Staré zlo a mladá družina

vyprávění z hraní...
Napsal Taipan
Obsah článku:

Kdo zaváhá, nežere

Než začnu svoje vyprávění, asi bych se měl trochu představit. Jmenuji se Taipan a narodil jsem se poblíž Stříbroluní (Silverymoon). Vlastně to nevím úplně přesně, protože jsem se tak nějak ztratil. Naštěstí je Stříbroluní laskavé město s přívětivou tváří a hřejivými lidmi, a tak se mi podařilo prokousat se mládím, jak se dalo. Neřekli byste, kolik důležitých a cenných zkušeností člověk nenajde nikde jinde než na ulici.
Ale vynechme nudné detaily formování osoby, které by stejně dobrodružství-chtivého čtenáře příliš nezaujaly, a pojďme se prodírat naším příběhem. Ani si nejsem schopen vzpomenout, jak jsem se tak neprozřetelně nachomýtnul k malé výpravě, která měla střežit vůz s potravinami. Řekl bych, že pro zlaťák bylo hluboko do kapsy a pár lidí si žádalo příliš soukromé hovory. Tak jsem využil nabízené příležitosti. Zdálo se to jako klidná cesta s jedním vozem plným jídla do vesnice vzdálené asi 3 dny. A mělo se jít po cestě. Prostě pohoda. Radost z výletu mi kazila jenom zima. Tu tedy opravdu nemusím. Ale nakoupil jsem si super kožešiny, tak to vypadalo, že nezmrznu. Další malou mušku tvořil osud předchozí zásilky. Ta se jednoduše někde po cestě ztratila. Ale bůhví, jak to bylo. Navíc s ní byli jenom dva nějací moulové jako ochranka.
Tentokrát se nenechalo nic náhodě. Úplně na začátku to vypadalo, že nás pojede osm. Nevím z jakého důvodu jeden z našich členů přemluvil dva vozky, aby zůstali tam, kde jsou a nehrnuli se do nějakých nebezpečí. Až později se ukázalo, že máme s sebou usilovného dobromila. Tyhle lidi fakt miluju. No nedá se nic dělat.
Hned na začátku jsem si prohlédl naší společnost, abych byl připraven na případné potíže a mohl vědět, od koho můžu co čekat. Určitě nepřehlédnutelnou součást naší družiny tvořil trpaslík. Zarputilá zuřivost mu doutnala v očích. Tak od toho žádnou taktiku v boji nečekáme. Jeho heslo: "Víc než stromy nemám rád už jen elfy," slibovalo notný ranec zábavy, neboť dalším členem byl elf.
Netřeba se na každém druhém řádku rozepisovat, jak si ti dva dávají co proto. Elf je jinak slušný střelec z luku a mám pocit, že se vyzná i v jiných věcech.
Opravdu výstavním štítem pro nás všechny je Maleon. Řekl bych, že nějaký rytíř ušlechtilých cílů. Kam na tyhle voloviny ti lidé chodí??? Ke vší smůle vyznává Lathandera - boha svítání - a každý den buzeruje, abychom brzy vstávali. Asi tak v době, kdy já chodím normálně spát. Ale hned druhý den jsem si zabral místo ve voze a dospávám to přes den.
Když o tom tak přemýšlím, jsme pěkná sbírka kuriozit. Předposlední do party je Kobudera. Asi je to blázen. Tváří se ukrutně tajemně a moudře. Někdy i se snahou o vyrovnanost a neustále by chodil jenom v trenkách. A bojuje holýma rukama. No prostě šílenec. Schválně za jak dlouho zmrzne.
Jako posledního jsem si nechal Helda. Myslím, že mu prozatím budu přezdívat Tajemný hrad v Karpatech. Podle vybavení je to nějaký klerik, asi. Ale jak chce šířit slávu boží zamotaný v černém plášti, to ještě nezjevil. No ale třeba je to někdo jiný. Budu si muset dávat dobrý pozor.
