Ekologie strigy

napsal před dávnými a dávnými časy Tim Richardson
Napsal Alnag

Pro osadníky z Albanneru to měl být čas oslav. Vlahý teplý vánek jara odvál přetrvávající zimní chlad. Domy a chalupy Albanneru se nyní otevřely dokořán, aby přivítaly nové roční období. Obilí bylo zaseto a žíznivě pilo Pelorovy sluneční paprsky. Měl to být čas radosti, nikoliv žalu.

Alespoň to si myslela Jenner z Northreich, když na osadu shlížel. Ti stateční farmáři pohnáni výjimkou z královské daně opustili své země v Severní říši, které spaly téměř osm měsíců pod sněhem Norhoru, srdcem zimy. Delší období pro pěstování přilákalo první farmáře a pak pastýře, kteří potřebovali pro svá stáda kupovat méně píce. Jenner, voják z královy osobní gardy v Northreichu sem byl vyslán, aby je chránil. A to také dělal – až dosud.

Přežili zimu, přestáli záplavy, které přineslo jarní táni a zahnali velká stáda sobů, kteří ohrožovali jejich drahocenné obilí. Jenner a hrstka jeho zbrojnošů vyzbrojená ocelí a královským příkazem nyní čelila strašlivějšímu, neviděnému nepříteli, takévému, který se neživil obilím, ale pastýři.

S povzdechem pokračoval Jenner ve výstupu nad vesnici, do travnatých vrchů, kde pastýři hlídali svá stáda. Legrin na něj čekal přímo nad vesnici. Legryn byl starý seveřan, ošlehaný větry času, ale nezlomený. Žvýkal velkou porci šťovíku, kterou vyplivl přes rameno, když napřáhl k Jennerovi ruku.

"Dal kahr," pronesl Jenner tradiční říšský pozdrav.

Legrin kývl a znovu si odplivl. "Máme mnoho mrtvých, muži říše," byla jeho jediná odpověď.

Jenner temně pokývl.

Prvním byl chlapec, Heb. Nalezen s pár kousky z jeho stáda – krev z nich zcela vysáta. Měli na sobě zranění, jaké by je někdo bodl šídlem? Legrin vytáhl nový kus zeleného listu, vložil si jej do úst a chvíli bezmyšlenkovitě žvýkal. Pak Jennerovi pokývl, aby jej následoval, zatímco seveřan za chůze vyprávěl strašlivý příběh.

Pozn.: Zranění způsobené strigami je velmi specifické. Kdokoliv, kdo jej již jedno viděl jej snadno dokáže znovu rozeznat.

"Ztratili jsme šestnáct ovcí – všechny vysáté těmito prapodivnými ranami. Jsou tací, kteří mluví o upírovi, ale ještě jsem neslyšel o žádném, který by sál jedním obřím zubem ani o takovém, který by pil ovčí krev." Jenner znovu souhlasně pokývl. "Upír to není. A nezní to jako cokoliv, o čem jsem kdy slyšel nebo co jsem kdy viděl."

"Před třemi nocemi," pokračoval Legrin, jsme našli sedm těl – celá Tallamnovic rodina počínaje starým Gebrikem až po malou Sayšu. Ještě neviděla ani své druhé léto, chuděrka."

"Zvláštní, že jejich ovcí se nikdo ani nedotkl. Proto je Enlieg taky našel – celé jejich stádo se zatoulalo do jeho pastvin. A sami žili pěkně daleko od místa, kde jsme našli Heba." Seveřan zagestikuloval hlavou směrem ke skalnatému hřebenu, zdvihajícímu se nad ostatními kopci. Jenner ihned rozeznal jeho strategickou hodnotu: vyvýšená poloha, snadno bránitelná. Pro pastýře to však bylo jen místo, odkud mohl hlídat své stádo.

Pozn.: Strigy preferují bohatou krev všežravců, zvláště lidí a jiných humanoidních ras. Jejich typickou kořistí jsou sice stáda býložravců – jako jsou ovce nebo vysoká – ale rychle se přeorientují na jimi preferovanou kořist, je-li k dispozici.

