Vrhací válečné stroje

K válce od starověku neodmyslitelně patří válečné stroje, vystřelující nejrůznější projektily. Je zajímavé, že zrovna u nich se v literatuře setkáváme s tolika omyly a nepochopeními. Zkuste zase jednou hledat spolu se mnou inspiraci pro vaši hru a váš svět v naší historii.
Napsal Rytíř
Podle řady dochovaných názvů by se dalo usuzovat, že lidé už ve starověku znali a používali velmi mnoho druhů válečných strojů střílejících kdeco. Opravdu prokázané jsou však v podstatě jen dva základní typy starověkých válečných strojů - jeden využívá dvěma způsoby energii napnutého spletence lan a šlach, vyvolávající silný torzní moment, který vymrští páku nebo tětivu stroje. Druhý je stroj vycházející z luku, předchůdce kuše, který využíval prostou pružnost dřeva napínajícího tětivu. Ve středověku se na úkor těchto strojů rozmohl konstrukčně velmi jednoduchý a přitom účinný typ metacího stroje, tzv. vahadlový - těžká protiváha nebo lidská síla stlačovala jeden konec páky k zemi, čímž vymrštila druhý konec se střelou vzhůru.
Různé názvy pro jednu a tu samou zbraň jsou opravdu na denním pořádku a můžete to s úspěchem využít i ve hře pro vylepšení koloritu kultur jednotlivých zemí - ale nenechte se zmást, možností jak postavit funkční a účinný válečný stroj není zase až tak mnoho, takže pod různými názvy se často skrývalo jedno a totéž zařízení. Přestože jsou u nás v Čechách některé názvy částí autorů používány pro jiný typ stroje, v následujícím popisu se podržím významů zavedených v anglosasských zemích, které je mi bližší - týká se to zejména pojmů balista a katapult. Přidržím se prostě významů, které jsou běžné např. i v drtivém počtu středověkých a fantasy počítačových her.

Tři základní typy

Pružící

Vrhací válečné stroje založené na principu pružnosti dřeva patří určitě k nejstarším. Vycházejí z konstrukce luku; velké dřevěné lučiště bylo připevněno na soše (nebo lafetě) stroje a napínáno bylo nejprve asi jen lidskou silou, později navijákem. Ve starověkém Řecku byly tyto malé válečné stroje pro jednoho muže známy jako oxybeles; ještě menší, přenosné verze těchto strojů, se nazývaly manubalisty nebo také gastraphetes (v překladu břišní luky) a byly v podstatě přímými předchůdci kuší, od nichž se lišily především napínacím a spouštěcím mechanismem.
Primitivní válečný stroj představuje šípomet; byla to podivná zbraň znám spíše ze středověku, jejíž hlavní výhodou byla podle mého pouze velmi snadná konstrukce. Mohli ho bez větších potíží postavit i řemeslníci bez zkušeností se stavbou jiných válečných strojů, protože to nebylo nic jiného než z několika pružných dřev sestavené rameno, které bylo dole pevně přivázané ke svislému trámu. Horní konec ohebného ramene se napínal navijákem a pak se pomocí jednoduché spouště uvolnil. Ten poté prudce udeřil do konce velkého šípu, zasazeného v otvoru svislého trámu, k němuž se uvolněný konec přirazil. Navzdory své velikosti střílel šípomet na kratší vzdálenost než balista a nebylo s ním ani zdaleka možné mířit a manipulovat tak dobře. Z těchto důvodů se na šípomety dalo narazit jen zřídka, v zaostalejších a chudších oblastech - podle mého jsou spíše kuriozitou nežli seriózním válečným strojem.

