Enrymor - začátek a konec

TikČas plynul a Enrymora strhl s sebou. Stal se pro něj jedinou silou, kterou neměl moc ovládnout. I když se jej časem naučil částečně vracet, stejně jej nakonec vždy musel pustit dál, a tak věky plynuly kolem něj, jakoby byl jedinou věcí neodsouzenou ke smrti. Věk elfích lesů, Alchymistových armád, věky, které byly odsouzeny k zapomnění postupně minuly, Magie se začala pomalu vytrácet ze světa, nad kterým lidé pomalu, ale o to jistěji, přebírali vládu, z jednotlivých kovů stvořili bronz, objevili sílu železa a oceli. Vyrostly ohromné paláce na počest předtím neexistujících božstev a tytéž paláce byly zničeny na počest božstev dalších. Pyramidy jediné ze všech přetrvávaly jako upomínka starých časů, pouze ony, orichalcový meč, který chtěl Enrymor několikrát předělat, aby vyhovoval současné módě, ale vzpomínky na Její krev na zlatavé čepeli mu v tom pokaždé zabránily, a krev Vznešené měly moc Enrymorovi připomínat, že minulost není pouhou vzpomínkou nebo snem, který se nikdy nestal. Proto se Enrymor na dlouhou dobu usídlil v Egyptě, fascinován tím, jak jeho kněží dokáží z posledních zbytků vyprchávající Síly vytvářet kouzla stejně mocná, jako kdysi, ale ani Egypt nebyl věčný, přišli Řekové a po nich Řím, Doba temna a Středověk. Ve světě, ze kterého se i ty poslední kapky zbývajících kouzel ztrácely jako voda v poušti, byl Enrymor jediným, kdo v sobě její moc rozvíjel a kterého nikdy neopustila, vždy měl moc se pouhou myšlenkou učinit neviditelným nebo pouhým pohledem vytvořit smrtící kouzlo. A on ji používal, používal ji k dosažení všeho, po čem toužil, bez zábran, bez skrupulí, s jistotou, že lidský svět rychle zapomíná i ty nejhorší křivdy, s jistotou, že ti, kteří jej dnes pokládají za vraha a zrůdu, budou za pouhých padesát let jeho nejlepšími přáteli, s jistotou, že on jediný vládne Mocí nijak nezmenšenou silou. Na jeho rukou usychala krev a za ním zůstávaly mrtvoly, ale on se neohlížel. Byl přesně tím, koho hledal Inumus, temný stín, povolaný kdysi dávno jedním z té malé hrstky lidí, kteří si ve světě bez kouzel osvojili část magické moci.
A pak se jednoho dne svět probudil, Magie se vrátila a vlila novou sílu do žil těm, kteří se od ní v době její nepřítomnosti neodvrátili. Ti, kteří byli včera silní, si dnes připadali téměř nepřemožitelní. A Inumus té moci využil, zatímco Enrymor se, konečně posílen magií, která jakoby se mu předtím každý den více a více snažila protéct mezi prsty, poprvé za dlouhou dobu odvážil podívat do své minulosti bez ochranné stěny vzteku, nenávisti a cynismu.