Blogy

Jerson
15.10.2009 17:16
Vedení hry (podle Jersona)
Komentáře k vedení hry a další (ne)související témata
13.4.2019 15:37 - Dukolm
York píše:
Co si tak pamatuju z dětství, tak jsme neměli problém hrát si prakticky na cokoliv, nepotřebovali jsme k tomu pravidla a rozhodně to nikdo nepřipravoval. Z pohledu dospěláků to nejspíš nebyly moc kvalitní příběhy, ale o to nám fakt nešlo. Takže naopak si myslím, že pro malý děti je kreativita naprosto přirozená a až pozdější věk ji v lidech zabíjí a musejí ji znovu objevovat.


Záměrně jsem nepsal o svém dětství protože mé dětství a tvé je už dávná historie před dobou počítačových her. Mě rodiče vyhazovaly z domu ven teď u dětí vidím pravý opak rodiče jim dají hru aby od nich byl klid a nedělaly bordel venku na ulici. Takže s tím co píšeš souhlasím ale myslím si že se doba hodně změnila od té doby. Městské hry co jsem hrály jako děti se kuli aktuálním účastníkům zjednodušují a nemají tak komplikovaný příběh složité úkoly.

York píše:
Ad věk 15-20: ...
tady jsem to myslel spíš na doporučení a osobní zkušenost z posledních 3 her co jsem s takovouhle věkovou skupinou něco hrál. Koukám že mi tam vypadla věta že to je i rozsah kdy hráč to jiný přístup. Je rozdíl když vedeš hru pro deskovkáře, instruktory z tábora nebo někoho jiného kdo to jen chce zkusit.

York píše:
Čili rady, hrát s nima úplně jinou hru, než chce hrát Jerson, jsou nejspíš správně - problém ale je, že Jerson je taky hráč a když se nebude u hry bavit on, tak to nebude fungovat nikomu.


Proto obdivuji Jersona že do toho šel to aspoň zkusit a spíš jsem nadhodil pár pohledů který tu úplně nezazněly a jsou podle mě důležité. A už je na Jersonovy jestli v tom něco najde co mu pomůže.
13.4.2019 15:39 - sirien
York píše:
tak jsme neměli problém hrát si prakticky na cokoliv

Problém je že zaprvé na kroužcích atp. se potkáš i s dětma, které nejsou "přirozeně kreativní a dostatečně extravertní" v tomhle směru a zadruhé ve chvíli kdy dáš oné kreativitě nějakou strukturu, tak se ten přístup může změnit (viz co Dukolm píše o rozdílu mezi imaginárními světy a (pseudo-)realitou - to je myslím zrovna dost důležitá poznámka).

Co si vybavuju naše hry z doby kdy sem byl v tomhle věku, tak největším problémem byla:
- tendence přetahovat věci z reality do hry (a částečně i naopak)
- sebestřednost hráčů vůči svým postavám (bez ohledu na ostatní, bez ohledu na příběh)
- nezkušenost GMa (i s výbornými nápady a náměty dělali všichni vcelku triviální chyby, s nimiž si pak neuměli moc poradit a hra o to hrozně zakopávala - zajímavé je že si nepamatuju že by někdo dělal vysloveně faily, které znám pak od starších hráčů, šlo fakt o "řemeslné" nedokonalosti a neznalosti)

Skupina 15+ se mi už osobně špatně rozlišuje od dospělých, ale to je asi tím že mám zkušenosti hlavně z OG kam jdou už hráči co mají ve většině zájem jít si zahrát, byť to sou třeba začátečníci, a prakticky nemám zkušenosti s žádnými tábory nebo kroužky.


S těma preferencema máš pravdu. Třeba ten Jersonův týpek co si stěžuje že ve fantasy moh jen tak zabíjet - za mě si přímo říká o to přejít do nějakého sword&sorcery nebo postapa - na druhou stranu bych mu tam nahodil nějakej subsystém Reputace, aby na jednu stranu mohl zabíjet po libosti, na druhou stranu aby to nebylo odtržené od následků.
13.4.2019 16:20 - York
Boldrick píše:
Jinak vnímáš skupinu nedospělých hráčů jako dospělý, který ji má vést a jinak jako jeden z té skupiny. Ještě navíc, když tam žádného dospělého nemáte.