Torzní

K nejstarším opravdovým válečným strojům patří balista. Známa je prokazatelně ve starověkém Řecku, první zmínky o ní pochází ale už z 9. stol. př.n.l. ze spisů o Jeruzalémě. Balista střílela veliké šípy (jejich střely šípy ovšem připomínaly jen tvarem a opeřením na konci, velikostí se podobaly spíše oštěpům). Přestože řada středověkých i jiných autorů slučovala pod tento název jakýkoliv mechanický válečný stroj vystřelující projektily, ať už to byly kamenné či kovové koule nebo právě veliké šípy, panuje dnes relativní shoda, že balistou je míněn válečný stroj vystřelující veliké šípy na základně torzního momentu zkroucených lan a šlach, které dodávají švih dvěma odděleným ramenům (nemají tedy jedno spojené lučiště jako kuše). Mezi jiné názvy balisty patří škorpión nebo řecký euthytonon. Balista byla velmi přesná zbraň, kterou vzhledem k její poměrně malé váze a velikosti starověké armády běžně využívaly nejen při obléhání a námořním boji, ale i jako polní dělostřelectvo.
Kromě šípů mohly balisty po lehké změně konstrukce tětivy a jejího uchycení střílet i kamenné nebo kovové koule. Tyto stroje se nazývaly též palintonony; ve starověkém vojsku byly podle všeho skoro tak oblíbené jako klasické, šípometné balisty.
Onager
Jediné zbraně, schopné již ve starověku na dálku bořit opevnění nepřítele, byly katapulty. Vznikly patrně zároveň s balistami; říkalo se jim též onagery, později ve středověku je lidé nazývali např. i mangonely a jinak; ale vždy to byla jedna a táž zbraň - veliký stroj, který na základě torzního momentu spletených lan nebo zvířecích šlach vymršťoval rameno, na jehož konci byla ve speciálním vaku uložena střela, nejčastěji kamenná koule. Katapulty se velmi lišily velikostí, ty malé bývaly i částečně mobilní a jejich malé kamenné střely byly určeny k napadání zformovaných jednotek nepřítele a jeho válečných strojů. Existovaly však také velké katapulty, schopné vystřelovat na velikou vzdálenost balvany, které dokázaly pravidelným ostřelováním pobořit i kamenné zdivo.

Vahadlový

Rekonstrukce velkého trebuchetu
Není známo, že by princip protiváhy znali a využívali lidé již ve starověku; ve středověku ovšem na jeho základě stavěli největší vrhací obléhací stroje, které kdy byly v boji použity - trebuchety. Ovšem i trebuchety se vyráběly v nejrůznějších velikostech, možná že dokonce existovaly i mobilní varianty těchto strojů; je ale otázka, nakolik byly opravdu účinné. Aby se dosáhlo patřičné rychlosti švihu, bylo zapotřebí hodně velkého zatížení kratšího ramene stroje, a to by podvozek na kolech jen stěží vydržel. Přestože dostřel trebuchetů byl srovnatelný s dostřelem katapultů, byly neporovnatelně účinnější, neboť střílely pětkrát až šestkrát těžší kameny než ty největší katapulty. U nás se jim říkalo též praky nebo velké praky, ze starých spisků a kronik jsou známi též pod pojmem kluk.
Z řady kreseb a popisů jsou známy také menší vahadlové praky, které měly jen malou nebo vůbec žádnou protiváhu a sílu vymršťující delší konec páky se střelou jim dodávala lidská síla. Kratší rameno páky stlačovala dolů pomocí lan skupina mužů. Střely, které takovýto prak dokázal vrhnout, nebyly nijak velké, ale sehraná posádka ho obsluhovala rychle a jeho konstrukce byla tak snadná a levná, že se vyplatilo je stavět.

