Akční/Dobrodružný
Starší
Pojednání o WFRP
Jen tak pro odreagování jsem začal psát toto. K mému velkému překvapaní a potěšení my bylo nabídnuto napsat něco podobného sem. Chvíli jsem přemýšlel, pak se chvíli snažil a ... nic. Takže přesouvám své pojednání sem. Opravil jsem pár chyb, a pár vět přepsal, ale jinak je to stejné. Kdybych se snažil víc, už by to pro mě nebyl odpočinek. A děkuji za fantastickou nabídku, kterou, bohužel, nejsem schopen lépe vyplnit.
Chci si zavzpomínat na skvělé večery strávené s touto hrou, když toho teď moc nenahraju a nikdo o této hře moc diskutovat nechce. Ono se není čemu divit, je to věc stará a podle zdejší většiny překonaná, ale RPG staromilec, jako já, na tuto světově úspěšnou, byť v česko/slovensku opomíjenou hru, nikdá nedá dopustit. Protože hraju pouze pro radost se dvěma skupinami, nemám moc přehled o české komunitě, a proto můj zmíněný pohled berte s rezervou, neboť vycházím z toho, co jsem se dočetl zde a ještě na jednom serveru.
Budu psát o WFRP 1.ed., který znám nejlépe. První pravidla byla jak pro bitvy, tak pro RPG a postupně se to rozdělilo. Kdy se WFB, co se hraní týká, nepodobá WFRP. V podstatě k tomu přistoupili jako tvůrci DnD, aby ne když se GW opičili. A tak i v pravidlech WFRP 1.ed. je převod charakteristik pro bitvy a naopak.
Musím případné čtenáře, též upozornit, že v celém tomhle pojednání o Warhammeru bude trochu chaos, ale jak tušíte, ten k tomu patří.
Svět Warhammeru je jakousi parodií na Evropu či celý svět zhruba 16. stol. Tvůrci nádherně po anglicku přetavili dějiny do fantasy světa, takže se zde dá narazit na větší či menší podobnosti s reálnou historií. Hlavním "zlem" byl/je chaos. Mohutné armády mutantů válčí nekončící bitvu na pólech planety. Ale o tom vlastně nikdo ve Starém světě nemá ani páru.
Základní pravidla nás přivádějí do Starého světa, jakési Evropy. Její střed zabírá Říše (Svatá říše římská národa německého), možná nejvyspělejší lidský stát. Vládne jí stařičký císař Karl Franz. Říše je rozdělena na spoustu státečků, no, jako v reálu. Na jeho východní hranici je Kislevské knížectví, sice nezávislé, ale ne zas tak moc. Zajímavé na něm je, že poslední velké civilizované město je stověžatá Praag.
Pak tu máme Bretonii (Francii), ta je technologicky zaostalejší než Říše. Co se módy týká je i zde o hodně dále než ostatní.
Další je Estalie (Španělsko), Tileanské městské státy (Itálie) a na jihu za Arábií, země mouřenínů. Málem jsem zapomněl na zaostalý Albion na severu za úzkým mořem a samozřejmě Norsku v podstatě už barbarský svět kde uctívají zvrácené bohy.
Tento, až na Norsku, civilizovaný svět chrání Hraniční hory. Ty jsou už po tisíce let domovem trpaslíků. A ač to v Říši ví jen někteří z vládnoucí třídy, jsou hlavní obranou před zelenokožci z pustin na východě. Trpaslíci, ale s lidmi udržují jen nezbytně nutné obchodní vztahy. Oficiální politika je z obou stran dost vlažná.
Každopádně, Říše vděčí trpaslíkům za to čím je. Císař najmul spoustu trpasličích inženýrů, kteří posunuli vývoj o krapet dopředu. Díky nim má kvalitní palné zbraně a na univerzitě v Nulnu i pekelný stroj - první parní stroj ve Starém světě.
Podrobněji se o tom rozepíšu někdy příště.
