Pěkné! Stručné a zajímavé, přesně můj vkus. ;)
Pár věcí mě napadlo, co by mě zajímaly - např. počty lidí, co spadaly pod jednotlivá knížata/barony, rytíře. Jistě se dá vysledovat nějaká závislost, maximální a minimální hranice, co se ještě dá ukočírovat, co má smysl? Moc by se mi líbilo, kdyby to bylo vztaženo i na starověk a třeba i Japonsko, kde se počty lidí obecně a poddaných mám dojem dost lišily...

Na Japonsko nebo starověk nic vztahovat nebudu, protože o tom vím houby a znalci by se mi moc a moc smáli.
Mírné rozpitvání struktury panství a lidí na něm by mohlo být předmět dalšího pojednání.

K beneficiární šlechtě a častým převratům (to mi přišlo v článku nejasné): každý člen panovnického rodu měl svou družinu plnou ctižádostivých bojovníků, kteří pochopitelně ponoukali svého pána k převzetí moci, protože jedině tak se mohli dostat k těm skutečně významným úřadům.

Strukturu panství bych velice uvítal, i proto, že v blízké době hodlám rozjet tažení, ve kterém hráči budou představovat barona a jeho lidi.

Goran:

ty převraty... když má pyramida velikosti Čech jedinou hlavu, dává omezený prostor ambiciózním jedincům k seberealizaci. Feudál si může naproti tomu budovat svoji miniaturní krajinu.

To je moje vysvětlení efektu, že naše dějiny jsou do půlky 12. století samý atentát (vrchol je asi kníže Jaromír, chudák jeden) a pak se najednou vytrácejí jako pára nad hrncem. Olomoucká vražda 1306 zeje později poměrně osamoceně. Kdežto když jsme zkoušeli v nějaké debatě na RPGF dát dohromady počátek 12. století, měli jsme v tom pěkný zmatek za chvíli sami (mezi Vratislavem I. a Vladislavem I.). Životnost knížete byla celkem mizivá.

Přehledné pojednání, díky za ně.

K těm převratům, mě to přijde spíš, tak, že záleželo na tom, jak brzy si dotyčný uvědomil stav věcí. Pokud ustál první nápor a po něm si vybudoval zázemí, znamenalo to často pevnou vládu na mnoho let. Zcela jistě to souviselo i s počtem uchazečů.

Ke knížecím Čechám a předfeudální šlechtě doporučuju knihu Josefa Žemličky "Čechy v době knížecí", kde je zachycená doba cca 1050 (nástup českého Achilla knížete Břetislava na stolec) až cca 1197 (druhý nástup Přemysla Otakara I. na stolec), s přesahy do století 10. (víte, že Přemyslovské území okolo Prahy mohlo postavit tak 3700 válečníků, a z toho jen desetinu družiníků?) i 12. (kterak došlo k přeměně knížete "Čechů" na krále českého). Ke století 13. doporučuji knihu "Století posledních Přemyslovců" od téhož autora.
mimochodem, jediným dalším řešením ke šlechtě beneficiární (odměnou dostávala úřady a ne půdu) byla šlechta lenní (dostávala právo držet půdu); Čechy měly "štěstí", protože tady šlo jen dost těžko dávat úděly a léna a navíc kníže měl dosti centralizovanou moc (skutečně všechno bylo závislé jen na něm). Beneficiární systém s rotujícími správci zanikl za povstání Přemysla Otakara II. proti Václavu I. roku 1248, protože benefičníci podporovali kralevice, systém rozhodně nefungoval (začalo budování vlastní královské a šlechtických domén) a probíhal boj o moc mezi feudály (podporovali Václava - Boreš z Riesenberka, Ojíř z Friedberku) a beneficiáři (Boreš "Moudrá hlava").

A zvěrstva? Zkuste si zjistit, jak dopadl Spyihněv Brněnský a jeho bratranec Václav, oba nepřátelé dalšího bratrance Přemysla Otakara. Druhý pošel kdesi v míšeňském vězení (Adléta Míšeňská byla manželkou Přemysla) a prvního nechal brutálně utratit po převzetí moci Přemysl. To jen na okraj k tomu, že prý "po polovině 12. století žádné atentáty a vraždy".

Chrochta:

Prosím nezaměňovat "zvěrstva" a "atentáty".
Zvěrstva se samozřejmě vyskytují dodnes. Něco jiného ovšem je, když se významné množství vladařů dostává na trůn pomocí atentátu; atentát je brán jako téměř standardní způsob politiky.
Mezi jejich vymizením v polovině 12. století a nástupem feudální šlechty vidím naprosto jasnou souvislost.

