Sirienův blogček: O psaní

Proč o psaní?

Protože jsem lehký grafomaniak, a protože mě poslední dobou trápí několik věcí, které s psaním souvisí, tak jsem si řekl, že se s vámi trochu podělím.

Protože tím, že problém zformulujete, si ho ujasníte a snáz se dostanete k řešení. Ano, mohl bych si o tom popovídat jen s pár podobně postiženými nad pivkem (nebo, abych byl tematický, na ICQ), ale říkal jsem si, že i vás možná na psaní něco trápí, takže proč nezkusit pomoct i vám.

Protože víc hlav víc ví a můžem o tom rovnou pokecat.

Rozhodl jsem se tenhle blogček rozdělit do několika kapitol, ve kterých se budu věnovat vždy problémům s nějakým společným základem... možná se nebudou všechny kapitolky týkat všech, možná některé nebudou někoho zajímat, ale to asi ani moc nevadí.



Pamatuju si dobu, kdy jsem na počítači ovládnul Exel a strašně jsem se nesnášel s Wordem. PCčko mi tehdy sloužilo víceméně jen jako herní konzole.

Ale jak čas plynul, věci se změnily, Word se stal můj kamarád, až jsem jednoho dne zjistil, že píšu aniž bych se díval na klávesnici, skoro stejně rychle jako mi jdou hlavou myšlenky. To byl počátek mého osobního zla. Když jsem se usídlil na netových fórech, tak jsem se rychle skamarádil s novým rozhraním a několik fór brzy pocítilo dalšího maniaka, který s oblibou ničí diskusní oponenty trikem "atack: wall of text". Vzhledem k tomu, že se brzy našli mě podobní jedinci, kteří si to se mnou šli vyříkat stejným způsobem (doteď pamatuji mnoho podobných bitev s Alnagem v počátcích, ale i s jinými později. Pozdrav Argonantovi), tak jsem se brzy naučil i poměrně rychle číst a filtrovat informace.

Člověk by si řekl, že to je super. Jenže velice brzy zjistí, že to s sebou nese spoustu negativ.

Prvním z nich je, že si zvykne na to, že jsou ostatní schopni wall of text vzít, přebrat, a vrátit zpátky stejným způsobem. Jenže oplá - jak bolestné je vystřízlivění zjištěním, že většina lidí toho schopná/ochotná není. Najednou je hrozně těžké se toho zlozvyku zbavit, když to je zapotřebí. Zvláště ve chvílích, kdy potřebujete předat hodně informací, ale i při maximální komprimaci to je spousta textu (například organizační maily), takže najednou musíte vyškrtat věci, které považujete i tak za důležité...

Brzy vás napadne, že si můžete pomoct vhodným formátováním. Seznam na úvod, nadpisy a podnadpisy do textu, tučné zvýraznění důležitých bodů. Ale nakonec zjistíte, že lidé, co mají problém přečíst Wall of text, stejně nepřelouskají ani tohle.

Samozřejmě - stále dokážete psát stručně a v krátkosti. Jenže abyste to zvládli, tak se musíte pořád hlídat, sem tam to po sobě přečíst, proškrtat...

Druhý problém možná není ani tak problém, ale proč to nezmínit. Protože hodně píšete a čtete na fórech, tak se s nimi sblížíte, přirostou vám k srdci a stanou se tak nějak součástí vašeho života. Pominu-li problémy, které nastanou, když se tam s někým pohádáte, tak se vám třeba může stát (mě se to dlouhou dobu dělo, a vím, že nejsem sám) že třeba sedíte na netu, procházíte několik fór i když na nich není nic nového, jen protože by tam něco nového být mohlo. Taková lehká závislost, která stojí strašně času. Mohli byste si přečíst 10 stránek knížky, tři články v časopise, pustit jeden díl seriálu... a pak se podívat, co vám kdo odepsal. Ale ne, vy prostě doslova čekáte na odpověď, protože už už chcete psát znovu něco dalšího.

Narovinu - to je přesně ta chvíle na to vypnout comp, dát si sprchu a jít na rande/si číst/si něco pustit.

Třetím problémem se stane to, že spousta textu se pro vás stane běžným vyjádřením myšlenky, běžným způsobem komunikace. Bohužel v tomto případě, když si nedáte pozor, tak s kvantitou klesne kvalita. To je vlastně důvod, proč tenhle díl blogčku píšu. Četl jsem si tu po sobě v poslední době nějaké články a musím říct, že jsem sám se sebou velmi, velmi nespokojený. Ne že by mi vadily myšlenky, které jsem do těch článků dával, ale vadí mi jejich forma - jsou nepřehledné, mnohdy zamotané, nevyjadřují přesně to, co jsem vyjádřit chtěl.