Takže ještě o ostatních rasách. Samozřejmě tu nechybí elfové. Lesní elfové obývají veliký prales v Bretonii a snaží se do lidského světa nezasahovat. Jako všichni elfové i tito zanevřeli na techniku a snaží se žít v souladu s přírodou. Díky svému intelektu také snadno ovládají vichry chaosu, což je síla, která vnáší do světa to, co lidé nazývají magií.
A nakonec půlčíkové, jak jinak. Jejich velkou výhodou, o které nejspíš nikdo neví, ani oni sami, je, že jsou odolní vůči vlivu chaosu. Půlčíkové mají své knížectví na východě Říše.
Na WFRP (a jiných mnou hraných RPG) se my líbí příběhy. Mám rád, když je příběh, který by i bez dobrodruhů proběhl a do něj zasadíte chudáky budoucí hrdiny.
Takže zde vytrhneme poklidně žijící humanoidy a vrhneme je do boje o osud světa. Doplním co zde, před lety, zaznělo. Vybíráte si ze čtyř kariérních tříd: Válečník, Hraničář, Darebák, Akademik a pak si hodíte co přesně jste. Válečník má např.: Osobní strážce, dělník, mariňák, žoldák, biřic, šlechtic, lapka, rváč, voják, atd. Jsou to profese, kterými si vyděláváte na živobytí. Tedy vyděláváte, chcete vydělávat, jelikož jste začátečníci, takže nikdo nic neumí lépe než jiný. V podstatě Vás příběh vytrhne ve chvíli kdy chcete začít svou profesi provozovat, no a jak to bude dál je jen na Vás. Kdo by chtěl hrát veterána z války, určitě by neměl tak nízké staty (alespoň tak jsme to hrávali). Pro specifičtější setting, jsme si vybírali profese z připravených GMem.
WFRP 1.ed. bylo opravdu drsný. O chaosu žádná postava nic nevěděla (hráči po letech ano, ale nikdy pro nás nebyl problém hrát nové postavy) a boj byl vždy výjimečný. Kdo dostal goblina byl frajer. Celé to bylo o pátrání, schovávání, přepadech ze zálohy a objevování toho co vám dá nějakou výhodu. Po nějaké době se z postav stali bijci co dokázali, zabít i tři orky, ale to už byli jen někteří, většina měla dávno nové postavy z vyšších "levelů" a všem něco chybělo.
Ono je vždycky těžké udržet nesourodou skupinku. Proto náš GM, a já jsem to od něj převzal, vždy výběr či hody na profese nějak omezil. Kdyby jste měli štěstí a padl by vám šlechtic, tak v The Enemy Within ani nemůžete začít nebo jen velmi obtížně. Co si pamatuji, tak určitě jsme nesměli mít šlechtice a pit-fightera.
Dodržovat striktně pravidla je, mám pocit, proti pravidlům. Nějak si nedokážu vybavit, žádná, kde by bylo řečeno, že se musí striktně dodržovat. Vždy je někde napsáno, pravidla ano, ale logika světa a zábava je důležitější. Opačný přístup je deskovkářský a nemá v RPG co dělat. To jen tak na okraj.
A tak se zednický synek do Begenhafenu dostal. Super bylo jak, jsme lovili uprchlého zmutovaného goblina v kanálech. On se bál nás, my se báli jeho. Nalezli jsme skrytou svatyni nějakého zakázaného kultu a už to jelo. Byť jsme se pomalu zlepšovali, pořád nám byl někdo v patách. Čas na to, aby se naše postavy někde nudili, nebyl a když se stalo, že jsme se týden někde flákali, tak naše tajné vědomosti nás zase svedli dohromady. Ale to se stalo tak dvakrát.
Postup na jinou profesi byl za 100 expů, byla-li v předchozí. Za 200 expů, patřila-li do stejného odvětví, tzn. válečnická např. A za 300 expů, jakákoliv jiná. Nicméně vše muselo být herně logické. Přestup v rámci profese mohl být problém, když jste se tak nechovali a naopak, když jeden z hráčů pracoval herně na přístupu na magickou kolej, nakonec se mu, za neskutečných 300 expů, podařilo stát se čarodějovým učněm.
