Lethrendisův průvodce fixlováním

Drazí přátelé,

rozhodl jsem se uceleně sepsat své názory na měnění výsledků hodů (fixlování!) v RPG. V diskuzi pod Sirienovým blogčekem vedle (doporučuji si přečíst také) se rozhořela poměrně agresivní debata, kde v nepřehledném prostoru jednotlivých postů, reakcí na ně a reakcí na ty reakce nutně dochází k redundanci a zkreslení. Je zřejmé, že na danou problematiku existují různé názory jak zastánců, tak i odpůrců. Já hovořím toliko za sebe a na základě své zkušenosti mnohaletého hráče a GM, své názory jsem měl možnost precizovat v té již zmíněné debatě, tohle můžete chápat jako jejich shrnutí a vysvětlení. Obracet se bude v textu na další GuMy, ale přečíst si to mohou samozřejmě i hráči postav. A jen malý spoiler na začátek, tohle je celé o pomáhání hráčům a tím i GuMům, pokud to myslíte jakkoliv špatně, pak vás odkážu nejprve sem, a pak pryč z téhle stránky.

V prvých částech této úvahy si probereme důležité otázky, zda a proč vlastně měnit hody. V těch dalších si ukážeme jak vlastně, kdy a v jakých případech, a proč to může být v nějakém okamžiku nejvýhodnější postup. No a na závěr, jak to udělat tak, by to bylo co nejefektivnější. Takže směle do práce!

Proč a zda vůbec…



Nejprve je třeba vyjasnit si, zda vůbec měnit hody (fixlovat). Dotkneme se tím bodu, který je pro mnoho odpůrců kruciální. Když se totiž řekne „fixlovat“, naskáče spoustě lidem mnoho negativních konotací, podvádět by se zkrátka nemělo. V reálném životě mají tito odpůrci jistě pravdu. Jenže tohle není reálný život.

Ve většině TRPG her spolu hrají hráči a gamemaster (nebo GUM, Vypravěč, Pán jeskyně, jakkoliv mu budeme říkat). Nehrají přitom proti sobě, i když to tak někdy vypadá a někdy to tak pro zvýšení iluze nebezpečí pro postavy hráčů i má vypadat. Ve skutečnosti si hráči povídají o svých postavách (to spojení „o svých postavách“ je důležité, jsou to totiž právě ty postavy, kvůli kterým vznikl jejich herní svět) s GuMem, který jim popisuje ten svět kolem (takže méně důležitý). Kostky mají rozhodnout sporné situace. Postavy pak mají zažívat dobrodružství, takže musí překonávat různá nebezpečí a bojovat s opozicí. Za tu je odpovědný GM, který musí úroveň nebezpečnosti vyvažovat tak, aby dal hráčům pocítit výzvu, nicméně nechat postavy zvítězit. Ten svět je tam proto, aby postavy vyhrávaly, nikoliv aby umíraly. Smrti postav by neměly být příliš časté, to je pro většinu hráčů silně demotivující či frustrující, kvůli tomu to nehrají. To je také ten důvod, proč by se měl GM minimálně tvářit drsně, jako že postavám nic nedaruje, i když ve skutečnosti konstruuje příběh hry tak, aby postavy uspěly, nebo alespoň mohly uspět. Výsledkem má být zábava.

Zábava není, když je to moc snadné, zábava také není, ani když je to moc těžké. Tohle byste si v debatě měli vyjasnit ještě před začátkem první hry, jak to hráči chtějí. Drtivá většina hráčů miluje, když si může o své postavě potlachat. Mějte na paměti to, že s průběhem hry, která se daří, získávají hráči ke svým postavám „citový vztah“ (a to je velmi dobře, dokonce ideální stav), postava se z hromádky slov a číslic na papíře stává živým konstruktem v hlavě hráče a jakákoliv její újma bolí samotného hráče, smrt takové postavy chápe hráč jako prohru ve svém životě.

Na straně druhé ale, aby byla postava skvělá, musí růst na překonávání nebezpečí. Vybalancovat tuto optimální obtížnost je jeden z nejtěžších úkolů GuMa vůbec. Dlouhou dobu teď na to budeme při dalším čtení narážet, je to jedna z nejpodstatnějších věcí. Vlastně by se tento článek mohl jmenovat i „O vybalancování obtížnosti hry“. Je to svým způsobem i umění zahrnující improvizaci, čtení emocí, iluzionismus a další kejkle. Když k tomu umíte využívat různé psychologické triky na upoutání pozornosti, umíte pracovat s hlasem, budovat v lidech emoce, máte napůl vyhráno.

Kostky mají rozhodnout sporné situace, ale co když rozhodnou tak, že to zkazí někomu celý večer? Variantou je nenechat to rozhodnout kostky, řešit to nějakou okamžitou dohodou nad stolem. V tuhle chvíli to nehodíme jako normálně, protože… Ten déšť šípů nezabíjí, pouze vás pošle do bezvědomí… protože je to teď důležité a postava by mohla umřít? To spolehlivě rozbije ten pocit, tu iluzi, že postava překonává překážky. Dostala to zadarmo. Pro mnoho hráčů je přirozenější zkrátka spolehnout se na štěstí, a když to nevyjde… (průšvih, zkažený večer).