Jinak Žemlička je nyní asi hlavní oficiální historik na tuhle dobu u nás.

ale, Argo se přidává mezi místní autory, výborně :)

Ten článek se mi líbí, vzhledem k tomu že výhledově hodlám dělat šlechtiský systém do DnD (MageGate) tak je pro mě tohle shrnutí vývoje a účelu i docela praktická pomůcka

Sirien:
Já jsem místní autor už dlouho - jen se kryju jen částečně tématem; to je ten problém.

Argo, mohl by si prosím rozpracovat vzorové feudální uskupení s vazbami na nějakém příkladu? Zajímalo by mě odhadované množsví vesnic ve vazbě k vladykům a postupně s městy, přístavy k baronům, knížatům, vévodům, hrabatům a krály. Přímo bych ten model aplikovat do jedné své připravované hry. Díky

Argo: Jistě, ale až doteď to byly jen povídky :)

Ebon Hand:

Udělám to coby další článek na malé české poměry. S těmi hrabaty a vévody sám mnohdy nemám jasno; občas nevycházím z úžasu (v okolí Bourges působili asi čtyři vévodové hluboko ve středověku; de Bourgogne, de Nevers, de Berry a de Sully; jak se tam vešli, to fakt nechápu)


Ještě jsem objevil hotový základ heraldiky - to by mohl být další.
Krom toho má Rytíř další horu tlachů. Jsem nebezpečný grafoman.

Jsem zvědav, s čím Argo přijde. Osobně mám ten dojem, že jakékoliv vzorové uspořádání bude¨pokulhávat jednoduše proto, že vše záleželo na mnoha vnějších faktorech a tak co případ to unikát.

Například, větší vesnice mohla mít tak 6 chalup a cca do 40 obyvatel. Kdo měl 5 vesnic byl už docela za vodou. Bavíme se ovšem o malých pánech a poměrně brzy. Nebylo by proto na škodu, aby jste spolu s dotazem specifikovali nějak blíže období. Jsou v tom opravdu propastné rozdíli, i vzhledem ke stavu u nás nebo třeba v té zmiňované Francii.

Mě je toto jedno, protože to mám do svého kousku světa, takže si to upravím podle toho vzoru. Jestli bude na vladyku 5, nebo 10 chalup mi na tom pojednání nepřijde rozhodující.

My jsme používali ve hrách dost podobný systém, tak ho sem napíšu a můžete se nechat inspirovat.

Král - nejvyšší vládce (uděluje titul vévody a hraběte)
Vévoda - vládce velkého územního celku podřízený králi (uděluje titul Barona)
Hrabě - vládce velkého města (původně založeného králem)
Baron - vládce menšího územního celku loajální ke svému vévodovi(uděluje titul zemana)
Zeman - vládce vesnice, loajální svému baronovi

Tohle byly dědičné tituly, které se po udělení dědili v rodě dál. Pak jsme používali ještě údělné tituly, které dával král za zásluhy a dělali povýšené rovnými se šlechtici, ale neměli půdu - Markýz (roven vévodovi), Vikomt (roven baronovi), Baronet (roven zemanovi). Tyto tituly zanikali smrtí nositele

A nakonec Knížecí titul král uděloval správci nějakého zvláštního území (dobyté království, země za horami) a kníže byl formálně nad vévody, ale nesměl udělovat žádný titul a ti mu nepodléhali přísahou.


Je to jen takový systémek, který moc neodpovídá realitě, ale může se hodit, pro svou jednoduchou provázanost a zároveň pestrost.

A nakonec

Na Erinelu jsme nedávno o počtu gruntů a lánů na jednoho průměrného zemana diskutovali s Chrochtou. I vzhledem k chystané kampani by mě zajímalo, jak to bylo v reálu podle zdejších odborníků.

Diskutovali? No a k čemu jste došli, nebyl by nějaký výcuc? :) Ovlivnění místních odborníků bych se nebál.. ;)
Zrovna jsem koukal, jak mám momentálně načrtnutou šlechtu já na svém Orionu.. no, je to dost podobné tomu co píše Beltar, jen se mi nelíbili ty údělné tituly bez půdy, ty nemám :) Nechal bych si to zkouknout, ale je to drobet delší...

Došli jsme k tomu, že průměrný aledonský zeman má pod sebou nějakých deset gruntů, i když Chrochta byl pro menší počet :)

Šlo o další propracování systému, který už načrtl Beltar.
Ještě bych upřesnil, že markýz slouží jako prostředník mezi králem a jeho městem - jde tedy vlastně o velmi vysokého úředníka, byť s šlechtickým titulem. Tedy takhle funguje v "modelové zemi" Aledonii, kde šlechta nechce k vládě, patřičně vysokým soudům, vlastnictví půdy a jiným výhodám pustit nikoho kromě urozených, a prochází jim to, zmetkům :) Takže úkolem markýze je zajistit nějaká práva pro města, aniž by města narušovala systém šlechtických privilegií.
Vikomt a baronet jsou pak tituly mladších potomků pánů (hrabě, vévoda) a baronů; obvykle končí v armádě, kněžstvu nebo diplomacii (jako velvyslanec je lepší někdo, kdo nemá důvod odbíhat na vlastní panství), případně jako markýzové.
Údělný je ještě panoš; může jít o zchudlého šlechtice, mladšího syna zemana nebo o vojáka, který se svými schopnostmi vypracoval do důstojnické hodnosti.

