Marpenot 1387 I

Kronika Amadea, Nejvyššího čaroděje Purpurových věží Melvauntu, ÚL 1508

Nyní nastalo teprve to správné rozhodování. Kam tedy vyrazit? Taern byl ve své zprávě nesmlouvavý, ale zároveň jsme věděli, že pokud nyní nevyrazíme do Citadely Adbar, s odměnou se můžeme rozloučit. A na Branovi jsem jasně viděl, že vůbec netouží po setkání s dalšími trpaslíky. Asi bych mu měl říct, že v Sundabaru, kam se chtěl vypravit za Valenem, na další hromadu trpaslíků rozhodné narazí....

Zvolili jsme cestu oklikou. Skrze Chladný les na severovýchod až téměř k Ledových horám a pak jsme chtěli kopírovat jihozápadní okraj pohoří a dostat se tak k Adbarrim po méně známé trase. Cokoliv obývalo pevnost zlobrů a to, co znesvětilo svatyni Shiallie, určitě zůstalo v Chladném lese a nikdo z nás neměl nejmenší chuť se s tím utkat.

Cestu k Ledovým horám znepříjemňovalo počasí a pár orčích nájezdníků, kteří byli promptně dekapitováni. Dorazili jsme bez větší újmy do Citadely, kde po chvilce natahování s kapitánem stráží nám byla udělena audience s Roranem Kamenokladivem, nejvyšším knězem Moradina.

Jak už to u štítových trpaslíků bývá, dostali jsme jen mizernou odměnu, Roran se však sveřil, že těch problémů mají mnohem více než pár zlobrů, kult Asmodea na vlastním prahu a pár zničených karavan.

Snaží se zajistit nové žíly a nové doly ty jsou však na vzdálenejší straně Ledových hor, a navíc z poslední skupiny prospektorů a eskorty se vrátil pouze jeden - ten navíc přišel o rozum. Než nám Roran stačil říct něco víc, nechal si nás předvolat vládce citadely – král Harbrom. Dostalo se nám další pochvaly (ale bez peněz) a hned nás Harbrom chtěl najat na další úkoly – výzvědy někde daleko odsud (všechny v psoledním čase zajímá, co dělá Obould...a to mě teda nezajímá ani náhodou) kolem Pevnosti černých šípů, dále chtěl zajistit bezpoečnost Fardrimmu a cesty spojující Sundabar a Adbar a v neposlední řadě ho rovněž trápili nesmyslné útoky temných elfů na strážnice a hlídky v okolí Adbarrim.

Tak na tohle určitě bude čas....možná v nějakém jiném životě. Elen a Bran totiž spěchají do Sundabaru (a tam mě určitě rádi uvidí) a zdvořile odmítli všechny nabídky pro další žoldnéřskou práci. Z Adbaru jsme se vydali Adbarskou cestou, kterou jsme pak chtěli projít k Vidlici a pak dále po Vidliční až do Sundabaru. Karavan jsme potkali hned několik a cesta ubíhala poklidně....

Až na setkání s posly, které vyslala Amra Jasnovodá, druidka Quervarru, aby našel dobrodruhy, kteří nakrkli lykantropy v Měsíčním lese při snaze zničit Černý oheň (a zemřel u toho Hiram, jestli se nepletu). Amra nechala jasný vzkaz – dokončete, co jste začali. V lese se totiž po útoku dobrodruhů Malarité zorganizovali pevněji, vypálili několik menších lefích a lidských osad a dorážejí i na Quervarr. Branem výhrůžná zpráva moc nehla, Elen byla spíše indeferentní, ale evidentně jí to nebylo úplně jedno. Já se jen musel postarat o to, aby až dojde na zúčtování, bylo jasné, že k družině nepatřím.

Kromě této neblahé události jsme ještě zachránili jednoho klerika Tempa, který nám zdarma prozradil místo jedné starobylé krypty pod Rauvinskými horami. Mluvil o obrovských kostlivcích a jených zrůdách, které uvnitř číhali a samozřejmě střežili minimálně půl tuny untherského zlata. Nicméně jsme mu museli dát za pravdu, když jsme kryptu zkoumali – podivní nemrtví – brykolakas, obrovští kostliví válečníci a bůhví co ještě. Raději jsme...ehm...zaveleli k ústupu. Jozana jsme poslali k šípku (během bitev v kryptě strávil půl času v šoku a druhou půlku se snažil zběsile prchnout před nemtrvými....no prostě klerik).

Dvojité opevnění Sundabaru jsme viděli již zdálky a po velice *milém* přijetí jsme dostali glejt na pobyt na 2 dny. Mám pocit, že všichni stejně sledovali nás tři. Půlobra, elfku a ehm...člověka. To tady asi nevidí každý den.

Chtěl jsem využít svých kontaktů a něco zjistit o Ajiparovi, družina mě předběhla, když se vydala do Helmova chrámu sama. Tam mě ti hajzlové nejdříve nanutili vydávat se za novopečeného konvertitu Helma, aby se mohli dostat k léčivým hůlkám a pak nás malem nechali zabít, když jsem jim ukázal prsten klerika z té zlobří pevnosti. Jen díky pitomosti místních kněží nás nepověsili.

Prsten patřil Ajiparovi, jednomu ze sundabarských hrdinů, kteří před 20 lety zachránili město před hordou nemrtvých. Fyzicky popis klerika, kterého Bran propíchnul ve zlobří pevnůstce na Ajipara seděl, ale nikoho bychom tím nepřesvědčili, navíc prsten se údajně rozpadne, když nositel zemře a ten náš byl stále vcelku. Nakonec si ho stejně vzali kněží na zkoumání na týden.

O celé té družince jsme toho zjistili mnohem víc, ale nic, co by nám aktuelně pomohlo. Zakotvili jsme tedy v Malshymově domě, hospodě, kterou často vyhledávali. Doufali jsme, že se nám poštěstí něco zjistit a ono se povedlo - i když ne zcela v pozitivním světle. Bran a Elen při jídle a pití zachytili zprávy mezi několika štamgasty, kteří na nás měli spadeno – důvod nebyl jasný, možná patřili k buňce Kultu draka nebo thayským mágům? Nejhorší by snad byla Černá síť, to bychom však již dávno skončili provrtaní tuctem šípů při „nehodě“.

Rozhodli jsme tedy opustit hostinec, ale jen co jsme vykročili ven, málem nás zajela karavana s nosítkami, kde se za závěsem skrýval Valen Jitrobril! Usmál se na družinu a obklopen desítkami stráží a služebnictva zamířil ze Sundabaru pryč – do Everlundu. Následně se z tmy ozval svist a jak Elen, tak já jsme podlehli paralytickému jedu v šipkách, Bran naštěstí ne, silou vůle se udržel a útočníky tím patrně zaskočil, takže nás mohl odtáhnout do chrámu Helma, kde nám poskytli léčení a v klidu jsme přečkali noc...

Ráno se uvidí co dál, ale nějak se tato cesta začíná komplikovat. Ajipar, Asmodeus, Moander, Thay, Kult draka, Malarité.......ach jo, proč jsme prostě nemohli raději zůstat v Citadele Adbar a pomáhat těm zpropadeným trpaslíkům?