From the Shadows (Ze stínů)

Autor: Bruce Nesmith
Typ: Dobrodružství
Formát: 64 stran, sešit plus mapy
Datum vydání: Prosinec 1992
Další poznámky: pro úrovně 9-12
Doména: Darkon, Barovie v minulosti (rok 351)
Barevná mapa: Hrad Avernus
Pátý modul ze série Velké Konjunkce. Dobrodružství je možné zdarma stáhnout na stránkách WotC - odkaz na stránku downloadů

Autor recenze: Charles Phips

Souhrn: Postavy jsou zabity Kostějem Azalinem nebo zahynou jiným děsivým způsobem a následně se probudí jako hlavy v Azalinově laboratoři a jejich těla jsou uchována kdesi jinde. Azalin je chce oživit ke svému experimentu cestování časem do Barovie do doby Strahdova předupírského života, aby získal Svatý Havraní symbol. Hráči se pak musí dostat z hradu Avernus s Azalinovým fylaktériem, aby dovršily poslední část šestice proroctví.
"Ze stínů" já osobně beru jako modul ve stylu "Dragonlance". Je to tak trochu nefér kritika, ale From the Shadows považuji jen za cosi více než místo v Ravenloftu, kam vyložíte postavy hráčů a víceméně je necháte ať si probojují cestu do konce. Vlastně tohle dobrodružství teď hraji po modulu "Dům Strahdův" a nazval jsem si ho „Domem Azalinovým“ (a nechal jsem hráče zabít drakem během prvních pěti minut a jedinkrát jsem použil v Ravenloftu oživovací klišé).
Souslednost Hexadu (pozn. překladatele: Hexad = šesticí proroctví vistanského věštce Hyskosy) pokud to někoho zajímá, je dle mne tato: „Hostina goblinů", "Uhranutí", "Opuštěný dům", "Dům Strahdův" a POTOM „Ze stínů“ až "Kořeny zla". Strahdova dočasná smrt je tak velkým vyvrcholením celé série).
Tady přesně začíná neblaze proslulý Ravenloftský „railroad“ v podobě zabití všech hráčských postav v prvních pár minutách. V tomto případě to vede k účinnému momentu, kdy hlavy postav hráčů jsou oživeny Azalinem, který s nimi rozmlouvá v těchhle peprných momentech hraní rolí, protože hraní rolí v tuto chvíli jde provádět s naprosto otevřenými dialogy právě proto, že je TAK bizarní.
Víceméně se zbavuji celkového „únikového“ prvku zápletky a nechávám Azalina, aby u postav hrál na jejich "čest", kdy výměnou za to, že je oživil pro něj vykonají úkol, kterým není služba "zlým" cílům (dost zábavný…) a poskytne jim iluzi, že mají možnost volby. Samozřejmě dle Azalinova názoru to, co on dělá, vůbec nejsou zlé skutky. Nechal jsem je chvíli nerušeně putovat kolem hradu Avernus a nechal jsem je pokochat se podivným a zvláštním zdejším prostředím daleko víc, než kdyby si měli bojem prosekávat cestu pryč.
Upřímně řečeno, část příběhu spojená s cestováním časem je trochu slabší, ale je to zase skvělý nápad, jak postavy hráčů trochu seznámit s původem Ravenloftu. Dobrodružství jsem udělal daleko delší tím, že dobrodružství "Dům na Grifím vrchu" jsem zakomponoval jako jeden za Azalinových experimentů cestování časem. Navíc jsem taky pro většinu cestování časem změnil Azalinův záměr. Namísto drobných krádeží jsem nechal Azalina, ať pošle postavy zpět časem zabránit Strahdovi v tom, aby se stal upírem. Zdůvodnil jsem si to tak, že se Azalin dobral toho, že takový zásah by způsobil paradox a v kombinaci s Hexadem by výsledkem byla Velká konjunkce, protože Strahd je vlastně tkanivem celé země a opěrným pilířem celé Polosféry (už značně zraněním díky jeho "úmrtí" na hranicích jeho domény při mé předchozí hře).

Vyvrcholení se pak zdá být daleko lepší, než "odtáhneme Azalinovo fylaktérium za hranici", i když JEDNA příležitost k boji s Azalinem tváří v tvář v kontextu příběhu může dávat smysl a bylo by škoda se o to ochudit.

Hodnocení 4.0 z 5.0 kapek krve. Skvělé prostředí pro dobrodružství i když samotné dobrodružství je slabší.