Už předem mohu prozradit, že je to skutečně jedno, jestli má vladyka 10 chalup nebo 10 vesnic.
Najdete snadno příklady obojího.
Jak si to nastavíte, záleží na vás; jde spíš o to, aby vám systém dával smysl jako celek.

Co se týče těch údělných titulů; mám dojem, že Beltar to má z pravidel DrD pro Experty.
V reálu vznikaly údělné tituly zřejmě proto, že král už veškerou použitelnou zemi rozdal, a když chtěl něco udělit, tak to byl alespoň titul s erbem. Takže je to další fáze vývoje - odtud také výsledek, že tím vyniká zrovna Francie, co začala s feudalismem někdy okolo r. 800, ne-li dříve (vikomt, markýz).

Kníže a vévoda je problém překladu. IMHO je to původně to samé (kňaz a vojvoda je u nás užíván jako synonymum, a latinsky oboje dux). V pobělohorské době jsou to dva různé tituly, oba velice vznešené (těsně pod králem).

Hm, zajímavý. Já se držel popisu šlechty u nás v nějakém 16. století, tuším a vyšlo mi (překvapivě) něco podobného. Hle:

Orion píše:

Šlechta a její tituly

V Andalusii uděluje vyšší šlechtické tituly pouze král. Jedná se o titul hraběte a barona. Do rytířského stavu mohou povyšovat i tito urození pánové, mohou také darovat nebo propůjčovat lénem svou půdu. Vyšší šlechtic má půdu darem od krále a jeho titul je dědičný, s tím, že musí být při přejímání z otce na syna nebo jiného mužského dědice potvrzen králem.
Základní výsadou každého šlechtice je, že je osvobozen od daní. Má ovšem povinnosti vůči lidem, kterým vládne, i svému králi nebo urozenému pánu, v jehož kraji má léno. Svěřené léno může ten, kdo ho propůjčil, kdykoli oné osobě odebrat, klidně i bezdůvodně. To se ovšem nedělá, pro takový čin je třeba závažný důvod v podobě zrady nebo těžké neplnění povinností.
Darovanou půdu smí odebrat pouze král a to až po konsensu Královského sněmu, na kterém se k tomu shodnou všichni vyšší šlechtici (vyjma provinilce, samozřejmě).

Povinnosti vyššího šlechtice
1. Bezpečnost životů a majetku obyvatel i poutníků.
2. Obrana země před útoky, povinnost dostavit se se stanoveným počtem vojáků v patřičné zbroji a výstroji, pokud král vyhlásí brannou hotovost.
3. Chovat se dle dvorní etikety.
4. Vzývat dobré bohy a podporovat jejich kněze.

Povinnosti nižšího šlechtice
1. Chovat se čestně a zdvořile.
2. Dostavit se osobně v patřičné výzbroji, případně se stanoveným počtem vojáků, na brannou hotovost nebo když ho o to požádá lenní pán.
3. Vzývat dobré bohy a podporovat jejich kněze.


Dále jsou uvedeny šlechtické hodnosti a tituly, jak jsou známé v Andalusii. Jsou seřazeny dle důležitosti od nejméně významného po nejvyšší.

Šlechtic (pán) - uděluje se například za bezúhonnou 30-ti letou službu ve vojsku, za výjimečné činy pro blaho království nebo pána. Pokud je svázán s lénem, šlechtic se nazývá zeman. Je-li šlechticem měšťan, bývá někdy titulován baronetem. Za výsadu být jmenován šlechticem je dotyčný povinen zaplatit 105 dukátů. Nejedná se o dědičný titul, nejstarší mužský potomek má však velkou šanci na přiznání titulu otce, pokud o něj bude stát. Lenní pán může poplatek za jmenovací dekret samozřejmě odpustit.

Rytíř (rytíř) - jedná se o čistě nedědičné postavení, udělované na základě vojenské zdatnosti a vybavenosti. Je to doživotní titul, který mohl být odejmut pouze králem, za provinění proti rytířským ctnostem.
Podmínkou jmenování je přísaha dodržování rytířského kodexu. Poplatek za jmenovací dekret činí 140 dukátů, bývá však obvykle odpouštěn.