Časem jsem si příliš zvykl na komfort Kostky, tedy na to, že něco napíšu, odešlu, Rytíř to nějak přebere a zahladí a zveřejní. Zezačátku to šlo - sem tam mi rozetnul moc rozvětvené souvětí, sem tam přepsal nějakou opakující se předložku, ale poslední dobou to jde docela dolů - ani Rytíř, ač suprový korektor, není schopný zcela zahladit skutečnost, že jsem po sobě většinu posledních věcí ani nečetl, natož abych je pak opravoval.

Nejspíš si budu muset po sobě znovu projít všechno, co tu je, a případně to předělat, i kdyby to mělo znamenat, že toho půlku přepíšu. Ale holt - life sux, so what.



Ač to mnohým přijde neuvěřitelné, i tohle je problém, se kterým se občas setkávám. Prostě potřebujete nebo chcete občas něco napsat, ať už něco konkrétního (to je horší) nebo ne (to je depresivnější), a prostě... jste dokonale bez inspirace. Civíte do bíle zářící obrazovky, máte prsty na klávesnici a v hlavě dokonalé prázdno.

Časem jsem se to naučil trochu řešit, i když ne vždycky to jde. U prací do školy atp. mi sem tam pomůže, když o tom začnu chatovat s někým po ICQ. Diskuse plodí asociace, z asociací vznikají nápady... někdy.

Občas je prostě načase dát si pauzu. Zvednout se a jít si dát kafe, cígo, něco k jídlu, vyvenčit psa, nakrmit kočku, utopit rybičky. Zjistil jsem, že minimálně mě v tomhle směru moc nepomáhá, když si něco pustim nebo začnu číst. Abych se nastartoval, potřebuju spíš restartovat - vypnout a zapnout, dělat něco, co nestojí pozornost ani moc intelektuální námahy.

Někdy pomůže vrátit se k něčemu jinému, už rozdělanému, a dokončit to, nebo na tom aspoň zase trochu zapracovat.

Musím ale bohužel říct, že mít zrovna kreativní blok je dost protivná záležitost. Ještě že mám přes ulici celkem fajn podnik...



Tohle je jedna z věcí, které naprosto brnkají na nervy. Chcete něco napsat. A nemáte zrovna zásek... ale taky nemáte zrovna kreativní náladu. Začnete tvořit... a začnete se do toho děsně, ale děsně zamotávat. Buď se zaseknete a pětkrát zkusíte něco vyjádřit, abyste to obratem celé smazali. Nebo se vrátíte v textu a něco přepíšete, nebo zjistíte, že jste se vydali tematicky jinam, tak to začnete zahlazovat... a přepisovat a znovu a znovu... až je z toho totální guláš.

Nejčastějc se mi tohle stává, když píšu něco, na čem mi záleží. Jeden takový můj článek tu visí a je to na něm sakra znát (hm, už ho mám v hledáčku jako jednoho z prvních adeptů na přepsání). Jednou se mi stalo že jsem odeslal takhle pomrvenej článek, načež se mi ozval Rytíř na ICQ a začali jsme to nějak řešit, co tam mám změnit a co jsem jak myslel... nakonec mi ruply nervy, řek jsme mu, aby ho odeznačil jako hotový, otevřel jsem si ho, chvíli jsem na něj koukal, třikrát jsem zkusil něco změnit, pak mi došla trpělivost a vyřešil jsem celý tři dny psaný článek pomocí ctrl+A, DEL, uložit, vypnout tab, vypnout Operu, zapnout Operu (to abych neměl tendenci se k tomu textu vracet pomocí funkce Zpět) a napsal jsem ho celý znovu. Dopadl docela dobře a je jedním z těch, se kterými jsem spokojený.

Když se dostanete do takovéhleho stavu, kdy vám to jde/nejde, přepisujete a motáte se v tom, tak vám osobně doporučuju se na to vybodnout a prostě jít dělat něco jiného. Nebo psát něco jiného, mnohdy se stane, že tenhle druh záseku máte jen pro to jedno téma.



No... doufám, že vy ostatní trpíte jen minimem těhle problémů. Pokud se vás některé z nich týkají, tak doufám, že ne moc často. A pokud se vám (třeba při psaní článku sem na Kostku (: ) stane, že se do některého z těhle špatných stavů dostanete, tak si vzpomeňte na tenhle blogček a utěšte se tím, že v tom nejste sami... nebo si ho znovu přečtěte, protože jak jsem psal, formulace problému často velmi pomůže tomu jej vyřešit.

Pokud vás napadá něco, co jsem vynechal, tak se klidně podělte. A to jak pokud jde o problémy, tak - zvláště - pokud jde o způsob, kterým je lze překonávat.

