Takže - loď ve středověku byla primárně určena k
dopravěpřes moře; což platí nejen pro náklad, ale třeba i pro ty Vikingy, co měli v úmyslu se většinou někde překvapivě vylodit, daleko spíš, než se mazat na moři. Navíc jim na moři byl málokdo soupeřem (obvykle jiní Vikingové nebo Slovani).
Bojovat na moři byla tedy v temném věku dovednost částečně zapomenutá, nicméně zase velmi hbitě obnovená, jakmile se ukázalo, že je v tom strategická síla. Vyloďování se záhy začalo zvládat i na bráněném břehu (dodnes mistrovská válečná disciplína), například třetí křížová v Akkonu; kromě archaického námořního boje s abordáží (de facto námořní pěchota, zvláště pěkně k vidění v bitvě u Svoldru) se začala objevovat i střelba, ty obléhací zbraně (opět případ tuším z Akkonu), a prakticky všechny možné metody byly k vidění zřejmě u té Konstantinopole 1203.
Přesto snad první bitva, kde by se vyhrálo čistě a výhradně střelbou, byla k vidění až někde v renesanci (najdu to - myslím, že Portugalci proti Angličanům) - do té doby neměla střelba dostatečnou razanci, a sice se užívala furt, ale jen podpůrně a málokdy něco rozhodla.
První střelný prach je papírově u Sluys (1340), nicméně se o to vede stejně čilá debata, jako o ten Kresčak.