Profane Miracles

napsal Leonard Balsera

vydal Pelgrane Press, 2008

Jeden z autorů Spirit of the Century (pulpové hry v systému FATE 3) se uvolil napsat i dobrodružství pro The Esoterrorists. I toto dobrodružství je velmi krátké – pouhých 32 stránek a i toto dobrodružství je poněkud akčnější, ale přesto je mezi těmito dvěma dobrodružstvími zjevný rozdíl, člověk by řekl až propastný.

První dojmy

Profane Miracles jsou útlý 32 stránkový sešítek s velmi atmosférickou obálkou zobrazující lesní scenérii, v níž se tyčí Dementia Larva, esoteroristický výtvor s nímž se hráči nejspíše střetnou. K němu míří muž ozbrojený pistolí a za stromem se ukrývá mladá žena. Zřejmě členové Ordo Veritatis. Huguenin opět předvedl, že když chce tak umí, obálka je snová a velmi inspirující. Provedení příručky je jinak černobílé, nepostrádá ani několik poměrně povedených ilustrací a mapu, která je věcná, čistě provedená a výmluvná.

O čem to je

Jako obvykle se chci vyhnout vyzrazení obsahu dobrodružství, takže pouze odhalím rozstřel a pak budu komentovat v obecné rovině. Postavy jsou povolány k řešení zapeklitého problému – bohatý finančník Jonathan Bentley byl po roce vzkříšen na slovo vzatou vědmou v rámci charitativního bálu. Postavy musí zjistit, zda nejde o nějaké esoteroristické spiknutí, kdo je do toho zapleten a o co se vlastně jedná. Protože nejde o vraždu a vlastně ani žádný zjevný zločin jsou na místo vysláni v převleku za novináře, což jim ale poněkud svazuje v ruce. Navíc podpora ze strany Ordo Veritatis je tentokrát přinejmenším skoupá.Podobně jako v případě Six Packed i Balsera nám zde slibuje akčnější pojetí dobrodružství. A skutečně svému slovu dostojí. Velmi mazaným způsobem střídá scény vyšetřovací a nějakým způsobem akční, takže scénář slibuje několikerou změnu tempa a narušení monotonie. Četné situace nabízejí různé druhy přístupů a páteř příběhu je spíš jen naznačena nikoliv vynucena. Na GUMSHOE netradiční volnost podtrhuje závěrečná část „Endgame Scenes“, která mapuje všechny otevřené konce, které se mohou pravděpodobně vyskytnout a nabízí různé alternativy jejich vyřešení. Před postavy také předestře zároveň nečekané dilema morálního charakteru, závod s časem a nutnost uklidit všechnu paseku, kterou Esoteroristé zanechali.

Závěr

Profane Miracles byly příjemným překvapením. Z velmi malého prostoru vyždímal autor zřetelně maximum a zároveň představil hru, která se dá dohrát za jedno (delší) herní sezení. To se mi zdá jako velmi ideální kombinace. Zároveň myslím ukazuje, že systém klíčových stop se v GUMSHOE nesmí brát natolik dogmaticky, aby člověka zcela skříply v předem vytyčené a neměnné sérii scén, což je jeho další drobné plus.