"Říkají tomu teď Hebova koruna," poznamenal Legrin tišel. "V tu chvíli jsme byli plní energie, ale když sedm našich odkrouhli…" starý muž polkl kus listu a jeho příběh byl přerušen prudkým kašlem. Po chvíli pokračoval "…říkali jsme si co dělat a tak vůbec, když se Val, jeden z hlapců přiběhl domů, krvavý jako v den, kdy se naordil."

Dva mladíci, Val a Nured, se sami vydali prozkoumat Hebovu korunu v naději, že najdou nějaké stopy, které by vysvětlovali smrt jejich přítele. Jen jeden dosud žil, aby mohl vypovědět o jejich hrůzostrašném objevu.

Jenner původně choval naději, že Legrinův popis zranění přeháněl, ale postupně dospěl k poznání, že seveřan není nadsázky schopne. Byl to přesný, ne-li až zdrženlivý popis skutečných události.

Bylo před soumrakem, když dosáhli Obecního pole, velké a relativně ploché planiny severovýchodně od Albanneru. Deset velkých provizorních přístřešků ukrývalo kopu pastýřů. Bezmála tři stovky ovcí se potulovalo v okolí, vytvářejíce odér, který nelze popsat o nich snadněji než snášet. "Nu," poznamenal Legrin nadbytečně, "tak jsme tady."

Pozn.: Strigy mají pefektní čich, který jim umožňuje lokalizovat a stopovat stáda kořisti – jako jsou ovce nebo vysoká. Pomáhá jim v tom také jejich perfektní zrak, který funguje i za tmy.

Dvojice se vydala dolů na pláň a Jinner riskoval ohlédnutí ke skalnaté formaci, která na pastvinu shlížela. Byla asi půl dne cesty od Obecního pole a zřejmě ne o moc rychleji na koni, kvůli náročnému terénu nad planinou. Muži v táboře postávali okolo ohně a pozorovali ženy přikládající na hranici další dřevo tak, že když slunce zašlo, hořela vatra jasně do noci. Jennera si, když přicházel, měřili opatrnýi pohledu, jejich tvrdé tváře plné starostí a chmur. Jejich zbraně byly zbraněmi pastýřů: dřevěné palice a silné hole. Jenner pochyboval, že má kdokoliv v Albanneru čepel větší než nůž.

"Dal kahr," pozdravil Jenner a nabídl prvnímu z mužů ruku. Seveřani si mezi sebou mumlali, někteří odplivovali žvýkaný šťovík. Nikdo nabízenou ruku nepřijal. Možná, přemítal Jenner, se takhle seveřani zdraví. Rozhodl se jednat, jako by tomu věřil.

"Přátelé, jsem tu, aby pomohl. Legrin byl tak dobrý, že mi vysvětlil, jakým obtížím čelíte a já vám dávám slovo králova muže, že zařídím, aby se nikdo z vás ani vaše rodiny nemusely už dále bát." Jenner byl nakonec sám překvapen sebedůvěrou, kterou dal najevo.

Muži se na něj na okamžik zahleděli s nadějí. "Nestůjte tu jak ovce," napomenul je Legrin příkře. "Brzy bude tma, tak se postarejte o svoje stáda." Rychle se rozptýlili se sebedůvěrou mužů, kteří vědí, že je potřeba něco udělat, aby se ochránili před hrůzami noci. Jeden ze seveřanů popošel dopředu, krátce pokývl Legrinovi a promluvil hlubokým, zvučným hlasem. Jsem Gillum. Můj chlapec Val je jedním z těch, kteří viděli démony."

"Co!" vykřili Legrin a Jenner téměř jednohlasně.

Gillurn jednou kývl a odplivl si přes rameno, zvláštní zvyk, jehož význam toužil Jenner odhalit. "Můj chlapec, Val, říkal, že ty věci byly démoni. Měly tváře jako meče, s velkýma zářícíma očima. Jsou malé, s křídly, visí v jeskynních, vzhůru nohama jako netopíři, ale mají na nohách obří spáry. Má jejich otisky na zádech, jako důkaz. Říkal, že jich pod Hebovou korunou žije víc jak tisíc."

"Gillurne, ty si dnes pouštíš tlamu na špacír. Víž dobře, že to nejsou žádní démoni, ani že jich není tisíc. To už by nás dávno všechny zabili."

"Říkám jen to, co říkal můj chlapec, Legrine. A nedovolím, abys ho nazýval lhářem," naježil se Gillurn po výtce starého muže.

