Ze svitků mistra Dorlanda

Sliboval jsem, že Vám sem pro představu dám záznam o našem hraní po netu... Nuže, zde to je. Vše bylo odehráno mailem během několika let :)
Zápisky končí v okamžiku, kdy se do hry jeden na jednoho přidali další dva hráči - než sem dám, co následovalo, musím nejprve získat jejich svolení ;)
Napsal Rytíř
Obsah článku:

Sepsáno 17. dne Žní, 592 BR.


Věž

Má věž stojí na kopci nad velkou vesnicí jménem Kron. Když jsem k ní přišel poprvé, byla to ruina, o níž vesničané věděli jen to, že tu kdysi dávno sídlil nějaký mocný kouzelník. Kupodivu se zdálo, že nebyl zlý. Poptával jsem se na předchozího majitele věže všech lidí a tvorů, které jsem tu potkal, a nakonec si poskládal dohromady, jak to asi bylo:

Kouzelník se jmenoval Kron a byl velmi mocný. Naštěstí pro tento kraj i jeho nečetné obyvatele byl však také dobrý, skromný a nenáročný ve svých potřebách. Postupem času se našlo čím dál víc odvážlivců, kteří se nebáli divočiny a netvorů, scházejících z okolních hor a hlavně nebojících se důvěřovat kouzelníkovi, jenž držel ochrannou ruku nad vesničkou, která se postupně rozrůstala blízko jeho Věže.
Jenže jak už to bývá, čím víc je lidí, kteří k vám vzhlížejí, tím víc je i těch, kteří závidí a nepřejí si nic jiného, než zničit vaše štěstí a uloupit pracně nashromážděné bohatství. Právě takoví lidé se spřáhli s temnými silami, jež jediné se byly schopny postavit moci mého předchůdce, a zákeřně ho přepadli. V tom boji byl Kron poražen a s ním padlo i mnoho lidí z městečka, kteří mu chtěli v boji oplatit jeho pomoc a ochranu. A jen díky nim byli nepřátelé poraženi a zahnáni. Umírající Kron, otrávený jedem nejmocnějšího z démonů, kteří ho přepadli, pak udělal poslední kouzlo: přepravil magický kámen, který použil k výstavbě a údržbě Věže, na místo, kde by ho nikdo nehledal, a předpověděl příchod svého nástupce, který Klíč k Věži navzdory pravděpodobnosti najde a nastoupí na jeho místo, aby dokončil dílo, které on teprve započal.

Když jsem se toto postupně dozvěděl, navštívil jsem nic zlého netuše ruiny věže znovu. A tehdy tam ke mně promluvil duch starého muže, z něhož i přes propast věku a světů prosvítala moc, jíž kdysi vládl. Napůl mě poprosil a napůl mi rozkázal, abych se vydal hledat ten Klíč, jenž už příliš dlouho čeká na nalezení a předpověděl, že já jsem ten vyvolený, který ho dokáže získat a nastolí v tomto bohy i králi zapomenutém koutku světa opět mír a pořádek.

Já! Který jsem dobrovolným vyhnancem z rodného domu! Já, který jsem v tu dobu neměl nic než co dokážu unést a neměl jsem jinou zodpovědnost, než sám za sebe a svoje činy, já měl teď najednou mít celou Věž a k tomu starost o stovky nevinných duší?! Ale možná už je čas se usadit, začít se doopravdy učit a ne jen vandrovat světem a přežívat díky několika magickým trikům a umění vládnout rapírem. To se mi honilo hlavou, když jsem jeho úkol přijímal.