Asi jsem zapomněl doplnit jména dvou prvních zmiňovaných. Trpaslík si nechává říkat Blade nebo jednoduše Barbar - a někdy lehce dodává: Zabiják elfů - a elf se jmenuje Flavius.
Teď, když už se známe, můžeme se vrátit zpět k cestě. Vyrazili jsme časně ráno. Celý den nás nepotkalo nic zvláštního a každý se věnoval vlastním myšlenkám a činnostem. Mezitím si všichni pokradmu prohlíželi ostatní. Akorát ten rytíř asi ne. Ten by se snad nechal propíchnout zezadu. Zas na druhou stranu má koně a může tudíž dělat předvoj. A až bude krize, můžeme ho sníst. I když tedy mezi námi, koňské maso mi moc nechutná. To radši nějaké jehňátko nebo selátko. Ale toho se asi na cestě nedočkám.
Večer jsme dorazili do tábořiště trochu pozdě. Trapná to záminka pro Maleona, abychom vyrazili další den dříve. Pokoušel jsem se oponovat, ale marně. Budu muset být příště přesvědčivější. Řízení vozu se ujal Barbar. Víc než um ve vedení tažných zvířat mu pomáhal strach koní z jeho osoby. Hlavně že nesjel z cesty.
Dříví bylo nasbíráno v ohrádce a tak bylo o práci méně. Rozdělali jsme oheň. Překvapujícím se ukázal jev, že jsme měli i křesadlo. Rytíř se chtěl v dobré vůli postarat o koně. Po chvilce pozorování jsem nabyl dojmu, že toho koně asi brzo zabije. Nechal jsem ho přitom. Někdo z našich ne a trochu mu pomohl.
Po krátké diskusi se ujal návrh na rozdělení hlídek. Vcelku se mi líbil, protože jsem v něm nefiguroval. Myslím, že pořadí bylo: Barbar, Flavius, Kobudera, Maleon. Každý dvě hodiny. Noc byla klidná. Na mě sice studená, ale spal jsem pod vozem a zachumlaný ve všem možném, takže se to dalo vydržet. Ráno padla snad jen zmínka o vlcích a jejich vytí v noci. Nebyl sice úplněk, ale řekl bych, že vyli zimou. A k ohni určitě nepřijdou. Doufám.
Vstali jsme, když sluníčko ještě přemýšlelo, jestli vůbec vyleze. Paladin je ulítlej. To mě jednou zabije. Přesunul jsem se do vozu a pokračoval ve spánku. Cesta drncala a byla zima. Mně určitě. Ale spát se při obojím dalo. Vjeli jsem do lesa. Do místa dalšího spánku jsem dorazili dost brzo. Hned jsem to Maleonovi vyčetl. Řekl mi, že se vyspím, až dojedeme. To jsem zvědav. Nebylo k nalezení žádné dříví. Barbar a Maleon chtěli jít sbírat. Trochu jsem je zkorigoval, abychom nezůstali bez pořádného meče (sekery). Náš dobrodinec se totiž honosí bastardem. Jak může s takovou váhou bojovat? Zlatý můj rapír. A ještě taková pěkná práce.