Takže nehrozilo, že by se jen tak někdo stal templářem či zabijákem. Většinou se končilo na lovci čarodějnic, ale to byli asi dva lidé. Templáři apod. byli další postavy za zabité. Ač začínali relativně nezkušení, měli výbavu a zázemí, čímž doháněli zkušenější kolegy.
Tím se dostávám ke zranění. Mezi námi moc mrzáků nebylo. Přežít v divočině (nebo jen na cestě mezi městy) useknutou ruku či nohu, se podařilo asi jen dvěma lidem. Většinou chyběli oči prsty a podobné drobnosti. Co si pamatuji tak se nikomu do lékařského učení dostat nepodařilo. V jedněch Apokryfech (dodatku), byla skvěle rozpracovaná chirurgická léčba.
Co však dostalo všechny, bylo šílenství Body šílenství, sbírané za masakry či zkušenosti s nezemskými věcmi, nás pomalu dostávali na hranici příčetnosti. Po nějaké době byli všichni nějak poznamenáni, viz. spousta psychiatrických diagnóz v pravidlech, což vedlo zpětně k úžasným herním komplikacím.
Vyhrabal jsem z jedné staré bedny pravidla. I žena z toho měla hroznou radost.
Body šílenství se dostávají za: kritické zranění, minimálně jeden bod
za prožití děsu (terror), ten způsobují některé příšery
za požití některých jedů
a z uvážení GM
Když jich máte šest, hází se na chladnokrevnost (cool), když uspějete pokračujete k další šestce, když ne máte chorobu a začínáte od nuly.
psychických poruch je 25, jen některé: alkoholismus, klaustrofobie, arachnofobie, katatonie, drogová závislost, megalomanie, maniodeprese, schizofrenie a menší postižení, což je dalších 11 drobností jako třes apod. Hráč si má na postižení hodit nebo ho má určit GM. Nás náš GM nechával vybrat, aby jsme to zahráli co nejlépe.
I když to vypadá hrozivě, myslím, že je to jednoduché a přehledné, na devadesátá léta
Teď už si vybavuji jen jednu scénu, kdy jsme nevěřili nikdo nikomu, můj hrbatý vykradač hrobů, se sčuchnul s dalším paranoikem a v kajutě lodi, na řece Reik, jsem naší kolegyni, vzal lopatou po hlavě, samozřejmě ve spánku. No a pak se nám to rozpadlo Zůstala jen ta postižená, tuším bylinkářka, okolo které vznikla nová skupina.
Napsal: Boldrick
Krutost bojů je vyvážena, tak zvanými, Body osudu. Dle pravidel jich lidé měli 2-4. Toho jednoho trpaslíka, co se za celá léta odvážil jednou někdo zahrát, započítávat nebudu. Body osudu zabraňují nečekané smrti z rukou a pařátů bezejmenných nepřátel a měli by vyjadřovat jakési hrdinské poslání.
Získat se dali opravdu jen za hrdinské skutky. Např. za záchranu města před armádou chaosu či likvidaci velkého démona. Ti kdož Warhammer trochu znají, tuší, že velký démon opravdu není sranda. Každopádně, bodů osudu nebylo nikdy dost.
Při smrti se dal onen bod vynaložit a postava zůstala naživu s nulou životů. To znamená, že se můžete ploužit a vykonávat jednoduché činnosti, ale na boj to rozhodně není. Je to jakási mez vyřazení.
Důležitým faktorem pro přežití i za bod osudu, byla likvidace hrozícího nebezpečí. Orci klidně odtáhli a nechali vás ležet, ale démon by vás tak jako tak zabil.
Opět si už podrobnosti nevybavuji, ale při jednom přesunu po říši jsme objevili jakýsi oltář s několika důlky velikosti pěsti. Ve všech byla lidská srdce. Poblíž byla nějaká usedlost, možná hospoda, už nevím. Každopádně honička s jakýmsi stvořením po nocích byla děsivá. Nakonec jsme opět skončili u onoho oltáře. Nyní však s téměř směšným démonem. Nikomu z nás, ale do smíchu nebylo. Během pátrání jsme úspěšně minuli většinu stop, a to jediné co nás mohlo zachránit, jméno té zvrácené bytosti, nám zůstalo skryto.
