Padouch týdne - „Bez tváře a beze jména“

Bahno ulice přerušovala jen sem tam položená kamenná deska. To vše se však nyní topilo v přívalu deště, který zahnal do jejich příbytků i ty nejodvážnější mizery. Ulice byly prázdné a temné. Špína, krysy, shnilé ovoce z nedalekého tržiště, to vše bylo pryč. Smyto a spláchnuto nekonečnou valící se vodou.
A přesto se našla postava, které jakoby vodní živel, bičující jedno z nejvypráskanějších měst Flanaessu, vůbec nevadil. Skrčena se plížila podél plotu uzavírajícího vchod do hostince, odvíjejíc za sebou tenké lanko. Mstitel bez tváře. Duch. Přízrak. Tak mu říkají.
Napsal Alnag

Co se stalo

Všechno začalo jednoho pošmourného podzimního večera před třemi lety. Vozka, vracející se domů z hostince U mozkomora, náhle zakopl o nastražené lanko, rozplácl se jak široký, tak dlouhý a o hlavu se mu rozbil kameninový džbán. Už se nezvednul. Ráno se k nalezenému tělu seběhla celá ulice, sousedé se divili, debatovali... nejprve se mělo za to, že jde o nepovedený žert, který se nehezky zvrtnul. Ale ve džbánu nalezený vzkaz na kusu umolousaného pergamenu, napsaný velmi neumělým, roztřeseným rukopisem, je přesvědčil o opaku. P-O-M-S-T-A J-E-E S-S-L-A-D-K-A. Stálo tam. Kroutili nad tím nevěřícně hlavami. Někteří na noc povolili psům řetezy. Někteří se domů vraceli ve dvojicích. Přešla zima a nic se nestalo. Ostražitost polevila.
Bohužel s příchodem jara a vysvitnutím slunce se situace opakovala. Ale tentokrát to bylo ještě horší. Kovář našel smrt, když ráno rozdmýchával výheň. Jakási záludná bestie v noci upravila měch tak šikovně, že při prvním sešlápnutí proklála kováře šipka. Dvě dobrácká černá psiska, ležící noc co noc líně na dvoře, úlisného útočníka zřejmě neodradila. Pokud nad formanem, který byl stejně většinu dobu na cestách, mávla většina lidí jenom rukou, pak kovář byl něco jiného. Byl váženým členem obce, lidé za ním chodili pro radu, pomoc nebo na kus řeči a byť to byl bouřlivák, všichni ho měli rádi. Nikdo nechápal, kdo by mu chtěl ublížit.
Od toho dne se věci zhoršovaly. Útoky pokračovaly se vzrůstající měrou. Některé selhaly, ale většina z nich si našla svoje oběti. Jedy. Střely. Pasti. To vše vyvolávalo hrůzu a děs. Povolaná městská stráž, která nad prvními jen krčila rameny, se jala důkladněji hlídat ulice, zvláště po setmění, ale k ničemu to nebylo. Někteří říkali, že za nocí, v nichž přichází smrt, slyšeli syčení. Ale většina z nich mluví o štěkotu. Případu se začalo říkat pomsta pekelného psa a prohlášení jeho milosti pána svobodného města Jestřábí se o něm dokonce při jedné příležitosti zmiňovala.
„Ve jménu jeho milosti, otevřete ty zatracené dveře.“
„Pelore, chraň nás! Čeho si žádáte, pane?“
„Ser Sigmund, jméno mé. Inkvizitor církve sv. Cuthberta. Jsem pověřen vyšetřováním případu Pekelného psa. Zde jsou mé pověřovací listiny. Smím vstoupit, paní vdovo?“

Co se ví...

Napětí a strach se začal přenášet na celé město, jak i neznámý mstitel rozšiřoval svou působnost (a zlepšoval svůj rukopis). A protože to škodilo obchodu, nařídil vládce Jestřábí důkladné vyšetřování a nalezení pachatele. To, co posléze vyšlo najevo, bylo, že všichni zabití mají jedno společné. V dobách svého mládí sloužili ve stejné době u stejné vojenské jednotky. Z řady dalších příznaků usoudili vyšetřovatelé, že pachatel je spíše menší, zřejmě nikoliv člověk, ale trpaslík nebo možná gnóm, vzhledem ke zkušené práci s technologií a pastmi. Snad sloužil v onom regimentu s nimi a stalo se něco, zač se nyní po mnoha letech mstí.
Při pokusu jej dopadnout našli vyšetřovatelé z církve sv. Cuthberta další potenciální oběti a začali je hlídat za pomoci všech dostupných prostředků, včetně ochranných kouzel a kouzel nalezení. Pachatel se zdánlivě odmlčel. Uplynul již více jak rok od prvního případu. Vyšetřovatelé začínali ztrácet trpělivost a na jeho hlavu vypsali tučnou odměnu. Několik bezejmenných žoldáckých skupin se o to pokusilo. Všichni pohořeli. Nakonec nákladná a drahá služba církve přestala vládci města vyhovovat a případ byl uzavřen jako nevyřešený. A pak... Pak mstitel udeřil znovu.
„Vrr... ,ňaf, haf...“
- lidskému sluchu zní koboldský dialekt dračího jazyka jako psí štěkání

Co se neví...

