Starověký katapult

Podrobný popis starověkého katapultu a nástin jeho využití v boji.
Napsal Rytíř
Obsah článku:
Katapulty byly jediné starověké obléhací zbraně, které byly schopné na dálku bořit opevnění nepřítele. Ve starém Římě je nazývaly onagery, později ve středověku jim lidé říkali např. mangonely i jinak; ale vždy to byla jedna a táž zbraň - veliký stroj, který na základě torzního momentu spletených provázků vymršťoval rameno, na jehož konci byla ve speciálním vaku uložena střela, nejčastěji kamenná koule.
Velikost katapultů byla různá; jednoznačně platí, že čím větší byl katapult, tím silnější vřeteno a delší rameno mohlo být použito, což znamenalo těžší střelu a větší dostřel. Nevýhodou velkých katapultů byla cena na výrobu i údržbu, stejně jako nároky na obsluhu. Menší katapulty bývaly opatřeny koly, která však sloužila pouze k manévrování na místě, nikoli k přepravě. Tyto katapulty se mohly na větší vzdálenosti přepravovat povozy, ovšem velké bylo třeba rozebrat.
Starověký katapult

Konstrukce

Základní konstrukce starověkého katapultu je patrná z obrázku: velmi pevný rám obsahuje příčné břevno, které zastavuje uvolněné rameno katapultu. Konec tohoto ramene je dole pod tímto břevnem umístěn v silném vřetenu provazů, jejichž zkroucením se vytváří torzní moment, který vymršťuje rameno vzhůru. Naviják pro stahování ramene katapultu dolů je umístěn v zadní části. Rameno je na něj upevněno speciálním hákem, který slouží zároveň jako spoušť; přes jeho jednoduchý vzhled funguje naprosto spolehlivě, dokáže udržet obrovský tah a přitom po úmyslném natočení pákou na horním konci háku snadno vyklouzne z oka na konci ramene a uvolní ho tím.
Podle dochovaných zpráv se provazy napínající rameno často splétaly z lidských vlasů nebo koňských žíní. Současné experimenty prokazují, že pevnost provázků spletených z těchto materiálů byla opravdu dostatečná. Pružnost a pevnost lidských vlasů je taková, že ani největší tah dosažitelný při napínání silných vřeten katapultů nedosahoval mezí jejich pevnosti. Koňské žíně jsou skoro stejně kvalitní. Přesto se podle experimentů pana Gallweyho i tyto materiály již po krátkém čase používání unavují a pro zachování tahu je třeba je vyměnit, což samozřejmě dost prodražuje údržbu stroje. Některé starověké texty se zmiňují o použití zvířecích šlach do vřeten katapultů. Ty jsou sice také pevné, ale tah ztrácejí ještě dřív, než vlasy nebo žíně. Nevíme ovšem, z jakých zvířat ani jakým způsobem byly tyto šlachy zpracovány. Je velmi pravděpodobné, že starověcí Římané znali postupy, které jim umožňovaly zachovat pružnost zvířecích šlach po dlouhou dobu.
Ramena starověkých katapultů (i balist) byla vyrobena ze dřeva, kůží a šlach tak, aby při co největší výsledné lehkosti vydržely tah na ně kladený. Použití silných, těžkých dřev snižovalo výkon katapultu, protože síla tahu byla místo na střelu spotřebována na zvednutí samotného ramene. I tento způsob výroby ramene nám není znám, ve středověku už byl zapomenut.
Nejvýraznějším faktorem pro účinnost katapultů byl však kožený vak na konci ramene, do kterého se ukládala střela. Ve středověku byl podle soudobých obrázků katapultů tento způsob uložení střely zapomenut, přitom při zachování stejné síly a velikosti katapultu prodlouží použití vaku na střelu dostřel katapultu o třetinu! Vak pracoval na principu ručních praků - prodlužoval oblouk, kterým byla střela vymrštěna a dával jí tak vyšší rychlost. Samotný vak byl malý, na konec ramene byl upevněn dvěma provazy. Jedním byl uchycen napevno, druhý se smyčkou zachytil za hák na konci ramene. Smyčka se v určitém bodě pohybu ramene vzhůru uvolnila a vak vymrštil střelu pod ideálním úhlem 45 stupňů. Provazy s vakem sahaly do třetiny délky ramene (jiný poměr délky vaku vůči délce ramene měnil úhel výstřelu náboje – viz níže Parametry).

