Tristamovy zápisky

Důsledky panování v městečku

Však co les končí a osada na sekery zvuku vzdálená, zpozorovali jsme nevídané události. Před palisádou ležela hromada nějakého dřeva a plála velikým plamenem. A jak jsme se blížili zhlédli jsme, že ta hromada jsou kusy lodí. Co mi v první chvíli blesklo, že tam je i moje loď, jediný prostředek, jak se dostat z tohoto ostrovního vězení. Zabrnělo mě až v morku kostí a pálila mě páteř. Co si to ti halanti vůbec dovolují? Myslí si, že mají takové právo? Tohle si zaplatí a zlaťáky to nebudou! Pln vzteku a bez rozmyslu jsem se vrhl, jak jen nemrtví umí, s vervou na ničitele. Zvuk se mi dral od čéšky přes všechny obratle a celé mé tělo křičelo: Vy bezhlavé slepice, potomci prasat! Hleďte, co si myslím! A po těchto slovech jsem zasadil ránu nejvyššímu knězi.

Avšak jsem byl sám, jako vždy a prudkost k tomu nepřidala úspěchu. Jak se zbytek paličů vzpamatoval, vrhl se na mě jako roj včel. A jak je známo i po kapkách jed ředí krev. Vysvitl kus rozumu a já se jako za starých časů pakoval pryč od násilníků, jakoby nabírali vodu sítem. Jak přišla noc, odebral jsem se někam do lesů u pobřeží. Alespoň teď budu mít klid na čtení! Schoval jsem se pod stromy a dokavaď zář neopustila obzor, chlemtal jsem písmeno po písmenu z Darlonova deníku.

Co přišlo slunko a došlo až na vrcholek své neviditelné hory, tu se zjevili mí známí. Eldran přinášel zprávy o tom, jak se situace trošku zklidnila a rada nás chce přivítat nebo spíš mě. A když mi tedy nehrozilo nebezpečí, rozhodnutí bylo dáno a naše kroky vedly znovu do radní budovy, odkud jsme posledně odcházeli se smíšenými pocity. Tak tedy nechť nás přivítá výkvět téhle vísky. Po chvíli chůze jsme dorazili do města a již vstupovali do radnice.

Obraz, co se před našima očima vzepjal, byl, inu zajímavý. Seděl tu, napohled z dále arogantní, zdejší „princ“. Místo tu měl arcimág, o kterém jsem se dozvěděl, že magii moc neovládá, obsazené křeslo tím přehnaně zbrklým radním, co nás nechal vsadit do kobky; nechybělo tu obrovské koryto pro něco, co vypadalo jako obří prase převtělené do lidského těla. A též pátý radní, méně nápadný člověk. Něco se odhlasovalo, zřejmě se to týkalo mého vstupu. A pak, mi mělo být položeno několik otázek, přesněji od každého radního jedna. Tázali se na minulost, odkud jsem přišel, co dělám. A poslední otázka byla: „Ukaž,“ řka tlustý radní „což skrývá kápi tvá? Jaká jesť tvář tvá?“ I coť bych skrýval, co jsem, nikdy jsem se neschovával (řečeno jeho řečí). Máte míti, co po vůli vám. „Hleďte k čemu studu nemám, co netajím, jen nevystavuji!“ Strhnuv kapuci z lebky své jsem očekával tváře sinalé a překvapené. Spadly brady a Tlusťoch se zakuckal. Naplnil mě pocit zadostiučinění. Pak už jsme vypochodovali a ohlížeje se, jak tlusťocha ještě stále dávil kousek jeho stravy.

Vydali jsme se do díry procházejíc městem, jako bych jiný vzduch dýchal, než-li prve. Trochu se připravit, kousek slávy čeká dnešní noc. Zas tóny rozezní zdejší trámy a zanechají v nich stopy, možná nadosmrti. Slunce k západu se přiblížilo a zvěrstvo zvěstovalo příchod noci. A já zahalen vyrazil vstříc pole mé slávy. A píšťala hrála svobodnou píseň a kosti mé se rozechvěly pod tóny hudby, zase hrát bylo krásné.

Co ráno vyhoupnuvše se žhavá koule počala svítit a budit obyvatelstvo. Co mi noc nedala, zas jsem se začetl do deníku. Zjistil jsem důležité informace. Nějaké věci si Darlon důmyslně schoval ale hlavně popsal rituál a přísady, jenž se používají k vyvolání. Psal o tom, že posílal své malé do města pro rubín, který je důležitý při Volání a proto, bych konečně dosáhl cíle, rozhodl jsem se vypravit se k ruinám, kde lidičkové zbyli a sděliti mě mohli přesnou polohu onoho města.