Čarodějnice Adriana, která bydlí v lese na západ ode mne, mi tenkrát poradila, abych se vydal na jihovýchod, do průsmyku, kterým vede cesta z Marneru do trpasličího města Kharn Droll. Cestou nás (tehdy tam se mnou jel i odvážný hobití kněz Prďa junior) přepadli dva obři, teda on a ona. Dalo nám práci je přemoci, ale povedlo se. K našemu překvapení nás v jejich jeskyni namísto pokladů uloupených poutníkům čekal poklad jediný - jejich "malé" dítě, chytrý chlapík jménem Mord. Nechtělo se mi ho zabíjet a Prďa byl také proti, takže jsem se snažil mu vysvětlit, že když se nás pokusí praštit, oplatíme mu to tak, že dopadne jako maminka s tatínkem. No, nebylo to moc diplomatické, protože z jeskyně viděl chudák jejich těla ležet bez vlády na kamení, očouzená a probodaná, ale zabralo to. Jak říkám, je to chytrý chlapík. Od té doby je se mnou a oblíbil jsem si ho tak, že bych ho teď nevyměnil za žádného odvážného dobrodruha, kterých už jsem potkal spoustu. Mord totiž neuteče, dokud mu neřeknu, aby to dělal, a když mu řeknu, že moje kouzlo nepřítele zastaví, tak tomu věří víc než já sám! Takový přítel je k nezaplacení. Navíc mám podezření, že v sobě to jeho svalnaté tělo skrývá veliký magický talent. Ukecaný je na to dost...

V Kharn Droll je veliká knihovna a sympatický knihovník, trpaslík Trilmo. Díky němu jsme našli záznamy o starém dole, který kdysi spadl trpaslíkům na hlavu. Mám svoje tušení, znáte trpaslíky - ale oni se dušovali, že tady nedolovali ani moc na sever, ani moc hluboko.

Bylo tam psáno, že snad odtamtud pocházel onen tajemný kámen, z něhož pak Kron vystavěl svou Věž. Jeden trpasličí veterán mě do těch starých dolů doprovodil, ale dovnitř už jsme šli s Mordem sami. Veterán říkal, že se prý nebojí, ale raději na nás počká venku, kdyby zas ten důl spad nebo tak něco, aby někdo donesl zprávu do města.

Po dlouhém bloudění jsme tam spíš náhodou našli tajnou studovnu nějakého kouzelníka, nekromanta, podle výbavy a zařízení soudě. Po něm samotném naštěstí nikde ani památky, což bylo divné, protože to nevypadalo, že by odešel natrvalo. Pak jsem zjistil, že na jedné stěně jeho studovny se nenachází jen ozdobné reliéfy, ale opravdový a funkční magický Portál! Trvalo mi to dlouho, ale nakonec se mi podařilo rozluštit tajemství jeho používání a my jsme oba s Mordem vstoupili do něj, já s mečem v ruce, on s kyjem pohotově, nevědíce, co nás čeká na druhém konci.

K mému překvapení jsme se ocitli ve stepi. Široko daleko nic, žádné stavení, řeka, strom, prostě nic. Jen samá tráva. Příšerné. Nechtěl bych být kočovníkem! Ale po celodenním putování, kdy se nestalo vůbec nic zajímavého a podle stále stejného obzoru soudě jsme se nepohnuli z místa, už jsem kočovníkům záviděl. Ty jejich koně, samozřejmě. Druhý den ráno jsem si připravil svoje úžasné přízračné koně, jednoho pro sebe a druhého pro Morda, a cesta nám hned jinak ubíhala.

Těsně předtím, než zmizeli v závanu vzduchu, který je ráno přivolal, jsme se přiblížili k tmavé čáře lesa. Utábořili jsme se na jeho okraji, ale potom, co Morda zle potrhal obrovský medvěd, když šel na dříví, jsme se raději druhý den vydali na nových přízračných ořích podél lesa dolů, na jih. Objížděli jsme ho takhle dva dny a pak jsme dorazili k pobřeží. To už nám docházely zásoby (Mord jí jak protržený, je vidět, že je ještě ve vývinu!), takže jsme oba uvítali možnost si zarybařit v jedné pěkné, tiché zátoce. Ryby moc nebraly, i když jich tam byla spousta. Nakonec jsem dostal krásného tuňáka jednou magickou střelou. Ať žije magie! Ani tady jsme se dlouho nezdrželi, neboť nás při večeři přepadly dvě mantichory a tentokrát málem svými ostny ubodaly mě. Jednu jsem zabil fantómem (bál jsem se, aby na ně působil, nevypadaly moc inteligentně) a tu druhou jsem ve vzduchu rovnou usmažil, když tak toužila po naší večeři!

