ve fantasy to nevypadá o moc lépe). A skončila jediným způsobem, jakým skončit mohla. No, tedy mohla samozřejmě skončit i dost jinak, ale to by už byla teprve tragédie.
Zelený dráček... štve mě, pro kterého Jezdce se vylíhl. V kombinaci s dalším tím vlastně trochu neguje Eragonovo závěrečné rozhodnutí (které zase působí trochu divně vůči tomu Murtagovu). Raději bych ho viděl u nějaké random postavy, která se nezdála vůbec důležitá (motá se tam tolik pojmenovaných i nepojmenovaných, ale výrazných komparzistů, někdo by se našel).
Ať jen neplivu, líbil se mi závěrečný konflikt s Galbatrolixem, ten byl dost dobrý, podle mě.