Mýtus dlouhého luku

Nepřítomnost nějaké dominance dlouhého luku na bitevním poli je dobře patrná, když se podíváte blíže na menší střety Stoleté války. Vezměme si např. bitvu u Mauronu r. 1352. Francouzi tam napadli jízdou anglické lukostřelce. Rozrazili jejich řady a donutili je k útěku. Jiný oddíl francouzů mezitím útočil na Angličany pěšky. Tuto bitvu Angličanům vyhráli jejich vlastní ozbrojenci, kteří odrazili útok těžké pěchoty a nakonec Francouze zcela porazili. Důležitý je pro nás ale fakt, že oddíl lukostřelců nebyl schopen ustát nájezd jízdy.O čtyři roky později byli u Constance r. 1356 přítomni francouzští střelci z kuší. Ti tentokrát měli své pavézy a zbroje. Na takto chráněné kušníky neměla střelba nepřátel valný efekt. Francouzi si v klidu počkali, až Angličanům dojdou šípy a teprve poté opětovali palbu. Lukostřelci se rychle ukryli za svými obrněnci. S podporou kušníků pak francouzští rytíři opět pěšmo zaútočili na Angličany a porazili je.Nogent 1359, Francouzi provádí jako první nájezd jízdou, která je ale odražena. Sesedají a pěšky útočí na anglické lučištníky. Francouzi byli tak dobře obrněni a kryli se tak dobře svými štíty, že je anglické šípy nedokázaly poranit. Francouzi prorazili řady lukostřelců a když před nimi začali prchat, dohonila je francouzská jízda a pobila je. Další případ, kdy Angličany nezachránili ani jejich ozbrojenci a jejich vojsko bylo poraženo.Kroniky popisující bitvu u Auray jasně uvádí, že angličtí lukostřelci byli bezmocní. Francouzští ozbrojenci byli příliš dobře obrnění a krytí štíty. Francouzi zde byli nakonec poraženi, ale jen díky spolupráci anglické těžké pěchoty s Bretoňskou jízdou.Dlouhý luk byla plně vyvinutá technologie již v době, kdy se poprvé objevila na bitevním poli. Nemohla tudíž držet krok s postupným zlepšováním ochrany pomocí zbroje. V r. 1415, u Agincourtu, byla zbroj Francouzů již natolik kvalitní, že již nepotřebovali žádné štíty. Boj u Constance nám navíc ukázal, že dobře vybavení kušiníci (ve zbroji a s pavézami).Štěstím Angličanů bylo, že Francouzi verbovali své vojáky poněkud odlišným způsobem, než oni sami. Anglické vojsko mělo kontrakty na přesný počet ozbrojenců a lukostřelců, které bylo třeba naverbovat. Jejich armády byly proto vždy složeny z obou typů bojovníků. Naproti tomu Francouzi verbovali ozbrojence zvlášť a kušiníky zvlášť. Několikrát se proto stalo, že francouzští obrněnci museli bojovat bez střelecké podpory prostě proto, že nezbylo dost peněz na naverbování jednotek kušiníků.Francouzští vojáci poměrně rychle zlepšovali svou zbroj a zaváděli i změny v taktice. Upravili svou útočnou taktiku, aby obsahovala útok pěších obrněnců, kteří drželi štíty nad hlavami podobným způsobem, jako tomu bylo kdysi u římské "želvy". Pouze v jedné věci se Francouzi nedokázali Angličanům vyrovnat - v tvrdosti a výcviku anglických ozbrojenců. Když Angličané vyhrávali, bylo to díky jejich těžkooděncům, nikoli lukostřelcům.