Šaman píše:
Asi jsem se nějak ztratil v tvojí konzistenci - o pár stránek dřív píšeš o astrofyzice a něčem, co nejspíš vychází z gravitačního praku… a teď píšeš že SW jsou realistický setting,
Dělám velký rozdíl mezi tím, zda je setting realistický, nebo zda se drží reality jako vzoru - v tom syslu, že využívá předpokládané zkušenosti diváků s reálnými prvky pro zobrazení prvků fantastických, jako jsou kosmické lodě, nelidské rasy a další.
Vesmírné sci-fi, které by používalo skutečné vesmírné manévry by na tuhle část děje strhávalo velkou pozornost, protože by muselo vysvětlit či ukázat, jak manévry ve vesmíru fungují. Prakticky nikdo z diváků s tím nemá žádné zkušenosti.
Takže aby to filmaři nemuseli dělat, a zároveň aby nemuseli vymýšlet nějaké jiné způsoby manévrování ve vesmíru, tak použijou to, co diváci znají - totiž druhoválečné letecké souboje. To je ten realistický vzor, kterou není třeba vysvětlovat divákům, protože tenhle typ soubojů jim připadá známý.
Tohle je argument pro to, že fantasy (či spíše fantastické) settingy ve velké míře využívají reálné vzory, kterým hráči a diváci rozumí. Proto je také v SW hromada ras, ale všechny mají známé archetypy lidského chování - otrokáři, obchodníci, zmatkaři, drsňáci, zbabělci ... prostě stačí jedna scéna a diváci dokážou emzáka pochopit, zařadit a přijmout, takže jich lze do filmu naflákat desítky různých ras. A i když vypadají různě, všichni se chovají jako lidé, tedy známým a pochopitelným způsobem.
Důvod je stejný - vytvořit nějaké konzistentní nelidské chování a přiblížit ho divákům by zabralo velké množství času na úkor dobrodružného děje.
Tím vším chci dokázat, že obvyklé fantasy settingy se od reality nijak moc neliší a počítají s tím, že v nich diváči či hráči budou moct používat svou zkušenost s reálným světem, aby se v postavách, prostředí a situacích orientovali.
To že si mnoho hráčů fantasy vůbec neumí představit skutečně nelidský svět má za následek stav, který předvádí Efram, totiž že mu takové fantasy settingy přijdou odlišné od reality. Pokud chce někdo ukázku nelidského světa, tak třeba v Asimově Ani sami bohové je takovému světu věnována třetina knihy. A takový svět bych považoval tak na půl cesty mezi reálným a zcela vymyšleným settingem. Na opačném konci stojí můj Plochý svět, i když ne tak docela, protože i ty kruhy mají lidské myšlení a chápání - jinak by to ani lidé nedokázali zahrát. Nicméně je to setting, který je na hranici chápání většiny čtenářů, protože se v něm nedá použít prakticky žádná běžná lidská zkušenost z reálného světa.