Jak to hraješ? – Knihy pro inspiraci II.

Encyklopedie heraldiky. Buben Milan. Libri 2003.

"Z dálky se k vám blíží rytíř na mohutném oři. Vnímáte dusot kopyt a pod vašima nohama se chvěje zem. Je blíž a blíž. Napřažené kopí výhružně ční a zbroj leskne se v zapadajícím slunci. Podle erbu ho poznáváte. Zlatý lev ve stříbrném poli, to nemůže být nikdo jiný než váš odvěký nepřítel, rytíř..."
"Promiň Jirko, ale to nedává smysl. V heraldice přece nemůžeš dávat kov na kov a barvu na barvu."
"Můžu, Tome, můžu. Tohle je fantasy, rozumíš? Navíc jsi rozbil celou atmosféru, takže už na to kašlu. Se s tím serte někdo jiný, když se vám to nelíbí."


Jak k hádce došlo? Odpověď je jednoduchá. Tomáš četl Encyklopedii heraldiky od Milana Bubna, Jirka ne. Kdyby totiž do knihy nahlédl, našel by po krátkém pojednání o původu a vzniku heraldiky kapitolu o znaku a jeho součástech a právě zmíněná Tomášova výtka je uvedena coby jedno z nejzákladnějších heraldických pravidel. Jistě. My ale hrajeme ve světě fantasy a tam ať si dá každý na štít, co chce a jak chce, že. Heraldika ovšem není jen o malůvkách na štítech. Mít knihu dřív, nemusel bych se dodnes prát s faktem, že největší království spravuje po smrti panovníka pět baronů, čili mužů s "nejnižším titulem panského stavu". Když začal vznikat náš herní svět, nevnímal jsem potřebu mocenské hierarchie, ať už duchovní či světské, a to mi v budoucnu přineslo nemálo horkých chvilek. Každá společnost totiž nějakou hierarchii má a tato kniha vám ukáže, jaká byla v rámci středověké nobility a církve.

Mám krále, knížata i hrabata a klérus jsem si také uspořádal. Co tam je dál? V době nárůstu obliby narativního způsobu hraní přijdou k ruce popisy rozličných ceremoniálů a událostí jako je korunovace, beatifikace (blahořečení), církevní svěcení, rytířské klání nebo ztráta rytířské důstojnosti:

"Pokud byl rytíř odsouzen pro nečestné činy ke ztrátě rytířské důstojnosti, byla jeho zbroj před jeho zrakem rozlámána na kusy a vržena jemu k nohám, jeho koni pak byl uťat ohon. Rytířův štít byl za spodní okraj přivázán k sedlu starého a sešlého koně a vláčen blátem, rytíř pak byl při tom shromážděným davem zasypáván potupnými slovy a knězem proklet. Pak se herold třikrát hlasitě tázal, kdo že je ten rytíř, a když mu persevant hlásil jeho jméno, herold odpovídal, že to není on, že to není rytíř, nýbrž věrolomník, zrádce a křivopřísežník. Pak byla rytíři nalita na hlavu vřelá voda, čímž byla symbolicky s něho smyta jeho někdejší svatá hodnost. Nakonec byl přikryt rubášem a na provaze vlečen do kostela, kde byly nad ním konány modlitby, jako by byl mrtev." To je pak radost hrát temného rytíře nebo padlého paladina, chce se říct, zvlášť když má za sebou takovou „motivaci“.

Vrátil bych se ještě na chvíli k erbům. Jejich tvorba je věc komplexní a zahrnuje velké množství pravidel. V úvodu jsem zmínil volnost tvorby, i tak by v rámci jednoho celku nějaká pravidla měla být. Ne každý ovšem oplývá hodinami volného času k cizelování znaků šlechtických rodů. Ta muzika pro boj s hlavním záporákem se taky sama nevybere. Pro takové případy může být východiskem heslo "Polská heraldika". V polském "herbu" totiž převládají štíty o jednom poli a erbovní předměty mají být zobrazeny v co největší shodě s realitou.

To je fajn. Co tam máme dál?