"Pánové," vstoupil do jejich debaty Jenner, "pojďme bojovat proti těm věcem ne o nich."

Seveřani se na vojáka říše na chvíli zahleděli, zvolna žvýkajíce šťovík. "Má pravu. Gillurne, přijmi mou omluvu." Ti dva muži si plivli do dlaní a potřásli si nato. Jenner sotva potlačil zachvění hnusu. "Hádám, že budete chtít s chlapcem mluvit," dodal Legrin.

"Ano, to by bylo moudré," odvětil Jenner a vydal se za Gillurnem do centra řady stanů. Velký stan byl z vlny, hojné to komodity mezi Albannerskými seveřany. Napuštěna ochrannými oleji, byla jeho střech prakticky nepropustná a tuhé vlněné stěny dokázaly udržet teplo i v zimě. Stařena, shrbená věkem, právě přikládala obklad mladíkovi ležícímu na improvizované posteli. "Chlapec" byl větší a svalnatější než jeho otec – vysoký mladý muž, který v sobě měl příslib válečníka. Byl však bledý a jeho dýchání bylo rychlé a mělké.

"Vale," promluvil Jenner měkce. Jsem Jenner z Northreichu. Jsem jeden z králových mužů. Pamatuješ si na mne?" Chlapec slabě kývl. "To bude dobré. Tvůj táta a starý Lengrin mi řekli, že jsi velmi statečný mladík – že ses vydal do jeskyní pod Hebovou korunou, abys zjistil, co útočí na vaše stáda." Val znovu kývl a škubl sebou v bolestivé vzpomínce. "Řekni mi, co jsi viděl, Vale."

Chlapec otevřel oči, které, i přes jeho hrozivá zranění, byla jasná a bdělá. "Vstup do jeskyní pod korunou je nízký. I přesto jsem celou cestu běžel. Já a Nured jsme se celou cestu brodili po kotníky v guanu – zprvu jsem myslel, že je netopýří – a to jsem řekl i Nuredovi. Nicméně vypadalo ve světle pochodní ošklivě rudé – a bylo mazlavější, jako bláto."

Pozn: Strigy se při hledání kořisti vydávají daleko, ale často se vrací do stejných hnízdišť rok co rok a zůstávají zde celou sezónu. Byť samy nemigrují, mohou sledovat migrační chování své primární kořisti. Běžné strigy vyměšují ve svých hnízdištích, a jak si Val povšiml, jejich guáno je krvavě rudé a bývá tekutější spíše než pevné. Na živiny bohaté guáno po čase ztvrdne do jílovité substance, která, je-li nalámána nebo namleta tvoří skvělé hnojivo.

Myslím, že to byly jezírka krve, odkapávající z jejich tesáků, pane." Toto tiché tvrzení Jennera zjevně vylekalo a vysloužilo mu příkrý pohled stařeny. "Nu, pane, démoni viseli ze stropu jako netopýři. Ale nebyli to netopýři. Měli jeden dlouhý zub, dlouhý jako dýka. Jejich oči byly velké a kulaté, jako broučí. Měli čtyři drápy, malé, ale opravdu ostré. Za ty se vás chytí, když z vás sají krev. Mají také křídla – byť opeřená, ne jako netopýři. Tak jsme to poznali, že to nejsou netopýři."

Jenner nevrzrušeně prozkoumal chlapcova zranění. Známky spárů na chlapcových zádech naznačovaly, že tvorové jsou malí. Zato "bodné" zranění vypadalo ošklivě, hluboké několik palců a jakoby způsobené šídlem nebo stilettem. Zranění a chlapcovo vyprávění potvrdilo Jennerovu obavu – jednalo se tu o něco jemu i seveřanům zcela neznámého.