Všechny nás ta obludnost pobyla, žili jsme právě jen díky těm bodům osudu. Rozbití jsme se plížili pryč a jediná z nás zůstala bylinkářka (jestli to bylo před nebo po útoku na lodi, už nevím). Démon pomalu kráčel k ní dělal si ze všech srandu. Bylinkářka prosila Sigmara ať jí pomůže. I hráčka vytahovala nádherný modlitby. A Sigmar ji vyslyšel. Padlo jí právě něco do 5%. Špici jejího mečíku ozářilo světlo a démon, který se na ni vrhl, pomalu shořel svatým ohněm.
Získat se dali opravdu jen za hrdinské skutky. Např. za záchranu města před armádou chaosu či likvidaci velkého démona. Ti kdož Warhammer trochu znají, tuší, že velký démon opravdu není sranda. Každopádně, bodů osudu nebylo nikdy dost.
Při smrti se dal onen bod vynaložit a postava zůstala naživu s nulou životů. To znamená, že se můžete ploužit a vykonávat jednoduché činnosti, ale na boj to rozhodně není. Je to jakási mez vyřazení.
Důležitým faktorem pro přežití i za bod osudu, byla likvidace hrozícího nebezpečí. Orci klidně odtáhli a nechali vás ležet, ale démon by vás tak jako tak zabil.
Opět si už podrobnosti nevybavuji, ale při jednom přesunu po říši jsme objevili jakýsi oltář s několika důlky velikosti pěsti. Ve všech byla lidská srdce. Poblíž byla nějaká usedlost, možná hospoda, už nevím. Každopádně honička s jakýmsi stvořením po nocích byla děsivá. Nakonec jsme opět skončili u onoho oltáře. Nyní však s téměř směšným démonem. Nikomu z nás, ale do smíchu nebylo. Během pátrání jsme úspěšně minuli většinu stop, a to jediné co nás mohlo zachránit, jméno té zvrácené bytosti, nám zůstalo skryto.
Všechny nás ta obludnost pobyla, žili jsme právě jen díky těm bodům osudu. Rozbití jsme se plížili pryč a jediná z nás zůstala bylinkářka (jestli to bylo před nebo po útoku na lodi, už nevím). Démon pomalu kráčel k ní dělal si ze všech srandu. Bylinkářka prosila Sigmara ať jí pomůže. I hráčka vytahovala nádherný modlitby. A Sigmar ji vyslyšel. Padlo jí právě něco do 5%. Špici jejího mečíku ozářilo světlo a démon, který se na ni vrhl, pomalu shořel svatým ohněm.
Hezké herní vzpomínky :)
Jen bych poznamenal, že WHFR tu nikdy nebyl nijak moc "mimo", spíš byl vždycky tak jako "na okraji" (pravda teda je, že 1ed většinu scény dost minula a většina lidí co tu WHF potkala potkala spíš 2ed)
Jeden kamarád WHFR 1e sice nikdy nehrál, ale znal ho a vždycky se mu líbila představa, že začne s postavou na úplně nejnižším "statusu" a pak pojede její dramatickou linku napříč generacemi - další generace (syn, synovec, dcera, adoptivní dědic...) naváží tam, kde předchozí postava skončila a postupně by se tak prokousal z toho nejnižšího k tomu nejvyššímu s celou tou legendou předků za zády - bohužel se k tomu nikdy nedostal.
Jen bych poznamenal, že WHFR tu nikdy nebyl nijak moc "mimo", spíš byl vždycky tak jako "na okraji" (pravda teda je, že 1ed většinu scény dost minula a většina lidí co tu WHF potkala potkala spíš 2ed)
Jeden kamarád WHFR 1e sice nikdy nehrál, ale znal ho a vždycky se mu líbila představa, že začne s postavou na úplně nejnižším "statusu" a pak pojede její dramatickou linku napříč generacemi - další generace (syn, synovec, dcera, adoptivní dědic...) naváží tam, kde předchozí postava skončila a postupně by se tak prokousal z toho nejnižšího k tomu nejvyššímu s celou tou legendou předků za zády - bohužel se k tomu nikdy nedostal.