Třeba odměny nepeněžitého plnění, které jistě uvítá nejeden pán jeskyně. Všemožné tituly, hodnosti a odznaky posouvají postavu vzhůru po společenském žebříčku bez nutnosti, tak říkajíc, pustit chlup. U předchozí knihy jsem zmínil střet s úřednictvem. A když po úspěšné kampani postavy přijímaly z rukou královského místodržícího odměny za chrabré činy, jedna obdržela erbovní měšťanství a několik výsad, které se k tomu váží, jako je erb, pečeť, právo označit svůj dům znakem, používat přídomek dle města, sedávat v hlavním chrámu v prvních pěti řadách při velkých mších a svátcích a právo na oslovení "slovutný" při oficiálních jednáních. Pro elfa, do té doby ve městě toliko trpěného, to bylo víc než truhla zlata.

Rozličná titulatura zase z osob snadno zaměnitelných a dějově splývajících udělá konkrétní jedince hodné pozornosti. Zní to přece jen jinak, když místo "Jde k vám velitel těch mnichů," sdělíte hráčům: "Vidíte, jak k vaší družině přichází probošt Kologer."

"Promiň Jirko, ale probošt je u některých řádů představený kláštera. Co dělá tady v lese?"
"Už zase?! Já nevím! Hledá zatoulané mnichy co šli na maliny. Počkej, až budeš dělat dobrodružství ty. Si schladím žáhu!"
Napsal: Count
Autorská citace #1
1.3.2021 17:54 - RoVan
Moc hezké, hlavně teda ty odměny .
Mezi řádky to píšeš, jen bych zdůraznil:
Aby ty odměny měly skutečně tu cenu, musí být deklarovány předem:
Nějaké arogantní NPC si může vynutit od postav aby používaly oslovení "slovutný pane XY" už při několika setkáních, nebo erbovní měšťané budou shlížet na dobrodruhy s despektem.

ad. Heraldika -
1) Nemít příliš erbů, hráči se v tom ztrácí. Třeba mít jen 3 důležité, které prostě hráči chtě-nechtě poznají.
2) Docela hezky fungují mluvící erby (Jmenuje-li se něčí rod Brtník, bude mít ve znaku medvěda, Armstrongové zase budou mít ve štítu paži atp.)

Fun Fact na závěr: kov na kov a barva na barvu je často nedodržované pravidlo, ale jeho porušením se dá přidat osobě/místu důležitost. (Jeruzalémské království, jako země zaslíbená, má ve stříbrném štítu je zlatý jeruzalémský kříž.)
Autorská citace #2
2.3.2021 09:36 - Count
S erby je to stejné jako s informacemi. Zahltit hráče jde s nimi snadno. Dobře jsi nakousl mluvící erby, kterým je v knížce věnováno obsáhlé heslo. Používám je trochu přeneseně ke sjednocení různých skupin. Například páni, kteří byli odpovědní za včasné varování před nájezdníky, mají v erbu hvězdu. Když ji pak postavy u někoho vidí, mají představu co je zač.

Znaku Jeruzaléma a dalším výjimkám se věnuje heslo "Pravidla heraldiky". V českých zemích je takovým unikátem znak Heřmanova městce.
Autorská citace #3
2.3.2021 10:33 - Šaman
- "Je to tlupa zakeřných skřetů, na jejich černých štítech vidíte červené oko."
~ "No jo, to se hned pozná, že jsou to negramoti. Barva na barvě… Asi jako kališníci."
Autorská citace #4
2.3.2021 11:02 - Count
Dobrý postřeh. :-)
Skřetí znak je zcela v intencích fantasy. Temný a dobře zapamatovatelný, navíc mluvící, pokud pracují pro Saurona. S kališníky bych je ale nesrovnával. Na Wikipedii je zlatý pohár v červeném poli, což je v pořádku a červený kalich na černé pochází z doby mnohem mladší. Obojí ale pěkně ilustruje jednoduché znaky pro hru, bez nutnosti lámat si hlavu nad tím, zda břevno má být pokosem nebo pošikem.
Autorská citace #5
2.3.2021 11:19 - Jerson
Hlavně než člověk něco poruší, je dobrá znát pravidla, která porušuje.
Když se pak podívám na znaky, symboly, vlajky a podobné kravinky v moderních hrách typu Warhamme, tak v nich jsou tyhle věci strašně složité a naprosto nevhodné ke svému účelu, právě proto že porušují zavedená pravidla. Ta pravidla měla svůj důvod, v tomto případě jím byla přehlednost a srozumitelnost.

