Siriene, když už jsi převedl debatu sem, tak ti odpovím.
Určitě sis všiml, jak rychle a jednoznačně reaguješ, když sem (na d20) někdo napíše nebo pošle video o nějaké pochybné bojové praktice, stylu, zbrani, prostě něčem, v čem se vyznáš (nebo si na základě vlastních zkušeností myslíš, že se vyznáš - v dalším textu tyto dva stavy nebudu rozlišovat, myslím u sebe.) Nevím jak dlouho ti trvá dospět k závěru, že něco takového je blbost, ale myslím, že víc než pár minut nebo jedno shlédnutí videa to nezabere. A ať napíšeš, v čem všem je daná věc blbost, nebo to nenapíšeš, určitě k tomu máš své důvody. U mě to funguje úplně stejně. Zajímám se o letadla, zajímám se o období mezi 30. až 50. lety a trochu i o moderní svět, zajímám se o neobvyklé přístupy. Od roku 1988, takže už 30 let. Z toho důvodu mě některé myšlenky napadají ve zhutnělé formě, kdy si během minuty udělám názor, který by mi jinak trvalo hodinu zformulovat a vysvětlit jinému člověku, protože vychází z desítek různých textů, názorů, přístupů a zhodnocení.
Nicméně zrovna pro tento případ to zkusím, aby sis (nejen ty) mohl udělat obrázek.
Napřed realita (a tedy to co může v Omeze použít zcela v pohodě).
Vzducholodě se bojově používaly od 1. světové, ve 30. letech dosáhly vrcholu. V té době byly ty největší z nich projektované s hrazdami na zavěšení spojovacích / průzkumných letadel, případně s hangáry, kam se vešlo letadel víc (v případě vzducholodi
Macon čtyři letadla). Šlo o speciálně zkonstruované stroje, které se ale až na závěsný hák ničím nevymykaly jiným stíhacím dvouplošníkům té doby, byly jen o 15% menší než jiné podobné stroje, nicméně měly standardní výzbroj, dostup i dolet. Startovací i přistávací manévr byl dotažen k praktické použitelnosti s vysokou spolehlivostí, prostě šlo o rutinu.
Pokud šlo o použití, tak ve své době mohly takové vzducholodě ještě celkem úspěšné vést bojové akce i proti soudobým stíhačkám. Sice byly pomalejší a mnohem větší, ale souboje se vedly kulomety na několik málo stovek metrů, na sestřelení letadla bylo potřeba od několika kusů do několika stovek nábojů, na sestřelení héliové vzducholodi to byly tisíce, či spíše desetitisíce nábojů, spíše ale kanóny, nebo pumy shazované na ní - tomu mohly čtyři doprovodné stíhačky a osádka samotné vzducholodi celkem úspěšně bránit - v roce 1935 snáze než v roce 1940, kdy byla poslední taková vzducholoď rozebraná, nicméně důležité je, že letadlová vzducholoď byl použitelný, vyzkoušený a osvědčený koncept. Velké vzducholodi skončily kvůli haváriím při nepřízni počasí, nikoliv kvůli nepoužitelnosti.
Na druhé straně máme bombardéry s nesenými doprovodnými stíhačkami. To celkem dobře fungovalo ve podobné době jako u vzducholodí, Sovětům se podařilo s jejich Zvěny dosáhnout operační způsobilosti, kdy jeden bombardér mohl nést (vně své konstrukce) až pět stíhaček, případně menší počet vybavených pumami pro bodové bombardování. Opět se jednalo o téměř standardní stíhačky, vyzkoušené a schopné boje proti jiným letadlům své doby (jejichž výkony na konci 30. let zaostávaly, ale to můžeme pominout.) Nicméně neexistoval žádný bombardér schopný nést byť jedinou stíhačku uvnitř trupu.
Po válce se tahle myšlenka zkoušela dál, nicméně kvůli mnohem větším stíhačkám té doby bylo nutno vyvinout speciální letadlo, již zmíněného Goblina. Ten byl sice teoreticky schopen boje, ale prakticky nemohla být ani řeč o tom, že by se dokázal postavit běžným stíhačkám protivníka své doby, ani že by dokázal ubránit svůj nosič - protože šlo o dobu nástupu naváděných raket, kdy na sestřelení letadla stačila jedna raketa nebo několik málo zásahů z kanónu (ráže 37 mm, standardní výzbroje sovětských letadel). O tom, že by tyhle speciální stíhačky dokázala ubránit ještě jiné bombardéry nesoucí pumy nemohla být ani řeč. To je první rozdíl proti vzducholodím.
Druhý rozdíl byl, že Goblin nikdy nebyl ani zkoušen s bombardérem, do kterého by se vešel, protože ten nebyl k dispozici. Takže se použil menší bombardér, u kterého ani nemohlo být vyzkoušeno vytahování stíhačky ven a vtažení dovnitř - podotýkám jediné stíhačky. Testy se zavěšením dopadaly špatně - větší polovina pokusů selhala, jeden dost zásadně, což je druhý a třetí rozdíl (letadlo nebylo uvnitř nosiče ani teoreticky) - a šlo o operaci, kterou prováděli velmi zkušení piloti, což je čtvrtý rozdíl od standardně vycvičených pilotů na vzducholodi Macon.