Jo, s tím souhlasím. Mezi vedoucím kroužku a dětma je automaticky bariéra. Jak už jsem psal dřív, to je podle mě pro hraní RPGček problém. Ostatně nejlepší "vychovatelé" vždycky byli ti, kteří tuhle bariéru dokázali zbourat a hrát si s náma. Aspoň teda z mýho dětskýho pohledu ;)


Dukolm píše:
Městské hry co jsem hrály jako děti se kuli aktuálním účastníkům zjednodušují a nemají tak komplikovaný příběh složité úkoly.


Nemůžu říct, že by mě překvapilo, že když si na tohle účastníci zvyknou, tak to následně opravdu vyžadují...
13.4.2019 17:04 - Šaman
Teda to je zase diskuze. Osobní napadání, argumentační fauly, offtopic a nakonec Jeden Admin vládne všem, Jeden jim všem ukáže.

Když se vrátím o 4 strány zpátky k tomu, že Ondra ve fantasy může zabíjet bez postihu: Je to takový maniak, co každému civilovi vyhrožuje a klidně ho zabije, nebo tím myslí zabíjet nepřátele? Protože pak to není o settingu, ale o žánru. Třeba nechce přemýšlet jak se vloupat do nějaké laborky kvůli nějakým důkazům, když vlastně do té laboratoře nemá přístup a musí dělat nějak kradmě. Třeba si chce zahrát Commandos, filmy s Belmondem a Bondem. Ve stylu: Támhleto je nácek, takže nepřítel. Pozná se to podle uniformy. Většina našich akci je proti náckům, takže víme že od nich nemůžeme očekávat nějaké slitování, ale na druhou stranu si nemusíme dělat hlavu s tím, že ho zastřelíme jen proto, že zrovna stojí na špatném místě.
Koneckonců ShadowRun je ve světě, kde se civilové běžně střílet nesmí, ale v každém sezení je nějaká akčni přestřelka. Prostě trochu archetypálnosti a černobílosti.

Tedy analogicky k fantasy klišé: je to skřet/ork/divous/kobolt, takže tam vlítnem a pobijem je. Vyjednávat se s nimi prakticky nedá a nejsou to ani lidi (resp. hráčské rasy), takže jsou tak jako tak mimo zákon.
To ovšem neznamená, že se postavy nemohou zaplést do nějaké politické hry, kde rozhodně přímá vražda není něco, co by jim prošlo.
13.4.2019 19:21 - efram
Až teď jsem se dostal si novou nálož přečíst.....chtěl bych všechny ubezpečit, že názory, jakkoliv mě pranýřují, neberu osobně a nepovažuji je za rytí....kritika mi opravdu nevadí.

Zároveň dodávám, že můj přístup naprosto přesně shrnul Shadowww v postu #1037

Možná jsem sarkastický, ale ne vulgární. Možná se pohybuji na hraně, ale ne za hranou. A také nevnímám některé posty jako výhružné, i když by tak od admina mohli působit.

Co se týče rozdělení hráčských skupin podle věku.
Samozřejmě, že jednotlivé preference věkových skupin se rozcházejí. Nicméně bych je mládež tak úplně nepodceňoval. Ono z valné části opravdu stačí jen s hráčem promluvit a při rozhovoru vlastně zjistit co a jak by chtěl hrát. Jistě jsou tam vlivy četby, pc, filmu. Já třeba rozhovor s hráčem považuji za základ všeho a mám odzkoušeno, že lze takto namotivovat každého (většinu) bez rozdílu věku (člověk se musí trochu přizpůsobit). A samozřejmě , že se snažím hráče i v tom popisu, výběru, ovlivnit. raději než zamítnout se snažím přemýšlet jak jeho nápad využít.

