Síla (bez)moci

Erika probudilo cvaknutí dveří. Otevřel oči. Snažil se rozkoukat v denním světle. Uviděl postavu, která se blížila k jeho posteli. Poznal svého bratra podle chůze. Na sucho polkl. Sáhl po číši na stolku u lůžka, ale byla prázdná. Opětovně ji položil. Alex vzal karafu a dolil mu čistou vodu. Erik se s napětím nadzvedl aby se napil.

„Jak ti je?“ zeptal se Alex. Erik se položil zpět do polštářů a ztěžka vydechl. „Dobře,“ odpověděl. Alex si prohlédl jeho obvázanou ránu. Plátno již neprosakovalo krví jako před týdnem. Pokýval hlavou. „To jsem rád.“

Přešel k oknu a podíval se z něj. Pokoj měl dobrý výhled na nádvoří, kde se hemžili lidé a pracovali, přestože svítalo sotva před hodinou. Viděl statného mladíka v lehké košili kalhotech s čapkou na hlavě, jak zrovna vyvádí koně na pastvu. Kovář rozežíhal uhlí ve výhni, několik dívek neslo cibuli do kuchyně a kdosi držel vědro pod tenkým pramenem, který bez ustání proudil do nádrže s vodou. Alex přemýšlel... Kdo jsou vlastně ti lidé? Proč je otec nechal žít si po svém? Proč opustil tak výhodné místo? Dá se jim důvěřovat...?

„Potřeboval bych trénink, nebo tu zkamením,“ ozval se najednou Erik a vytrhl tak bratra ze zamyšlení, avšak ten to na sobě nedal znát. S pohledem upřeným ven mu odpověděl: „Ještě nejsi zdravý.“

Erik se posadil a začal vylézat z postele. „Povím ti,“ spustil nohy na zem, „ty bylinky co mi dává ta bába jsou čarovný. Ještě nikdy jsem neviděl, aby se rána po šípu zahojila tak rychle,“ opřel se rukama o postel a pokusil se vstát. Ostrá bolest mu zatemnila na okamžik zrak a srazila ho zpátky na lůžko.

V tom se Alex otočil: „Ještě nejsi zdravý,“ řekl podrážděně a přešel blíž k bratrovi, který se držel rukou za zraněný bok a obličej měl zkřivený bolestí. Erik přinutil své svaly, aby se uvolnily a podíval se na svého bratra. Vždy ho zaráželo, jak jsou rozdílní. Alex byl o tolik tmavší – barvou vlasů i pleti. Erik na druhou stranu byl světlý typ po matce: světlehnědé vlasy, šedomodré oči. Měl dokonce i jemné oblé rysy obličeje po své matce. Narozdíl od něj Alexův obličej byl ostrý tvrdý, přísný dojem ještě umocňoval pěstěným sestřihem krátkých tmavých vousů. Jednu věc, ale měli společnou – oblíbenou délku vlasů, tak akorát po bradu.

„Asi máš pravdu,“ rezignoval Erik a lehl si zpět do postele. „Ještě tomu musím pár dní nechat.“ Založil si ruce pod hlavu a pozoroval dřevěný vyřezávaný strop místnosti. „Spíš pár týdnů,“ řekl Alex víc pro sebe než pro něj a vrátil se k pozorování lidí venku.

* * *

Dveře opět cvakly. Alex trhl hlavou, aby zkontroloval co se děje. Ve dveřích se objevila Tatiana v dlouhých šatech a stříbrným tácem, na kterém byla přichystaná snídaně a džbánek horkého bylinkového čaje. Zvedla hlavu a uviděla Alexe. Zarazila se.

Ksakru, pomyslela si. Neměla Alexe ráda. Po tom, co jí chtěl nechat chladnokrevně utopit a zabil jednoho z nich, se mu snažila vyhýbat, jak to jen šlo. Škodolibostí osudu, nebo čím to může být, ale měla smůlu, protože Alex vybral právě jí, aby jim dělala víceméně služebnou. Nosila jídlo, stlala postele a dělala všechno, co Alex nebo jeho bratr potřebovali. S Erikem to bylo jiné, choval se úplně odlišně od knížete. Byl milý, zábavný a přátelský. Alex se nikdy neusmál natož, aby za něco poděkoval. Nicméně se jí dařilo vyhýbat se staršímu z bratrů, ale tady ho v tuhle hodinu opravdu nečekala.