Moji noví známí se mnou šli též. Přeci jen chtěli probádat zdejší ostrov, leč měli k tomu předcházející tři léta. Nebráníc jim mě doprovázet, zvlášť když pomoc jejich by se mohla hodit, vyrazili jsme na cestu vpřed vstříc dalšímu společnému dobrodružství. Jak jsme došli ke kamenům bývalého sídla, již nás Malí vítali. S porozuměním nám naznačili cestu dále. Prodřivše se lesem stanuli jsme vprostřed obrostlých zdí. Cesta, necesta, v srdci lesa nás překvapil tento jev. Vzdáleni jsme byli ode všeho civilizaci připomínající, však chrám se před námi tyčil, a tam kroky naše vedly. A hned dál zvědavost nás hnala, když zpozoruvši schody v chrámu jsme zřeli.

Po schodech do temnoty naši cestu osvětlovala louč. Tu schody končeje v místnost vedou a již pozornost naši zaměstnává div. Než podivným tvarem ohromeni tu z znenáhla podivný orel na nás se řítí. Přeobrovské jeho tělo se nám valí v ústrety. Ustoupivše do chodby však Eldran stanuv mu tváří v tvář. Do bojového postavení a se štítem v před se mu postavil. Jak v rychlosti, Orel vzezření obrovského, tajemného, narazil na Eldranovu masu krytou Chameleonovým štítem. Vskutku div, jako býk ustál Eldran náraz, však pergamenu orel podoben, když odraziv se padl na zem.

Jako velcí draci, odplazil se ke stěně a schoulil se, aby jsme ho nechali na pokoji. Pozornost jsme přelili na místnost, která měla tvar výdechu úst v zimních obdobích. V místnosti se nacházely další stupy dolů a východy na tři strany. Dál jsme vedli dolů. Pohled, jenž se nám naskytl, nás uváděl ve zmatek. Podivný pocit nás naplňoval, když se rozhlížeje na každou stranu díváte v nekonečnou dálku oblak. Pod schody na podstavci větrně zdobeném se však nenacházelo nic. Navrátili jsme se a pokračovali jednou z krajních chodeb dál. Tam, kde se další místnost otevírala jsme ucítili vlhko. Do místnosti kruhové se schody, obývanou jakýmsi chlapcem a kentaury v modré barvě, jsme nevstoupili. Do místnosti plné ohně a dýmu jsem vstoupil až po Eldranovi, co zde již zapředl rozhovor s mágem.

Tedy, byl to i napůl elementál ohně. Stál tam oděn v čarodějném hávu a pod špičatým kloboukem zely červené vlasy. Dozvěděli jsme se, že tento elementálský komplex není tak úplně v pořádku. Řekl nám : „Zlý mág Atar se snaží ovládnout všechny srdce. Získat je pro element země aby vládl nade vším.“ Srdce elementu vzduchu, mocná koule, byla ukradena a přenesena do spodní zemní místnosti. Tím byl vzdušný element oslaben. A nikdo se mu nechtěl nebo nemohl postavit. Ale nejvřelejší překvapení bylo, když jsme zjistili, že na průsečíku chodeb spojující místnosti je trojúhelník. Místnost tohoto tvaru byla plná zlata, cenností ale hlavně drahokamů. To byl důvod, proč jsem svolil k pomoci.

Šel jsem za Atarem. Začal mě přemlouvat, bych mu pomohl získat moc nade vší mocí elementární. Když pomůžu ukradnout srdce, dostane se mi vděku a odměny. Pak jsem se domluvil s Eldranem a Sidalirem, aby mi pomohli ve správnou chvíli zaútočit na Atara. V trojúhelníku probíhala bitva mezi ohnivými a zemními elementály. Tu jsem vyšel, bych se domluvil s vodním pánem. Co jsem vešel v místnost vlhkou, nebylo na mně mile hleděno, leč jsem začal přemlouvat vodu. K radosti velké se elementál uvolil, aby své pohůnky do bitvy zapojil a běh boje převrátil.

Vešel jsem v skálu Atarovu oznamujíc mu moje pokroky, zprvu polekán, že oheň třímám v ruce, jsem mu honem podal vysvětlení. Ať nemá strach, že proti elementu jinému to užít mám. Tu najednou se v chodbě začne ozývat hluk. Mág znepokojen rozkázal se připravit na obranu. Do místnosti vtrhl Eldran s ostatními v zádech hrnouc je vpřed. Mág započal kouzlit, a to byla moje příležitost mu do temene hlavy vrazit lou. Překvapen, nad rozplynutím kouzla přišel onhivý úder od Eldrana a dokonce do mrtvého těla se ještě zabodl se šíp.