Sami víte, že čím dál víc hrajete tak začnou ty postavy být víc a víc promakanější, až se to pak zhusta překlene v nimrání všeho. To už je pak ten další extrém. To se pakvlastně můžeme dostat na začátek problému. Kruh se uzavře.
15.4.2019 13:07 - Jerson
Tady toho zase přibylo – nebudu citovat, jen napíšu pár poznámek.
Celá ta fantasy zápletka byla improvizovaná za pět minut s tím, že nám na hru samotnou zbývala asi hodina a něco. Druhá věc byla, že jsem jim chtěl dát hru, na jakou byli zvyklí a o které mi řekli, že je bavila, místo toho, co bych předpokládal já, že by se jim mohlo líbit (během té hodiny hraní).
Rady o tom jak připravujete hru, vytváříte provázané postavy a příběh jsou super, ale všechny také obsahují zmínku o tom, že je to na pár hodin nebo jedno sezení, což bylo v té chvíli nepoužitelné, stejně jako čtení třeba i jen základních pravidel nebo hledání vhodného dobrodružství. Na to nebyl čas, proto jsem to zcela záměrně pojal ve stylu klišoidního úvodu ve vesnici ve stylu Gamers nebo OOTS, kterou – jak mi přišlo – očekávali.
Dále – s Matyášem domlouvám hraní podle DnD, které povede on a já mu u toho budu jen asistovat, protože na mě působí jako dobrý materiál na GMma. Už na tomto sezení jsem věděl, že příště hru povede on, nemělo smysl rozjíždět něco většího, navíc s nekompletní sestavou hráčů. Možná jsem mohl vynechat úvodní vytváření postav.
Pokud jde o motivaci, tak moje úplně původní motivace byla najít hráče na znovurozjetí kampaně Omegy. To vyústilo v nabídku vedení kroužku – jak jsem se následně dozvěděl, tak kvůli masivnímu úbytků Gamemasterů v letošním roce, kdy jich z nějakých sedmi zůstali asi tři, z toho jeden ještě musel následně odříct kvůli úpravě rozvrhu. Takže opravdu to bylo tak, že těchto pět hráčů buď bude hrát to co stanou – Omegu, nebo něco jiného – nebo nebudou hrát vůbec. Kampaň Omegy se mi podařilo rozjet, z této skupiny mám dva hráče, které Omega skutečně baví (i když nikoliv v tomto dvouhodinovém formátu), a kteří s námi budou hrát i Cthulu.
O víkendu jsem dostal i vyjádření Matyáše k nabídce her:
Matyáš píše:
No tak já jsem na začátku roku počítal s tím že budeme pokračovat tam kde loni, ale když (vedoucí DDM) řekla že Ota (PJ, který je vedl loni) nemůže a že bysme mohli hrát jinej systém tak jsem byl celkem excited si to vyzkoušet.
Omega se mi na hru velice líbí, jediné co mi trochu nesedí jak už jsem řekl je že nemám možnost občas "mít bojové akce každé kolo"…
Setting je v zajímavé době a ty nadpřirozené/"scifi" věci od tebe jsou opravdu skvělé (i když wote/probuzení pro mě osobně nejsou tak zajímaví jako jiné věci, které se mi zdá že jsou méně přednostní pro momentální hru)
A aktivnější hra ze strany hráčů se mi zdá jako skvělý cíl, i když s tím mám stále trochu problémy

