Dobrodružství v Černé zemi

Dobrodružství ze starověkého Egypta.
Napsal chrochta

Autoři: C.A. Suleiman, Steve Kenson, Ari Marmell
Rok vydání: 2014
Pravidla: D&D 3.5e


Starověký Egypt Evropu fascinoval odjakživa. Šlo o tajemný Orient, plný pověstí o pradávných králích – bozích, tyranech nechávajících si stavět desítkami tisíc otroků a nevolníků obrovské hrobky jen z rozmaru, podivném obrázkovém písmu, chrámech uchovávajících znalosti pradávné kultury, a pohádkových pokladech ukrytých v pouštních hrobkách. Fascinace spíše přibývalo, než ubývalo, jak se moderní lidé stále více dovídali o době faraonů. Výsledkem jsou pověsti o Kletbě faraonů, okultismus (alias pyramidioti), Erich von Däniken, howardovská Stygie, horory a dobrodružné filmy týkající se mstivé mumie, fenomén Hvězdné brány… V RPG hrách se egyptské motivy nejspíše objevují záhy.
V Dungeons & Dragons se objevila trojice dobrodružství Pharaoh – Oasis of the White Palm – Lost Tomb of Martek, „egyptská“ civilizace existuje na Faerúnu (Mulhorand) a existovala v Zakhaře, hned dvě ravenloftovské domény jsou „egyptské“ (v Har´Akiru se odehrává dobrodružství Touch of Death), egyptský panteon se objevil nejpozději v třetiedičních Deities and Demigods a také v Sandstorm, samozřejmě tu je conanovská Stygia: Serpent of the South. Ale celá hra zasazená do „faraonského“ Egypta? Na výběr je ze dvou možností, Nile: War in Heliopolis od Avalanche Press (která nestojí za zapamatování) a pak Egyptian Adventures: Hamunaptra od Green Ronin Publishing.


Knihu mám ve formě pdf a nejsem si jistý, jak vypadá tištěná; jelikož samotný text je rozdělen do tří knih, možná šlo o krabici se softcoverem. Ale zase zde není obrázek obálky, tak nevím. Mezi autory se objevují známá jména jako C. A. Suleiman (psal upíří příručky pro White Wolf, Heroes of Horror, Cityscape, City of Stormreach aj. pro Wizards of the Coast), Ari Marmell (opět upíří příručky pro White Wolf, Mummy: the Curse pro Onyx Path Publishing, Complete Mage, Complete Psion, Faiths of Eberron, Draconomicon I: Chromatic Dragons, The Plane Below: Secrets of the Elemental Chaos, The Plane Above: Secrets of the Astral Sea, 4E dobrodružství v Dragonech pro Wizards of the Coast), Steve Kenson (Mutant & Masterminds RPG), Chris Pramas (Dragon Age RPG, příručky Advanced Race aj. pro Green Ronin) a Robert J. Schwalb (pro Wizards of the Coast pracoval na Fiendish Codex II: Tyrants of the Nine Hells, Drow of the Underdark, Elder Evils, Exemplars of Evil, Tome of Magic). Ne tak mezi ilustrátory. Ilustrace jsou černobílé a ani nenadchnou, ani (příliš často) neurazí, prostě solidně odvedená práce. Přebaly jednotlivých knih patří k té horší části, a šedozelená barva za to nemůže.