Jinak myslím, že vybrat věci vhodné pro hru a sepsat je samostatně by bylo dost užitečné.
Autorská citace #6
2.3.2021 11:39 - Šaman
Jerson
Nepřijde mi to tak hrozné. Rytíři Bretonnie:



Jinak jsem chtěl právě napsat to, že heraldická pravidla se týkají jedné konkrétní kultury, vrcholně středověké Evropy. A ve fantasy máme kultur většinou více. Když vezmu profláklého Pána prstenů, tak:
- na Gondor asi ok (když vezmu že bílý stom by byl stříbrný - ale jinak barevné erby mi k němu nějak nesedí)
- Rohan je inspirovaný ranným středověkem a seveřany, tam už ta pravidla neplatí
- elfové mají zcela zvláštní kulturu, lesní a tajemnou, tam by naopak klasický erb možná až bil do očí
- skřeti jsou horda, která na veškerá pravidla dlabe
- hobiti se o takové nesmysly nezajímají
- a trpaslíci uznávají jen kov na kovu :D (vtip; jinak ti mají nejspíš vlastní a úplně jiná pravidla pro rodovou identifikaci)

A to Středozem je sice high fantasy, ale ne úplně ulítlá - inspirace historickými romány a mýty je tam silná.


Když jsi zmínil Warhammer, tak:
- u Bretonnie asi ok, i když k Warhammeru patří az absurdní přehrávání. Rytíři kulatého stolu, občas až trochu jako Monty Python a Svatý Grál.
- císařství je úplně jiná evropská doba a schválně až groteskně zobrazená
- Silvani, trpoši - stále se vzdalujeme od kultury, která řeší historická heraldická pravidla
- a orkové a chaosáci, ti jsou úlpně mimo měřítko
Autorská citace #7
2.3.2021 11:58 - RoVan
Chtěl jsem se podívat jak je to s tou středozemí
Jinak skřetí znak porušující běžné konvence vypovídá mnohé o skřetech reprezentujících chaos.

Mimochodem jsem ještě na škole četl hypotézu, že je možné, že pravidlo kov na kov a barva na barvu vzniklo kvůli černobílému zápisu (různé šrafování představuje různou barvu a šráfy přes sebe jsou špatně čitelné).
Autorská citace #8
2.3.2021 16:49 - chrochta
to RoVan: Omezený počet graficky jednoduchých erbů? Doporučuji heslo "Polská heraldika" a pak od Ospreye Bitvu u Grunwaldu. Polská šlechta používala jen několik "rodových" (jako opravdu "rod", nikoli "rodina") erbů, pod kterými ale pak klidně mohla bojovat i stovka šlechticů pod jedním. Tj., jako by třeba všichni Vítkovci používali jedinou kombinaci barev růže a pole.
Autorská citace #9
2.3.2021 16:56 - RoVan
Já píše:
1) Nemít příliš erbů, hráči se v tom ztrácí. Třeba mít jen 3 důležité, které prostě hráči chtě-nechtě poznají.


Chrochta: Reaguješ na tohle? Neboo...? Promiň, ale nechápu tvoje sdělení.
Autorská citace #10
2.3.2021 16:58 - chrochta
RoVan: Ano. Ve středověkém Polsku takových erbů bylo do desíti.
Autorská citace #11
2.3.2021 17:08 - Šaman
Tak pokud by se tu rozproudila diskuze na téma heraldika v dračáku (a nikoliv diskuze okolo knihy o které článek mluví), tak mě napadlo srovnání skutečné Války růží a Hry o trůny (která se k ní přirovnává).

