Tarfill píše:
"Jirko, chce tvoje postava na toho čaroděje ještě nějak reagovat?" nebo "vidíte jak Legolas zamíří a skolí..."
Tady můžu jen doporučit to co píše AW, tedy "obracej se na postavy, ne na hráče". Tedy GM by měl popisovat, co dělají postavy. Tedy ne - úplně nejlépe by měli popisovat hráči, co oni v roli své postavy postavy dělají. GM by měl ty popisy jen doplňovat, když dojde na interakci s okolím nebo NPC, kdy hráči nemůžou rozhodnout o výsledku. Tedy ideálně:
- "Co děláš ty, Legolasi?"
- "Mířím na hlavu prvního skřeta, na pravé oko, a vypouštím šíp ..."
Btw už jsem říkal, že mi v bojích - nejen u vašich videí, ale u různých jiných skupin - strašně chybí nějaké popisy toho, co se skutečně děje v herním světě? Chápu, že "vystřelím, útok 18" je při takovém množství opakovaných útoků otravné, ale už jsem od několika diváků slyšel, že to je přesně chvíle, kdy přestávají dávat pozor u streamu / přeskakují u videa na Youtube.
Ne že by to mělo snadné řešení, tedy u DnD, které fakt není stavěné na zajímavé popisy bojů, ale alespoň dva takové popsané útoky v jednom boji od každého hráče a ke každému hráči jeden až dva popisy od GMma by dojem dost vylepšily. Stačil by třeba první a poslední útok na daného protivníka. Ne že by tam nebyly žádné popisy, ale je to opravdu spíše náhodné, a speciálně u kouzel si jako člověk neznalý DnD magie často ani neumím představit, co se vlastně stalo, co bylo fyzicky vidět.
Třeba zaklínání duše do kusu dřeva mělo popis vysloveně odfláklý, na to že šlo o zásadní moment celého sezení. Je mi jasné, že dopředu nemůžete vědět, která situace bude tak zásadní, ale kolikrát se tohle ve vaší kampani stává? Mně asi tak jednou za pět let hraní.
Gediman píše:
hráč se chce soustředit na to, co se děje a co dělá, nemůže ještě hlídat, jakým způsobem mluví. Tedy, někdo to možná dokáže, to potom klobouk dolů.
To je právě ten "roleplaying" - prostě se vcítíš do postavy natolik, že nemáš problém koukat jakoby jejíma očima a mluvit z jejího pohledu.
Ve skutečnosti to umí snad úplně každý - když vyprávíš nějakou zajímavou historku ze svého života, tak zcela přirozeně budeš popisovat, co jsi dělal, co jsi viděl, slyšel, cítil. Někteří mají mizerný projev, ale to se dá opakováním zlepšit.