První část se nazývá Kniha dní a je o historii území, rasách, povoláních, vybavení a magii.
Popis dějin je dobrým důkazem kvalitně odvedené přípravy a profesionality autorů, splétajících dohromady fakta a fikci. Najdeme tu boj Dolního (Ta-mehtu) a Horního (Shematu) království, polobožského vezíra učence (nejmenuje se Imhotep), Starou a Novou říši, vpád barbarů z ciziny, faraona heretika, ale také tajemnou stélu, trojici bratrů mágů z ciziny, kteří se stali faraony, elfí manželku, matku, babičku, prababičku a prapra… babičku faraonů, a zejména Kataklyzma, které ze zelené vzkvétající zahrady učinilo písčitou a kamenitou pustinu, ve které se zrodily odpornosti a hrůzy dříve neznámé. Tak to dopadá, když si faraon (uzurpátor) nejprve dlouho modlí o dědice, a když se mu ho milostí Rea, faraona bohů, dostane, tak ho v záchvatu paranoidního strachu o moc zabije. Jistě všichni uznáte, že seslat na lidstvo Oko Reovo byla jediná možná odpověď… Z ras mají hráči na výběr většinu obvyklých: jsou tu pesedžer (lidé – stvořeni všemi hlavními bohy dohromady), asari (stvoření Osiridova, zvaná pro svou, eh, „velikost“ půlčíci), esetiri (stvoření Isidina, známá jako elfové od slova „eléva“, dědicové – plodní se všemi rasami vyjma asari), peseset („rozdělení“, potomci elfek a mužů jiné rasy, případně potomci lidí nebo elfů a půlelfů), ptahmenu (stvoření Ptahova; neříkejte jim trpaslíci, pokud nechcete plastiku obličeje a nové zuby) a sutekhra (stvoření Setova, známá také jako gnómové od slova v jejich jazyce znamenající „důvěryhodný“ – ale také od slova „nóm“, kraj). Chybí půlorkové (ale není problém si ho vzít, protože orkové tu známí jsou, jen půlorků zatím nebude příliš), ale místo nich tu jsou anpur, děti Anubisovy, známí zde i všude jinde rovněž jako gnolové (od elfího „engnol“, šakal – to kvůli hlavě a celkovému vzhledu). Z povolání se zde vyskytují všechna z Příručky hráče: bahati (mnich), bequenu (bojovník), ghaffir (paladin), hekai (čaroděj), kama´at (druid), chaati (barbar), chebenti (tulák), cheri-heb (kouzelník, kněz), šenu (bard), chodec divočinou (hraničář). Objevují se zde komentáře k vlastnostem povolání, eventuálně nové vlastnosti povolání, a také tabulky postupu po úrovních. Oddíl dovednosti přináší jednu novou znalost (sny) a komentáře ke stávajícím (zacházení se zvířaty, přežití), oddíl odbornosti 32 nových nebo upravených odborností. Následují skoro dvě stránky tabulek vybavení, protože tu panuje poněkud odlišná technologická úroveň (není známa ocel – mitril a adamantium ano). Zajímavý je oddíl popisující magii. Ta se dělí na „naučenou“ heka a „vyšší mocí poskytnutou“ akhu, a kromě toho na magii duchovní a vrozenou. Mechanicky se to neprojevuje, flufově ano – druidi (vrozená akhu) mají trvalé problémy s kněžím (duchovní heka). A jelikož jsme v Egyptě, používají se trochu jiná ohniska a vše se zapisuje hieroglyfy (nebo matematickými symboly a rovnicemi). K flufu je zde také komentář: magie je silně ritualizovaná a ceremonializovaná, takže čarování nejspíš neutajíte, a pokud není opravdu důrazný důvod spěchat (třeba během dobrodružství), tak sesílání trvá zhruba 4x déle (rituální zpěvy a gesta nějakou dobru zaberou a neměla by se zpackat). A na některých rituálech je samozřejmě více participantů. Následuje popis několika nových domén.



Druhá kniha se nazývá Kniha bran a zabývá se společností, kosmologií a geografií Khemti. Kapitola jedna, Lidé Černé země, se věnuje popisu společnosti. Nachází se zde slovníček, popis měrného systému a kalendáře, role společenských tříd a postavení, poznámky k architektuře, zvyklostem a mravům, politice. Separátní oddíl mají pouštní kočovníci, obyvatelé rudé země. Z Kapitoly 2: Kosmologie je nejzajímavější výčet bohů, který – s přihlédnutím ke skutečnosti, že co významné náboženské středisko, to jiní bohové, jiné mýty a jiné funkce – může posloužit jako stručný průvodce egyptským panteonem. Bohů je zde celkem 27, od Rea a Osirida po Serket, bohyni škorpionů, smrti, mumifikace a léčitelství, a Neit, božskou lovkyni a lučištnici. Chybí ale Amon s beraní hlavou, později jeden z nejvýznamnějších egyptských bohů (Zeus Ammón, Amon-Re) i Chnum, pán nilských záplav. Kapitola 3, Městské státy Khemti, popisuje velká města země, zde fungující spíše jako městské státy než jako pouhá koncentrace lidí, vědomostí a řemesel. Patří sem Hamunaptra, sídlo faraona a centrum Osiridova kultu, Avarna (bez patrona), Isjút (Thovt), Per-Tefnu (Tefnut), Raqote (Isis), Terenuthis (Geb), Tjekut (Hor), Quarta Nefu (bez patrona – město druidů), Djeby (Ptah), Djakaptah (Ptah; hlavní město středního Khemti), Nekhenset (Set), Nkhebset (Set), quarta Werset (Sset). Kapitola 5, Geografie Khemti, popisuje významné krajinné prvky, od řeky Jor, srdce země, na jejíž vodu nepůsobí magie, přes moře na severu a Tefnutin záliv na východě po hory a tajemné pozůstatky Města v dunách na západě. Zvláštní místo patří šestici západních oáz, nadaných zvláštní mocí a spíše obávaných než oblíbených. Je tu i poznámka k zasazení Hamunaptry do světa Freeportu – nachází se nějaké dva měsíce plavby západně od stejnojmenného města. Kontakty sice jsou, leč spíše náhodné; ve Freeportu se ale vyskytuje tajemný sběratel, který koupí (skoro) vše, co má něco společného s Khemti a objeví se to na trhu. Poznámky k tomu, co je dále na východ (bývala tam Syropalestina se spoustou městských států a knížectví a taky lesy Libanonu a Antilibanonu), západ (bývala tam Kyrenaika, stády bohatá Lybie a neposedné kmeny kočovníků) a jih (bývala tam nejprve Núbie a pak Kuš) chybí.