Boldrick: Moc dík za sepsání, to jsou fakt cool zážitky.
Musím říct že první edici WFRP jsem nikdy nehrál (až tu druhou), ale ta hra má fakt svoje kouzlo, a třeba to jak je řešeno zranění a kritické zásahy spojují to nejlepší z HPček a pravé sword&sorcery brutality. I dneska je to výborná inspirace pro popisy zranění a btw dají se jen s minimálními úpravami použít i pro AD&D (teoreticky i pro 5e, ale na vyšších úrovních to bude fakt drsné).
I ty zmíněné body osudu jsou na svoji dobu docela cool věc.
sirien píše:
Jen bych poznamenal, že WHFR tu nikdy nebyl nijak moc "mimo", spíš byl vždycky tak jako "na okraji" (pravda teda je, že 1ed většinu scény dost minula a většina lidí co tu WHF potkala potkala spíš 2ed)
Tak ona taky 2e vyšla až 2005.
Musím říct že první edici WFRP jsem nikdy nehrál (až tu druhou), ale ta hra má fakt svoje kouzlo, a třeba to jak je řešeno zranění a kritické zásahy spojují to nejlepší z HPček a pravé sword&sorcery brutality. I dneska je to výborná inspirace pro popisy zranění a btw dají se jen s minimálními úpravami použít i pro AD&D (teoreticky i pro 5e, ale na vyšších úrovních to bude fakt drsné).
I ty zmíněné body osudu jsou na svoji dobu docela cool věc.
sirien píše:
Jen bych poznamenal, že WHFR tu nikdy nebyl nijak moc "mimo", spíš byl vždycky tak jako "na okraji" (pravda teda je, že 1ed většinu scény dost minula a většina lidí co tu WHF potkala potkala spíš 2ed)
Tak ona taky 2e vyšla až 2005.
Myslím, že je čas na boj. Bohužel mi došli historky, vše konkrétní co jsem si pamatoval už jsem napsal, nyní zbývají jen útržky a slastný pocit :-)
WFRP určitě nemá nejlepší systém, nemá ani nejrealističtější systém, ale pro mě je to správný poměr výkon/cena. Dostávám v něm relativně reálný bojový systém, stále ještě dost jednoduchý a rychlý.
Teď pro neznalé. Hází se na procenta, což z hlediska matematického vyjádření světe není ideální, ale viz výše. Každá bytost má umění boje na blízko a umění střelby, Vyjádřenou v procentech. Začátečníci mají průměr 30%, veteráni se dostávají na 70%. Což je fajn, protože i slabá žena může být dobrý a rychlí bojovník a naopak hromotluk co zvedá tunové balvany se v podstatě netrefí.
Po zásahu se sečte síla postavy a zbraně (hod k6, výjimečně i jiná kostka) a odečte odolnost protivníka + zbroj (většinou 1 a 2). Kladný výsledek jde do životů. Jestliže ten hromotluk stále žije a konečně se trefí, asi to ta rychlá šermířka bude mít spočítané. Otočením procentového hodu dostanete lokaci zásahu.
Iniciativa je v podstatě jako u DnD. Kdo zraní má v příštím kole bonus k zásahu.
Takže výsledný boj se mi daří popisovat téměř stejně jako bych popisoval reálný boj. Což považuji za docela slušné měřítko reálnosti.
Životů je v průměru kolem 13, u lidí se v podstatě nedostanete přes 20. Orčí bossové mají kolem 25. Průměrná síla a odolnost je 4 takže vám ty životy budou ubývat po jednotkách. A má-li někdo sílu 3 a útočí na odolnost 5 bude mít docela problém. Takže i když máte málu životů určitě to není ultimátně vražedný. Dobré na tomto systému je, že i mrzák a slaboch mají šanci, byť mizernou, zranit zkušeného válečníka. Což vás neustále nutí být připraven.