Abych to zkrátil, zjistili jsme, že se nacházíme na velikém ostrově, kde žijí jen nějaké divošské kmeny a netvoři. Objevili jsme také našeho zmizelého nekromanta, naštěstí on nevěděl, že já vím, takže jsme první setkání s ním přežili bez úhony. Spolčil se s místním šamanem a hledal taky Klíč, čímž mě dožral. Obávám se, že jsem jednal poněkud prudce a neuváženě, když jsem to zjistil a vystartoval po nich. Ale neublížil jsem nikomu, a to oni mě chtěli zajmout! Já chtěl jen jít pryč... Pak jsme s Mordem ujížděli co nejdál, ale večer nás stejně Vargúl přepadl - uměl se teleportovat, prevít. Naštěstí jsem hlídal, takže jsem mečem a útočnými kouzly vyřídil jeho nemrtvé stíny a pak i jeho tak rychle, že se Mord stihl sotva probudit. Někdy překvapím i sám sebe. Vargúla jsem překvapil zcela bez pochyb.

Vloupat se do chýše Vargúla a vzít si tam zápisky o jeho portálech a hlavně hledání drahokamu, už byla hračka. S tím, co jsem tam našel, pak už nebylo těžké si domyslet, kde drahokam je. Těžší bylo přemluvit Morda, aby se nechal proměnit v pegase - k nízkému pohoří na druhé straně ostrova jsme dojeli na přízračných koních bez větších obtíží, ale jen na jeho hřbetě jsme mohli dostatečně rychle (a pohodlně) vyletět nahoru a v té džungli dole najít svatyni, kde byl drahokam ukryt. No, nakonec se povedlo a já se krásně proletěl. Měl jsem štěstí a na tu Svatyni, která byla v té džungli dole opravdu dobře ukrytá, jsme narazili takřka vzápětí poté, co se Mord proměnil zpět. Přistáli jsme hned vedle...

Byla to zanedbaná, nízká budova, kterou však běh času kupodivu příliš nepoznamenal. Uvnitř nebylo nic, jen tajná komnata, která neunikla mému bystrému zraku a v ní opravdu onen vytoužený, podivuhodně krásný drahokam. Byl veliký a zeleně pulzoval, skryt v podstavci v samotných základech Svatyně. Jeho moc jsem poznal ihned, jak jsem ho vyjmul z podstavce ven - on to totiž byl, co udržovalo celou Svatyni pohromadě, takže vzápětí na to se nad námi začala hroutit. Spěchali jsme k vedlejšímu východu, který jsme předtím objevili, a mě k smrti vyděsila potvora, která tam číhala! Zprvu jsem si jí spletl s mantichorami, které nás napadly u pobřeží, a tak jsem na ni bez meškání znovu poslal fantóma, to na ně přece zabíralo. Teprve pak jsem si uvědomil, že ač velikostně byl tento netvor s mantichorou srovnatelný, značně se od ní lišil - měl totiž tři hlavy... Neměli jsme čas ho zkoumat, prchali jsme dál. Jen co jsme chodbou proběhli ven, celá budova se zhroutila. Když se prach usadil, vyhlíželo to tam jako hodně dlouho opuštěná ruina jakési budovy, která byla prorostlá džunglí. Nevěřil jsem svým očím a teprv pak pochopil moc, kterou jsem jakoby nic držel v ruce. A začal sem být opravdu zvědav na to, co se stane, až to Srdce Věže vrátím na jeho místo!

Pomocí Vargúlova krásného pláště jsme se teleportovali (ano, teleport uměl plášť - Vargúl uměl jiné věci...) zpátky ke Kronu a já pak vstoupil potřetí do ruiny Věže.

Duch Krona už mě tam očekával a já byl na sebe pyšný, když jsem viděl, jak ho můj příchod potěšil. Požehnal mi a prohlásil, že teď už může odpočívat v pokoji, když ví, že jeho Věž je v bezpečných rukou. Tedy mých. Pokusím se jeho důvěru nezklamat!

Popis Dorlanda najdete mezi ostatními Hrdiny.
Napsal Rytíř 07.08.2007
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 2 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.14207005500793 secREMOTE_IP: 54.242.75.224