Baron (svobodný pán) - patří k vyšší šlechtě, titul je tedy dědičný, ale vztahuje se pouze na pána rodiny. Ostatní členové byli pouze šlechtici, případně rytíři.
Pro jmenování bylo zapotřebí, aby zásluhy o veřejné blaho rod prokázal ve více generacích. Poplatek za jmenovací dekret činí 315 dukátů.

Hrabě (urozený pán) - titul se uděloval pouze lidem s "dlouhým rodokmenem", dědil se a vztahoval na všechny příslušníky rodiny. Poplatek za jmenovací dekret činí 630 dukátů.

V Andalusii je asi (50 ?) mocných rodů a na (1000 ?) šlechtických rodin. Z nich však sotva třetina se mohla vyrovnat středně bohatým měšťanům. Polovina rytířských rodin nemá majetky větší než 10 kop dukátů, čili jsou na úrovni bohatších sedláků.

Rytíř:
Podnětné. Když si projdeš povinnosti šlechticů obou stupňů, zjistíš, že velká většina z toho nemusí být nikým nařízena, nýbrž je to přirozený zájem dotyčného.
Pokud si pozabíjí poddané, jiné mít nebude (nedostatek lidí je jeden z ústředních problémů rozvoje ve středověku; odtud také lákání kolonistů z ciziny).
Pokud vyplaší cizí kupce, nebudou mu chodit na trh a zvlolí jinou trasu.
Pokud vyplaší církev, nebude s ní dobře vycházet a ztratí přístup k některým informacím (třeba know-how cisterciáků ohledně hospodaření a stavění).
Pokud nebude čestný a nebude dodržovat etiketu, přestanou ho ctít konkureční šlechtici.

Takže jediný a ústřední problém je v tom "dostavení se s vojskem". To bylo drahé a nepříjemné, ale naprosto ústřední povinnost každého feudála. Odmítnutí této povinnosti vedlo k velikým problémům - třeba v případě některých pánů Přemysla Otakara II. pro obě strany.

V některých případech to fungovalo jako "testovací cvičení", třeba korunovace císaře a jízda do Říma znamenala, že český kníže/král musí poslat x jezdců ve stanovenou dobu. Pokud by je neposlal, věděl císař, že je problém a Češi revoltují...
dokonce se prý vyvinula zajímavá vychytávka, zabraňující tomu, aby císař otravoval moc často - Češi měli právo zapálit nějakou vesnici císaře při každém podobném povolání. Což je údajně důvod plamenů kolem přemyslovské orlice.
A tato velmi komplikovaná a starožitná lenní závislost se ještě komplikovala konkrétní situací; například leníci Břetislav a Soběslav svého pána prostě zajali v bitvě...

btw, Kníže čechů byl jen jeden, vládnoucí přemyslovec až do Otakara I.+ přičemž všichni ostatní přemyslovci byli také knížaty, ale to označovalo jen jejich potenciální možnost panovat. Přemyslovské soustátí pak ještě znalo tituly pro držitele moravské domény, která sloužila k zaučení synáčků, později pak přešla pod ruku různých vedlejších větví přemyslovského rodu. Zajímavé je, že tyto vedlejší větve, ačkoliv měli legitimní nárok na pražský kamenný stolec, dokázali toto dotáhnout do konce jen jednou, myslím že to byl bratr Vratislava, Konrád (musel bych se kouknout). Údajně to bylo způsobeno způsobem volby, kdy Knížete mohl na stolec dosadit jen sněm předních čechů, a muselo se tak stát na pražském hradě, takže když se to vyhlásilo, často vyhrál ten kdo dorazil s družinou dřív a měl dostatečnou podporu. A z Moravy bylo daleko.

To je zajímavý, že byli knížaty jen díky tomu, že potencionálně měli nárok na stolec.. hmm, to by se využít dalo :)

Argo: Díky :) Ano, ty povinnosti jsem se snažil definovat pro hráče, aby měli jasno. Nejsem ještě rozhodnut, do jaké míry to bude ošetřené nějakým právem zákonným anebo jen právem zvykovým. Ale Andalusie má být stát velmi bohatý a pokrokový, na Orionu, takže asi leccos už bude zákonem.

Taky se mi tam začínají mlít bohatí měšťané a kupci se šlechtou, peníze se přelévají a začíná to být znát, dosavadní řád přestává lidi uspokojovat.. nicméně nechci velkou revoluci, takže bych rád měl šlechtu "fungující".

Co jsem dlouho váhal, jsou ty daně - jak je to s nimi, platili je šlechtici králi? Tou či onou formou? Mám dojem, že ve Francii dlouho ne, proto tam taky měli králové kolikrát tak těžký život.. Nevím, jak to bylo u nás. Já chci, aby přední šlechtici byli mocní a bohatí, ale aby na krále přece jen neměli. Bylo by to i tak možné? (Král je prostě jeden z hrabat, má největší a nejbohatší území a pár privilegií, na který ostatní nemají, třeba ražbu mincí.)