Takže je docela možné, že vedoucí DDM tu jeho kladnou reakci na jiný systém vztáhla i na ostatní (jako když v RPG postava s nejvyšším charismatem jedná za celou skupinu.)
O víkendu jsme se ještě bavili o Vojtovi (pasivním hráči) s dalším GMmem a Ondrou, který s ním mluvil, podle jeho slov se u Omegy baví – tedy baví se tím, jak hrajou ostatní. Takže nejspíše jde skutečně o hráče-diváka, který by ani nepotřeboval vlastní postavu. A tedy mé pokusy zapojit ho do dění byly zbytečná chyba, měl jsem mu dát nějakou roli nezúčastněného reportéra.
Nicméně když tady názory čtu pohromadě, tak mi přijde, jako bych dostával rady k úplně nové skupině. Jejich první mise byla před půl rokem a šlo o záchranu vlastního života, druhá mise byl celkem jasně zadaný úkol, se kterým si po chvíli tápání dokázali celkem dobře poradit.
Na to, zda jsou na kroužku dobrovolně nebo ne jsem se ptal několikrát a různými způsoby, a všichni opakovaně potvrdili, že na něj chodit chtějí. Každopádně příští rok už ten kroužek nepovedu a raději budu pravidelně hrát o víkendech, ať Omegu, nebo jako hráč.
K Boldrickovi konkrétně – myslím, že jsem už několikrát ukázal, že nemám problém jít s kůží na trh a nechat si svůj systém, vedení hry nebo jinou tvorbu rozebrat do posledního šroubku, protože i když k se mi to nemusí líbit, beru to jako způsob, jak se posunout dál. Ale ve chvíli, kdy dostanu náznaky, že se snažím někoho evangelizovat, že bych měl se svými názory zalézt nebo podobné, už je pro mě přes hranici, kterou jsem ochoten snášet. Výhoda je, že se mi různými způsoby daří vychladnout a pokračovat, zejména když si přečtu i jiné názory.
A ještě obecně k mladým hráčům a aktivitě – bez ohledu na věk mívám u naprostých začátečníků v RPG mnohem méně problémů s neaktivitou jejich postav než u hráčů, kteří mají nějaké zkušenosti (obvykle s DrD nebo DnD). Při sledování svého syna a dalších dětí mám naopak dojem, že jejich nápady na hry a „zápletky“ jejich „postav“ stačí jen usměrnit, a rozhodně nepotřebujou nakopávat (i když můj syn ještě není ve věku, ve kterém by mohl hrát RPG). To píšu hlavně v reakci na Dukolmovo názor na mladší děti. Protože mi přijde, že od dětí ve věku 10 – 15 let aktivitu čekat můžu, ale od hráčů stejného věku už nikoliv, protože se naučili, že jejich aktivita je spíše nežádoucí. Že dostali připravenou hru, případně i připravené postavy, protože to bylo jednodušší než aby se GM pokoušel spojit pět takových nápadů na postavy a pět přístupů do fungující hry.
Doopravdy si myslím, že hodně začátečníků (i když nikoliv úplně začínajících hráčů) získá představu, že RPG je něco jako interaktivní film nebo adventura s připravenými možnostmi, a tak k ní i přistupujou. A co víc, stejně to popisují i ostatním zájemcům, ve stylu „Pán Jeskyně si připraví dobrodružství, kterým pak ostatní prochází, zabíjí potvory a dostávají poklady“, což celkem přirozeně vede k tomu, že se do RPG přidávají spíše pasivnější hráči. Navíc aktivní lidé dneska mají mnohem víc možností než hrát hru, ve které táhnou několik dalších pasivních hráčů.
Takže rady o tom jak hrát s méně aktivními až pasivními hráči sice beru, ale já s takovými hráči hrát nechci. Pokud se mi je nepovede předělat – či vrátit zpět – k přirozené aktivitě, ve které budou říkat oni mně, co chtějí dělat jejich postavy, budu si hledat jiné spoluhráče, protože vím, že takoví jsou – Omegu jich se mnou hraje několik.
___

Jedna související myšlenka – když si vezmete své oblíbené filmy, seriály, knížky – jsou v nich vaše oblíbené postavy aktivní, reaktivní, nebo pasivní? Protože po hlubší úvaze jsem došel k tomu, že v těch mých jsou hlavní postavy spíše reaktivní, snažící se udržet nějaký stávající stav, zatímco aktivní bývají záporáci, kteří se o něco snaží. Některé svou reaktivitu docela dobře maskují, nebo jsou občas i aktivní (můj oblíbený Indiana Jones), ale pořád je příběh spíše o tom, že se snaží něco zastavit nebo překazit, místo toho aby se snažili něco dokázat. A nechám na každém, jaké příběhy jakých postav chce hrát, ať v roli hrdiny, nebo GMma. Já si už vybal.
15.4.2019 14:32 - LokiB
Jerson píše:
Jedna související myšlenka – když si vezmete své oblíbené filmy, seriály, knížky – jsou v nich vaše oblíbené postavy aktivní, reaktivní, nebo pasivní?


Takhle nějak ani oblíbené postavy nerozlišuju.
A musím říc, že ve vztahu k RPG to pro mě osobně není ani relevantní. Při hře neřeším, že bych chtěl zažívat dobrodružství jako moje oblíbené postavy. Možná je to tím, že bych je stejně neuměl zahrát? Nevím. Jako hráč mám rád, když GM položí nějakou situaci, ve které se chovám dle toho, jak mi pro danou postavu vyhovuje.
Na vyšší úrovni je to tedy přístup reakce (na danou situaci), ale lokálně naopak aktivní (sám si vymýšlím, jaký přístup zvolit, jaké řešení a postup hledat a jak ho aplikovat).
15.4.2019 14:42 - efram
Jerson píše:
Rady o tom jak připravujete hru, vytváříte provázané postavy a příběh jsou super, ale všechny také obsahují zmínku o tom, že je to na pár hodin nebo jedno sezení, což bylo v té chvíli nepoužitelné


Svým příkladem jsem ti nastínil stejnou situaci, kterou máš ty. Plus minus stejna časová dotace, nepřipravení hráči.... atd.
15.4.2019 15:26 - Jerson
Loki, nejde ani tak o to, zda bys chtěl hrát nějaké postavy z filmů, nebo zda bys je uměl zahrát. Otázka je jiná.