Jistě, každý je jiný, někomu nevadí s postavou umřít 3x za večer, jiný po takové smrti dva roky s partou nehraje. Takže si o tom fakt raději promluvte, ale pozor, mnozí hráči předstírají tvrďáky, nicméně smrt jejich postav je mrzí úplně stejně jako „hráče citlivky“. Vůbec radím se s hráči o hře bavit, probírejte s nimi, co plánují se svými postavami, k čemu chtějí směřovat, co by viděli rádi v budoucích dobrodružstvích. Také získávejte zpětnou vazbu, ptejte se, jestli se líbilo. A vůbec plkejte s nimi o jejich postavách. Pokud vám je hráč schopen hodinu v kuse vysvětlovat, kterak hodlá svou postavu postupně piplat do podoby udatného reka se skvělou pověstí ve svém kmeni, po takto strávené hodince si můžete být jisti tím, že by mu smrt postavy v pohodě nepřišla. Největší problém je to pak ve chvíli, kdy nějakou hloupou náhodou má zemřít postava, na které má být postavena celá kampaň (třeba když si chcete odehrát vzestup nějakého ztraceného prince z exilu a hned v prvním boji, co měl být triviální, vám princ umře). chcete epickou ságu, ale přitom zároveň chcete, aby to měl těžké, aby měla pak ta postava o to větší hodnotu.

Zde nastupuje měnění výsledků hodů. Je to flexibilní a mocný nástroj, který pomáhá GuMovi udržovat příběh v chodu, stanovit optimální míru nebezpečnosti a zamaskovat případné chyby své (to většinou), anebo necitlivého herního systému. Umožňuje GuMovi tvářit se nedobytně a vytvářet iluzi hry těžší, než ta ve skutečnosti je. I když to má určitá úskalí, není to samospasitelné – více v části věnované otázce kdy.

Zde většinou vyskočí odpůrci „fixlování“ a začnou tvrdit, že je to porušování pravidel hry, na kterých jste se u stolu dohodli. Mají do jisté míry pravdu, ale mějte na paměti, že jste se také dohodli, že se budete hrou bavit, a pokud by tomu měl nějaký hod kostkou zábavě překážet, je to chyba hodu a ne té zábavy. Vaše společná zábava je důležitější než jakákoliv pravidla, to se v nich většinou dočtete také, alespoň pokud jsou dobrá. Postavy jsou důležitější než ty pravidla. Svou hru si GM nastavuje společně s hráči, rychle poznáte, jak to cítí. Hovořte nimi o tom. V těch nejrozšířenějších stolních RPG hrách v tuzemsku je měnění hodů často dokonce explicitně zmíněno jako jedna z cest, například v DrD (1.6) nebo DnD (5). Takže se nebojte, že pácháte nějaký zločin.

Existují jistě i různé další cesty, jak předejít smrti postav, všechny staví na nějaké dohodě hráčů potlačující celkovou nebezpečnost hry (viz níže). Tím ovšem nabourávají tu iluzi překonávání nebezpečí, o které již byla řeč. Někomu to nevadí, jinému velmi. Pro některé je tahle iluze opravdu hodně důležitá. (Jen malá odbočka, hraní těchto her vytváří vesmír sám o sobě, ten je cele vystavěný na iluzích. Jen si vzpomeňte, jako nás, hráčích, smýšlejí nehráči: „Podivná individua, která, místo aby v hospodě rozprávěli o fotbalu a politice, si vyprávějí jakési vymyšlené báchorky o nesmyslech.“) Všechno jsou to iluze, i iluze nebezpečí, ve skutečnosti sedí všichni v bezpečí za stolem a nehrozí jim vůbec nic. GM manipuluje hráči téměř nepřetržitě, aby cítili emoce a prožívali zkušenosti, které jsou vybájené od základu. Oddělovat v RPG hře „dobré“ iluze od „špatných“ iluzí je poněkud kontraproduktivní, když to někdo dělá, je to ponejvíce otázkou jeho autostylizace.

Opět platí, že je třeba to mít vyjasněné – dobrý GM tohle většinou pozná už po první hře. A když si nejste jistí, tak to raději nějak opatrně nadhoďte a promluvte si o tom třeba „obecně“, co na stránkách D20 vykládal jakýsi podivný pták Lethrendis. Má mít GM i hráči v rukou nastavování obtížnosti (respektive její snížení) v průběhu hry? Může jim GM „nějak“ pomoci, když to jinak nejde? (Viz níže otázka kdy.) Je také třeba na rovinu říct, že když si jako GM vyhradíte právo případně změnit výsledek hodu, toto právo by měli mít i hráči, pomoci si sami a klidně také tajnou změnou hodu. Tedy pokud mají svěřit svou zábavu (a důvěru ve šťastný konec?) do Vašich rukou GuMů, měli byste učinit to samé a taktéž jim důvěřovat a nekontrolovat jim hody.

Tím hovorem se také jistíte i pro případ, kdy by vás hráči při změně hodu přistihli. Nemělo by se to stát, protože tím padá ta iluze o obtížnosti, ale když už se stane, stane se. Pokud jste na jedné vlně a GM hráčům pomohl, většinou to rádi přehlédnou, nechají iluzi plynout dál a rádi zapomenou. Pokud by měli potřebu to nějak rozporovat, klidně přiznejte, že jste v té inkriminované chvíli cítili, že je to tak lepší pro zachování zábavy, pro hru, pro příběh, pro ty hráče samotné. Znamená to však, že jste hráče nesprávně pochopili a je potřeba zařídit hru jinak. Třeba tak, že se pojede zcela otevřeně, fixlovat se nebude, nebo se zavedou jiné metody záchrany postav atp. Rozhodně není třeba nic zapírat ani hádat se, pamatujte, nikomu jste nic zlého neudělali.