Lotrando:

nemáš tak docela pravdu; už jsme to točili na RPGF a výsledkem byl tento
http://cs.wikipedia.org/wiki/Dynastie_P%C5%99emyslovc%C5%AF
odkaz, kde je patrno, že "Moravanů" bylo na knížecím stolci vícero.

"Moravská knížata" jsou dočasný fenomén mezi Břetislavem a Přemyslem Otakarem I., existují větve Brněnská, Olomoucká a Znojemská, jsou to naprosto stejní potomci Břetislava, jako kdokoli jiný, a podle práva seniorátu měli být voleni knížaty úplně stejně.

Jenže seniorát se prostě zhroutil pod tíhou skutečnosti, že potomků Břetislavových bylo strašně moc; a jedna větev, která se Vladislavem stala královskou, toto pravidlo změnila v primogenituru, daleko osvědčenější, známou z ciziny i z pohádek.
A pak ostatní větve vymřely, a bylo už úplně jasno.

Rytíř:

města vznikala téměř hermeticky odděleně... jedním z motivů bylo, že král zjistil, že rozdal víc půdy na léna, než měl v úmyslu, a někteří šlechtici mu přerůstají přes hlavu... takže města měla pro něho celou řadu výhod; byly to opory moci v krajině navzdory šlechtě (třeba Budějovice jsou slavný příklad), byl to další zdroj vojsk, podřízených přímo králi, a konečně se ukázalo, že je to větší byznys, než celé slavné zemědělství.

Měšťan je od počátku na kapitalistické bázi; je zcela svobodný, a jeho jedinná povinost jsou daně; v mnohých případech daň srůstá s jakousi hypotékou za pozemek ve městě (tzv. "podací"). Králova investice do města je pozemek (nestojí původně skoro nic; plocha je ve srovnání se zemědělstvím zanedbatelná), hradby, kostel a další infrastruktura (naopak strašně drahé, a zde se sklkádají často peníze více právnických osob); příjmem je ten "prodej" pozemků (velmi se podobá dnešními leasingu) a případně další daně (za pivo nebo jiné speciálně vyjmenované produkty). U nás byl zvlášť obrovský byznis hornictví.

Daně se jinak ve středověku nevybírají moc pravidelně; spíš se jednorázově vypisují v rámci nějaké akce (křížová výprava, město, katedrála apod.), k velké nasranosti všech. Platí je ti, co králi přímo podléhají; tedy šlechtici (za celé panství), měšťané, svobodní sedláci (na ty se zapomíná, ale existují celý středověk). Míra zdanění se stanoví různě a někdy dost svévolně; třeba podle počtu hlav (s čímž se podvádí), a existují různá zmírnění a osvobození.

nejpřesnější obraz je ten čudlík v Medieval:Total War, kde si daně prostě nastavíš; a osciluješ mezi nedostatkem peněz/nasranými poddanými.

Páni vybírali daně zejména formou pracovní povinnosti poddaných; "člověkohodinami" na polích a na stavbách nějakých hradeb (nejčastěji).

Ah, moje oblíbené téma... :-)

srovnávání šlechtických titulů je zapeklitá věc, lepší se do toho nepouštět. Mnoho jich totiž pochází z historických hledisek a nejsou příliš souměřitelné mezi sebou a aplikovatelné na originálně vytvořený svět. abys mohl korektně napodobit genezi titulů, musíš si říct, jakou řečí se v tvé zemi mluví a jakou se tam mluvilo v době, kdy se vytvářely...

existují v zásadě dva systémy šlechtických titulů: tzv. pojmenovaný, odvozený primárně z římské kultury a nepojmenovaný, který se používal mimo území s římským vlivem (např. v čechách). samozřejmě, v průběhu času se oba systémy prolínaly.

nepojmenovaný je jednodušší a rozlišuje v podstatě jenom tři vrstvy. vládce, velmože (též pány (saské thény atd.), kteří byli skutečně kdysi jeho družina a pak uchvátili majetky do dědičné držby) a nižší šlechtu (též zemany, vladyky atd., kteří se stejným způsobem vyprofilovali ve vztahu k velmožům, vesměs z válečnické (milites) vrstvy.
tento způsob je dosti obecmý a poměrně dobře aplikovatelný na fantasy svět, podobně se vyvíjely téměř všechny barbarské říše evpropy (skandinávie, čechy, polsko), typické jsou "rovné vztahy" mezi šlechtou nebo jednou vrstvou šlechty. výrazně vyčnívají v podstatě jen hodnostáři, držitelé beneficí a úřadů jmenovaní vládcem.