Třetí část, Kniha zákona, se zaměřuje na samotnou hru. Kapitola 1: Dobrodružství ve Dvou zemích nabízí poznámky k atmosféře her a kampaní, poznámky k pouštnímu prostředí, dvoukolým vozům (zvířata se dlouho používala k tahu a nikoli k jízdě) a na závěr náměty na 100 dobrodružství. Následující kapitola, Tajemství a organizace, popisuje hromádku tajných organizací život znepříjemňujících, či se ho někdy snažících zlepšit. Je tu Úmluva prachu, náboženští fanatici věřící, že Zpustošení je předurčený osud světa, po kterém dojde k obrození země a proto se mu musí pomoci. Je tu z politických důvodů pronásledovaný Amunův kult (Atonův kult z reálného Egypta). Je tu Osiridův džed, venkovský kult, který by rád zemi navrátil její původní plodnost. V rudé zemi se kočovníci spojili do aliance kmenů zvané Rudá ruka, která chce získat úrodnou půdu v údolí Joru. Jsou tu hledači minulosti hledající zbytky zašlé slávy Khemti. Je tu Nezlomený řetěz, konsorcium otrokářů s vazbami na faraona Shematu. Kapitola tři, Šampioni Khemti, představí „nezbytná“ nová prestižní povolání, celkem devět. Smrtiostří je kněz nebo ghaffir, jehož úcta k mrtvým dosahuje značné výše – což mu nebrání mít (dočasné) nemrtvé služebníky. Pouštní škorpion je elitní válečník původem z Rudé země, tvarovač snů mysticky založený jedinec chtějící získat vládu nad sny (a nenávidějící se proto s následovníky Seta), přesypový chodec mystik přitahovaný pouští (z Egypta pochází křesťanské poustevnictví a mnišství). Kněz předčitatel je kněz specializovaný na znalost rituálů, kněz ma´at neúnavný hledač pravdy, mistr vozataj ovládá svůj dvoukolý vozík jako nikdo jiný. Hadí tanečníky fascinují hadi, v Khemti vlivné symboly. A pojídač kouzel je sesilatel, který místo aby se namáhal získávat magii vlastními schopnostmi, ji ukradne jinému. Kapitola 4: Pohřbené poklady, se věnuje kouzelným předmětům.


Asi nejzajímavější je poslední kapitola, Tvorové bahna a písku. Jednak přináší nové tvory a jednak věnuje pozornost tomu, co z jiných bestiářů v Khemti žije – a co nežije (víly, obři, draci, rostliny vyjma pouštních). Draky zde nahrazují velké sfingy, jedinečné bytosti, každá se jménem a osobností. Kromě nich tu jsou tvorové spojení s pouští (pouštní elementál, píseční tvorové, pouštní khaibit) a mrtvými, ale i unikátní obři (se sokolí hlavou), krokodýlovití sobekhi (Sebekova stvoření, v podstatě nehráčská rasa), kříženec hrocha a krokodýla jménem jorský čihař, nebo vše živé nenávidějící stínoví škorpioni.


Napsal chrochta 09.10.2016
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 6 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.45658087730408 secREMOTE_IP: 35.168.62.171