GoT má několik málo jasně rozlišitelnych rodů a každý má jeden výmluvný znak. A každý má v daném čase jednoho, maximálně dva vojevůdce. Pro dračák ideální - vidíš vlajku s vlkem, budou tam Starkové.

Ve skutečnosti to byl samozřejmě totální chaos, viz například Wiki Války Růží. V pravém sloupci jsou strany (tam jsou ty růže) a velitelé a významní šlechtici (ani jedna růže, každý erb jiný, žádná barevná, ani symbolická sladěnost stran).

Pro ttRpg je myslím ten svět GoT lepší. Jeden rod - jedno sídlo se zvučným a samopopisným jménem + pár pevností, jeden erb, jeden až dva velitelé s rodinnou vazbou. Na to, jak se morálně snaží být šedá, tak mapa je velmi archetypální.


Druhá, nesouvisející úvaha - myslím, že ta heraldická pravidla se nám docela vžila pod kůži, takže ve fantasy sice může existovat uvěřitelný erb bez dodržení pravidla barva-kov, ale většina erbů to ctít bude už jen proto, aby vypadala uvěřitelně.

U nás máme jedinou výjimku - modrá růže jednou na stříbrném pozadí, podruhé na černém. Kdybych ale kombinoval barvy - třeba červená na zelené - tak to bude bít do očí. Podvědomě tam není něco v pořádku. Černý podklad ještě projde.
Autorská citace #12
2.3.2021 17:17 - Aegnor
Šaman: ale tak i v SoIF je těch rodů a erbů docela dost. Jenom nejsou tak často v popředí. Ale tuším že v Bouři Mečů je kapitola, ve které se mluví o spoustě Dornských rodů, včetně jejich erbů.
Autorská citace #13
2.3.2021 17:21 - RoVan
Šaman píše:
Tak pokud by se tu rozproudila diskuze na téma heraldika v dračáku

Blogový příspěvek se jmenuje "Jak to hraješ? – Knihy pro inspiraci II." takže jsem to pro užití ve hře bral hned.
Ta GoT(Song of Ice and Fire) to dělá ukázkově - nemáš toho hodně, máš to svázáno s rody a jejich vlastnostmi, je to intuitivní.

EDIT: Jo, je jich tam víc, ale nemusíš znát všechny a ty důležité se opakují, takže ve hře na scéně víš o koho se jedná.
Autorská citace #14
3.3.2021 12:27 - Count
Chtěl jsem upozornit na zajímavou knihu a dát pár tipů pro tvorbu hry z vlastních zkušeností. Diskutovat samotnou heraldiku je určitě možné v jiném vláknu. Ale jak napsal Šaman. Návštěvami na hradech a zámcích má každý vytvořenou alespoň podvědomou představu, jak erb vypadá a chyby jdou v našem středoevropském prostředí hodně vidět. Nemusí být všechno na 100%, je ale fajn držet se alespoň základních pravidel. Polskou heraldiku jsem v článku zmínil. Z dalších je v knize heraldika japonská. Tamní "mon" byl rovněž jednoduchý. Taky nejsem kdo ví jaký puntičkář, ale když jsem tvořil poslední erb, podíval jsem se do knížky kolik hrotů má šlechtická koruna. Město dostalo nějaké výsady, které reprezentuje právě koruna coby obecná figura, ovšem výsady nejsou tak vysoké, aby se rovnaly hraběcím, nebo knížecím.

Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.

Věděli jste, že...
Na d20.cz můžete mít svůj vlastní blog. Pokud chcete napsat o nečem, co alespoň vzdáleně souvisí s RPG, můžete k tomu využít našeho serveru. Tak proč chodit jinam? >> více <<
Jak se chovat v diskuzích
Přehled pravidel pro ty, kteří k životu pravidla potřebují. Pokud se umíte slušně chovat, číst to nemusíte. >> více <<
Formátování článků
Stručné shrnutí formátovacích značek zdejších článků, diskuzí, blogů a vůbec všeho. Základní životní nutnost. >> více <<
ČAS 0.20091700553894 secREMOTE_IP: 100.25.42.117