Zle by mohlo nastat v případě, že byste hráčům změnou hodu uškodili a oni na to přišli. To by se cítili oprávněně poškozeni a sem také vede ten odkaz ze začátku. GM by postavám nikdy škodit neměl, pokud to dělá, nedělá dobře. Nicméně pokud tak už činí, rozhodně by to neměl činit tajně, naopak je v jeho zájmu hrát maximálně otevřeně, aby nemohl být jakkoliv nařčen ze zaujatosti. Pak si může založit ruce za záda a říct: „To ne já, to systém.“ Čili když už chce GM nějaké postavě ublížit (nebo ji dokonce zabít), má tisíc různých možností „legálních“. Nicméně pokud jsi, škodlivý GuMe, dočetl až sem, je na čase z tohoto článku vypadnout, zde už se nic nového nedozvíš :)

Kdy vůbec fixlovat a v jakých případech?



Tahle pasáž je také velmi důležitá. Pokud se na problém podíváme trochu blíže, zjistíme, že nejlépe skoro nikdy. Takže si nejprve dáme menší výčet situací, kdy rozhodně nefixlovat, protože by to hru poškodilo.

Už byla řeč o tom, že hráči mají rádi, když jejich postavy překonávají nebezpečí. Nebo alespoň iluzi překonávání nebezpečí. Takže lze říct, že občasná změna hodu GuMem je tím mocnější, čím méně je používaná. Ergo snažte se, abyste fixlovat nemuseli. Existují cesty, jak poměrně přesně odhadnout, kolik poškození za jedno kolo dokáže nadělit boss postavám nebo i skupina řadových nepřátel. GM musí znát systém, ve kterém hraje, čím je zkušenější, tím mu to jde lépe. Pokud dokážete správně vybalancovat nebezpečí tak, abyste postavy prověřili a zároveň to nebylo „příliš“, iluze nebezpečí přestává být iluzí a stává se skoro realitou. A tak to má být.

Kostky mají svou moc, je to jeden ze zdroj napětí ve hře. O tom, kdy házet a jak využít hod tu někteří na serveru popsali stohy papíru. Pro naše potřeby si pouze řekneme, že ty nejdůležitější hody by měly být házeny veřejně, aby se mohli hráči ke kostkám pěkně modlit.

Takže pokud zahrnujete postavy smrtícím nebezpečím (tedy spoustou hodů, kdy při každém hrozí smrt), ze kterého je pak nutné je měněním hodů vytahovat, není to dobře. Záleží samozřejmě na zvoleném žánru hry, ale každý boj nemusí být smrtící, to není normální. Pokud je, a opakovanými zázraky z něj postavy vždy vyklouznou, stane se z toho rutina a nevyhnutelně se dostanete do bodu, kdy po vás hráči budou žádat přitvrdit, anebo si tak vlastně vytvoříte domácí pravidlo, o tom níže. Čím jsou změny nepatrnější a méně časté, tím jsou uvěřitelnější.

Dále závisí i na mnoha jiných proměnných. Důležitý je zvolený herní systém, v některých případech je měnění hodů GuMem zbytečné nebo dokonce nemožné (to když Vypravěč proti hráčům třeba ani vůbec nehází, nebo tahá karty apod.). Velké množství hodů s možností selhání a smrti navíc hází i sami hráči, s tím nemůžete udělat vůbec nic, snad jen nenutit postavy chodit nad propastí po laně o tyči :) Obecně lze však asi říct, že čím méně házení hra obsahuje, tím jsou hody důležitější a tím spíše by měly být veřejné.

A ještě kontext… obecně platí, že při hrách, kde nezáleží na smrti postavy, typicky na různých jednorázových testech apod., není třeba nikoho zachraňovat. Nebo ve hrách, kde se hraje nějaký typ „last man standing“. Taktéž ve chvíli, kdy si hráč pro smrt svou hrou prostě dojde – v takovém případě ho taktně upozorněte, že útok jediného bojovníka na celou armádu nepřátel není slučitelný se životem. Pokud si nedá říct, jeho problém. Naopak, kdybyste se nějak pokoušeli situaci zachraňovat změnou hodů, bude to působit nevěrohodně. A ještě jeden případ, kdy byste rozhodně neměli některému z hráčů pomáhat – kdyby to bylo proti nebo v konkurenci k jinému hráčovi. To už byste nebyli hodní, naopak nadržovali byste jedné straně. A to je ošklivé, nedělejte to. Když to shrnu, ve většině případů se fixlování použít nevyplatí.

Záchranná brzda

Kdy tedy fixlování použít? Ze své herní zkušenosti jsem vlastně přišel pouze na tři oblasti, kde mi to dává smysl. Tou první a nejdůležitější je záchrana postavy, to tu už ostatně mnohokrát bylo naznačeno. Je to právě to bolavé místo, kde (nejen začínající) GuMové udělají nejvíc přešlapů, smrti postavy uvázané do příběhu by měli litovat všichni u stolu a nejvíc GM, kterému to boří budoucí plány a zápletky navázané na tuto postavu.

