Rytíři ze Solamnie

Na následujících řádcích tě, milý čtenáři seznámím s rytíři Nejsvětějšího rytířského řádu Paladina v Solamnii, často nazývaného Rytíři ze Solamnie či Solamnijští rytíři. Informace to budou jen povrchní, vedoucí k porozumění řádů jak v době své největší slávy, tak i v době úpadku po První pohromě. Laskavý čtenář jistě promine některé neumělé obraty, má ruka je i v mém pokročilém věku, narozdíl od bratrovi stále spíše přivyklá meči, než husímu brku a kalamáři. (pozn. autora k revidované verzi: ještě že se strýček nedožil úpadku řádu po Válce duší, nevím co by k tomu řekl, strýček padl při obraně Solanthusu během války, nechť ho Huma přivine na svou hruď. Dalcor II.)Pouze ti muži a ženy lidské rasy s čestnými a dobrými myšlenkami mohou vstoupiti do řádu Nejsvětější trojice, aby hájili Boží zájmy na Zemi a pokračovali v odkazu, jenž nám zanechal blahoslavený velmistr Vinas Solamnus. Odkaz přežívající již více jak tři tisíciletí zaznamenaný v prastarých grimoárech Instrukce. Nepružné Instrukce, která nás vedla v úpadek tak hluboký, že vypadalo že již nikdy Rytířstvo nepovstane. Pak však jeden mladý muž, mladý zeman, zarmoucený ztrátou otce a víry, podporovaný svými přáteli pozvedl prapor cti, odvahy a skromnosti a došel vykoupení svého i celého rytířstva. Jeho oběť pak změnila celé rytířstvo, již nebylo třeba oprašovat prastaré grimoáry, když byl souzen jakýkoliv čin, který by snad nebyl přesně dle Instrukce. Mezi lidem se začalo povídat o Sturmovi jako o znovuzrozeném Humovi, o nesmrtelném duchu, kterého nám nejsvětější trojice sešle aby nám připomněl naše sliby, naši službu i naši skromnost. Když jsme já sám vstupoval do rytířstva jako jediný syn svobodného pána ze Semanu, zemana ve službách Vévody ze Sankristu, Jeho excellence Gunthara pána z Wistanu, byl jsem nucen učit se historii. Pod dohledem velitele hradní gardy Rytíře Meče Elbreka jsme my, noví panoši Koruny šprtaly výtažky z Instrukce a historii řádu. Něco málo snad mohu zopakovati pro Vás čtenáři, nechť Vám historie našeho řádu věčně připomíná že pýchá předchází pádu. Ve Věku spravedlnosti , pravděpodobně roku 2224 PC generál a velitel Ergotské palácové gardy, byl nucen vést své voje proti ubohým povstalcům ve východní části říše, utlačovaných rozpínavou a dekadentní Ergotskou říší. Blahoslavený Vinas poznal oprávněnost nároků chudého lidu i svolal celou svou gardu a promluvil k nim. Ve vášnivé řeči popsal úpadek a krutost Ergotského císaře a požádal všechny aby se k němu přidali a povstali proti říši. Zbytek poslal domů. V dlouhé a krvavé kampani uprostřed kruté zimy pak blahoslavený Vinas vedl své rytíře proti svému bývalému císaři, kterého ve Válce ledových slz porazil. Svobodný lid planin si pak zvolil Vinase svým vůdcem a králem a on své království prohlásil Solamnií. Během následujícího roku se na něho o ochranu obrátili i pánové se Severních končin. Vinas věděl že k tomu aby dokázal ochránit všechny nemá jeho země dostatek moci. Proto přijal svůj Úkol cti a vydal se hledat odpovědi na své otázky, mnoho nástrah blahoslavenému připravila Takhisis, ale Vinas Solamnus byl pevný ve svých zásadách. Jednoho dne dorazil na palouk na kterém se rozkládal bílý kámen. Zde se Solamnus začal modlit a k jeho překvapení před něj předstoupili tři božské entity: Dračí paladin a jeho synové Kiri-Jolith a Habbakuk. Ti mu předali úkol založit rytířský řád, který by sloužil dobru, ochraňoval chudé, pomáhal těm kteří to potřebují. Je třeba založit tři řády, každý zasvěcený jinému z Nejsvětější trojice. Tak Solamnus když se vrátil ustanovil tři řády, Řád Koruny zasvěcený Habbakukovi, Řád meče jenž slouží spravedlivému Kiri-Jolithovi a konečně Řád růže zasvěcený samotnému Dračímu paladinovi. Po dvě tisíciletí sloužilo rytířstvo jako ztělesnění cti a dobra, sloužící dle svého Zákona: Est Sularus Oth Mithas, má čest je můj život. Další velmistří již nepřijímají titul krále, ale titul Nejvyššího komořího, krev rodu Solamnů se rozmělnila. Pak přišla Pohroma. Rytíři ze Solamnie byly zděšení toho co provádí Kněz-král u Ištaru ale nijak nezasáhli.