Sirien: Je to britský, nesmíš bejt tak náročnej ;-)

Kriminálku Anděl by si s Dexterem taky nesrovnával :)

Quentin: Srovnával, ale neviděl sem jí (navíc by mě Orlop zabil, protože pro ní dělal grafiku a nějaký efekty)
Jinak britská produkce je ok. Já jen psal, že ten první díl byl takovej hrozně úvodní, zasloužilo by si to obsáhlejší pilot, takhle je ten první díl možná hezkej na začátek, ale sám o sobě o ničem, takže jak ho budu hodnotit závisí až na tom jak budou vypadat ty další díly.

Právě že k True Blood se to hodí a Spartacus je vlastně taková výjimka mezi seriály. Jinak jsem se nějakých změn moc nevšiml, pokud se jedná o seriály z produkce HBO, tak je to vždy myšleno pro nabuzení autentičnosti. To že se dnes řežou v seriálech hlava nehlava a je zobrazován sex je jedině dobře, protože takhle to ve skutečnosti prostě je a já jsem rád, že je to práno realisticky.

Olorin: Právě protože je to tak i ve skutečnosti je podle mě špatné to cpát i do všech filmů a seriálů. Jen to podněcuje sadistické úchyly ke vzrušení a dělaní ještě větších uchyláren. Ale mých názorů si nevšímejte :)) Já mám totiž "profesní" postižení, protože má přítelkyně je zrovna jedna z těch lidí, která zbožňuje brutální nechutné úchylárny a já jsem si za ty roky co spolu jsme ke všemu takovému vytvořil absolutní odpor, ačkoliv dříve jsem takové věci neřešil. :))

Tak pokud je někdo úchyl, tak ho nějakej seriál už nevytrhne. Stejně tak je mýtus, že násilí v televizi a počítači podceňuje k páchání násilí. Normální jedince určitě ne a pokud je člověk magor, tak bude magorem i když se bude koukat na Včelí medvídky. :-D Na druhou stranu je hloupost námět nějak cenzurovat, když má rating pro dospělé, skvělý příklad je seriál Řím, který konečně ukázal Řím podle skutečnosti.

Olorin píše:
Stejně tak je mýtus, že násilí v televizi a počítači podceňuje k páchání násilí.
On to není tak úplně mýtus, ale je to silně přeceňované. Chce to totiž od rodičů, aby se řádně věnovali svým dětem a vysvětlili jim co a jak. Svého času jsem měla dost práce vysvětlit synovci, že když někoho kopne do břicha a do hlavy jako to viděl v nějakém filmu, tak se dotyčný nemusí hned tak zvednout a s úsměvem pokračovat v chůzi jako na plátně. A když byl ještě menší, tak to bylo totéž s kreslenými pohádkami. Takový Tom a Jerry, to je k vysvětlování celkem oříšek :o)

Samozřejmě, že se děti musí svým dětem řádně věnovat, ale já tu mluvil o násilí ve filmech a hrách určených pro dospělé. Z toho důvodu je obvinění, že takové filmy ovlivňují děti principiálně bezpředmětné. V takovém případě není chyba na straně filmařů, ale na rodičích.

Olorin: ano, to si napsal správně, seriál Řím byl skvělý a ukázal Řím podle skutečnosti, ale i přesto byl v porovnání třeba se Spartakem asi jako včelka mája v porovnání se Saw. Právě proto tvrdím, že nic se nemá přehánět a brutalita a sex by neměla být to hlavní na co se seriál soustředí.Řím dokázal být realistický bez toho, aniž by musel být až přehnaně úchylný :-D

Kdysi bylo toto ochráněno nádhernou hvězdičkou, která následovala před uvedením filmu a hlasatelka vždy varovala, že snímek není určen pro nezletilé (to ještě filmy uváděly hlasatelky).
Dneska rodiče absolutně nemají potuchy, co si jejich děti stáhnou z internetu a pustí na počítači. Je taky dost těžké odhadnout, co by jim mohlo způsobit opravdové trauma. Měl jsem třeba obavu, že obří pavouci v Harry Potterovi by je mohli vyděsit (7 a 5 let), ale jenom se tomu smály.
Nejhorší ovšem je, že někdy na vás násilí vykoukne z filmu, kde byste ho třeba vůbec nečekali, mnohem otevřeněji než v nějakém akčním filmu.
Mně osobně způsobil noční můry film Cikáni jdou do nebe, myslím, že to bylo ono, lidi se tam navzájem škrtili biči. Na to si vzpomínám docela přesně. Taky mě dost vyděsil Klid noci, šel jsem do svého pokoje a neustále jsem čekal, že mě něco chňapne za nohu. Brrr. Opravdu nepříjemný pocit.
Dost otřesený jsem byl i po shlédnutí Twin Peaks Ohni se mnou pojď (nebo Kráčej se mnou ohněm?), i když to už jsem byl větší a připravený, že se tam budou dít ošklivé věci.