Vytvoříš si postavu, společně s GMmem vytvoříte svět tak, aby vyhovoval vám oběma (plus dalším hráčům, ale ty teď neřešme). Budeš v té chvíli vědět, co (Zajímavého) by tvoje postava dělala, aby z toho byl zajímavý příběh, nebo budeš čekat, až před tebe něco hodí GM?

Jako postava jsem toho moc nenahrál a někdy byly moje motivace jako nosný příběh dost slabé, ale prakticky vždy to bylo něco jako najít určité osoby, které jsou velmi daleko / prozkoumat tuhle mnou navrženou oblast / změnit názor této postavy. Tedy moje postavy měly vnitřní motivaci a Vypravěčům technicky stačilo házet mi překážky v mé cestě, případně vytvořit nějaký problém či záhadu ve vymezeném rámci. Nikdy nemusel vymýšlet, co by mě zajímalo- to vždycky věděl.

Jako postavy s opačným přístupem bych uvedl třeba tuláky, kterým je jedno, kam se vrtnou, a jejich cílem je vyhnout se všem problémům, nejlépe útěkem, schováním, nebo vyřešením někým jiným. Tedy postava, která vyžaduje neustálé nakopávání Vypravěčem, přičemž hráč se aktivně snaží leda tak negovat jakýkoliv Vypravěčův záměr. A která vyžaduje jinou postavu jako tahouna příběhu. Taková koule na noze. Ne že by takové postavy nebyly pro příběh zábavné, ale příběh na nich nelze postavit. A na jednu takovou musí připadnout alespoň dvě aktivní, nebo jedna aktivní, se kterou bude docházet k vnitřní dynamice.

Eframe, četl jsem - nicméně psal jsi o 3 - 4 hodinách proti mé jedné hodině, a předpřipravených postavách. To ale není tak podstatné jako závěr tvého popisu, kdy jsi hráče po vystoupení z lodi nechal na nich, kam půjdou a co budou dělat. Já jim nabídl tři možnosti jak se dostat k úkolům a následně tři úkoly, což mi přijde srovnatelné.

Každopádně mám v záloze ještě jednu skupinu starších hráčů, z nichž někteří RPG znají, a kteří se mnou chtějí hrát fantasy, tak na nich můžu některé zde napsané postupy vyzkoušet. Konkrétně hození do víru událostí, které vyžadují okamžitou reakci a zcela přirozeně vedou k vytvoření skupiny.
15.4.2019 16:00 - LokiB
Jerson píše:
Vytvoříš si postavu, společně s GMmem vytvoříte svět tak, aby vyhovoval vám oběma (plus dalším hráčům, ale ty teď neřešme). Budeš v té chvíli vědět, co (Zajímavého) by tvoje postava dělala, aby z toho byl zajímavý příběh, nebo budeš čekat, až před tebe něco hodí GM?


Budu vědět, co bych asi tak chtěl dělat. Ale očekávám od GMa, že mi bude předestírat situace. Tím nemyslím jen "Generál Attorney si tě povolal, abys vyřešil obsazení Dwayna Johnsona skupinou vojenských renegádů." Nebo ještě lépe "Tvůj dům je pod útokem a najatí vrazi ti jdou po krku."

preferuji, když mě GM chce uvést do nějakého příběhu, který "má vymyšlený" a já budu v jeho rámci řídit svoji postavu. Možný někdy vybočíme z hlavní dějové linie příběhu, třeba i na další dobu, do nějakých bočních linií, ale obecně mi GM bude předestírat něco, co mi bude dávat smysl pro konání mojí postavy.
A někdy to může být i v dost těsných liniích railroadu.