Nasazení v boji

Dochovala se nám řada popisů a záznamů, v nichž soudobí autoři podrobně a s péčí popisují následky použití válečných strojů v boji. Dozvídáme se tak, že balisty byly schopné svými šípy probodnout naskrz i několik mužů stojících v řadě za sebou, nebo probodnout obrněného muže a připíchnout ho ke stromu za jeho zády tak pevně, že šíp nevytrhla ani váha mrtvého těla. Jejich střely pronikaly i střechami domů nebo prkennými stěnami obléhacích věží. Kameny z katapultů srážely obránce z hradeb, rozbíjely nepřátelské válečné stroje, vrhaly sudy a hrnce s hořlavinami na střechy domů nebo nepřátelské lodě a při použití na jednotky nepřítele za sebou střely z velkých katapultů nechávaly dlouhé krvavé brázdy plné mrtvých a zraněných mužů. Po dlouhodobém a soustředěném bombardování byly velké katapulty schopné pobořit i věže a zdi opevnění nepřítele. Trebuchety byly ještě děsivější, neboť i jediná vydařená střela dokázala pobořit dům nebo prorazit díru ve slabší zdi pevnosti a soustředěné bombardování rozbořilo jakékoliv opevnění. Trebuchety se používaly též k vrhání těl zabitých koní i mužů do obléhaných měst a pevností, aby nahlodaly psychiku obránců a zapříčinily šíření smrtících nemocí. Trebuchety i katapulty vrhaly i zápalné střely a bomby.
Počet balist a katapultů, použitých při obléhání a obraně měst ve starověku, dokládal jejich účinnost: pohyboval se v řádu stovek kusů! Už prý záznamy o dobití Kartága Římany se zmiňují o následném zabavení 120 velkých a 200 malých katapultů, spolu s 33 velkými a 52 malými balistami. I záznamy z pozdějších dob hovoří vždy o stu až dvou stovkách katapultů a balist použitých nejen při obléhání, ale v případě Římanů i při polních taženích. Takto početná artilerie měla vzhledem ke své účinnosti beze vších pochyb zásadní význam pro vývoj střetu velkých armád a delších obléhání. Svou roli hrály válečné stroje i v námořním boji, zejména ve Středomoří, kde byly již od Antiky balistami a malými katapulty vyzbrojeny všechny větší válečné lodě.
Ve středověku se vrhací válečné stroje používaly zejména při obléhání, při střetu armád spíše výjimečně. Také jejich počet se omezoval na jednotlivé kusy, namísto stovek. Důvodem byla jednak mnohem větší účinnost trebuchetů oproti katapultům, ale možná i horší hospodářská zdatnost středověkých evropských států - výroba, údržba, doprava i obsluha válečných strojů byla drahá a organizačně náročná záležitost.

Obecné parametry

Někteří dávní (i současní) autoři uvádějí přímo neuvěřitelné hodnoty dostřelu a váhy střel do balist, katapultů i trebuchetů. I když je nebudeme brát doslova, moderní repliky a studie těchto strojů nás ujišťují, že jejich možnosti opravdu odpovídají barvitým popisům a záznamům dávných bitev a ozbrojených střetů. Účinný dostřel všech těchto zbraní byl mnohem větší než dostřel starověkých luků, byl větší i než u středověkých samostřílů a dlouhých luků. S jistotou lze říci, že se pohyboval kolem 300 metrů, u balist byl prokazatelně ještě větší. Právě tento fakt zapříčinil jejich masivní využití v boji ve starověku a také vysvětluje nutnost, proč je musely vlastnit obě strany, pokud se chtěly proti jejich nasazení účinně bránit.
Bohužel patrně právě díky tomu, jak běžné ve své době byly, se jen málokdo z mnoha starověkých a středověkých autorů, kteří se zabývali vojenstvím a historií, unavuje podrobným popisem nebo snad dokonce náčrtem konstrukce válečných strojů své doby. Pan Payne-Gallway, z jehož poznámek zejména čerpám, se pokoušel podle nejrůznějších návodů postavit opravdu funkční modely balist, katapultů a trebuchetů. Jeho největší válečný stroj prý vážil tunu a půl a po letech zkoušení a výzkumů byl schopen dosáhnout s těmito svými replikami výkonů (nebo se k nim alespoň přiblížit), o nichž se zmiňovali antičtí autoři. V dalším podrobném popisu jednotlivých obléhacích strojů se tedy budu spoléhat zejména na jeho zkušenosti a postřehy.
Použitá literatura
Payne-Gallwey, Ralph: The Book of the Crossbow
Válečné stroje
Siege Artillery
Napsal Rytíř 04.05.2006
Diskuze k tomuto článku již probíhá, můžete se přidat zde.
Obsahuje 27 příspěvků.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.34596395492554 secREMOTE_IP: 34.236.153.51