Tvorba kvalitního protivníka

Kvalitní protivník je jedním ze základů dobrého příběhu. Ostatně míra hrdinství hráčských postav je dána jen a pouze kvalitou jejich protivníků. Postavy hráčů mohou stoupnout jen tak vysoko, jak hluboko klesnou jejich antagonisté. To je jednoduchá, přesto často přehlížená pravda. A proto se zamyslíme nad tím, co takového dobrého protivníka dělá.

Dejte si tu práci

Zamyslete se nad tím, jakou dobu stráví hráči tvorbou postav. Několik dní? Týden? A jak dlouho jste vy vytvářeli svého zlosyna? Hodinku? Není pak divu, že má charakter plochý jako prkno. Možná jste při hraní nabyli ne zcela oprávněného pocitu, že musíte do hry chrlit jednoho protivníka za druhým a postavy je budou jednoho za druhým porážet. Pak pochopitelně nestíháte protivníky vytvářet a výsledkem je řada obtížně rozlišitelných, šedých a nudných existencí.

Prvním tajemstvím kvalitního protivníka je možnost využít ho opakovaně. Postavy nemusí ani tušit, že to on je jejich hlavním protivníkem a při konfrontaci ho nechají být. Možná, že ho sice odhalí, ale nebudou na něj stačit. Nikde není psáno, že postavy hráčů musí vždycky vyhrát. Možná, že na něj i stačit budou, ale možná bude mít tento protivník promyšlený únik pro případ podobné nenadálé situace. A možná, že nebude mít ani příležitost k úniku, ale postavy jej ušetří, protože jim ho bude líto. Ať tak či onak, nebojte se recyklovat něco, do čeho jste investovali hodně energie. To je základ.

Charakter protivníka

A nyní, když už víme, že naše investice nemusí přijít vniveč hned, si řekneme něco o charakteru našeho anti-hrdiny. Nenechte se svým padouchem zastrašit. Je fajn, když bude mít podobný účinek na postavy hráčů, ale vy jste v téhle hře ten, kdo má věci pod kontrolou. Pokud se budete držet zpátky při vytváření jeho zlé stránky, nebude váš padouch působit věrohodně. Pamatujte ale také na to, že nic není černobílé. Váš padouch by měl mít i svoje světlé stránky. Možná má rád děti. Možná přispívá na charitu. Možná, že je výtečný básník. Nejspíš má také nějaké svoje slabé místo...

A to všechno byste měli vědět, než ho vypustíte do hry.

Padouchova motivace

Váš zlosyn by měl mít sakra dobrý důvod, proč dělá to, co dělá. Existují i zřídkavé případy naprosto se nekontrolujících šílenců, ale ty jsou skutečně vzácné. I psychopat má svoji (sice pokřivenou) logiku, kterou se řídí.

Skutečně kvalitní protivník není v jádru zlý. Ostatně zlo je v jistém nazírání jenom subjektivní kategorie, kterou označujeme to, co nám osobně nevyhovuje, nebo to, co nevyhovuje společnosti, ve které žijeme. Dobrý protivník se zlým stává, protože jeho motivace a cíle jsou v rozporu s motivací a cíly hráčských postav.

Motivací může být zlost a žárlivost pramenící z neopětované lásky. Může jí být touha po moci a mamonu vyvěrající z pocitů vlastní nejistoty a nedostatečnosti. Motivací může být ale stejně dobře i fanatická víra, oddanost a loajalita vyšším ideálům nebo jiné osobě. Motivací může být strach nebo znechucení a pokus o jejich eliminaci. Často má padouch, stejně jako kdokoliv jiný, více než jednu motivaci a tyto motivace mohou být ve sporu.

Vztah k postavám

Občas je užitečné uvést budoucího protivníka do hry jako spřátelenou postavu. Možná zpočátku postavám skutečně pomáhá, protože to slouží jeho vlastním zájmům. Možná pomoc předstírá, ale ve skutečnosti činnost postav sabotuje.

Není na škodu, když je hlavní padouch propojen s postavami skrze třetí postavu. Vzniká tak řetězec komplikovaných, ale zajímavých vztahů. Spojenec nepřítele může být zároveň přítelem postav. Padouch může jednu z postav hráčů milovat nebo po ní toužit a ostatní se snaží zničit. Třeba jen proto, že je považuje za jedinou překážku svého vztahu.

Základní typologie

Cannonenfutr - naprosto základní typ protivníka, obvykle spoléhající na početní převahu. Nenechte se zmást tím, že jde o prosté lidi (potažmo něco jiného). I oni si zaslouží jistou propracovanost. Neměli by být všichni stejní. Měli by spolu komunikovat. A jmenovat se. Máloco potěší hráče tak, jako volání "Marco? Marco?! No tak, MARCO, ozvi se?!" poté, co jej postavy tiše sejmuly. Neměli by bojovat do posledního muže, ale umět ustoupit, vzdát se, brát zajatce atd. Když pomine důvod k nepřátelství, je dobré ukázat, že to jsou normální lidé, kteří prostě stojí na jiné straně. Mají své důvody, rozkazy, pomstu, předsudky.

Dalším běžnějším typem protivníka je přímý útočník. Ať už je jeho motivace jakákoliv, jde postavám po krku a postavy o tom vědí. Přímý útočník je často klamným cílem, pěšákem na složitější šachovnici, který má odlákat pozornost od hlavního padoucha, skrývajícího se v ústraní.

Dalším typem pěšáka je užitečný idiot. To je postava, která není zlá. Právě naopak, často usiluje o to, konat dobro. Její potíže pramení z toho, že je špatně či mylně instruována. Že věří lidem, kterým by věřit neměla. Její skutky pak jsou spíše k pláči. I ona se může stát klamným cílem, zvláště pokud jako užitečný idiot vystupuje postava vysoko postavená. Nenechte se zmást názvem, užitečným idiotem se může stát i postava velmi inteligentní a dokonce i postava některého z hráčů!

Pokud mluvíme o pěšácích, je jasné, že kdesi v pozadí musí být konspirátor, který tahá figurkami po šachovnici. Konspirátor bývá obvykle buď postava naprosto neznámá a utajená, nebo naopak význačná osobnost dvojí tváře. Ačkoliv je to právě konspirátor, který vyžaduje nejvíce práce, nemělo by to znamenat, že ve svém úsilí o vytvoření věrohodných charakterů předchozí dva typy zkarikujete.

A konečně je potřeba říct, že existuje ještě řada dalších typů protivníků. Tyto zde uvádíme jenom jako nejtypičtější a nevyprofilovanější.

To nejhorší zlo!

Dobře se zamyslete, než odpovíte. Co je podle vás tím nejstrašlivějším zlem, které můžete v Creetu proti postavám nasadit? Kdo je to? Pokud právě rozvažujete mezi Nesmrtelným prorokem, vůdcem Půltváří a spolkem Nekromantů, tak na to zapomeňte. Je cosi daleko horšího, než zjevné nepřátelství, jasné nebezpečí a neskrývaná agrese. Skutečnými padouchy Creetu nejsou ani krvežízniví vládci obklopení svými armádami a hrající své hry o moc, ba ani spolky nájemných zabijáků usilující postavám o životy. A nejsou jimi dokonce ani lidé, kteří si zahrávají se samotnou podstatou života a smrt. Nejstrašlivějším zlem Creetu je Zrada. Zrada lidí, kteří si před tím získali vaši důvěru. Lidí, pro které jste byli ochotni obětovat i život. Pokud budete mít toto na mysli, nemůžete udělat při tvorbě svých padouchů chybu.