Jak už jsem zmínil, jakási mez vyřazení je 0 životů. Výhoda je, že se mínusové hodnoty počítají pro každou lokaci zvlášť takže můžete mít -3 na těle a -4 na levé ruce. Nevýhoda, že se z toho léčíte fakt dlouho.
Pěkné je, že máte-li kyrys, kožené rukávy a drátěné kalhoty není to jen popis, ale plně funkční rozložení zbroje.
Každý mínus život sebou nese riziko nějakého poškození. Takže není problém přijít o prst, zlomit ruku apod. Maximum co se dá přežít je, tuším, -14, ale to už by jste si mohli vsadit sportku. O končetinu přijdete a krvácíte a tělo jen krvácí, což dokáže zastavit jen chirurg. Při (mnou pamatované) -14 s postihem kolem 50%.
Léčba není, žádný med, ostatně asi každý jste se někdy zranil ;-) Každá lokace se dá léčit jen jednou za typ poškození. Takže dvakrát, jste-li posekán a popálen. Magie je samozřejmě všemocná, ale na většinu kouzel potřebujete ingredience a jednodušší kouzla mají i nějaký limit. Jo a ještě potřebujete kouzelníka:-)
Nicméně, v tomto systému jste schopen ublížit i jako mrzák, byť s notnou dávkou štěstí nebo plánování.
Ovladatelnost postavy v boji umocňují různé dovednosti jako uhnutí úderu, vykrývání, útok z obrany, atd. Žádná dovednost však nezdržuje a skvěle v tomto systému funguje.
Boj s přerostlým orkem se tak může stát docela príma šermovačkou.
Určitě to není o vybíjení celých orčích hord, a vykostění armády chaosu. Systém WFRP je o malých lidech a malých bojích. A chcete-li zničit armádu musíte si nějakou jinou najmout.
Ostatně, hrdina není ten, kdo ví, že se mu nedá ublížit, ale ten, kdo se postaví nebezpečí, co ho nejspíš zničí. No a my si hrajeme na hrdiny.
WFRP určitě nemá nejlepší systém, nemá ani nejrealističtější systém, ale pro mě je to správný poměr výkon/cena. Dostávám v něm relativně reálný bojový systém, stále ještě dost jednoduchý a rychlý.
Teď pro neznalé. Hází se na procenta, což z hlediska matematického vyjádření světe není ideální, ale viz výše. Každá bytost má umění boje na blízko a umění střelby, Vyjádřenou v procentech. Začátečníci mají průměr 30%, veteráni se dostávají na 70%. Což je fajn, protože i slabá žena může být dobrý a rychlí bojovník a naopak hromotluk co zvedá tunové balvany se v podstatě netrefí.
Po zásahu se sečte síla postavy a zbraně (hod k6, výjimečně i jiná kostka) a odečte odolnost protivníka + zbroj (většinou 1 a 2). Kladný výsledek jde do životů. Jestliže ten hromotluk stále žije a konečně se trefí, asi to ta rychlá šermířka bude mít spočítané. Otočením procentového hodu dostanete lokaci zásahu.
Iniciativa je v podstatě jako u DnD. Kdo zraní má v příštím kole bonus k zásahu.
Takže výsledný boj se mi daří popisovat téměř stejně jako bych popisoval reálný boj. Což považuji za docela slušné měřítko reálnosti.
Životů je v průměru kolem 13, u lidí se v podstatě nedostanete přes 20. Orčí bossové mají kolem 25. Průměrná síla a odolnost je 4 takže vám ty životy budou ubývat po jednotkách. A má-li někdo sílu 3 a útočí na odolnost 5 bude mít docela problém. Takže i když máte málu životů určitě to není ultimátně vražedný. Dobré na tomto systému je, že i mrzák a slaboch mají šanci, byť mizernou, zranit zkušeného válečníka. Což vás neustále nutí být připraven.
Jak už jsem zmínil, jakási mez vyřazení je 0 životů. Výhoda je, že se mínusové hodnoty počítají pro každou lokaci zvlášť takže můžete mít -3 na těle a -4 na levé ruce. Nevýhoda, že se z toho léčíte fakt dlouho.