Chlapec znovu promluvil. "Pár z těch věcí na nás nalétlo a dostalo mne. Nured se po jedné ohnal palicí a téměř mi urazil hlavu. Pak jsme začali utíkat, ale Nured upadl a dřív než jsem se otočil, byl na něm půltucet těch věcí. Dvě další přistály na mně. Jedna na stehně a druhá tadyhle." Ukázal na zranění, které Jenner zkoumal. "Nu, pane, táta říkal, že jsem udělal dobře, že jsem tam Nureda nechal…"

Pozn.: Kolonie strig dokáže komunikovat jednoduché představy - jako je nebezpečí nebo kde najít jídlo – pohybem a sérií čiřikání. Strigy dokáži a budou varovat zbytek kolonie před nebezpečím a upozorní na potenciální potravu. Často, jako v případě Nureda, jich více zaútočí na jeden cíl. Strigy se nebudou pokoušet jedna druhé asistovat koordinovaně, jako to činí kupříkladu vlčí smečka, ale jejich výtečný čich jim umožní rozpoznat pach zraněné kořisti. A pach krve a strach vede tyto nestvůry k útoku. Jakmile se striga chytí kořisti, ignoruje vše krom přímého útoku, dokud se nenasaje.

"Udělal, Vale," řekl Jenner dříve, než mohl byť i otec zamumlat svůj souhlas. Koutkem oka viděl souhlasný úsměv stařen. "Potřeboval jsi říct, co jsi objevili – neobviňuj se za Nuredovu smrt. Možná jsi zachránil životy všech tady."

"To říkal i táta…"

"Jen mi řekni, co se ještě stalo, Valo. Vše, na co si vzpomínáš."

"Ano, pane, bylo pozdní odpoledne a sluce bylo stále nad obzorem. Podařilo se mi jednu z těch věcí odtrhnout z nohy a utíkal jsem tak rychle, jak jen jsem dokázal, dokud jsem nepadl." Jenner žasl nad hochem, když si prohlížel chybějící kusy masa a svalů na jeho stehně – chlapec ji bezpochyby odtrhl značnou silou. "Vytrhl jsem její bodák, ale nemohl jsem ji dostat z ramene, prostě jsem na ní upadl, drže její bodák – byl měky, a nemohl jsme jej zlomit – tak jsem jej alespoň držel od sebe.Nakonec se pustila a odletěla zpátky do jeskyně."

"Neboj se, Vale," řekl Jenner a postavil se, stále drže chlapce za ruku. "S tím, co jsi mi řekl, se o ty věci dokážeme jednou a provždy postarat. Prokázal jsi nám velkou službu a zasloužíš si odměnu. Jsi dobrý služebník krále.Nepřekvapilo by mne, kdys jednoho dne oblékl ocel." Val se usmál a oplatil stisk tak jak jen dokázal, předtím, než voják, následovaný Gillurnem a Legrinem odešel.

Venku Gillurn promluvil. "Prokázal jsi mému synovi velkou čest. Děkuji ti."

"Říkal jsem pravdu." Jenner zvážil problém a učinil rychlé rozhodnutí. "Zůstanu tu přes noc s vámi a vašimi stády. Zíta se vrátím do vesnice a jeskyni buď zapečetíme nebo ty věci zničíem. V mezičase bych rád prozkoumal ovce, které byly těmi stvůrami zabity."

Vyschlé ostatky zvířat měly mnoho zranění, z nichž všechna odpovídala Valovým. Krev byla zcela vysáta. Jenner byl rád, že těla Tallmanovic rodiny už byla spálena, i jeho vlastní vojenská objektivita byla otřesena odtažitým způsobem, s nímž Legrin zmínil rychlost, s níž těla hořela – "zrovinka jako dříví na podpal".

Noc proběhla bez incidentů. Jenner by potěšen, když zjistil, že Gillurn rozšířil zprávu o jeho slovech Valovi. Seveřané byly velmi patriotičtí lidé, kteří uctívali svého krále. Jeho poznámka, že Val bude jednoho dne nosit ocel, byla poctou pro ně všechny.

Jenner opustil Obecní pole krátce po úsvitu a dorazil do Albanneru kolem poledne. Sotva voják dorazil, byl osloven Roveerem dAlindanzarem, Alianským kupcem, který poskytl finanční záruky na většinu nové osady. Aliané pocházeli z velkých džunglí na jihozápadě a vynikali v obchodu, v němž prosluli svou finanční bystrostí stejně jako nedůvěryhodností. Roveer, stejně jako většina Alianů, byl malý, útlý muž, jehož tmavé vlasy a měděná pleť, díky čemuž vyčníval mezi vysokými, plavovlasými muži Severní říše. Jeho oči byly jasné, téměř divoké a jeho tvář se zdála připomínat masu, která se vždy usmívá. "Nu, Jennee?" Jaká nečistá bestie souží představivost zdejších pastevců tento týden?"