Pro mě tomu celkem odpovídá struktura některých open world moderních her, jako třeba Zaklínač 3.
15.4.2019 16:59 - Šaman
Teď neřeším oblíbené filmové a seriálové postavy, ale naše dračákovské postavy - v 80% jsou reaktivní. Důležité ale je, aby nebyly reaktivni absolutně.

Když se vrátím ke knižkám a filmu - Společenstvo reaguje na vzestup Saurona a chce ho zastavit. Ale vytváři vlastní akce, nečeká jen někde zalezlé na to kdo všechno je napadne.

Obecně bych řekl, že na začátku kampaně se postavy vezou v nějakých problémech, do kterých ani moc nevidí a zachraňují si zadek. Okolo půlky kampaně začínají vědět kdo za tím stojí a proč. A poslední třetina bývá o tom převzít iniciativu a záporákův plán zhatit nějakou vlastní agendou. Tam už je to hodně o hráčích - často mám třeba připravený nějaký nápad, jak záporákův plán narušit, ale hráči vymyslí jiný. To už je proaktivní hra.

<joke>
Koho by například napadlo zaútočit na Černou bránu s pár tisíci unavených veteránů. Tam už PJ musel hodně přistoupit na hráčskou agendu, i když vymysleli hovadinu.
Přitom tam měl celou dobu připravené ty orly… Fly you fools! :)
</joke>
15.4.2019 17:05 - ShadoWWW
U DnDčkových her je podle mě důležité, aby hráčské postavy byli dobrodruzi. Ne sedláci, co čekají, čím je PJ zaujme. Ne knihovníci, co hloubají v knihách. To mohou mít postavy ve svém zázemí. Ale ve chvíli, kdy začíná hra, první dobrodružství, by to měla být parta dobrodruhů - osob, co jsou natěšení vyrazit za konkrétním dobrodružstvím a nikdo je nemusí dvakrát přemlouvat ani uplácet.
15.4.2019 17:19 - sirien
Šaman píše:
Fly you fools!

nope, bad idea


ShadoWWW: spousta skupin má ráda opačnej mód, kdy v prvním dobrodružství postavy nejsou dobrodruhy, ale něco se jim stane / něco střetnou a stanou se jimi. Odtud také mimochodem minimálně část obliby v tom začínat s no-class postavama.

Co chci říct je, že nevidim nic apriorně špatného na tom, když postavy něco na začátku nakopne do příběhu, ale zároveň je podle mě ideální aby se postavy postupně stávaly stále proaktivnějšími.
15.4.2019 17:37 - ShadoWWW
Může být. Jen mě přijde lepší, když už v tom prvním sezení jsou postavy hned vrženy do děje dobrodružství (přepadnou je lupiči na cestě, navštíví je přítel, aby mu s něčím pomohly, vidí okrádat nebohého stařečka na ulici ;) apod.) Prostě když už hned začátek děje nastoluje dobrodružnou situaci. Přijde mi to lepší, než když postavy tápou a samy hledají quest, co by je zaujal. To se pak může stát, že celé první sezení je jen o tvorbě postav a tápání, kde na konci ani není jasné, co by postavy vlastně měly dělat. Jsem radši, když už to první sezení je plné dobrodruhování.
15.4.2019 17:43 - Šaman
ShadoWWW píše:
Jen mě přijde lepší, když už v tom prvním sezení jsou postavy hned vrženy do děje dobrodružství

Však to se nevylučuje. Obzvlášť u nové nesehrané družiny (hráčů) by měl být problém bezprostřední, osobní a naléhavý.

Ale taky to neznamená, že postavy musí být už předem dobrodruzi. Osobní, naléhavé a bezprostřední ohrožení je i v Perníkové chaloupce. A tehdy Jeníček a Mařenka žádni dobrodruzi nebyli. Možná je to ale nakoplo :)
15.4.2019 17:44 - sirien
"Postavy jsou už na začátku dobrodruhy" a "Začátek děje nastoluje dobrodružnou situaci" vnímám jako dva různé a popravdě na sobě dost nezávislé stavy. Tj. úplně v klidu mohou nastávat situace:
11 - dobrodruzi potkají dobrodružnou situaci
10 - dobrodruzi nemají do čeho píchnout a jdou si dobrodružství hledat
01 - obyčejné postavy potká dobrodružná situace
00 - obyčejným postavám se nic neděje (a nejspíš se čeká že hráči odehrají jak se tyto obyčejné postavy rozhodnou něco dělat a postupně se tak stanou dobrodruhy?)