I přes projevené úsilí nezjistili vyšetřovatelé, co je příčinou. Kdysi dávno, v dobách, kdy oběti dnešní pomsty sloužily ve společné vojenské jednotce, tato přepadla a zmasakrovala koboldí hradiště v hlubinách jeskynního komplexu nedaleko města Hardby. Oficiální důvod zněl – zajistit oblast. Neoficiální, trochu procvičit nováčky. Koboldi se srdnatě bránili dobyvatelům, ale nepodařilo se jim proti přesile zvítězit. Jediný problém byl v tom, že člen elitního záškodnického koboldího komanda přežil. Přežil, našel ty z útočníků, kteří ještě žili a začal se mstít.
Využívá svého výcviku specializovaného na tvorbu pastí a nástrah, neboť v přímém boji není a nemůže být rovnocenným protivníkem. Na první pohled vypadá jako běžný koboldí voják. Drobná postava o velikosti půlčíka, ale s typickým šupinatě plazím tělem a velkou hlavou připomínající kombinaci krokodýla a psa, je navlečena do poněkud nepadnoucího koženého brnění s bandalírem nožů šikmo přes vychrtlý hrudník. To, co jej od běžného koboldího vojáka odlišuje, je jednak insignie speciálních jednotek, což ovšem pozná jen odborník. Za druhé pak zvláštní vybavení v malém dřevěném kufříku přes rameno, a spousta dalších udělátek všude možně rozvěšené po těle.
Jako správný kobold je i mstitel bez tváře v zimě letargický, a tak svoje útoky provádí za noci pod rouškou tmy. Svoje oběti dlouho předem pozoruje a poznává jejich zvyky, aby jeho past posléze udeřila se zdrcující přesností. Vzhledem k tomu, že slunečnímu svitu neholduje, přežívá přes den v chudších částech města zahrabán skryt mezi desítkami a stovkami jiných individuí podobně divokého ražení.
Kobold je nyní nejen bez tváře (pro svoje oběti), ale i beze jména. Svoje klanové jméno ztratil, když na něj dopadla hanba z toho, že přežil všechny ostatní členy kmene, když zůstal při útoku ležet živý pod hromadou mrtvých těl. Poslední píseň, kterou zpívá tento bývalý pěvec klanu, je píseň smrti.

Herní statistiky

Koboldí samec, Brd6; N6; malý humanoid (ješterkovitý); VT 6k6; 28 žt.; Inic. +9; rychlost 30 stop; TZ 19 (dotyk 16, zaskočen 13); útok +11 na dálku (1k3-2, mistrovská dýka – otrávená, DC 20, Odl 1k4/Odl 1k4); Zvl. Schopnost vidění ve tmě do 60 stop, citlivost na světlo, hudba bardů, bardská znalost, fascinuj, inspiruj odvahu +1, protizpěv, inspiruj dovednost, sugesce; Přes. ZkZl; Výdrž +2, Ref +12, Vůle +5; Sil 6 Obr 20 Odl 10 Int 18, Mdr 10, Cha 16.
Dovednosti: Akrobacie +14 (9), Čarozpyt +13 (9), Ohebnost +(9), Prohledávání +11(4,5), Řemeslo (výroba pastí) +20 (9), Skrývání +14 (9), Tichý pohyb +14 (9), Umění +12 (9), Vyřazení mechanismu +9 (4,5), Získávání informací +12 (9)
Odbornosti: Bleskové reflexy, Zaměření na dovednost (Řemeslo – výroba pastí), Zlepšená iniciativa
Předměty: mistrovské kožené brnění, otrávené mistrovské dýky (5x), mistrovské řemeslnické náčiní, lektvar neviditelnosti, amulet zdraví +2.
Kouzla: (3/4/3)0. úroveň – Mágova ruka, Najdi magii, Oprava, Otevři/Zavři, Slyšiny, Triky; 1. úroveň –Alarm, Neviditelný služebník, Ochrana před dobrem, Zhoj lehká zranění; 2. úroveň – Neviditelnost, Skryj předmět, Sugesce.
Napsal Alnag 21.07.2006
Zaslat reakci na článek
Velikost okna: [1] [2] [3]
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.12866497039795 secREMOTE_IP: 44.220.245.254