Trochu to rozvedu. V příapdě heveru nevím, jaká situace by se musela vyhodnocovat hodem, ale profíkovi v F1 obyčejný hever nestačí.
Pokud jde o nástroje dělané na ruku, tak tam jsem vycházel zejména z praxe u střelců, kteří si zbraně v první řadě vybírají podle toho, jak jim sedí, a v druhé řadě přizpůsobují. To platí i o dalších dnešních nástrojích, kdy není třeba všechno vyrábět přímo konkrétnímu jedinci do ruky, ale stačí si vybrat z poměrně široké nabídky.
U vlastní díly pak také nejde o výrobu montážních klíčů na ruku, ale o to, že majitel dílny ví, kde má jaké nářadí, má ho rozmístěné podle nějaké logiky, podle své preference a způsobu práce používá spíše specializované klíče nebo naopak různé sady s výměnnými nástavci, má nějak tříděný materiál, uložené náhradní díly, takže dokáže pracovat efektivněji a rychleji.
Totéž platí i o chirurzích - vlastní nástorje si dneska navrhují jen opravdové špičky v oboru, protože většina chirurgů jsou z tohoto pohledu profíci a vyráběné nástroje jsou pro ně dostatečně kvalitní. Nicméně i tak mají vlastní rozložení nástrojů, preferenci různých nástrojů při určitých postupech, pořadí podávání a další detaily. Plus hudbu podle svého výběru, a tak.
Platí to i pro vojáky, kteří dostávají standardní výstroj a většina si s ní vystačí, ale speciálové si i tuhle výstroj upravují a dodělávají, aby jim sloužila ještě lépe a efektivněji.
Neříkám, že je to vyčerpávající nebo nějak extra přesný popis reality, jen pozorování.