tituly vládce jsou kapitola sama pro sebe, císař a král jsou kulturně svázány s římem a francií (imperator/caesar, rex/karolus), tj. je třeba je kulturně odvodit z prostředí vlastního světa podle jazykové spřízněnosti (řecký basileos, římský rex, německý könig, francouzský roi, anglický king), všechno pochází z nějakého kořene.
rozšířený je např. omyl o podřízenosti moravského markrabětě českému králi - ne, oba to byly samostatné vládnoucí tituly. právo českého krále vládnout na moravě bylo odvozeno od jeho přímé držby titulu markraběte v jedné osobě (stejně tak císař Rudolf nevládl jen proto, že byl císař, ale i král český, markrabě moravský, vévoda rakouský, hrabě štýrský a co co já vím ještě dohromady). slučovaly se tituly u osob, nikoli od hierarchie. přemyslovci byli česká knížata (v latině a na západě nazývaní vévodové - to bylo opravdu totéž, prostě výraz pro suverénního vládce, ano vévoda byl suverénní vládnoucí titul...) a ti moravští byli zváni "údělná knížata", aby se to odlišilo (v němčině teilfürst). pokud ovšem kníže/později král (což bylo chápáno jako povznesení titulu, které mohl provést císař nebo papež)někomu moravu postoupil a ten mu složil lenní přísahu, bylo to něco jiného, pak tam existoval lenní vztah podřázenosti. ale tyto vztahy existovaly primárně vždycky mezi lidmi, mezi samotnými tituly až druhotně a odvozeně (krásně je to vidět v anglii, kde mohl baron přísahat jinému baronovi).
vévodský titul byl skutečně samostatný a jeho podřízení vyšší (výhradně královské) autoritě je pozdějšího data, viz. vévodství burgundské nebo normandie... stejně tak bretaň, ta vydržela nezávislá velmi dlouho a nakonec ji francouzský král vyženil, čímž se stal vévodou bretaňským a dále již mohl s titulem nakládat jak bylo jemu libo. ale samotná konstrukce vládce a jeho titulu je na dlouho (a to jsem ještě nezabrousil do orientu nebo na dálný východ).

pojmenovaný systém vycházel z římské společnosti a jejich titulů, prolínající s místními zvyklostmi.
comes byl původně vojenský velitel určité oblasti, později i civilní správce. právě z toho vznikl count, hrabě (např. v anglii měl protějšek v earlovi, což byl skandinávský jarl, válečný vůdce, oba tyto tituly si byly v podstatě rovny, jen pocházely z kulturně odlišného prostředí).
vicecomes (později viscount, vikomt byl zástupce hraběte neboli vicehrabě. v normandii se jednalo o náměstka vévody, který kontroloval místní šlechtice (stejnou úlohu v anglii plnil sheriff).
dux neboli později duce, duke, duche, vévoda byl už opravdu velký pán (původně ovšem nikoli nadřízený comese, to se stalo až genezí, viz. třeba vedle sebe existovalo burgundské hrabství (které náleželo k říši) a burgundské vévodství (které bylo víceméně samostatné až nakonec spadlo pod francii).
dux už byl prostě vysoký úředník a velitel. jediné vyšší postavení bylo redux (asi nejlépe místokrál), ale ten se vyskytl jen jednou nebo dvakrát, takže se nezažil a neobjevil se jako titul.

no a k tomu se dosadila celá společenská vrstva šlechty (baroni), z nichž ti nejmocnější si přisvojili zmíněné tituly (i hrabství mohlo být samostatný útvar) hrabat a vévodů a bojovali o moc. doména francouzských králů byla při pohledu na mapu z 11-12. století doslova směšně malá ve srovnání s okolními vévody a některými hrabaty...

no a pak existovala celá řada jednotlivých úletů, např. comes palatinus (dvorní hrabě, vyšší dvorský úředník) se stal v uhrách palatinem, tj. nejvyšším zemským správcem.

v germanofonních oblastech převažoval pojem marka pro hraniční lokaci a vévodství (herzogtum) pro vnitřní (herzog je hezkým příkladem adopce starého kmenového titulu do nového systému) a správce marky (skutečně správce, nikoli vládce) se nazýval markgraf (markrabě, hrabě marky), stejně jako se správce hrabu nazýval burggraf (purkrabí), správe země zvané Falc pfalzgraf (falckrabě neboli hrabě falce (takže užít tento titul bez známé souvislosti je velmi zavádějící - a stalo se to i sapkowskému, i když nevíme, jestliv nilfgaardu nějaká falc nebyla :-) ), hrabě spravující zemi (na úrovni vévody, ale zpravidla menší nebo méně důležitý byl landsgraf (lantkrabě, lanckrabě, zemský hrabě). sám hrabě (graf) měl řadu variant (např. v maďarsku gróf, ale postavení zdejších grófů bylo již jiné, něco jako pánové v čechách nebo bojaři v rusku).

