Light in the Belfry

Light in the Belfry

Typ produktu: dobrodružství/modul
Autor: William W. Connors
Rok vydání: 1995

Poprvé se mi do ruky dostal neporušená krabicová sada modulu Light in the Belfry ještě v původní fólii. Obsah krabice tvoří samotný modul, tedy dobrodružství malého formátu - o 32 stranách, volně uložené v papírových deskách. K tomu náleží plakát s mapou a jedno CD.

Hned na úvod musím poznamenat, že se jedná o experiment, kterým se TSR pokusilo vytvořit – jak to sami nazvali – interaktivní hru. O co se jedná? K hernímu modulu připravili CD na kterým je asi 70 nebo 80 zvukových stop. Při pročítání/hraní dobrodružství pak máte v sešitu vždy vyznačeno ve kterém momentu máte pustit tu kterou stopu. K vašemu popisu například průchodu zšeřelým lesem nebo při otvírání hradních vrat pak pustíte zvukovou nahrávku a ta má pomoci dokreslit atmosféru. Jsou tam ovšem i další stopy, které mají zčásti převzít úlohu vypravěče a stačí je jen pustit a hráči poslouchají vyprávění z nahrávky….

Tohle všechno samo o sobě vůbec nezní špatně. Ale – má to několik háčků. Jednak jsou mluvené nahrávky pochopitelně v angličtině, takže pro české hráče takměř k ničemu, druhak je každá zvuková nahrávka ukončená jakýmsi pípnutím. Vypravěč tedy místo aby vyprávěl a jen v pravý čas pustil celkem zdařile vyvedený zvukový doprovod, tak musí ještě sledovat, aby ho taky ve správnou chvíli vypnul, aby celou tu pěknou atmošku neukončilo hnusné „püüüüp“.

Dalším zádrhelem a zásadní slabinou je samotný příběh. Pro vypravěče by se dal příběh parafrázovat asi takhle: „Zaveď dobrodruhy támhle, nech je prozkoumávat a posekat všechno co jde, oni nakonec musí přemoci černokněžníka a osvobodit krásnou princeznu“. Triviální schéma, prakticky není šance dělat nic moc jiného, než co je v modulu popsáno, takže hráči se nakonec, ať chtějí nebo nechtějí, doberou kýženého závěru.

Co mě překvapilo je to, že takovýhle dějový brak vyšel z ruky autora, který jinak psal (a možná ještě píše) celkem dost kvalitní věci. William W. Connors je mj. spoluautorem poslední revidované druhoediční verze pravidel Ravenloftu a mnoha dobrých herních modulů a příruček. Proč tedy takovýhle úlet? Vysvětlení je vcelku prosté – aby bylo možné správně využít nahrávku mluveného slova, bylo potřeba vytvořit jasně definovaný příběh, ze kterého hráči v polovině neutečou za nějakým podružným questem.

Čistě účelově tedy byla vytvořená celá doména i s jejím vládcem a backgroundem. Doména Avonleigh, která sice nijak nenarušuje koncepci Ravenloftu, ale ani do ní příliš nezapadá. S ukončením 2. edice se tedy Avonleigh patrně rozpustil v Mlhách a v Ravenloftu 3. edice DnD už o této doméně není ani zmínka.

Pokud jste dočetli až sem, možná si stejně jako já, po té snůšce negativní kritiky, říkáte, proč tedy něco takového vůbec vydávali. Samotný záměr tohohle experimentálního modulu byl dobrý: posunout budování atmosféry při vyprávění příběhu o kousek dál a dát vypravěčům k tomu účelu do rukou připravené audio. Bohužel vše ztroskotalo na samotném provedení. Bohužel píšu proto, že je to ve skutečnosti veliká škoda.

Kdyby tvůrčí tým k celé věci přistoupil trochu jinak, tzn. vytvořil nosný příběh, který zapadá do zbytku settingu, kdyby tolik nesvázali ruce vypravěčům a kdyby z nahrávky vynechali mluvené slovo a použili o to více zvukových stop, mohlo být vše jinak. Z totálního propadáku mohl být velice prodávaný modul a TSR by pak možná mělo chuť vydávat „interaktivní“ moduly častěji. Nahrávky samotných zvuků jsou totiž velice dobré a my bychom dnes třeba měli k dispozici spoustu zvuků, které se dají libovolně používat pro jakékoli hraní stolních RPG.