Nevada píše:
Chce to totiž od rodičů, aby se řádně věnovali svým dětem a vysvětlili jim co a jak.

Svatá pravda. Mimochodem můj kamarád z Akademie se mediálnímu násilí věnoval od školy, psal na to diplomku a pak i knihu Televizní násilí a zákon. I já sám jsem v bakalářce do toho trochu zabrousil (v diplomce jsem pak dělal něco jinýho, takže pozdějc sem se tomu už nevěnoval). Je to už doba, takže údaje se určitě trochu posunuly, kdybych zabrousil do novějších statistik, ale myslim, že pro ilustraci to stačí: Pro rok 1998 platilo: více než 20 % 13letých dětí v Americe sledovalo televizi nejméně 35 hodin týdně (5 hodin denně). Zatímco v 50. letech tvořilo násilí na obrazovkách pouze 16 % vysílacího času, v 90. letech jeho podíl tvořil 70 - 80 %. Dnešní (1998) 11leté dítě stihlo vidět v TV 8 000 vražd a 100 000 dalších trestných činů. Při jedný přednášce na tohle téma nás pobavili informací, jak v nějakym krimi seriálu z 80. let, co se odehrával někde na Havaji, v něm došlo asi ke 40 vraždám, zatímco ve skutečnosti jich na celý Havaji bylo spácháno v tom období jen 28. Kamarád ve svejch pracech měl i statistiky o vývoji násilí v reálu v závislosti na násilí v médiích.

Jak je řečeno, samozřejmě závisí na dalších věcech, zejména na tom, jak moc se dítěti věnujou rodiče. Ale pokud je hlavní zdroj informací jen TV a další média, bez dalšího (protože rodiče budujou kariéru, musej dojíždět, nemaj čas apod.), nemůpže takovej příval sraček zůstat bez odezvy.

Proto jsem psal, že Spartacus byl výjimka, která se svezla na vlně filmů jako Sin City a 300:Bitva u Thermopyl.

heavy_head a Flanker.27 - Přece ale nezačneme cenzurovat filmy jen proto, že existuje šance, že se na to podívá i dítě, pro které ten film není určený. Velký problém představuje především nelogičnost sestavování pořadů a filmů samotnými televizními společnostmi. A tak občas dávají dost brutální kriminálku krátce po poledni a dobrodružný film (který je mnohem méně krvavý atd.) třeba v jedenáct večer.

Problém je taky v tom, že tvůrci pořadů pomalu přidávají násilí a někdy i sex do seriálů a filmů cílených na mladší a mladší diváky.

Mladí jsou dneska mnohem - mnohem - otrlejší než dříve. A televize si je k tomu vychovala.

Zatim fěti nemám, takže zprávy ze škol nemám z první ruky, ale co vidim, co si dnešní děti dovolí k učiteli, to je něco neuvěřitelnýho (co je občas vidět na youtube).

Ale jedna dobrá historka. Kámošova teta je učitelka a na škole maj novýho školníka, bejvalýho vojáka. Jednou tam místní fracek dělal bordel a školník mu povídá nech toho nebo ti dám facku. Fracek odpověděl, že tělesně trestat se nesmí. "To platí jen pro pedagogické pracovníky," odvětil školník a vrazil mu takovou, že ten vzal druhou o zem. Od tý doby tam má zaslouženej respekt a slabší učitelé ho používaj pro usměrňování mládeže.

"Jmenuji se Igor Hnízdo!" :-)

Někdo takovej by neškodil. Problém je že dnešní Igro by asi neměl podporu rodičů. Já když jsem něco ve škole proved a dostal sem za to poznámku, tak jsem to pak schytal ještě doma. Dneska když Francínek dostane ve škole trest, rodiče si dojdou do školy vyšlápnout na učitele.

Generalizace....
Závisí na rodičích... Vždycky... Já si taky spoustu věcí ve škole nedovolil, ale co vyprávěli moji rodiče, případně prarodiče, z toho jsem čuměl.

U nás ve třídě bylo zvykem, že kdo zlobil - a byl přistižen - tak ho učitel chytil za kotlety a za neustálého poškubávání ho vytáhl na špičky. Velmi nepříjemné. Ještě teď mě to bolí, když si vzpomenu. :-)

Aauu, takhle u nás trestal učitel ruštiny. Hnus.

Nás učitel češtiny a dějepisu klidně profackoval. :-D Dodnes je to můj nejoblíbenější učitel ze ZŠ. Byl, jak bych to řekl, správňáckej a férevej chlap. Jak se říká, učitel je poslání a učitelka je diagnoza. :-D A já zjistil, že až do Vejšky do platilo víceméně bezezbytku.