(1). Jeden rytíř měl moc Pohromu odvrátit, ale jeho pýcha a žárlivost ho od úkolu odvrátila, odměnou za jeho selhání se mu stala věčnost. Nemrtvý rytíř černé růže Lord Soth bývalý vévoda knightlundský však zmizel během Války Modré dámy. (2) Pohroma tak byla i skoro koncem rytířstva. Království bez krále se obrátilo proti řádu, když lidé volali po rytířích aby jim pomohli v dobách moru a temných časech. Ale rytíři nemohli. Nenávist vůči rytířům byla taková že je lůza napadala v jejich hradech a lynčovala. Mnoho rytířů, včetně mého praděda opustili Solamnii, nebo pracovali v ilegalitě. Místo jednotného království řízených rozděleného na vévodství vznikali městské státy a obyčejný lid byl ponechán napospas hladomoru. Mnoho rytířů meče zmizelo, ti ostatní přišli o své léčitelské dovednosti. Avšak i v omezených možnostech rytířstvo existovalo, na ostrově Sankrist blízko starého Bělokámene kde kdysi poklekl Vinas Solamnus, stojí hrad Wistan (3) Zde byla svolávána generální kapitula na kterou se sjížděli rytíři z celého věta, zde byly nadále voleni velcí rytíři. Ale od Pohromy nebyl zvolen žádný Velmistr. Po 350 let musel řád pracovat v utajení, bez prostředků, bez důvěry. Během, Války kopí však došlo k obratu. Sturm, svobodný pán z Ostroměře ze Solamnie, z prastarého rodu zemřel. Stejně jako Huma i on byl vzorem a světlonošem, který přinesl pochodeň Paladinova světla mezi rytíře. Morálka rytířů se povznesla a pod velením brilantních taktiků Nejvyššího válečníka, Jeho Milosti Gunthara, vévody ze Sankrtistu a Její královské výsosti Lauralanthalasy Kanan vyválčila slavného vítězství. Právě brilantní taktika a moderního užití draků k mobilnímu a iniciativnímu útoku za využití všech přednostní draků dobra, byla klíčem k poražení armád Ariakana modré dámy během Viničského tažení. Když byla válka vyhrána rytířstvo se vrátilo do Solamnie. Znovu byla ustanovena rada nejvyššího komořího a konečně byla od Pohromy svolána Generální kapitula na plných počtech zvolila nového Velmista a tedy Nejvyššího komořího Solamnie a Správce Solamnie. Zcela logicky to byl pan Gunthar, kdo převzal takto vysoké funkce. Pan Gunthar si za cíl vytyčil přepracovat Instrukci aby byla více poplatná novému věku. Ovšem mír a klid v Rytířstvu vydržel jen krátce. Váka Letního žáru a dále pak Válka chaose vedla skoro k likvidaci řádu, kdy 90% prvosledových rytířů a jejich rodin zemřelo, nebo bylo popraveno. Padla i Věž nejvyššího kněze. Rytíři byly vytlačeni ze svého území. Díky odchodu bohů a obrovským ztrátám j rytířstvo opět v rozkladu. Rytíři meče se musejí učit sílu srdce. Navíc většina historické Solamnie je okupována Rytíři Takhisis. Rytířstvu tak patří území od Věže nejvyššího kněze na jih a samozřejmě Sankrist. Avšak nová bůh je prý opět na Krynnu doprovázený zázraky léčení skrze svého proroka, mladou dívku Minu. Její vojska táhnou na Solanthus a to je místo kam nyní cestuji.Nezbývá než pokračovat kde strýček skončil tedy obléháním Solanthusu při kterém strýček zemřel zabit týranými dušemi mrtvých. Čest jeho památce. Vždy když to vypadalo že Rytířstvo opět vybudovalo své pozice přišla další pohroma. Válka ve které rytířstvo krvácelo pro svobodu jiných. Tak tomu bylo i během Války duší. Skoro celá Solamnie byla ztracena, okupována rytíři z Neraky. Nakonec však byla Takhisis zabita, když byla koncilem bohů zbavená své moci. I paladin však musel opustit řady bohů, aby byla zachována rovnováha. Rytíři tak začali uctívat jako nejhlavnějšího Kiri-Jolitha, následovaného Habbakukem. Třetí bohyní která se začala mezi rytířstvem uctívat byla Shianre, bohyně obchodu. Ač se nám, pravověrným tato situace a úpadek nelíbí, musíme přiznat, že uctívačům Shinare se povedla výborná ofenzíva, kdy obsadili celou Solamnii okupovanou zbytky rytířů Takhisis během jediné kampaně. Rytířstvo nyní řízeno Novým sněmem pod vedením kancléře Tasgalla změnilo své prastaré zřízení, místo třech řádů vznikal tři vévodství, Vévodství meče, Vévodství koruny a Vévodství růže. Velmistr ani Velcí rytíři stále nejsou zvoleni, Solanii vládne Lord Regent Bakkard du Change, prý nejbohatší muž Krynnu. Avšak ani toto zřízení nenapomáhá stabilitě. Lidé se upínají k proroctví které předpovídá návrat krále, poslední žena která by odpovídala proroctví je mrtvá, zabitá se svým otcem Vévodou Lorimarem tajemným vrahem.

Poznámky

1. Vztahu rytířstva k Ištarskému chrámu vypovídá svazek uložený v Palanthaské knihovně nazvaný Příběhy II – Vláda Ištaru, povídka od barda jménem Richard A. Knaak, ze Solamnie nazvaná Barvy víry
2. Lord Soth nakonec došel vykoupení když těsně před koncem Války duší a smrti Takhisis odmítl jejímu temnému veličenstva dále sloužit. Jeho mrtvá manželka a syn na něj stále čekali (Knihovna Palanthaská, War of Souls Trilogy, autoři Margaret Weiss z Neraky a Tracy Hickman z Palanthasu)
3. Nyní je ostrov o hrad přejmenován na Gunthar na památku blahoslaveného velmistra Gunthara, vévody ze Sankristu