Zejména ve hrách, které využívají systém úrovní a životů (typicky opět právě DrD nebo DnD), jsou na nižších úrovních postavy slabé. Mají málo životů a málo obranných schopností. Je to záměr designérů, ukázat, jak se z neznámé nuly stává velký hrdina. Bohužel to ale taky znamená, že zejména na začátku může postavu zabít kdejaká krysa, co za ní GM dobře hodí. (Ale zároveň je ten „zrod“ hrdiny na počátku zábavný, proto také začínáme nízko, že?). Tam se občasná změna hodu hodí nejvíce. Kostky mají tendenci chovat se podivně, zcela kašlou na zákony pravděpodobnosti, to ví každý zkušený hráč. Takže i pro ostříleného GuMa, který správně propočítá sílu opozice, může najednou přijít šok. Přičemž lépe se propočítávají bossové, kde těch hodů není zase tolik, daleko horší je postavit skupinku postav proti mase anonymních slabých nepřátel. (Dlužno dodat, že existují i herní systémy, které při dostatečné síle útoku umí vyhodit s nějakým nepravděpodobným hodem/přehazovanými hody kostkou i velmi extrémní výsledky, pak je vybalancování opozice opravdový ořech i pro hodně zkušeného GuMa.) Některé herní systémy navíc nutí hráče do stovek opakujících se hodů, přičemž riziko nějakého šíleného výsledku strmě roste.

Když pak postavy sílí, získávají další a další schopnosti, hráči si „osahají“ herní svět a naučí se, co je nebezpečné a co ne, nutnost změn hodů rychle klesá. Jakmile už postavy dosáhnou určité síly, je náhodná smrt poměrně nepravděpodobná.

Sluší se dodat (o odpůrci fixlování jistě dodají), že efektu „záchranné brzdy“ lze dosáhnout různými prostředky, změny hodů je pouze jeden z nich. Můžete si je do hry přidat formou domácích pravidel, i když váš herní systém konkrétní mechaniku neobsahuje. Ovšem tyto jiné metody všechny obsahují háčky, taktéž nejsou vše-řešící. Tím hlavním je to, že obecně snižují obtížnost hry, která byla nějak tvůrci nastavena. Patříte k těm, kteří si u počítačových her nastavujete obtížnost „hard“ (anebo ještě hůř, když to jde)? I za cenu různých obtíží, záseků a mlácení vztekem do stolu? Pak pro vás snižování obtížnosti není dobré, o tom už ostatně byla řeč výše. Kryté snížení obtížnosti (občasné zafixlování GuMem), které se navíc projevuje minimálně, je pro vás daleko lepší. Já osobně „easy“ nemám rád, kdyby mi to někdo navrhoval, odmítl bych.

Tato celková snížení obtížnosti lze zhruba rozdělit do dvou oblastí, jedná se o přidání dodatečných mechanik a pak také o celkové snížení nebezpečnosti herního světa. Dodatečné mechaniky většinou spočívají v různých záchranných hodech apod., jejich problém je v tom, že už základní herní systémy většinou nějaké podobné záchranné sítě obsahují. Například lze říct, že když postava spadne na nulu životů, není mrtvá. Ovšem většina her, co znám, stejně počítá s tím, že postava je nejprve vyřazena před vlastní smrtí. Příkladů by bylo možné dodat i více. V každém případě, natažení nějaké dodatečné záchranné sítě pod sítí danou pravidly je právě ono „easy“. Děkuju nechci.

Druhý způsob, jak snížit obtížnost, jsou různé dohody na tom, že v případě smrti v nedůležitých situacích nelze umřít apod. Ty pro zachování iluze nebezpečnosti pokládám za ještě zhoubnější – pokud řeknete, že v této bitce postava prostě umřít nemůže, automaticky tím nastává otázka, proč vlastně tuto bitku odehrávat, když se můžete všichni shodnout, jak postavy nepřátele pobily. Přičemž některé herní systémy jsou přímo založeny na tom, že se v nich nějaká havěť pobíjí, všimli jste si, kolik procent ve Vašich pravidlech tvoří boj a bojové schopnosti? Pokud hodně a máte to rádi, není pro vás žádné podobné změkčování boje vhodné. No a naposledy se jedná o různé domluvy na tom, že v případě smrti nepřátele postavy nepobijí, pouze zajmou a tak. Nebo je někdo pak vzkřísí, anebo něco takového. To ovšem zase může poškodit vymyšlený herní svět, zvlášť když je to začleněno nějak neorganicky. Už se vám někdy stalo, že poté, co vaše postavička umřela, najednou se objevil nějaký mocný čaroděj plný chuti křísit mrtvolku naprostého cizince ležícího ve škarpě? Jistě, lze to udělat, ale musí se to opravdu citlivě začlenit a vysvětlit, navíc jen těžko opakovaně. Jinak opět „easy“.

Opravy bossů

Druhý případ, kdy GuMové mění výsledky hodů, jsou boje s bossy. Znáte to asi, ne? Postavy se probojují přes nebezpečenství k hlavnímu záporákovi a má nastat TEN boj. Pro GuMa to znamená nutnost předem se dopočítat takových herních statistik tohoto bosse, aby dal postavám zabrat (aby byl nejlépe největší výzvou v dobrodružství), ale nechcete zase všechny pobít, že? Dokonce ani ne většinu party, ztráta každého jednotlivce bolí.

Pro mnoho zejména nezkušených GuMů je tohle problém. Ve většině herních systémů lze poměrně dobře naprojektovat průměrné poškození, co dokáže dávat boss za časovou jednotku. To pak porovnejte s průměrným poškozením, které dokážou způsobit postavy. Postavy by měly být bosse složit dříve, než on stihne zabít jednu postavu. Ve skutečnosti to lze spočítat ještě přesněji než v případě boje s hordou bezvýznamné potravy pro děla.

Je špatné, když je boss moc silný (pak je nutné případně i tahat za tu záchrannou brzdu popsanou výše), ale špatné je i to, když GM vytvoří bosse příliš slabého. To pak je poněkud… trapné. Hodně GuMů to řeší tím, že takto špatně připravenému bossovi mění výsledky hodů i staty a tím ho posilují nebo oslabují, podle potřeby.