„Promiňte,“ řekla tiše a vyhýbala se Alexovu pohledu. „Přijdu později,“ dodala a otočila se zpět ke dveřím.

„Ne,“ vyhrkl Erik. Alex se na něj překvapeně podíval. „Pojď sem, prosím. Už mám hrozný hlad.“ Erik vztáhl ruku směrem k Tatianě a naznačil, aby šla blíž.

Ksakru, zanadávala v duchu. Podívala se na něj trochu zoufale, ale pak se napomenula. Přeci nejsi slaboch. „Jistě, můj pane,“ řekla nahlas a přinesla mu snídani k posteli. Alex jí celou cestu sledoval. Věděla to. Erik se posadil. Nálada se mu znatelně zlepšila. Tatiana vzala džbánek s čajem a podávala mu ho. „Tohle prosím vypijte horké, je to lék,“ řekla a snažila se uklidnit. Cítila Alexův pohled v zádech a znervózňovalo ji to.

Erik chytil džbánek přes její ruce, tak že ho nemohla pustit a napil se z něj. Při tom ji stále sledoval očima a usmíval se. „Díky, jsi laskavá,“ řekl. Pustil ji a opřel se o polštáře. „A už jsem ti říkal, že mě máš oslovovat jménem.“

Alex sebou trhl. Nevěřícně se otočil na svého bratra. Tatiana se vyděšeně dívala na Erika a pak na Alexe. Ten udělal pomalý krok dopředu. „Odejdi!“ procedil mezi zuby. Tatiana se velmi rychle uklonila a zmizela za dveřmi. Opřela se o zeď a přerývaně dýchala. Měla pocit, že kdyby pohled mohl zabíjet, tak už je mrtvá. Zaslechla konverzaci zevnitř místnosti.

„Zbláznil ses?“ vyjel Alex na svého bratra. Erik se na něj nechápavě díval. „Co se stalo?“ ptal se, „proč jsi ji poslal pryč? A ještě takovým tónem?“

„Ty se ptáš?“ díval se na něj nevěřícně Alex. „Zapomněl jsi, jak se chovat k poddaným? Ty jsi jejich vládce, oni ti slouží!“ připomínal důrazně. „Udělej si k nim přátelský vztah a oni tě zradí! Stejně jako otce.“

Erik se zamračil: „Přeháníš,“ řekl úsečně. „Jsi posedlý nedůvěrou a nenávistí. To co se stalo doma je tragické, ale nemůžeš kvůli tomu se všema zacházet jako se zrádci. Musí ti důvěřovat.“ Erik se opřel do polštářů.

Alex se cynicky zasmál. „Důvěřovat? My těmhle lidem důvěřovat nemůžeme. Víš kolik úsilí to stálo donutit je, aby nám začali zase sloužit? Musel jsem jednoho z nich zabít, aby vůbec začali poslouchat,“ řekl silným a agresivním hlasem. „Obzvláště pak tahle je z těch, co by nás raději viděli mrtvé.“ Obrátil se k oknu.

„Tatiana? Nesmysl. Jsi zaslepený strachem. Tatiana je hodná a milá. Nikdy by nikomu neublížila,“ bránil ji Erik.

Tatiana zatajila dech. Slyšela všechno. Vybavila se jí ta noc, kdy Alex zpovídal její sestru. Tehdy byla připravená ho i zabít. A přes to nikdy nikomu neublížila. Byla zmatená. Alex ji rozčiloval svoji arogancí, ale přitom si byla vědoma, že Erik je příliš důvěřivý. Zaslechla tichá Alexova slova: „Nedovolím, aby se to stalo znovu... jestli tě někdy osloví jinak než má, potrestám ji.“ Pak uslyšela kroky a uvědomila si, že tam stále stojí. Sebrala se a co nejrychleji zmizela na točitých schodech.