Cestování po Středozemi

Několik slov a postřehů o putování po tváři Středozemě.
Napsal Rytíř

Základním prvkem každého dobrodružství ve Středozemi je cestování. Poutníci, poslové, obchodníci, zvědové i armády musí překonávat rozlehlé oblasti, které jsou jen řídce, pokud vůbec, obydlené. Některými místy dokonce ani nevedou žádné cesty a na poutníky tam číhá řada strázní a nebezpečí. Pokud se někam chtějí dostat, postavy jsou nuceny použít k tomu vlastní nohy, případně mohou stovky mil, jež oddělují jednotlivá osídlená území, překonat v sedlech věrných koní či poníků. Magie totiž může takové putování usnadnit, případně urychlit, ale rozhodně ho nemůže nahradit - na Ardě totiž neexistují žádné teleporty ani jiná kouzla umožňující bleskové přesuny z místa na místo, ba dokonce ani kouzla, která by umožnila postavám létat...

Je třeba počítat s tím, že než se hráči někam dostanou, uběhne řada dnů, případně i týdnů, které postavy stráví putováním. Přestože poslové jsou cvičeni v rychlosti a používají to nejlepší vybavení a koně, informace se mezi říšemi a sídly šíří pomalu; platí to pro bytosti dobré stejně jako zlé. Právě proto byly palantíry tak cenné a jejich ztráta tak citelná, protože díky nim měli králové Gondoru a Arnoru okamžitý přehled o situaci ve svých říších a na jejich hranicích. Proto také čarodějové a Nekromant z Dol Gulduru s takovou oblibou používají ptáky jako zvědy a posly - jsou nejrychlejšími prostředky k doručení zpráv.

Rychlost putování

Z řady údajů v Hobitovi a zejména v Pánovi prstenů vyplývají poměrně přesné údaje o rychlosti, jakou bylo podle představ p. Tolkiena ve Středozemi možno putovat. A protože se jeho představy velmi shodují s představami řady odborníků na středověký způsob a rychlost cestování, vezmu je za bernou minci :)

Níže uvedené rychlosti předpokládají buďto putování po cestě nebo k cestování velmi příhodnou krajinou - rovnou a bez porostu, travnatou. Pochod či jízda mimo cesty, skrze vrchoviny nebo hory, je mnohem pomalejší a namáhavější. Jak, to závisí na povaze krajiny, počítejte však vždy minimálně s poloviční rychlostí, v hustě zarostlých či nepřístupných oblastech ještě mnohem menší.

Pěší pochod: 2 až 2,5 míle za hodinu; při dlouhodobém běhu (např. pronásledování skřetů Aragornem, Legolasem a Gimlim) 3 míle za hodinu. Enti pochodovali (i lesem) rychlostí 10 mil za hodinu.

V sedle: poníci šli rychlostí zhruba 4 míle za hodinu, rohanští koně 6,5 mil a koně Dúnadanů z Roklinky dokonce 7 mil za hodinu. Když pospíchal, Stínovlas jel rychlostí 20 mil za hodinu!

Letem: velcí orli letěli rychlostí až 40 mil za hodinu, draci dokázali být ještě rychlejší, když chtěli.


Při dlouhodobém putování divočinou se dá k přesunu využít zhruba tak osm hodin denně. Lidé i zvířata potřebují přestávky, nějakou dobu trvá večerní rozbití a ranní sbalení tábora. V případě nouze či potřeby je samozřejmě možné putovat déle, ale to již klade na poutníky daleko větší nároky (viz základní pravidla d20 o únavě).