Pro mě je posilování bosse už na hraně. Chápu, že to GuMové dělají pro zvýšení požitku hráčů ze hry, až konečně nechají bosse padnout. Ale fakticky tím postavám škodí, je těžké to nějak vysvětlit, když vás při tom přistihnou. Stejného efektu posílení bosse lze přitom docílit i bez měnění hodů, třeba tím, že do sebe boss kopne panáka nějakého léčivého odvaru, anebo nahodí nějaký „rage“ a dodatečně tak zesílí. Je to sice také změna statistik, ale daleko jemnější.

Zrychlování a vybarvování hry

Posledním případem, kdy lze s úspěchem použít fixlování hodů, je „urychlování“ hry. Některé herní systémy (opět typicky DrD a DnD) umí při boji se skupinkou středně silných nepřátel vygenerovat i několik set neustále se opakujících hodů, prokousat se tím je práce klidně na hodinu. A je to přitom boj, který v herním světě trvá pár minut.

V takovém případě doporučuji „zaokrouhlovat“ počty životů nepřátel tak, aby rychleji padali. Pokud se taková NPC blíží ke svému limitu, klidně ji odškrtněte, nikomu chybět nebude. Ještě větším vybočením může být změna dalších hodů na různé bojovnosti, pozornosti, obratnosti atp., v boji prostě nepřítel na chvilku strachy ztuhne, uklouzne po louži krve, zpanikaří apod. Říkám tomu „vybarvení“ útoku, prostě přidáte úspěšnému útoku něco navíc, co by normálně neobsahoval. Tak například lze při ohlášení velmi silného útoku říct, že postava zabila nejen jednoho nepřítele, ale útok byl tak silný, že klidně může nezmenšenou měrou pokračovat na druhého vedle. Jednou takhle náš válečník pobil tři skřety jednou ranou, hráč na to vzpomínal s potěchou ještě hodně dlouho.

Některé hry podobné postupy obsahují i v samotném základu (různé kritické útoky a pod), v jiných je to zase neefektivní. Ale hráče vždy potěší, když jim umožníte zamachrovat a zlikvidovat nepřítele nějakým epickým způsobem. Dělejte to poté, kdy vidíte, že nějakému hráči dobře padly kostky, když vám vítězoslavně ohlásí silný útok. Dejte mu to, co chce. Že přitom podvedete systém, to bude vadit málokomu. A může to oživit jinak poměrně dlouhý a nezáživný boj (ale zase to „vybarvování“ nesmíte používat pořád, jinak se vaše boje stanou podivným sledem bizarních událostí, a to také nechcete, že?).

Praktické rady, jak měnění výsledků hodů využívat maximálně efektivně



Za prvé je třeba zopakovat, a to je asi nejdůležitější, opravdu se snažte toho využívat minimálně (myšleno hlavně té „záchranné brzdy“). Ne proto, že by to bylo nějak morálně špatné, ale proto, že tím sílí ta iluze nebezpečí a klesá tím riziko odhalení, a tím že hráči o tu iluzi přijdou.

Za druhé to musíte mít promyšlené dopředu. Pokud nemáte, a najednou zjistíte, že jste hodili nějaký opravdu ošklivý hod, možná nedokážete rychle zaimprovizovat a řečí těla dáte hráčům najevo, že je to špatné. Někteří holt neumí hrát poker. Takže je třeba na možnost i šílené náhody myslet a nebýt jí pak zaskočen, když opravdu přijde. Nechávejte hráče hlásit výsledky první, pak teprve protihodem reagujte, získáte tím čas.

Za třetí, nebuďte zase až moc rychlí. I když chcete nějakého hloupého kostlivce rychle smést ze stolu, musíte se na kostku, co hodíte, podívat, pokývat hlavou a pak teprve prohlásit, že má smůlu a končí. Jinak hráči rychle prohlédnou, že jim to vlastně dáváte „easy“.

Za čtvrté si udržujte vlastní prostor, kam hráči nevidí. Různá stínítka nestačí, optimálně když si prostě házíte někde stranou. Na důležité hody, které chcete hodit veřejně, si pak hráče sezvěte tak, aby na hod všichni viděli, je to skvělý prostředek ke zvýšení dramatičnosti. Já takhle zvu hráče na boj s bossy nebo na klíčové hody – dávám jim tím maximálně silně najevo, že TOHLE JE FAKT DŮLEŽITÉ a žádná záchranná síť není.

Za páté: Pokud se vám daří vytvářet iluzi nebezpečnější hry tím, že hrajete v 99% čistě a (skoro) nijak nepomáháte, jistíte se tím i proti případnému odhalení toho, že jste pomohli. Pravděpodobnost odhalení prostě klesá téměř k nule. A když už vás někdo jednou za tisíc let odhalí, mohlo to být jen přehlédnutí, ne? Pokud se hráči baví, nebude to chtít nikdo z nich řešit. Kdyby to ovšem opravdu chtěl někdo rozporovat, klidně to přiznejte, pamatujte, že jste neudělali nic špatného.

A na závěr, buďte na své hráče hodní :)
Napsal: Lethrendis
6.7.2019 12:53 - malkav
Ale krásně to podtrhává důvod, proč se tu lidi nemůžou shodnout. Obě "strany sporu" tu mají naprosto odlišné herní zkušenosti.
8.7.2019 07:51 - Jerson
LokiB píše:
Jako že bys mu nedovolil vzít si místo hyperprostoru jiné kouzlo?