Zároveň "postavy tápou a hledají quest co by je zaujal" je trochu biased popis věci a takovej Quentin by s Tebou určitě nesouhlasil - pokud hraješ full sandbox (nebo něco co se tomuto stavu blíží), tak se právě tohle očekává - ale zároveň GM i hráči jsou nejspíš připravení na to to odehrát.

Jako já nemůžu říct že bych s Tebou z části nesouhlasil - ostatně ve Scénáristice dávám rady dost korespondující s tím, co tu píšeš. Jen bych "good practice" nerad vydával jen tak za "best" nebo za "the only good" - jsou i jiné způsoby jak to hrát a fungují taky dobře. Možná nejsou tak univerzální a možná potřebují trochu jiné rady a postupy, ale nejde říct, že by byly špatné nebo nefunkční.
15.4.2019 18:12 - LokiB
sirien píše:
spousta skupin má ráda opačnej mód, kdy v prvním dobrodružství postavy nejsou dobrodruhy, ale něco se jim stane / něco střetnou a stanou se jimi. Odtud také mimochodem minimálně část obliby v tom začínat s no-class postavama.


A teď jsem si představil, kdybych ten post takhle napsal já :)

ShadoWWW píše:
Může být. Jen mě přijde lepší, když už v tom prvním sezení jsou postavy hned vrženy do děje dobrodružství (přepadnou je lupiči na cestě, navštíví je přítel, aby mu s něčím pomohly, vidí okrádat nebohého stařečka na ulici ;) apod.) Prostě když už hned začátek děje nastoluje dobrodružnou situaci.


A máš to rád i po desátý, po dvacátý? Teď nemyslím nové družiny a začátečníky, ale i pro sebe a další ostřílené hráče?
Ono je to pak dost složitější, aby to nebylo něco mockrát oprděné, dát tomu něco, co vzbudí zájem. Což mi přijde, že se někdy lépe buduje trochu jiným úvodem, než instantní akcí. No ale nejsem v tomhle dogmatik, zkusil jsem si obojí, jak jako hráč, tak jako GM a přijde mi, že výsledky (při dlouhodobé kampani) byly podobné.

ShadoWWW píše:
To se pak může stát, že celé první sezení je jen o tvorbě postav a tápání, kde na konci ani není jasné, co by postavy vlastně měly dělat.


Aha, tak to já si s hráči tvořím postavy vlastně vždycky dopředu, ještě před první sezením. Takže tohle nám tam odpadá.
Jako nic proti tvoření postav až společně, je to fun a když se to uchopí a jsou na to naladění i hráči, tak se na tom dá vydělat, protože si postavy společně lépe propletou a udělají si nějaké části společného backgroundu.

ShadoWWW píše:
U DnDčkových her je podle mě důležité, aby hráčské postavy byli dobrodruzi.


Mně přijde důležitější, aby to hráči brali tak, že jejich postavy chtějí zažít dobrodružství. I kdyby začínali jako farmáři nebo knihovníci. Horší je, když se sekne hráč, že jako "mojí postavě se ale do temného podzemí / na výzvědy / doručovat tuto zásilku / jít do divočiny za pokladem ... nechce." to je pro mě věc kultury u stolu.
15.4.2019 18:32 - sirien
LokiB píše:
A teď jsem si představil, kdybych ten post takhle napsal já

Problém je, že Ty bys to samé sdělení právě takhle nenapsal ;)
15.4.2019 20:34 - MarkyParky
Sirien: Díky za vypíchnutí. Zní to samozřejmě, ale je to pěkná typologie "startu", která ti samozřejmá přijde až ve chvíli, kdy ji někdo napíše.
15.4.2019 21:03 - Aegnor
Rád bych požádal siriena a Lokiho, aby si diskuzi o stylu diskutování toho druhého vzali do soukromých zpráv. Nebo to aspoň dávali na spodek příspěvků, kde to nebude obtěžovat lidi, které to nezajímá. Děkuji. :-)
Nick:
Velikost okna: [1] [2] [3]
Zobrazit náhled Zobrazit náhled
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.2123749256134 secREMOTE_IP: 34.239.158.107