mnoho problémů bylo způsobeno kulturními odlišnostmi, typicky u hodnosti kurfiřta (kurfürst - kníže volitel; zde ještě rozeberu titul říšského knížete (reichsfürst), to byla speciální hodnost označující svémocného vládce v rámci říše německé, ovšem nikoli přímý titul, mezi říšká knížata tedy patřili vévodové, markrabata, český král, někteří arcibiskupové a biskupové, některá hrabata atd. - kurfiřti byli ti nejmocnější, kteří měli právo volit německého krále (nikoli císaře, to je rozšířený omyl, zvolili krále a ten si musel císařskou korunu dohodnout s papežem). problém je v překladu do angličtiny, kdy angličané neměli titul adekvátní tomuto (jejich nejmocnější šlechta té doby byla hrabat, count) a tak nazvali kurfiřty "elector count" - na tohle tvrdě narazil třeba warhammer, který zpětně implementoval "hrabě kurfiřt", což je obludnost "hrabě kníže-volitel"... správný překlad do angličtiny by byl elector prince - ano, prince znamená kníže... princ z walesu je tedy kníže z walesu - opět spojení s německou kuturou, kde prinz znamenalo potomka knížecího rodu (třeba princ evžen savojský) a někdy i následníka (kurprinz) se vytvořila česká kulturní představa prince jako dědice krále... ale angličané v té době prince neměli (prince pochází rovněž z latinského princip, první, předák atd., tedy významově stejný jako kníže nebo vojvoda). takže ve warhammeru mají "kurfiřty" resp. hrabata kurfiřty (v originále elector count) a podřizují jim markrabata atd., což je z hlediska evropské kultury holý nesmysl.

prostě, těch variací je opravdu mnoho a shrnout je do krátkého článku je téměř nemožné... zejména pak popsat je separovaně, bez kulturního spojení.

pokud někdo chce pomoci vytvořit soustavu titulů vhodnou pro jeho svět, klidně se na mne obraťte, rád s tím pomůžu.
anebo se na to vykašlete a dejte si to tam jak se vám líbí - ono je to nakonec jedno, jsou to jen slov, obzvlášť ve vymyšleném světě.

Den Grasse:

Díky za toho vikomta - v tom jsem neměl jasno.
Do místních vychytávek jsem se radši nepouštěl; je jich opravdu plno (arcivévoda Rakouský). Lantkrabě, mám dojem, je jen v Durynsku (a je to dost přesný ekvivalent markraběte a falckraběte).

V Anglii, mám dojem, jediný vévoda (fakticky na místě earla) - v Yorku.
Ve Francii je vévodů jak mraků; kromě té Normandie, Bretaně, Provence nebo Burgundska, kde to má jasnou logiku (byly to samostné země) je už méně vysvětlitelné to Berry, Orange nebo Nevers - nemám tušení, jak se tam vzal vévoda, protože to bylo vždycky mrňavé.

všeobecně vypuká inflace vévodů někdy v renesanci; to byl už vévoda každej čičmunda.
Comes palatinus není titul, ale spíš úřad )a hodně dlouho jsme se o něj hrdlili v rámci debaty Paladin).

Comes sám o sobě nebyl titul, ale úřad - jenom se pak ten vývoj ubíral jinými cestami...
arcivévoda rakouský - typicky habsburská vychytávka, púvodně tam vládli babenberští vévodové. když to získal Rudolf, prohlásil svůj rod "arcivévody", přeci jen, císařská rodina...

durynsko z hlavy nevím, ale rozhodně byl lantkrabě v hessensku.

v anglii bylo hrabat tolik co hrabství (prakticky všechny "shire" měly nejen sheriffa ale i hraběte), essex, northumberland, co tě napadne... když se někomu povedlo zkoncentrovat oba tituly, to bylo teprve něco :-) snad to udělal Mandeville během války štěpána a matyldy, ale stejně na něj došlo...
plus skotsko (haddington atd.)

