Být zlý je tak dobré!

Už tolikrát nám povídali, že Dungeons & Dragons je hra na hrdiny. Na hrdiny? Pche! Od postav se očekává, že budou hodné, nebo alespoň morálně neutrální. I postavy, které si nijak horlivě nezakládají na boji za "správnou věc", obvykle doklopýtají v konečném výsledku k dobru, i přes těch pár chybiček a výstřelků, které nasekají průběhu hry. Pročpak nikdy nerozehrajeme pořádnou zlou hru, zlobrodružství?

Argumenty proti zlu

Najde se spousta profláklých argumentů, proč nehrát za zlou postavu:

• zlo způsobuje vnitřní šarvátky v družině
• zlo znemožňuje, aby byl odehrán solidní příběh
• hráči mají zábrany proti konání zla
• vypalování náhodných vesnic za chvíli omrzí

Všechny argumenty jsou technicky vzato pravdivé, ale přitom zavádějící. Tyto námitky totiž předpokládají velmi zúžené vnímání zla - posedlé postavy, které jsou zlé jen proto, aby se nabažily principu zla. Je sice pravda, že zlem posedlá postava může být zajímavá jako váš úhlavní nepřítel (vzpomeňme si na Jokera z posledního Batmana), ale přiznejme si, že okolo tak intenzivního druhu zla nejde nijak valně postavit zajímavou kampaň (a hráčské postavy, které by za něco stály). Jestli chcete vést vydařenou kampaň pro zlosyny, dá to trochu více práce ... a my si ukážeme, jak na věc. Následuje pár nápadů, které by mohly napomoci k udržení vašich hráčů zažraných ve zlé kampani, a to i po vypálení první vesnice:

Perspektiva

Nehledě na to, že se vám téměř každá edice D&D snažila vsugerovat opak, zlo není morálním absolutnem. Drowy, hobgobliny, koboldy a jiné obdobné inteligentní rasy považujeme za zlé, protože jsme se vždy tradičně stavěli na druhou stranu barikády, zápolili proti nim. Když se na věc ale podíváme z jejich pohledu, pak se tito chudáčci jen snaží vyžít; brání své domovy, zatímco je decimují "privilegovanější" rasy (tento koncept je velmi dobře využit v D&D webkomixu Hůlkový řád). Zábavným způsobem, jak přichystat zlou hru, je navléct hráče do kůží příšerek, které jsou ze své perspektivy systematicky vyhlazovány. Tyto příšerky se musí postavit lépe organizovanému a lépe vybavenému protivníkovi, aby mohly uchránit své domovy a jejich lid měl do budoucna nějakou naději na přežití.

Malá ryba

Jeden z problémů záporňáků je, že jakmile dosáhnou svých cílů, usínají na vavřínech. Na druhou stranu konání hrdiny nikdy nekončí, protože hrdina postupem času reaguje na stále hrozivější výzvy zla. Pokud tedy chcete, aby vaše zlá hra měla nějaký potenciál na více sezení, nechte hráče, aby začali jako malé ryby ve velkém jezírku. Jestli budete příliš měkkým vypravěčem a vítěství hráčům naservírujete až příliš snadno, vaši záporňáci se s největší pravděpodobností stáhnou do svého kostěného paláce. A co tam budou dělat? Sedět na zadku a čekat na hrdiny, kteří se odváží s nimi zkřížit zbraně. Nuda! Vašim záporňákům by ideálně měla být dopřána spousta soupeřů - a to jak ve formě místní, často vznešenější a dobromilovnější konkurence, tak v jiných zlounech, spřádajících své zkažené plány z jiných koutů země. Hra za mocné záporňáky je sice možná, ve většině případů ale nebude mít dlouhého trvání; a co víc, taková kampaň si vyžaduje silný příběh.

Zaměřený na cíl

Když vedete hru se skupinkou hrdinů, je celkem snadné provádět je po okolí, bez konkrétního cíle (s tím, že nějaká zápletka se dříve či později určitě najde). Vést volnou hru se záporňáky je o poznání náročnější, protože záporňák si vyžaduje zakotvení do robustnějšího příběhu. Při tvorbě postav byste si měli stanovit, co bude vaše zlosyny zajímat, případně jestli již nějaké zločinné plány splétají. Vymyslete si něco zajímavějšího, než aby vaši zápornáci byli zlí "z principu", protože toto rychle omrzí. Aby někde postávali a reagovali na okolní dění zlem, to není to pravé ořechové. Správný zloun by se měl vždycky posouvat dopředu, mít na dosah nějakou kořist.

Spolupracuje s ostatními

Při tvorbě postav si sedněte a vyříkejte si, proč vlastně postavy spolupracují. Vraždění a mordování společníků z družiny kvůli blyštivému zlaťáčku nepotěší; navíc je to docela ohrané klišé. Podpůrným příběhem družiny může být něco docela složitého (parta fanatiků nakloněná určité ideologii), nebo i něco zhola jednoduchého (vzájemná prospěšnost, síla v jednotě). Prostě si tu vaši kumpárnu prohnilců stvořte tak, aby ji něco drželo pohromadě - aby v ní fungovaly alespoň náznaky loajality. Jestli si jednotlivé postavy nevěří při střídání stráží na noční hlídce, pak už stačí jen kousek k neurvalému krveprolití nad právě nalezeným magickým pokladem - a jste v maléru.

Příchutě zla

Ultimátní zlo je jako jeden vydařený narozeninový dort. Tak jako se dort skládá z různých ingrediencí o různých příchutích (cukr, šlehačka, piškot, želé), tak má i zlo své ingredience (mučení, ničení, zrady, strach). Nepřehánějte s jednou ingrediencí, ta se velmi brzy ojí, zevšední. Pěkně své zlosyny nechte spolupracovat, ať společným úsilím vytvoří skvostné a delikátní zlo, hrůzu k pohledání. Vytvořit vynikající zlo není nějaká amatérská fuška, chce to pečlivost a zapálení pro věc. Zamyslete se. Přece nebudete vypalovat šest vesnic jen tak. Můžete vypálit jednu a těch pět ostatních začne vážně zvažovat vaši nabídku "ochrany" za vámi nabízených šlechetných deset tisíc zlatých - tu samou nabídku, která se jim před příchodem kouřových obláčků, stoupajících k nebi z blízkého okolí, zdála tak absurdní.