"Dnes nemám čas na hrátky se slovy. Mají, máme vážný problém. Nějaký druh netopýra, který saje krev svých obětí."

Alian se tvářil skepticky. "Ale no tak, Jennere! Jsem si jist, že Albannerské útesy nejsou zamořeny upírskými netopýry."

"Pochybuji – pokud neexistuje druh s jediným tesákem, dlouhým jako dýka."

Najednou Roveer zvážněl. "Co tím myslíš?"

Jenner, potlačuje podrážděnost, y krátce vysvětlil chlapcův příběh a jeho vlatní zkoumání mršin. "Mohu jen hádat, o jaký druh tvora se jedná, ale musíme je zničit, pokud to má Albanner přežít. Tyhle věci zabíjejí naše lidi."

"To vskutku musíte, Jnnere. To vskutku musíte." Mužík vypadal zamyšleně a pak pokračoval – domníváme se, že tyhle věci jsou zobákopí – ale v téhle části světa byste je zvali spíše strigy."

Pozn.: Strigy mají v různých světech různá jména. Mohou to být zobákopí, krvoptáci nebo ďáblova ptáčata.

"Strigy?"

"Ano, ano," řekl Roveer s povzdechem zlosti. "Je to nějaký podivný hybrid mezi ptákem a hmyzem. Obří komár s peřím, chceš-li. V džunglích Ali dorůstají značných velikostí, a pokud vím, jsou jedovatí – mají toxin, který umrtvuje nervy, podobně jako pijavice. V pouštích prý existuje i bezkřídlá varianta se šesti nohama – víc hmyz, než pták. V každém případě, pijí, dokud nejsou plné krve a pak pár dní spí, dokud nejsou zas e hladové.

Pozn.: Strigy jsou vskutku podivným hybridem ptáků a hmyzu. Mudrci, kteří studují fantastické tvory, mají za to, že byly původně vytvořeny upířími čaroději, aby svedly ze stopy lovce nemrtvých. Jiný se domnívají, že byly vytvořeny skupinou zlých čarodějů, kteří je sbírali po milionech, jako kobylky, a vypouštěly je na nepřátelské armády. Zbytky těchto strig se přizpůsobily prostředí a rozšířily se napříč zemí.

Alian si nyní získal Jennerovu plnou pozornost a soustředění. Ty, které popisuješ, se zdají být docela malé v porovnání s Alianskými zobákopími, ale dovedu si přestavit, že v ostatních ohledech budou podobné. Mužík se na Jennera vážně podíval. Budeš je muset zabít. Docela vážně ohrožují moji zdejší investici."

Překonávaje pokušení muže profackovat, Jenner zavrčel. "Došel jsem ke stejnému závěru. Já a moji muži se dnes v noci vydáme do jeskyní."

Po krátké pauze, Roveer zavrtěl hlavou. "ne, Jennere. To nemohu dovolit. K jeskyním byste se do západu slunce nedostali a zobákopí jsou nejaktivnější právě v noci. Žijí v koloniích, víš, které mohou čítat několik desítek těch bestií. Přes den jsou pomalejší a pro tebe a tvoje v oceli zakuté válečníky to bude snadná práce. Oblékněte si tolik oceli, kolik můžete, ty malé bestie mají talent najít šterbiny ve zbroji. Dokáží vyctíti teplo a jejich obří hmyzí oči jim poskytují ostrý zrak i v totální temnotě."

"Ty mi to nemůžeš dovolit…"

"Och, uklidni se, vojáku. Sám víš moc dobře, že to dává smysl. Potřebuješ informovat muže, sbalit zásoby, vydat se napříč pláněmi, aby ses dostal… ke Koruně, jsi říkal? Jenner prskl něco nesrozumitelného. "Myslím, že půjdu taky. Ne, nic nenamítej, příteli. J to mou povinností ke všem Albannerským."

Jenner se nezmohl na slovo, jen tam stál, zaplaven údivem.

"Neměl bys varovat vesničany," navrhl Roveer. "Budu předpokládat, že pastýři budou obezřetní, ale bylo by smrtelnou ranou, kdyby zobákopí zaútočili dnes tady místo na stáda. Hádám, že jsme si měli dávat víc pozor na stáda sobů.