Obrázek
Napsal: sirien
Autorská citace #61
17.2.2015 06:58 - noir
Colombo: Tak, tak. Ze stejných důvodů dostal na frak Napoleon v Rusku - jeho jízda pochcípala, zatímco ruští koně žrali bez problémů..
Autorská citace #62
17.2.2015 07:44 - Shako
Sirien: Co tak ten večně tebou zmiňovaný social contract? Nebo je tu na kostce nějaké obsáhlejší shrnutí? Ideálně třeba na několik kapitol.. na co nezapomenout? Jak hráče přesvědčit, že je to důležité? Co dělat, když SC nemáte (třeba protože hrajete nahodný oneshot). Jak vysvětlit nově příchozímu do skupiny, že nějakou dohodu už máte? A jak moc ji ten nový může změnit?

Od Alnaga se tu někde válí o tvorbě skupiny - jsou tam takové spíš praktické poznámky ke hře - domluvte si místo, buďte spolehlivý, nechovejte se jako prasata na návštěvě atp..
Autorská citace #63
17.2.2015 18:40 - sirien
Gurney: s nima nedáš pokoj, co? :) Ale ok, to by mohlo bejt zajímavý, pravda... jen teda si budu muset dodělat nějakej research, protože upřímně o koních najíždějících do pikenických formací toho zvlášť moc nevim :D

Shako: á, vidíš, to mě nenapadlo, že to vlastně není nikde pořádně popsané (separátně). To by asi taky šlo.


Colombo: Tak takové články se myslím docela cení. Třeba ten Naokiho o morálce se mi hodně líbil (těšim se až z toho bude nějakej pěknej sborník na téma přesvědčení a morality v RPG...)
Autorská citace #64
29.3.2017 04:28 - sirien
Hm. Strašně prokrastinuju nad článkem, u kterého mám děsný kreativní zásek, ale nechce se mi ještě spát, tak sem si řek, že si zaprokrastinuju takovou myšlenkou, co mi prolítla nedávno hlavou, že bych jí moh dát na blog, ale která vlastně za samostatný blog nestojí... a sem se možná docela tematicky hodí.


Někteří z vás se mě občas při setkání ptají, jak píšu články. Nebo jak tvořím příběhy na hry, i když zrovna u toho připravování hry sem poslední dobou trochu z formy a posledně sem to při přípravě trochu cítil, musim se přestat vymlouvat na to neustálý cestování z místa na místo a začít hrát... sakra, o tom sem psát nechtěl - já prokrastinuju od prokrastinace.

Anyway. Prostě se mě lidi ptali, jak píšu články a další lidi si mi stěžovali, že jim vždycky trvá hrozně dlouho připravit si příběh na další hraní. A ty věci si jsou ve skutečnosti v určitém směru docela podobné, minimálně tím, že v obou fungují tři výborné triky, resp. postupy, které je dobré dodržovat. Aspoň pro mě.


Trik první: Začněte ihned psát. Ať už článek do počítače nebo nějaké heslovité nápady k příběhu na papír. Čumět do monitoru nebo žužlat tužku a čekat na to, až se vám myšlenky zformují v hlavě do konečné podoby - to je nějaký prapodivný zen který je dobré nechat mnichům co meditují někde v himalájích. Mozek potřebuje tvořit, aby mohl přetvářet a pokud si necháváte věci jen v hlavě, tak nic netvoříte.

Když vymýšlíte příběh, je důležité dostat co nejdřív na papír nějaký nápad - a nemusíte systematicky začínat od začátku a čekat až vás napadne problém a zápletka, klidně můžete začít tématem co ve hře chcete mít nebo postavou, kterou tušíte, že tam chcete někam zasadit, nebo vztahem mezi nějakými skupinami, kolem kterého chcete, aby se něco dělo.

Když píšete článek, je kriticky potřeba ho rozepsat a začít přenášet myšlenky do textu - doslova je vysypat z hlavy do článku, bez ohledu na to, jak neuspořádané nebo nedokončené zatím jsou. Ten text prostě musí začít vznikat.


Trik druhý: Nemějte vztah k ničemu, co jste definitivně nedokončili. Všechno to je pracovní bordel. Mnohdy zjistíte, že je na něco těžké navázat, že jste věci zformulovali takovým způsobem, že je těžké je plynule a hladce propojit. Musíte to bez váhání smazat. Ihned, bez milosti.

