Tvorba postav: Osobnost

Šest osobnostních archetypů

Každá konkrétní postava je poháněna a motivována pomocí různých potřeb, tendencí, neuróz, přání, instinktů a podobných hybatelů, pod kterými si můžeme představit osobnost. S jakou definicí osobnosti budeme pracovat? Pro naše použití bohatě postačí, když si tu definujeme dvě dimeze osobnosti: dominantnost-submisivita a založení. Vložme si tyto dvě dimenze do matice a podívejme se, jak se nám z nich utvořilo šest archetypů osobností:

Dominantnost-Subminisvita

Přestože v naší kultuře má myšlenka dominatnosti a submisivity sexuální konotaci, ve skutečnosti tyto dva pojmy existují nezávisle na jakýchkoliv sexuálních naukách. Jednoduše řečeno, dominantnost a submisivita znamená, jaký postoj volí postava ke svému okolí a k ostatním.

Pozn.: dimenze osobnosti dominance-submisivita určuje „jak“ se postava vypořádává se světem okolo.



Dominatní postava reaguje na stresory v prostředí tak, že se je pokusí ovládnout. Pokud dominatní postava čelí výzvě, vynaloží úsilí k tomu, aby překážku překonala či odstranila.
Jde o tzv. osobnostní typ A: tj. někdo, kdo se účastní dějů ve svém prostředí, a je díky tomu náchylný k vysoké míře stresu.

„Dobré“ dominatní postavy jednají s ostatními tak, že je řídí. Viz. třeba matka, která říká svému dítěti, aby jedlo zeleninu. Efektem takového řízení je činění rozhodnutí za jiné postavy – taková rozhodnutí, která jsou nejlepší a v jejich vlastním zájmu. Dominatní postava může také dále dohlížet na své svěřence, trvat na vykonání daných rozhodnutí (prosazovat buďto odměnou, či trestem).
Dělící čárou mezi „dobrými“ a „zlými“ dominatními postavami je nátura rozhodnutí za ostatní. Pokud dominatní postava nutí jinou postavu k učinění nějakého rozhodnutí, které je očividně proti vůli a zájmům druhé postavy, můžeme se bavit o konání „zla“. Mluvíme zde o postoji typu „půjdem ke mě domů a ty mi umyješ auto“.

Submisivní postava reaguje na stresory v okolí tak, že se jim snaží vyhnout či uniknout. Ústupný postoj je forma dětského, resp. infantilního chování. Pokud např. přijdete domů po dni těžké práce a schoulíte se na posteli do klubíčka, ustupujete do dětského postoje. Různé formy her se také dají považovat za protistresovou aktivitu, ať se už jedná o hru sportovní, nebo zájmový koníček. Lidé, kteří se vyhybají stresu bývají označováni jako Osobnostní typ B.

Submisivní postavy se v interakci s ostatními cítí dobře, pokud mohou zaujmout sloužící roli. Sloužit znamená přijmout rozhodnutí od ostatních a pomáhat jim k dosažení jejich cílů. Narozdíl od rozhodování nevyžaduje sloužení přemýšlet nad nejlepšími zájmy ostatních.
Zbavit se odpovědnosti a rozhodovací schopnosti je pro submisivní postavu úlevou; pro dominatní postavu je ale naopak takový stav nechtěný a stresující.

Doplňování

Ukažme si velice zjednodušeně, jak se mezi sebou může dominiatní a submisivní postava doplňovat:



Sloužení napomáhá k řízení, a stejně tak i ovládání dělá z ústupnosti snažší postoj. Oboje znamená, že dominatní a submisivní postava k sobě nacházejí dopolňující vztah; minimálně v tomto ohledu dostávají obě postavy svých potřeb a nenastává mezi nimi střet zájmů.

Založení

Budeme pracovat se třemi odlišnými klasifikacemi založení (ano, uhodli jste – jedná se v principu o Freudův model superega, ega a id).

Pozn.: založení postavy pomáhá ke zodpovězení „proč?“, ať již je předmětem otázky jakékoliv počínání a/nebo rozhodnutí postavy.

Moralistické založení převažuje v postavách, které při svých činech vzhlížejí k morálním zásadám. Tyto zásady mohou nabývat jakékoliv podoby – od zákonů země, přes řádové kodexy cti, až po osobní víru. Moralistický způsob života se dá charakterizovat (přísnou) sebekázní a vírou v určitý ideál (ale ano, tento ideál může být i krutý). Moralistická postava věří, že na světě jde o něco víc, než jen o každodenní plichtu žití.
Moralistu si můžeme představit jako někoho, kdo naslouchá svému „anděli na rameni“. Moralistické postavy činí rozhodnutí na základě svých srdcí.

Realistické založení dřímá v postavách, které činí svá rozhodnutí na základě logického uvažování a tvrdých dat. Tyto postavy se obvykle dokáží dívat na spornou situaci z obou stran, bývají ale emocionálně chladné. Realistické postavy jsou praktické a pragmatické. Někdy také mívají problémy se sociálními konvencemi. Realistické postavy činí svá rozhodnutí pomocí svých hlav.

Hedonistické založení je součástí postav, které činí svá rozhodnutí na popud krátkodobých slastí. Tyto postavy bývají impulzivní a zvířecké. Motivátorem jsou základní instinkty: chtějí si užít dobré jídlo, spousty spánku, příjemné okolí, moře sexu a přetrpět co nejméně práce. Spontánnost a zábavnost hedonistických postav vyvažuje neschopnost dlouhodobého plánování. Dají se přirovnat k někomu, kdo naslouchá ke svému „ďáblíkovi na rameni“. Hedonistické postavy činí rozhodnutí svým tělem.