s těmi francouzskými vévody opatrně, ono není vévoda jako vévoda... být vévoda burgundský nebo akvitánský je jedna věc - ale tyhle tituly se nerozdávaly, ty si nechával král, rozdával jen ty vévody z berry, nevers atd., které dostávala vysoká šlechta jako povýšení svého stavu nebo členové královské rodiny...
v té francii je extrémně názorný i ten příklad dědice, titul knížete se zde vůbec používá zřídka (např. rod Condé), takže slovo "prince" užívají v tomto kontextu. pro následníka se používá slovo "dauphin" od léna Dauphiné, které tradičně držel a z něhož mu plynuly příjmy (stejně jako v anglii wales), což znamená v podstatě "delfín" :-)
ale ani po té inflaci se vévodou každej čičmunda nestal, většinou se vyžadoval původ z vysoké šlechty (nebo ne, ale dobrý kontakty, nevers byl myslím synovec kardinála mazarina).
v anglii ktomu dospěli stejnou cestou (vévoda wellington atd.). všimni si, že král nikd yneudělil titul vévody z guyenne, bretaně atd. - ty si nechával sám. uděloval jen prázdný titul bez obsahu. o titulech apanážních ani nemluvím, čímž myslím třeba tituly za napoleonské éry (kníže moskevský atd.), ale už předtím, v podstatě vždycky největším problémem šlechyt byly peníze, princ evžen savojský dostával od svého bratrance vévody apanáž a později obdržel dva kláštery de mohl být titulárním opatem a bral z nich peníze... (mimochodem, následníkem v savojsku byl "chevalier de savoy").

ještě jsem zapomněl na markýze, což byla francouzská obdoba markraběte (správce marky), ale brzy se odchýlila a stal se z toho v podstatě nejvyšší šlechtický titul, který zahrnoval majetek o rozloze několika hrabství (zvláštní je že markýzové nebyli nikdy samostatní vládci, zatímco některá hrabata ano).

sakra, zase mně to odhlásilo, už se to musím naučit...

V Anglii je vymakaný systém hrabství, a mezi nimi jedno vévodství.
To Guyenne jsem zapomněl - to je taky dost tradiční vévoda, a nevím proč vlastně.

Marquis je víc, než hrabě a méně než vévoda...? nebo tak nějak mi to vycházelo.

Jo, hrabě býval také úřad, to je pravda - a pak se to zvrhlo v dědičný titul. U nás byl comes ten správce hradu; a "hrabě" vznikl bizarním překladem přes tradiční označení v rodu Hrabišiců... souvislost harbat a hrábí musí připadat cizincům naprosto záhadná.

To jsou ještě rodové tituly, které mají význam uvnitř rodů - Vladař domu Rožmberského, Z Boží milosti Pán na Lichnici, Boreš Hrabě a z ciziny... třeba Sire de Coucy. Označení toho hlavního uvnitř rodu.

To si může GM ve svém světě barvitě dokreslit - Amalric Green Dragon; co to vlastně znamená.

jestli je york dědičné vévodství to nevím... rozhodně je centrem hrabství yorkshire. podle mého jsou ty vévodské tituly udělovány jako povýšení (duke of gloucester, kent, lancaster, wellingtona td. nebo členům královské rodiny (duke of cumberland).

hodím sem citaci z wiki, ta to shrnuje asi nejlíp...
¨V Anglii původně vévodský titul nebyl vůbec užíván. Prvním vévodou (z Cornwallu) se stal tehdejší následník trůnu Edward "Černý princ" roku 1337. V dnešní době ve Spojeném království existuje 27 vévodských rodů, z nichž nejstarší je rodina Howardů, vévodů z Norfolku (od roku 1483). Vévodové patří mezi peery, ale nikoli mezi lordy, jejich postavení je vyšší. Dle protokolu jsou oslovováni Vaše milosti (Your Grace). Kromě nich ale existuje ještě 10 vévodů „královské krve“, mladších synů králů a jejich potomků. Nejznámější z nich je v současnosti asi Andrew, vévoda z Yorku, druhý syn královny Alžběty II."

ano, v podstatě tak, markýz je mezi hrabětem a vévodou. historicky je třeba zmínit jen to, že jak hrabě tak vévoda bývali někdy samostatnými vládci a pokud stáli v lenní závislosti, pak hrabě mohl podléhat vévodovi, ale častěji podléhali oba králi, stejně jako markýz.

ano, ti hrabišicové jsou ideálním příkladem závislosti vzniku titulu na kulturním prostředí... v čechách dlouho žádný ekvvalent hraběte nebyl, protože zdejší šlechta spadala do nepojmenovaného schématu a lišila se jen vyšší(pán)/nižší(zeman). hrabě byl průnik ze schématu druhého.

je třeba rozlišovat ještě tituly a oslovení (sir je oslovení, nikoli titul, ve francii tak oslovovali i krále). vaše milosti, výsosti, veličenstvo, jasnosti, eminence, blahorodí, vysokoblahorodí atd. jsou oslovení.

rožmberský vladař ani nebyl titul, spíš jen označení pro hlavu rodu. je spousta dalších názvů, např. velmož (velkomožný pán), který mohl vyjadřovat prakticky cokoliv... jak říkám, je to hoodně široké téma a je třeba dbát kulturních závislostí...