Při vymýšlení příběhu dojde na to, že najdete chybu v logice, nekonzistenci, něco, co vlastně není cool. Můžete strávit věčnost snahou to zazáplatovat a vybrousit - ale obvykle to nestojí za to a bývá lepší to začmárat a udělat něco úplně jiného nebo dojít k podobné věci jinak. Najděte poslední bod, kdy věci dávají smysl a proškrtejte všechno, co je za nimi.

Při psaní článku napíšu naprosto standardně třeba 5x víc textu, než kolik v něm nakonec skončí. Ale stalo se mi už i to, že jsem ho napsal třeba 20x víc (mizerná DrDII recenze, doteď si pamatuju kolik jejích verzí vzniklo a zaniklo).

Na jedné škole kam sem chodil se říkalo, že "Každý projekt si minimálně jednou, ale spíše vícekrát za svou existenci zaslouží hodit celý do koše a začít znovu. Až na to dojde, nechť vás provází Síla." Musím říct, že to je pravda. Ironie je, že lidé to nechtějí dělat, protože mají pocit, že tím učiní svou práci zbytečnou a budou to dělat o to dýl. Jenže to je naopak. I když něco zahodíte, bylo to součástí procesu toho, co pak vznikne. A začít znovu trvá nakonec mnohdy kratší dobu, než snaha opravit něco špatného. A výsledek bývá lepší.


Trik třetí: Tvořte průběžně a nebojte se skákat, když se zaseknete. Tvořte z prostředka, od konce, napište začátek a pak vynechte zbytek první poloviny.

Při tvorbě příběhu občas nevíte, jak pokračovat, dokud nezjistíte, s čím vlastně chcete skončit. Mnohdy mám problém a úvod, ale pak nevím, jaká témata z toho vlastně vytvořit. Tak se prostě tvářím, že už to mám a přemýšlím místo toho, k čemu má ta hra směřovat a co z ní má vypadnout - a když to najdu, tak i zjistím, co k tomu má vést. A pak mnohdy zjistím, že vlastně ten závěr bude ještě nějak jinak, než sem původně myslel, ale to je jedno - důležité je hýbat se vpřed, i když to třeba není systematické.

Moje rozepsané články jsou... well, bordel. Pokud ste si představovali, jak systematicky píšu postupně odstavec po odstavci podle nějaké dopředu rozmyšlené osnovy, tak ani omylem. Zrovna teď mám rozepsaný další díl Scénáristiky, kde mám napsaný úvod a prakticky hotové závěrečné Poznámky a odkazy. Do toho tam mám nadpis a tři odstavce, které ani nevím, jestli do článku nakonec zařadím, nějakou navazující úvahu, do toho pár poznámek o nápadech na to, co dalšího tam bude. Občas se dopíšu až na konec a pak se vrátím a přepíšu něco v první třetině.

Tenhle trik je vlastně jen spojení dvou předchozích - co nejdřív tvořit a nebát se zároveň anihilovat to, co už bylo vytvořené.


Jsou nějaké další triky - třeba dát věc stranou a záměrně se k ní vrátit až o hodně později (získáte úplně novou perspektivu). A taky nechci říct, že bych neměl občas předem rozmyšlené osnovy (zejména u velkých článků jako jsou "Téma v Kostce" nebo při přípravě her, co jsou součástí větší kroniky) - a ano, u větších věcí to pomáhá. Ale zejména tím, že mám předem rozházená místa, do kterých můžu namátkově skákat. A s tou osnovou samotnou zacházím stejně, jako se vším ostatním - nechávám jí, ať se mi mění pod rukama.


Je to nejlepší způsob jak věci dělat? Popravdě - pochybuju. Je to dobrý způsob? Well - mě funguje. Doporučil bych vám ho? Asi jen jako inspiraci.

Nicméně pár lidí se ptalo, tak tady mají odpověď :)

(jo, projít věci zpětně a proškrtat balast aby se očistilo sdělení taky pomáhá, ale teď a tady se s tím namáhat nebudu :D )
Autorská citace #65
29.3.2017 07:49 - LokiB
+
tak. k uvedeným trikům jsem se postupně prokousal životem taky.
co myšlenek a nápadů to stálo, které jsem si pečlivě formuloval v hlavě, a nikdy je nakonec nehodil na papír ... raději sednou a napsat kostrbatý základ, než ho nechat z hlavy vyšumět v pěně dalších dní
Autorská citace #66
29.3.2017 08:13 - Colombo
J, nejlepší je psát od prostředka. Já vždycky začínám u Materials & Methods.
Autorská citace #67
31.3.2017 17:11 - Ebon Hand
Píšu od prvního nápadu, co mě ke hře napadl. Vůbec neřeším, jestli to má být strhující závěr, zvrat, nebo nějaká vychytávka do backroundu NPC. :-)

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.058209896087646 secREMOTE_IP: 44.200.145.114