Střelivo

Navzdory vžité představě střílely katapulty opracované kamenné nebo dokonce kovové koule jen zřídka. Takové střelivo bylo jednak poměrně drahé a jednak pokud nepřítel měl vlastní katapulty, mohl ho poslat zpátky odkud přiletělo. Proto se ve starověku jako střelivo do katapultů používaly nejčastěji koule z pálené hlíny, které obsahovaly veliké oblázky. Taková střela se po dopadu roztříštila, takže ji nešlo znovu použít; přitom její následky byly skoro srovnatelné s kamennou střelou a její výroba byla mnohem levnější. Katapulty mohly vrhat několik menších kamenů najednou i jako volnou hromádku, přesnost takové střelby byla však přirozeně menší, stejně jako dostřel; na druhou stranu účinek dopadu takovéto salvy menších kamenů na jednotku vojáků byl ve výsledku mnohem drtivější než dopad jedné velké střely.
Zejména při použití proti lodím pak katapulty vrhaly též nádoby z pálené hlíny naplněné ropou nebo olejem, zapálené těsně před výstřelem. Pokud se takové hořlavé střelivo používalo na palubě jiné lodi, bylo samozřejmě zapotřebí maximální opatrnosti, jinak si obsluha katapultu mohla zapálit vlastní loď. Jako střelivo mohlo katapultům sloužit kdeco, záviselo to na fantazii jejich velitele, čím je naláduje - hlavy sťatých nepřátel vrhané do jejich vlastního tábora jsou toho dokladem. Takové střelivo pak namísto zdí bořilo morálku a odhodlání protivníka pokračovat v boji.

Parametry

Velké katapulty vrhaly střely o váze 20-25 kg na vzdálenost 400-700 metrů. Dolní hranice těchto údajů byly ověřeny novodobými experimenty, horní hranice jsou odhadem reálných schopností katapultů postavených starověkými mistry. Tyto katapulty vážily kolem 4 tun, rameno měly dlouhé přes 20 stop (6 metrů). Napínala je čtveřice mužů, frekvenci střelby odhadujeme při dlouhodobém ostřelování na 6 výstřelů za hodinu. V případě potřeby bylo velký katapult v pohotovostním režimu (s napnutým vřetenem) ovšem možné nabít za méně než 5 minut.
Protože katapulty nestřílely přímo, ale obloukem, měly tzv. minimální dostřel. To je vzdálenost před strojem, na kterou nebyly schopny střílet, protože ji jeho střely vždy obloukem přeletěly. Tuto hranici mohla ovšem obsluha katapultu poměrně účinně měnit. Jednak jednoduše tím, že nestáhla rameno katapultu už na doraz a střela proto neletěla zdaleka tak daleko. A jednak úpravou délky vaku na střelu na konci ramene. Čím byl kratší než 1/3 délky ramene, tím dříve z něj střela vylétala (a tedy pod větším úhlem), naopak čím byl delší, tím později střela vylétla a její dráha letu byla přímější. Samozřejmě, že všechny tyto úpravy notně zkracovaly maximální dostřel stroje, ale to v tomto případě bylo vlastně účelem. Přesto přese všechno ovšem nadále existovalo území těsně před katapultem, které jeho obsluha v žádném případě nemohla zasáhnout - i kvůli tomu bylo tyto stroje v bitvě zapotřebí chránit standardním vojskem před rychlými výpady zoufalého protivníka, ubíjeného jejich kanonádou.
< Popis katapultu >
Použití katapultů
Napsal Rytíř 15.05.2006
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 3 příspěvky.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.37661385536194 secREMOTE_IP: 54.224.166.141