Vodní cesty

Stejně jako na každém jiném světě, i ve Středozemi představuje voda a vodní toky přirozenou dopravní komunikaci. Po řekách se plaví vory se dřevem a bachraté čluny naložené zbožím, na hladinách jezer a rybníků se houpají rybářské loďky, po mořích plují velké koráby. A přesto i tady je znát úpadek a úbytek národů ve Středozemi - ani vodní doprava není tak čilá, jako kdysi bývala.
Říční plavba je nicméně nadále poměrně hojná, zejména po Velké Anduině. Nepočetný lid na Kosatcových polích i meddědovci kolem Skalbalu obchodují s Gondorem, s lidmi z Dlouhého jezera a omezeně i s Lesními elfy z Temného hvozdu. Z důvodu větší bezpečnosti se však v poslední době již neplaví lodice osamoceně, ale houfují se a plaví ve větším počtu pospolu. Do Lothlorienu zajíždí málokterá lidská loď; obchod s elfy z lesa mocné Paní příliš nekvete, protože není lehké si získat její důvěru.
S tím, jak se zmenšila moc Gondoru a Númenorejců i elfů obecně, přestaly se národy Středozemě plavit po širých mořích a oceánech Ardy a omezili se na sklonku Třetího věku v podstatě již jen na pobřežní plavbu za rybolovem a krátkými obchodními cestami. Dávno jsou zapomenuté dálné objevitelské plavby Númenoru, stejně jako flotily nepřemožitelných korábů dobývající celé státy a vzdálené ostrovy.
Gondor
Gondor jakožto dědic mořeplavecké zdatnosti Númenorejců však stále dokáže vypravit flotilu lodí, jež nemají sobě rovna. Vrcholem jejich loďařského umění v období po r. 2700 jsou dvou nebo třístěžňové karaky, které se používají jako válečné i obchodní koráby. Hodně uvezou, ale jsou pomalé a neohrabané, navíc závislé na správném větru. Válečné verze těchto korábů vezou na svých nástavbách malé katapulty a balisty. Jako válečné lodě slouží také rychlé galéry (diéry s latinskými plachtami), které mohou posloužit i jako poštovní lodě. Je to ovšem velmi nákladné, vypravit celou galéru jen kvůli jedné zprávě nebo několika lidem.
Gondorští obchodníci obvykle vlastní jednu malou, jen lehce ozbrojenou monéru právě pro tyto účely, ale nejsou samozřejmě ochotni ji nikomu pronajímat; výjimkou bude pouze ten, komu opravdu důvěřují nebo kdo má pověření někoho z urozených. Tyto galéry plují v příhodném větru a za veslování 4-5 mil za hodinu, jen pod plachtou 2-3 mil/hod.
Kromě takovýchto veslic pro zvláštní příležitosti se loďstvo movitých obchodníků skládá obvykle z karavel, menších jedno nebo dvoustěžňových plachetnic, schopných plout i po otevřeném moři a vyžadujících relativně malou posádku. Jejich nevýhodou je, že se stávají snadnou kořistí pirátů z Umbaru, když jim vane nepříznivý vítr.
Elfové
Elfí námořní lodě neztratily nic ze své spolehlivosti a legendární lehkosti. Jejich kapitáni si také udrželi schopnost plavit se s nimi skrze Závoj až na Valinor. Je jich však málo a staví se už pouze v Šedých přístavech pod dohledem Círdana. Elfové již dávno ukojili své touhy po poznání, proto vyplouvají jen zřídka někam jinam, než na dobře známou cestu do Valinoru a zpět. Jejich lodě jsou menší než Gondorské koráby, ale jsou překvapivě rychlé, dobře ovladatelné a bezpečné i na rozbouřeném moři. Tvarem nejvíce připomínají vikingské drakkary. Za příznivého větru dosahují rychlosti až 4 míle za hodinu, když posádka vesluje, může to být až 5 mil.
Častěji než po moři se elfové plaví po řekách. Staví si lehké, velmi dobře ovladatelné a skladné čluny, které pohání pádly. Nejvíc ze všeho asi připomínají kánoe, lesní elfové si mohou stavět takové, jako kanadští indiáni, z březové kůry - kánoe tak lehké, že je unese jeden muž.
Napsal Rytíř 31.03.2007
Zaslat reakci na článek
Velikost okna: [1] [2] [3]
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.12119007110596 secREMOTE_IP: 44.200.27.175