Trebuchet

S lehkým zpožděním dokončuji miniseriál o obléhacích strojích - chyběl nám popis konstrukce a použití trebuchetu, nejobávanějšího obléhacího stroje středověku.
Napsal Rytíř
Obsah článku:
První hodnověrné záznamy o trebuchetu se datují do Francie 12. století. Tento stroj pracoval na zcela odlišném základě, než tradiční katapulty a balisty. Jednalo se o vahadlový princip; energii ramenu se střelou dávala protiváha uložená na druhém konci ramene, nikoliv torzní moment zkroucených šlach. Podle dochovaných pramenů existovaly krom velkých trebuchetů, schopných bořit celé domy a hradby jediným výstřelem, i trebuchety malé, v podstatě jen lepší praky - pracovaly na stejném principu, ale energii ramenu se střelou nedodávala protiváha, nýbrž síla lidských paží. Rychlost střelby těchto trebuchetků byla značná, problematická se mi jeví jejich přesnost; vzhledem k malé váze střely a jistě nevalnému, navíc proměnlivému dostřelu (střelu uloženou ve vaku vymrštilo prudké škubnutí lanem skupinou mužů; zdá se mi nemožné předem stanovit, jak moc zrovna zaberou) se proto jednalo spíše o zbraň obtěžovací, spoléhající převážně na náhodu a demoralizační účinek na mužstvo obléhané pevnosti.
Trebuchety dosahovaly značné velikosti; čím těžší byla protiváha, tím delší rameno a těžší střela mohla být použita. Nevýhodou velkých trebuchetů byl fakt, že je v podstatě nebylo možno někam přepravovat - mistr na obléhací stroje je dával dohromady vždy až na místě jejich použití s pomocí místních zdrojů. Převážely se pouze ty části trebuchetu, které byly náročné na výrobu, zejména tedy kovové součástky.
Středověký trebuchet
Obrázek ukazuje tři fáze výstřelu z trebuchetu: A ukazuje polohu páky stroje, když je připraven k výstřelu, B páku v okamžiku, kdy se z vaku uvolňuje střela (šipkami je naznačen směr, kterým náboj pokračuje v letu) a C klidovou fázi, kdy je protiváha stažena v nejnižším bodě oblouku páky.

Konstrukce

Jak je patrné z jeho nákresu, celá mohutná konstrukce z trámů má jediný účel, totiž udržet čep, na němž se otáčí nesymetrická páka. Na výrazně kratší, ale o to silnější konec ramene se zavěšovala protiváha, která po uvolnění páky klesala prudce k zemi, čímž vymrštila delší rameno vzhůru. Střela je podobně jako u starověkého katapultu umístěna ve vaku, který dosahuje někdy až poloviny délky ramene. Naviják pro stahování delšího ramene je umístěn obvykle pod čepem, při práci využívá systém kladek. Rameno se střelou je zajišťováno spouští vždy ve stejné poloze, dráha a dostřel střely se upravuje jednak prací s délkou vaku, v němž je uložena střela, a jednak změnou velikosti protiváhy. Tu obvykle tvořily kameny nebo kusy kovu, naskládané do kontejneru připevněnému na kratší rameno páky. Tyto kontejnery měly podobu speciálních košů, sudů nebo beden.
Je zajímavé, že přestože u středověkých katapultů nebyl příliš využíván, u trebuchetů se podle dochovaných obrázků vždy a výhradně používal na vymrštění střely vak. Jeho funkci a výhody jsem uváděl v článku o starověkých katapultech, nebudu je proto zde opakovat.
Díky principu protiváhy nepotřeboval trebuchet nějaké obzvlášť speciální materiály ani postupy na výrobu. Trámy a provazy na jeho sestavení se ve středověké Evropě daly najít opravdu všude, jako protiváha mohlo sloužit vše, co bylo zrovna po ruce. Přesto nebylo sestavení velikých trebuchetů nic snadného; mistři schopní postavit dobrý velký obléhací stroj byli vysoce ceněni (v kronikách a soupisech armád evropských panovníků byli uváděni jménem), známi a náležitě placeni.

Střelivo

Trebuchety používaly jako střelivo neopracované kameny, kusy skal nebo i zdí. Prostě vždy to, co bylo po ruce na místě jejich sestavení. Bylo by velmi nevýhodné dovážet střelivo z velké dálky nebo ho snad dokonce nějak opracovávat. Platí to zejména o velkých trebuchetech, u nichž byly ve hře takové hmotnosti protiváhy i střely, že tvar střely byl z hlediska dostřelu i přesnosti nedůležitý. Tomuto pojetí odpovídalo i jejich taktické použití, viz níže.
Krom klasického střeliva mohly trebuchety vrhat prakticky cokoli, co mělo rozumný rozměr a váhu. Zejména v pozdější době, kdy byly pro přímé ostřelování pevností stále častěji používána děla, se trebuchety využívaly k metání mršin a fekálií do obležených míst ve snaze zavléct do nich nemoce a podkopat morálku i bojovou zdatnost obránců. Trebuchety ovšem mohly vymršťovat i kupy menších kamenů, které dokázaly také napáchat značné škody, zejména na lidech nebo vojenské výstroji.

Parametry

Když hovoříme o velkých trebuchetech, máme na mysli stroje vysoké několik metrů, s protiváhou v tíži několika tun. Vrhaly střely o váze 250-1500 kg na vzdálenost 300-400 metrů... Moderní pokusy dosvědčují, že trebuchet s protiváhou 7 tun a ramenem dlouhým 6 metrů dokázal vymrštit střelu o váze 1 tuny na vzdálenost skoro 300 metrů. Takový výkon není u žádného jiného obléhacího stroje představitelný a středověkými prostředky dosažitelný.
Trebuchety stejně jako katapulty nestřílely přímo, ale obloukem. Stran minimálního dostřelu a nutnosti ochrany v boji pro ně proto platí to, co jsem popisoval už u katapultů.
< Popis trebuchetu >
Použití trebuchetů
Napsal Rytíř 22.06.2006
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 3 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.1153621673584 secREMOTE_IP: 34.204.181.19