Zase jsme rozdělali oheň. Kossuth (bůh ohně) by z nás měl radost. Je to lepší než zima. Padla na mě první hlídka. Chtěl jsem se ihned odebrat ke spánku. Kdo by se taky potuloval v noci v lese, v zimě??? Ale nějaký neznámý vnitřní pocit zodpovědnosti mě donutil probrat trpaslíka. V noci přišli vlci. Ani nevím kdy. Spal jsem. Ještě dost dlouho potom, co už jsem byl vzhůru. To jsou tedy cesty! Boj nebyl dlouhý. Notný podíl na tom měl Barbar, který vzal všechny ztečí. S tím tedy šelmy nepočítaly. A Maleon ukázal hrdinského ducha sebevrahů. Nestihnul si obléct zbroj. Ani se nedivím. A tak pobíjel vlky s mečem, štítem a ve spodkách. Chtěl jsem na někoho střílet, ale vůbec jsem si nebyl jistý, jestli bych netrefil někoho z našich. Tak jsem alespoň střelil do lesa, aby se neřeklo. Vlky jsem úspěšně zahnali. Možná i pobili. Vrátili jsem se ke spánku. Vlastně ještě je třeba zmínit, co ostatní členové doprovodu. Kobudera statečně bojoval s vlky. Flavius po nich párkrát střelil a Held se celou dobu oblékal do zbroje. Když už vypadal ready, nebylo s kým bojovat. To je opravdu smůla. Snad příště.
Teď už jsme pod vlivem adrenalinu dokončili noc. Chybí mi v družině ženy. Noci jsou tak osamělé... Snad až dojedeme, podaří se mi okouzlit nebo ukecat nějakou vesničanku na společný filozofický večer. Ale ještě musíme přečkat poslední den.
Hned ráno jsme narazili na stopy předchozího vozu. Takže se ztratil až někde před námi. Kolem poledne jsem se probudil. Vyjeli jsem z lesa. Vesnice už musí být nedaleko. Když už v nás začal převládat vítězný duch, přišla rána z čistého nebe. Najednou byl vůz obklíčen z obou stran strašlivými orky. Každý třímal v ruce sekeru, že by se s ní dali porcovat obři. Radši se nepřibližovat. Po chvíli jsme zjistili, že je vede nějaký člověk. Nejdříve po nás vrhli kopí, která si přinesli a pak už došlo k boji muže proti muži. Nabil jsem kuši a seskočil jsem z vozu. Barbar zůstal na kozlíku, aby mohl útočit z výšky. Maleon se vrhnul po orkovi a vůdci, kteří stáli na pokraji křovisek, ze kterých se vyloupli. Chtěl je vzít ztečí, ale koně by asi v křovinách nezaparkoval.. Sesedl a vzal to pěšmo. Boj byl krátký, ale zuřivý. V jeho průběhu trpaslík seskočil z vozu a ten dál nerušeně pokračoval v cestě. Naštěstí se koně po chvilce bez vedení zastavili. Zapojili jsme se tak nějak všici. NA konci chtěl dělat vůdce problémy a začal něco kouzlit. Ale nepomohlo mu to, a tak jsme ho udolali. Teprve s odstupem času si uvědomuji, jaká byla chyba, že jsme se nepokusili někoho vyslechnout. Budu na to muset příště myslet.
Po lehkém průzkumu okolí jsme nalezli mrtvá těla strážců předchozí karavany. Lathanderista je chtěl pohřbít a zakopat je pomocí seker, které jsem zabavil orkům. Nedovolil jsem to. V té zmrzlé půdě by jim kopání jenom ubralo na ceně. Taky mám od toho vůdce mistrovskou kuši. Je na ní monogram. Snad ho nikdo nepozná. Je to krásná práce. Těl se nakonec ujal náš Held. Odtáhl je do lesa, že se o ně postará. Asi je to upír. ;-)
Dopravili jsme náklad do místa určení. Trošku jsem špičkovali s obyvateli, ale byli hladoví a moc pro to neměli pochopení. Taky jsem to chtěl trochu zpeněžit, ale Maleon mě dost utnul. Budu muset obchody uskutečňovat bez něj.
A tak prozatím skončila naše první společná cesta. Uvidíme, kam nás osud zavane dál. Otazníků je spousta. Kde se vzali orkové? Proč je vedl člověk? Proč je furt zima? Nosí Elminster ponožky z kůže Rudých čarodějů? A další a další...
< Kdo zaváhá, nežere >
Jako Forrest Gump
Napsal Taipan 01.12.2005
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 0 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.29996299743652 secREMOTE_IP: 54.227.31.145