To zpětně nevím, ale asi ne. Moje in-game řešení bylo, že nějaká mocná entita změnila ve sférách fungování hyperprostoru, takže kouzelníkůn tohle kouzlo zůstalo, jen jinak fungující. Každopádně dotyčný hráč nechtěl výměnu kouzla za jiné.

LokiB píše:
Tedy stále trváte na příkladu typu "fireball je moc silný, takže ho upravíme, že bude dělat místo 1d6 jen 1d4 a nebude fungovat na nemrtvé, ale musíš si ho nechat a nenechám tě místo toho vzít jiné kouzlo"?

Naprosto přesně. Nebo "všechny položky v seznamu vybavení stojí 10x víc než je uvedeno, vaše počáteční finance zůstávají stejné. (Protestovat můžete, ale k ničemu vám to nebude.)" Nebo třeba "Hrajeme podle tady těch rozšiřujících pravidel efektů, hoď si 3k10, jak se ti znění postava... hmm, máš lepru, sbivh si vlastnosti o 5, do roka zemřeš. Mimochodem, pro svého paladina (PJ NPC ve skupině jsem si nahodil boží přízeň, která mu dává +5 na všechno."

Pokaždé to byl jiný PJ, s většinou z nich jsem hrál jednou, někdy jsem se do hry ani nezapojil. Ale je celkem jasné, že když na začátku své herní kariéry potkáš PJje, který se na úpravách hry domlouvá a hráči, nebo takovým PJjem jsi sám, tak nemáš důvod hledat nějakého vhodnějšího PJje a tihle exoti tě mohli úplně minout. Nicméně jsi na tom podobně jako moje babička, která nikdy neviděla černocha, a tak jich podle ní je na Zemi jen pár černochů. Můžeš je přejmenovat na hejkaly, ale podstatu problému to nijak nezmění.

Btw. je zajímavé číst stížnosti na Redditu, které popisují dost podobné problémy v současném DnD, jaké jsme zažívali my před 20 - 25 letya o kterých se tu občas dočítám, jak se prakticky nevyskytují. O jejich skutečné četnosti nemůžu moc říct, ale zjevně existují i jinde.
8.7.2019 08:29 - malkav
Jerson: Osobně připisuji výskyt takových stížností tomu, že mají lidé na netu v diskusích tendenci řešit problémy. Málokdo rozebírá idylickou herní situaci. Nespokojení lidé jsou prostě mnohem více slyšet, než ti spokojení.

Také ten příměr o černochovi nemusí být přesný. Třeba jsi měl ty (a ti lidé na Redditu) štěstí na setkání s velmi vzácným tvorem, kterého tvá babička nikdy neviděla, protože se nevyskytuje tak často v určitém prostředí. Já se třeba s vámi popisovaným problémovým PJ/GM taky nikdy nesetkal.
8.7.2019 09:13 - Jerson
Na Redit lidé píšou i své dobré zkušenosti a zážitky. Navíc stížnosti na netu řeší také menšina lidí - prostě nevím, kolik jich je, jen je vidět, že jsou i jinde.
Každopádně tvrdit, že když jsem se s nějakým problémem nesetkal já, tak je nejspíš velmi výjimečný a nemá (pro nikoho) smysl se jim zabývat, mi přijde jako dost neužitečný postoj.
8.7.2019 09:44 - Lethrendis
Dobré ránko,

tak nejprve na Aegnora: To s těmi názory byla doslovná nepřímá citace Cornyho, ale to je fuk, ve výsledku je to totéž a stejně to nemá smysl řešit.

Co má smysl řešit, je ten autoritativní GM a fixlování: Domnívám se, že to nemá přímou souvislost s fixlováním kostek. GM si může vynucovat ledacos a "pravomoc" zafixlovat je jednou z mnoha z nich a to ještě jedna z menších, myslím.

Ohledně četnosti, taky nemám přímou zkušenost, že by si někdo něco vynucoval takhle natvrdo, byť už jsem zažil rázné GM, kteří neměli problém ukončit debatu slovy: "Bude to prostě takhle a hotovo." Nicméně že by se o tom ani nechtěli bavit, to zase ne. Ale nemám problém věřit, že diktátorských GuMů bude slušná řádka.

Trochu mi ten výhonek diskuze o četnosti, do které zabředl Loki, připomíná tu část debaty o fixlování vedle u Siriena, kdy jsme řešili, nakolik je fixlování vlastně rozšířené. Výsledek? Nepočitatelný :)
8.7.2019 09:48 - malkav
Jerson: Stejně tak tvrdit, že když jsem se s nějakým problémem setkal já, tak je třeba, aby ho řešili všichni.

Já netvrdím, že ten problém neexistuje. Je mi jasné, že se s ním setkalo více lidí, než jen ty (dokládá to cca. polovina zdejších aktivně diskutujících, druhá polovina zmiňuje opak). Jen jsem přesvědčený, že mlčící většina se mnohem spíše s daným problémem nesetkala nebo si ho vyřešila velmi rychle a tak ji tento problém tolik nepálí.
8.7.2019 10:11 - Aegnor
malkav píše:
že mlčící většina se mnohem spíše s daným problémem nesetkala nebo si ho vyřešila velmi rychle a tak ji tento problém tolik nepálí.

Třeba tím, že mlčela. :-)

malkav píše:
Jerson: Osobně připisuji výskyt takových stížností tomu, že mají lidé na netu v diskusích tendenci řešit problémy.