Pěkné je, že máte-li kyrys, kožené rukávy a drátěné kalhoty není to jen popis, ale plně funkční rozložení zbroje.
Každý mínus život sebou nese riziko nějakého poškození. Takže není problém přijít o prst, zlomit ruku apod. Maximum co se dá přežít je, tuším, -14, ale to už by jste si mohli vsadit sportku. O končetinu přijdete a krvácíte a tělo jen krvácí, což dokáže zastavit jen chirurg. Při (mnou pamatované) -14 s postihem kolem 50%.
Léčba není, žádný med, ostatně asi každý jste se někdy zranil ;-) Každá lokace se dá léčit jen jednou za typ poškození. Takže dvakrát, jste-li posekán a popálen. Magie je samozřejmě všemocná, ale na většinu kouzel potřebujete ingredience a jednodušší kouzla mají i nějaký limit. Jo a ještě potřebujete kouzelníka:-)
Nicméně, v tomto systému jste schopen ublížit i jako mrzák, byť s notnou dávkou štěstí nebo plánování.
Ovladatelnost postavy v boji umocňují různé dovednosti jako uhnutí úderu, vykrývání, útok z obrany, atd. Žádná dovednost však nezdržuje a skvěle v tomto systému funguje.
Boj s přerostlým orkem se tak může stát docela príma šermovačkou.
Určitě to není o vybíjení celých orčích hord, a vykostění armády chaosu. Systém WFRP je o malých lidech a malých bojích. A chcete-li zničit armádu musíte si nějakou jinou najmout.
Ostatně, hrdina není ten, kdo ví, že se mu nedá ublížit, ale ten, kdo se postaví nebezpečí, co ho nejspíš zničí. No a my si hrajeme na hrdiny.
Sirien:
Tim se mysli, že hod XY na zasah znamena zároven YX na lokaci.
Edit: Vlastně je to jediný důvod, proč nelze celý systém převést na d20. Vše se ve hře počítá na násobky 5%.
Edit 2: Takže by to šlo. Při zásahu by sis hodil ještě jednou d20 na lokaci zásahu (... jo jasně. házel bys rovnou 2ks d20 a jedna by charakterizovala lokaci)
Tim se mysli, že hod XY na zasah znamena zároven YX na lokaci.
Edit: Vlastně je to jediný důvod, proč nelze celý systém převést na d20. Vše se ve hře počítá na násobky 5%.
Edit 2: Takže by to šlo. Při zásahu by sis hodil ještě jednou d20 na lokaci zásahu (... jo jasně. házel bys rovnou 2ks d20 a jedna by charakterizovala lokaci)
Hral jsem v 2ed 3 minikampane :
- bretonsti slechtici na uzemi TombKings.
- rissti zoldaci v Kislevu
- temni elfove jako korzari
- bretonsti slechtici na uzemi TombKings.
- rissti zoldaci v Kislevu
- temni elfove jako korzari
WFRP 2e hrajeme se skupinou přes 2 roky. Setting Starého světa má libůstky jako je Praag, kde je největší most Karlsbridge, nebo fanatický reformátor církve Luthor Huss.
Boj je tu vážně drsný a i zkušený mazáci můžou padnout po 2, 3 úderech od orka. Co mi na něm ale vadí je nízká šance na zásah - dobří šermíři mají okolo 40 - 50 %, nepřátelé okolo 35 %, takže neustálé missování boj dost protahuje.
Boj je tu vážně drsný a i zkušený mazáci můžou padnout po 2, 3 úderech od orka. Co mi na něm ale vadí je nízká šance na zásah - dobří šermíři mají okolo 40 - 50 %, nepřátelé okolo 35 %, takže neustálé missování boj dost protahuje.
to pivolil: to máš pravdu. Ale my jsme bojovali tak jednou za dvě až tři sehrávky, a tak jsme se těšili a tohle nám nevadilo, alespoň mám takový pocit :-)
Tak už víme jak se bojuje. A teď se koukneme na to, čím se bojuje.