"Cože?"

Sobi, Jeneere, sobi. Zobákopí dolétnou i míli daleko a musejí se krmit na sobech. Pamatuješ si na ty mršiny, které jsme našli, čerstvě zabité a přesto vysušené? A nechyběl ani kousek masa – jen krve! Měli jsme si toho všimnout dřív, ale vždycky tu bylo spousta jiných naléhavějších starostí. Sobi podporovali celou kolonii."

"No jasně," plácl se Jeneer do těla. Rychle nad sebou získal vládu a ve stejnou chvíli proklel neuvěřitelně chytrého Aliana. "Správně, Roveere, uděláme to podle tebe. Vyšlu běžce, aby dal pastýřům vědět, co zamýšlíme, ale do té doby se mi drž z cesty."

Roveer se usmál, "samozřejmě, můj drahý příteli." Jenner na něj naposledy pohlédl, předtím, než se otočil na podpatku a křikl na svoje zbrojnoše. Roveer byl tak ponechán svým vlastním úvahám. Zobákopí, uvažoval, se nenasytili už sedm dní – od útoku na Talmanovic. Těch tvorů nemohlo být zase tolik, jinak by už ztratili mnoho lidí a zvářat. Sedm dní. Stále se usmívaje, začal si Roveer vesele pískat.

Příštího dne, když se ohnivý Pelorův glób vynořil nad obzorem, vedl Jenner svých šest mužů k patě Hebovy koruny. Malý Roveer, Alianský kupec, jim byl v patách na svém houževnatém poníkovi. Úpatí koruny dosáhli těsně před polednem a rychle našli jeskyni.

"Dobrá, muži říše. Ti tvorové budou viset ze strupu. Jakmile vejdeme dovnitř, nabijte si kuše. Vypálíme jednu salvu, a to by je mělo dostat dolů." Jenner se srdnatě zakřenil a pokračoval, "Pokud někoho z vás bodnou, okamžitě se stáhněte! Roveer vám je pomůže odříznout svým nožem."

Alian vypadal komicky – navlečený od hlavy až k patě v kožené zbroji, takže mu byla vidět jen jeho vyhublá tvář. Vytáhl ošklivě vyhlížející dýku a dodal, "Nesnažte se být stateční, přátelé. Čím déle na Vás zůstanou přisátí, tím slabší budete."

"Přesně tak," souhlasil Jeneer k souhlasnému mumlání mužů. "Pojďme."

Osm mužů opatrně vešlo do jeskyně a okamžitě je do nosu udeřil pach krve. Podlaha jeskyně byla, jak Val říkal, pokrytá krvavě rudým guánem. Roveer posečkal, aby zapálil svou pochodeň a pak, vteřiny poté, co byla zapálena, se jeskyní odrazilo hlasité začiřikání, podobné zvukům cvrčka.

Pozn.: Čiřikání varuje druhé před nebezpečím a upozorňuje na potenciální kořist. Strigy, které vyspávají po jídle, reagují pomalu.

S kušemi připravenými, postupovali Jenner a jeho uži s opatrnosti, jak čiřikání rostlo na hlasitosti. Vskutku to znělo jako by na ně čekala tisícovka nestvůr. Znenadání slétlo množství těch tvorů na postupující muže. Dvě střely byly vypuštěny, dříve než Jenner křikl. "Zadržte! Ve vzduchu je netrefíte. Rozprostřete se a taste!"

"Nekřič," vyhrkl Roveer, zapomínajíce se pln vzrušení. "Určí naši polohu a vrhne se na nás celá kolonie!" Vřele doufal, že zobákopí včera hodovali a že budou pomalí a líní zaútočit.

Téměř jako jeden muž trénovaní zbrojnoši tasili svoje meče a čtyři z nestvůr byly rozpolceny ve vzduchu v rychlém sledu. Byly to pomalí a nemotorní letci – naplnění krví nedávných obětí. Doslova vybuchovali, rozstřikujíc krev na ozbrojence. Válečníci rychle vstoupili do hlavní síně. Val vskutku přeháněl, co se počtu bestií týče, bylo ji na stropě méně než dvacítka. Všechny byly vzhůru – čiřikání v jeskyni bylo ohlušující. Sedm střel bylo vypuštěno a sedm strig zemřelo. Hejno se sneslo, jako jeden, a zaútočilo. Boj byl krátký a brutální. Strigy, zpomalené svými těžkými jídly, nedokázaly uhýbat zpívající oceli mužů Říše. Jeden starší muž, Sarich, uklouzl po guanu a padl na kolena, odhalujíc krvesajcům zátylek. Ale jen co se jedna ze strig přichomýtla, přiskočil Roveer a přiložil k ní pochodeň, načež se peří vzňalo a bestie povolila svoje smrtící sevření.