Takže když shrnu poznatky do této chvíle, tak máme standarně prováděná vypouštění a přistání běžných stíhaček schopných boje s protivníky, přičemž jich byl větší počet nesen zcela uvnitř nosiče a ovládán standarně schopnými piloty, a proti tomu stojí několik málo vesměs neúspěšných pokusů se speciálně vyrobeným strojem neschopným plnit úkoly, pro které byl vytvořen, který byl ovládán nejlepšími piloty a ani teoreticky nebyl schopen vtažení to trupu nosiče. Jinak řečeno stav, kdy fungovalo všechno (vzducholodi jako nosiče) srovnávám se stavem, kdy nefungovalo nic (moderní bombardéry jako nosiče). Prostě se ukázalo, že s vyšší rychlostí a vyšší hmotností letadel problémy při takových manévrech narůstají geometrickou řadou až k nepoužitelnosti.
A teď se dostáváme ke zmíněnému Boeingu. Ten by se měl s výše popsaného stavu, kdy nefungovalo nic, dostat do stavu, kdy bude na palubě mít ne jednu, ale deset stíhaček, které bude rutinně vypouštět a zachytávat. A to za stavu, kdy se boje vedly v mnohem vyšších rychlostech a na mnohem větší vzdálenosti pomocí řízených raket, kdy na sestřelení nosiče by stačila jediná raketa vystřelená z letadla nebo ze země, aniž by tomu nesené stíhačky mohly nějak zabránit (kvůli vysokým rychlostem přiblížení a velké vzdálenosti pro odpálení raket), a to i v případě, když by nosič dokázal nepřítele včas odhalit a vysadit své stíhačky s dost velkým předstihem na to, aby ho dokázaly alespoň napadnout. Přitom by nestačilo použít nějaký upravený sériový stroj, nebo odvozenou koncepci, ale muselo by jít o zcela nové jednoúčelové letadlo použitelné jen a pouze pro tyto operace. To vše v době, kdy vývoj nových letadel se počítal nikoliv na měsíce jako ve 30. letech (třeba He 162 letěl poprvé čtyři měsíce od začátku kreslení, což bylo v 70. letech a později naprosto nemožné), ale na roky, občas i desítky let postupného vývoje a zlepšování. Navíc jejich úspěšnost jako obrany by byla ještě sporadičtější než u obrany vzducholodí. A bráno do detailu měly nést jen několik málo řízených střel určených k likvidaci protivníka - o kolik snazší by bylo, kdyby Boeing nesl střely s vyšším doletem, které by proti útočícím letadlům mohl použít sám? Vešlo by se jich do něj mnohem víc.
Jinak pokud jde o myšlenku "obranného bombardéru", tak se zkoušela už za války, kdy bylo několik bombardérů upraveno na skutečné létající pevnosti nesoucí místo pum další zbraně. Nebyl to nový nápad. A pokaždé - zdůrazňuji pokaždé - se u této myšlenku ukázalo, že takovéto obranné bitevníky jsou nejslabší článek celé formace, protože jejich výzbroj nestačí ani na vlastní obranu, a navíc nad cílem neodhodí pumy, takže jejich hmotnost zůstává stejná i při letu zpět, kdy díky tomu zaostávají za ostatními a stávají se snazší kořistí. V případě Boeingu nesoucího deset stíhaček by byla tahle nevýhoda naprosto enormní - ke všem výše zmíněným nevýhodám. A to pomíjím fakt, že by civilní letadlo muselo být upraveno vyřezáním dvou velkých otvorů pro vypouštění stíhaček, z čehož by konstruktéři určitě měli dost těžkou hlavu, protože to fakticky znamená změnu celé nosné konstrukce, která je u letadel docela zásadní. K tomu změna těžiště při vypouštění a nabírání cca osmitunových stíhaček - Goblin měl vzletovou hmotnost dvě tuny.
Takže teď už porovnáváme fungující provedení u vzducholodí s konceptem neodpovídajícím potřebám nasazení, nutnost zcela nové konstrukce jednoho typu letadla a značného přepracování druhého, přičemž se ani nedala předpokládat použitelnost celého konceptu, která se od konce 30. let neustále zhoršovala, i když byla opakovaně zkoušena, a už nikdy - podtrhuji nikdy - nedosáhla ani uspokojivého otestování, natož operačního (nebojového) nasazení. NA rozdíl od letadel na vzducholodích, které byly schopné plnit svou základní, totiž průzkumnou funkci nad oceány, a v případě potřeby i druhou, tedy bojovou a obrannou funkci (i když úspěšnost lze jen odhadovat z útoků na
vodíkem plněné vzducholodě v první světové válce. Nicméně výzboj dvou kulometů puškové ráže zůstala u stíhaček v podstatě stejná až do poloviny 30. let, místy i déle.)
Tohle vše mě vede k názoru, že zatímco letadlová vzducholoď je cool a funkční koncept, který může být v Omeze použit s dobrou mírou uvěřitelnosti, tak 747 jako stíhačkový nosič je jedna velká hovadina od začátku do konce, u kteér nevěřím, že by ji někdo (kromě tvůrce dané myšlenky) chtěl, potřeboval, nebo dokonce věřil v její použitelnost.
Kdybychom měli v zadnici ryby, není nám třeba rybníků.
Faktem zůstává, že letadlové vzducholodě fungovaly, zatímco letadlové nosiče s uzavřeným hangárem nikdo nikdy nepostavil, z výše popsaných důvodů.
Pokud tě takové logika stále neoslovuje, můžu jen pokrčit rameny, lepší zdůvodnění než toto sepsat nedokážu. Hlavně jsem chtěl ukázat na myšlenkový postup, který mi během sledování videa proběhl na pozadí mozku a projevil se myšlenkou "je to bulšit".
Jedna věc na závěr - pokud se cítíš dotčen, že jsi mi přinesl cool námět do světa Omegy a já ho shodil ze stolu, tak se omlouvám - domníval jsem se, že tě zaujaly právě ty vzducholodě, a neměl jsem v úmyslu shazovat tvé nadšení pro koncepci leteckých nosičů stíhaček.