Ještě jsi zapomněl dodat, že na internet píšou jenom nerdi. :D

Lethrendis píše:
tak nejprve na Aegnora: To s těmi názory byla doslovná nepřímá citace Cornyho, ale to je fuk, ve výsledku je to totéž a stejně to nemá smysl řešit.

Vím koho a co jsi se snažil citovat. Já akorát upozornil na to, že jeho výrok dle mého názoru chápeš špatně.
8.7.2019 10:34 - malkav
Aegnor:
1) Nebo se ti hráči ozvali a dali mu jasně najevo, že takto ne ;)
2) Nezapomněl jsem na "jenom nerdi", má to být z tvé strany tvrzení, že spokojení lidé se účastní disputací nad nějakým problémem stejně aktivně jako ti, kdo jsou tím problémem přímo zasaženi? Nebo jen jako rýpavá poznámka s pokusem ponížit mé tvrzení? :)
8.7.2019 10:36 - Jerson
malkav píše:
Stejně tak tvrdit, že když jsem se s nějakým problémem setkal já, tak je třeba, aby ho řešili všichni.

Asi takto - když mám nějaký problém a chci ho řešit, tak je mi celkem jedno, kolik dalších lidí ho má také a nechce ho řešit - zajímá mě, zda to řešení najdu. A zcela spolehlivě mě nasere, když mi někdo bude tvrdit, že takový problém neexistuje.

Retrospektivně se to vztahuje i na minulé problémy. Měl jsem je, opakovaně, musel jsem je řešit. Je celkem jedno, zda lidí s podobnými problémy bylo poměrově hodně nebo málo, a já se setkal s většinou z toho mála - ve výsledku jen vím, že takoví lidé v minulosti byli a bylo jich víc. Má smysl se bavit, jaké ty problémy byly, jaké bylo řešení tehdy, jaké kdo doporučuje řešení dnes.

Pokud se někdo takovým problémem netrpěl dřív, netrpí jím ani dnes a nemá potřebu ho řešit, tak nemusí, nikdo ho nebude nutit. Nikdo tady nenapsal, že by nějaký problém měl řešit každý. Ale tvrdit, že tehdy ani dnes nějaký problém v podstatě neexistoval a že jednotlivé zkušenosti kohokoliv z nás nebo souhrnné zkušenosti více lidí s tímto problémem nejsou podstatné, nebo jsou jen hypotetické či vymyšlené je prostě k ničemu.

Osobně bych čekal, že tohle patří k základním znalostem netikety a nebude třeba si vyjasňovat povolená témata k hovoru. Maximálně se můžeme bavit o tom, zda by se ne úplně související problémy měly řešit zde v tomto tématu.
8.7.2019 10:48 - Aegnor
malkav: nepovedený pokus o humorný odkaz na minulou argumentaci jiných účastníků diskuze.
8.7.2019 10:50 - malkav
Jerson: Dočti si prosím ten můj příspěvek. Jasně deklaruji, že nepopírám existenci problému. Naprosto souhlasím i s tím, že chceš a potřebuješ tento problém řešit a je mi jasné, že ho chce řešit i několik dalších lidí.

Řešte ho a ptejte se na možnosti, sdílejte zkušenosti, hledejte řešení. Jen se tu v této vaší snaze o řešení nepouštíte do lidí, kteří jasně říkají, že s tímto problém nemají a řešení hledat pro sebe nepotřebují. Ať jim nikdo nenutí řešení cizího problému, který oni nemají. A když jim ho nutí a oni ho odmítají, ať je nenálepkují jako hloupé zabedněnce, kteří nevidí globální problém ;)
8.7.2019 10:51 - malkav
Aegnor: Jo nerda tu vlastně někdo dříve vytáhnul ... pravda :D
8.7.2019 10:53 - Lethrendis
Jo, to já a jsem na to hrdý :) Btw viděli jste poslední sérii Stranger Things? Nerdi :)
8.7.2019 10:57 - Jerson
malkav píše:
Jen se tu v této vaší snaze o řešení nepouštíte do lidí, kteří jasně říkají, že s tímto problém nemají a řešení hledat pro sebe nepotřebují.

Když odhlédneme od rad pro Lethrendise (dané jeho tvrzením, že žádné jednodušší a funkční řešení nezná), do koho dalšího se zde někdo pouští a kvůli čemu?
8.7.2019 11:06 - Aegnor
Přijde mi, že jedna strana vnímá problém autorativního GM jako komára, a ta druhá strana to zase vnímá jako hejno velbloudů. A ani jedna nemá pravdu, protože je to vlastně osel. :-)
8.7.2019 11:14 - Corny
malkav píše:


Ono možná ho nepopíráte, ale na druhou stranu docela často opakujete "Já jsem se s tím nesetkal a tak mám pocit, že se to tak často neděje", což popravdě docela působí jako snaha zcela ten problém bagatelizovat. Pak se nemůžete divit, že se to cítíme jako útok, když sami jsme s tím měli živou a nepříjemnou zkušenost. Já třeba ani netvrdím, že by docházelo k nějaké plošně rozšířené GM totalitě, ale to neznamená, že k tomu problému nedochází a že je to pouze ojedinělé. Ono je také třeba vnímat určitou míru, kdy často ten problém není takový, že by to bylo do nebe volající, ale třeba jen v některých návycích, jako že se například GM s hráči tolik nebaví nebo jak vnímá rovnováhu mezi svými pravomocemi a odpovědností a pravomocemi ostatních hráčů. A takové problematické momenty pak zkrátka nejsou tolik vidět, ať už proto, že se ostatním hráčům třeba nechce o tom mluvit, nebo jim to za případné dohady nestojí. Což ale neznamená, že bychom se je neměli snažit eliminovat (ostatně hraní RPG řada z nás bere jako určitý "safe space" a nechceme se jakkoliv stresovat).

