Hráčův deník: Rozbití formy

Vypravěč (coby mrzký císařský rádce Ferrinax) Budeš dělat, co ti řeknu, ty zbabělý trpaslíku. Jinak pošlu tenhle svitek do tvé podzemní domoviny a tvoje jméno bude po generace zbaveno cti.
Hráč: Opravdu?
Vypravěč: Přiznej si to Molane. Jsi teď mým pěšákem.
Hráč: To ses přepočítal. Víc jak cti si cením pomsty. Chcípni!
Napsal Alnag
Nejsnazší způsob, jak zhodnotit kvalitu knihy, filmu nebo RPG sezení, je hledáním klišé. Jsme naučeni vidět klišé jako špatnost. Očekáváme, že postavy a situace ve velkých dílech budou nad klišé. Leč zvláště v říši umělců únikové zábavy se nejvíce těšíme z objevení standardních prvků. Mně se může líbit odvážný typ hrdiny pro všechno, vy můžete vytáhnout ninju. Opravdu efektivní klišé rezonují s něčím hluboko v nás a někteří je odlišují od běžných stereotypů tím, že je nazývají archetypy.
V hrách na hrdiny mohou být klišé i dobrá věc. S pomocí pravidel Vypravěč a hráči vytváří děj hry. Klišé v něm fungují jako spojující prvek, který každému umožní zapojit běžnou sadu předpokladů. Když družina vstoupí do gnómského údolí ve snaze najít spojence, pak většina hráčů, která již o typických gnómech něco slyšela, dokáže ihned jednat s cizími postavami, bez toho, že by potřebovala vysvětlující monolog Vypravěče. Gnómové již jsou v jejich myslích. Klišé jsou takovým záložním generátorem pro vaši představivost.
Když začínáte hrát RPG, je možná lepší přidržet se stereotypu. Každý hráč D&D se ostatně dvěma stereotypům - povolání a rase - nevyhne. Znáte to, trpaslíci jsou mlčenliví a vedení rodinnou ctí, barbaři divoši chlastající pivo a máchající sekyrou, atd. Ale ve chvíli, kdy začnete číst sloupky jako je tento, je na čase odhodit berličky.
I v reálném životě používáme stereotypy ke kategorizaci lidí z rozličných míst a kultur. Tento zvyk nás může zavést na scestí, když se na něj spolehneme. Jen zřídka totiž potkáme někoho, kdo je opravdu typickým představitelem skupiny, ze které pochází. Skuteční lidé jsou vždycky nějak komplikovanější, než stereotypy kolem nich.
Když se to snažíte nějak ztvárnit v RPG, neházejte hned klišé do koše. Místo toho je použijte jako zdroj osvěžení své postavy. Pokud je vaše postava tak trochu plochá, můžete jí dodat rychle a efektivně další dimenzi tím, že ukážete, v čem se od stereotypu liší.
Abyste se od stereotypu odlišili, musíte nejprve stereotyp znát. Dobrou představu si uděláte z popisů v Příručce hráče. Když zvažujete, v kterých rysech se vaše postava markantně odlišuje, uvažujte také o tom, jak se to bude moci projevit ve hře. Nemá mnoho smyslu zaměřit se na odlišné politické přesvědčení vaší postavy, budete-li celou hru prolézat podzemí. Podobně bardův okázalý nezájem o prastaré artefakty se asi nedostane na pořad dne ve hře zaměřující se na události probíhající války.
Nejjednodušší je samozřejmě zbavit se přívlastku, který se vám stejně nelíbil. Třeba chcete hrát trpaslíka kvůli jejich statnosti a drsným bojovým pokřikům. Ale nutnost být povinován klanu vás štve, protože rádi hrajete nezávislé samotáře bez smyslu oddanosti k ostatním. Výhoda takového přístupu je zjevná - postava je pro vás přitažlivější na hraní. Nevýhoda se ovšem také rýsuje - Vypravěč a spoluhráči mohou mít pocit, že je to jen kopie vašich předchozích postav. Míra této nevýhody závisí na tom, jak si považujete originality.
Hráči snažící se ztvárnit pokaždé jinou postavu můžou využít prakticky opačného přístupu ve snaze eliminovat prvek, který obvykle zdůrazňují. Možná, že dáváte přednost elfům pro jejich mystickou víru a oddanost přírodě. A teď zvažte, co to udělá, když se rozhodnete tentokrát hrát tvrdohlavého elfa, který se raději plíží uličkami velkého města, než by se trmácel lukami a hájky.
Svoji volbu ale nemusíte nějak důkladně analyzovat. Většina hráčů se prostě probírá popisem, až dokud je něco zajímavého nenapadne. Pokud vám opravdu chybí představivost, ještě zbývá metoda zavřených očí a ťuknutí tužkou do popisu.
A nebo ještě jiná možnost. Místo toho, že budete nějaký aspekt ignorovat, jej přežeňte. Lidé se odlišují nejen tím, co odmítají, ale i tím, co vyznávají. Možná, že váš trpaslík je ctí klanu posedlý a jedno každé rozhodnutí zvažuje vzhledem k tomu, jak ji co nejvíce zlepšit. Možná, že se váš elf považuje za zvlášť mysticky vyladěného i na standardy své rasy. Možná váš barbar řádí a hledá nepřátele, byť jeho bratři už toho dávno zanechali.
Když se ale rozhodnete pro přehánění, dbejte na to, abyste tím neotravovali ostatní hráče. Postava by neměla být tak posedlá, aby nebyla s to se začlenit do skupiny.
Ať už se rozhodnete jakkoliv, čekává vás ještě obtížná práce ve ztvárnění této nové postavy ve hře. To, že nepřátelé zaslepení stereotypy nebudou schopni předvídat její další kroky, se může ukázat jako taktická výhoda. No a minimálně tím překvapíte Vypravěče, spoluhráče a dost možná, když to půjde dobře, i sebe sama.
Inspirováno Robinem D. Lawsem.
Napsal Alnag 09.12.2006
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 1 příspěvek.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.8270320892334 secREMOTE_IP: 18.232.171.18