Pozn.: Přímo aplikovaný oheň vždycky donutí strigu svou kořist pustit, ale plamen musí být aplikován přímo na přisátého tvora, což nutně zraní i jeho oběť.

Sarich jenom sykl a pohlédl na Aliana s něčím blízkým respektu. Žádní další ranění nebyli, strigy byly pomalé a zdálo se, že mají potíže, najjít cíl svého útoku. Jenner byl potěšen odpoledními výsledky. "Výborné, pánové. Prohledejme zběžně jeskyni, ať jsme si jisti, že jsme žádnou neminuli a pak odsud vypadneme!" Vojáci odpověděli mocným pokřikem a vydali se na průzkum okolí. Další pár vojáků zvedl guánem pokryté tělo pastýře Nureda. Jenner věděl, že jeho otec bude chtít tělo řádně pohřbít. Roveer podal pochodeň Sarichovi a vydal se po vlastních stopách ven z jeskyně zpátky k úpatí Hebovy koruny.

Bylo stále časné odpoledne, když se Roveer vynořil ven a pohlédl na Albannerské údolí. Při pohledu opačným směrem k Obecnímu poli si všiml velkého sloupu koue. Tiše se pro sebe usmál a začal si svlékat koženou zbroj. Po chvíli se z jeskyně vynořil sám Jenner nesoucí jednoho z tvorů. Jeho potěšený úsměv a triumfální výraz v očích nevzbudily v Alianovi vinu, ale spíše zvědavost a údiv nad tím, jak může být válečník tak naivní.

Striga měla rozpětí křídel asi dvě stopy a celé její tělo bylo pokryto rzivě rudým peřím. "Zobák" jí zplihle visel z tváře, když se krmila, ostrý bodec byl vražen do masa oběti silnými krčními svaly strigy. Její spáry byly mléčně žluté. "Ošklivé, co?" poznamenal Roveer a pokývl k baňatým očím. "Zrovna jako muší."

"Roveere," začal Jenner vážně, "přiznávám, že tě nemám moc v lásce, ale všichni ti vděčíme za tvé znalosti o těchhle strigách. Zachránil jsi nám život."

"Měli jsme štěstí, že se zobákopí nakrmili. To naši práci usnadnilo." Alian významně pohlédl směrem k dýmu, který stoupal z Obecního pole.

Jenner zahlédl kouř a okamžitě pochopil – "zrovinka jako dříví na podpal", tak to Legrin říkal. "Ty jsi věděl, že se dnes v noci budou krmit," řekl tiše.

Roveer se však jen usmíval. "Ne, můj drahý Jennere, jak bych to mohl vědět?" A jak to řekl, vydal se Alian odvázat svého poníka.

Pozn.: Podrobnější průzkum jeskyní mohl odhalit pár snůžek vajec. Samičky strig snášejí vejce – obvykle čtyři až dvanáct najednou. Typicky jsou zahloubeny do guana v hnízdišti kolonie. Páření mezi strigami je společná záležitost, při níž se samička a sameček páří opakovaně dvakrát ročně – jednou časně z jara a jednou na konci léta či na začátku podzimu. Rodiče nechávají vejce pohřbená a opustí je. Vajíčka se líhnou po třech měsících. Do dospělosti však přežije sotva pětina, živíc se nejprve guánem samotným, než je dost silná, aby mohla létat a shánět si potravu. Často se mladí zabíjejí pro potravu mezi sebou. Ti, kteří přežijí, buď zformují novou kolonii, nebo se přidají k dalším, kteří jsou v oblasti hnízdění. Strigy dosáhnou plné velikosti po zhruba osmi měsících a dožívají se pěti až šesti let.

Napsal Alnag 12.10.2013
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 5 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.26645398139954 secREMOTE_IP: 54.224.133.152