Ono to pak trochu vypadá, jako že my říkáme, že jízda se zhasnutými světly ve tmě může být poměrně nebezpečná, a vy tvrdíte, že je to v pohodě, protože jste se s nikým nikdy nesrazili, jelikož jezdíte pomalu a jen na osvětlených cestách a že pak jsou světla vlastně k ničemu. A to je samozřejmě pravda, super a jedině vás to šlechtí, že k tomu přistupujete rozumně, ale to neznamená, že k té nehodě dojít nemůže, že když k ní dojde, že to není poměrně zásadní, a že bychom se tak přeci jen neměli snažit, aby všichni lidé jezdili řádně osvětlení.
(samozřejmě je mi jasné, že tohle připodobnění nebude zcela ideální, ale snad to alespoň trochu ilustruje, jak to vidí někteří z nás, tj. že z našeho pohledu je to o tom, že vy jste s těmi problematickými elementy určité RPG kultury v podstatě neměli problém, protože jste se jim navzdory zachovali poměrně rozumně a se vzájemným respektem, což však nic nemění na tom, že o problematické elementy jde a vaše pozitivní zkušenost je nevaliduje).
8.7.2019 11:24 - Quentin
Corny píše:
Ono možná ho nepopíráte, ale na druhou stranu docela často opakujete "Já jsem se s tím nesetkal a tak mám pocit, že se to tak často neděje"

BTW jen proto, že vám nějaká nepraktická technika nestihla zkazit hru (třeba protože ji DM používá zřídka) neznamená, že by bez ní vaše hra nemohla být lepší.

Není to jen o nějakých mytických tyranských vypravěčích.
8.7.2019 11:50 - malkav
Jerson: Do kohokoliv dalšího, kdo tu hájí úpravu hodu. Teď je to Lethrendis, dříve tu byl cílem ostré kritiky někdo jiný (pravda, poslední dobou se tu rétorika poněkud zklidnila).

Corny: V pohodě, však jsem taky před pár příspěvky jasně psal o podle mě velmi důležitém důvodu, proč se neshodneme. Výrazně odlišné osobní zkušenosti. Mimochodem ten příměr k autům ... právě kvůli mé osobní zkušenosti bych to spíš přirovnal k nařízenému plošnému zavedení kontroly alkoholu v dechu řidiče. Problém jízdy pod vlivem nikdo nepopírá, je ale tohle rozumné a adekvátní řešení?

Quentin: To máš určitě pravdu. Otázka je, jestli někomu ta "nepraktická technika" opravdu hru zhoršila. A jestli je tak toxická, že je třeba ji potírat.
8.7.2019 11:59 - Gurney
Quentin píše:
BTW jen proto, že vám nějaká nepraktická technika nestihla zkazit hru (třeba protože ji DM používá zřídka) neznamená, že by bez ní vaše hra nemohla být lepší.

Není to jen o nějakých mytických tyranských vypravěčích.

Přesně tohle. Co tady celou dobu spousta lidí říká je, že cheatování dělá hru horší nebo ji minimálně komplikuje i když jste úplně normální skupina a fajn lidi. Nebo lépe řečeno, především pokud jste normální a fajn lidi.
8.7.2019 12:10 - Corny
malkav: Já ti nevím, a ty máš pocit, že ta řešení, která tu z naší strany padají, které se točí zejména kolem "Mluvte spolu", "Vzájemně se respektujte", "GM je hráč jako všichni ostatní, jen s jinými povinnostmi a jinou odpovědností", apod. a který tak stojí zejména na konverzaci, rovnoprávnosti u stolu a aby tomu i ta pravidla odpovídala (tj. aby se z nich vypouštěly pokud možno aspekty, které podporují přehnaný GM centrismus, lehkovážně nerespektování pravidel ze strany GM, atd.) jsou nějakým přehnaným a nepřiměřeným zásahem do autonomie jiných GM, kteří s tímhle nemají takový problém? Máš pocit, že by vás něco takového mělo jakýmkoliv způsobem omezovat? Ve finále vy, jestli hrajete tak, jak popisujete, stejně hrajete v podstatě v souladu s výše uvedeným, tak by se vás to nijak moc dotknout nemělo.

(Sis teda mimochodem zrovna s tím příkladem nahrál, páč já jako právník na úseku dopravy bych ti určitě řekl, že to rozumné a adekvátní řešení je, i kdyby to mělo zamezit jen jediné nehodě pod vlivem a nepředstavuje to pro řidiče žádné přehnané omezení, třeba jen že před nastartováním dýchne na volant :) )

Quentin: Taky drtivě souhlasím, že i když se na to člověk podívá z mechanického hlediska, tak necheatovat je ve finále stejně lepší varianta. Teda když se posunu dál od toho momentu "Můžu cheatovat bez souhlasu", přes který dle mého dost dobře nejede vlak:)
Nick:
Velikost okna: [1] [2] [3]
Zobrazit náhled Zobrazit náhled
Tagy:
Vaše IP adresa není z "bezpečných" adres. Příspěvek se odešlou pouze se správně opsaným kódem. Pokud nechcete opisovat kód, můžete se přihlásit (pokud nemáte účet, nejprve se zaregistrujte), nebo nám poslat informaci na PM a my Vaši IP adresu přidáme.
Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.22086691856384 secREMOTE_IP: 3.93.74.227