Zbraní tu moc není, ono je jedno jestli vás někdo sekne šavlí nebo mečem. Takže v kategorii Hand Waepon, jsou všechny dlouhé a krátké meče, šavle, palaše apod. Dohromady je tu sedmnáct druhů zbraní. Lišících se hlavně vlivem na iniciativu a poškození ve smyslu, dýka zraní málo, obouručák hodně. Jen pro představu: dýka +10 k iniciativě, -2 k poškození, -20 k blokování; meč bastard: -10 k iniciativě, +1 k poškození.
Střelných zbraní je 22, od luku, přes kuše, až k nádherným pistolím a arkebuzám. Rozdíl v účinnosti tam moc není, kromě toho, že pistoli nabíjíte delší dobu a nemáte-li na to klid, jako že nemáte, můžete ji nabít špatně. Ale mít pistoli je prostě cool. V jednom dodatku jsou palné zbraně rozpracovány podrobněji, ale o tom někdy příště.
Ze začátku mi tenhle systém vadil neb jsem přešel z DrD, ale zvykl jsem si, dokonce i na palné zbraně a nakonec zjistil, že je to o hodně reálnější.
... a mimo boj, jak se píše po našom :-)
WFRP je v podstatě dovednostní systém. Každá profese má dovednosti, které ji nějak charakterizují. Bard má, mimo jiné, muzicírování, pasáček péči o zvířata a žoldák uhnutí úderu. Tyto, pro danou profesi, charakteristické dovednosti, máte u profese předepsány a jejich naučení je automatické a stojí 100 zkušeností. Jestliže se chcete naučit něco jiného, musíte mít od koho a musíte to trénovat. Např.: "jedeme do města na voze a kněz mě učí číst". Cena je stejná, jen vám musí padnou ještě hod na inteligenci. Náš GM to ještě přitvrdil a házet jsme museli vždy (myslím, že podle nějakého dodatku), když to nepadlo, měli jsme bonus k učení, při dalším pokusu a slevu na zk.
Některé dovednosti, např. Strike Mighty Blow působí automaticky, jiné, např. Herb Lore, musíte nahlásit. 2ed. to rozdělila na talenty a dovednosti, což bylo praktické.
Každá dovednost je spřažena s nějakou vlastností. Takže, jdete-li na bylinky, podhazujete inteligenci (vše je v procentech). Když uspějete, najdete co chcete. Samozřejmě, roste-li to tam kde hledáte, ale to, jako znalec (máte Herb Lore), poznáte, v podstatě, automaticky.
Dovedností, v základních pravidlech, je 133. Zmíním pár těch vtipnějších: konzumace alkoholu, břichomluva, šaškování, mučení.
Výhoda takovýchto systémů je, že každý se může naučit cokoliv. Samozřejmě se nezvládne naučit vše. Když budete studovat magii, asi už se bojovému výcviku nezvládnete věnovat s takovou vervou. Ale jestli chce rachitický mág za sebou tahat obouručák jak kačera, dost pravděpodobně se s ním nakonec naučí. No a jestli se nějaký žoldák naučí číst a zaplatí si nějakého mága, možná i toho králíka z klobouku vytáhne (takové kouzlo tu opravdu je).
Mě osobně takovýto systém vyhovuje, protože si můžu jednoduše zahrát úplně jinou povahu než jsem já. Bude přesně charakterizována a jednoduše bez ochotnictví (které, já osobně, rád nemám) zjistím, jestli můj komediant odlákal pozornost v hospodě svými vtípky, i když povahově se hodím spíš na zamlklého ogra.
Zbraní tu moc není, ono je jedno jestli vás někdo sekne šavlí nebo mečem. Takže v kategorii Hand Waepon, jsou všechny dlouhé a krátké meče, šavle, palaše apod. Dohromady je tu sedmnáct druhů zbraní. Lišících se hlavně vlivem na iniciativu a poškození ve smyslu, dýka zraní málo, obouručák hodně. Jen pro představu: dýka +10 k iniciativě, -2 k poškození, -20 k blokování; meč bastard: -10 k iniciativě, +1 k poškození.
Střelných zbraní je 22, od luku, přes kuše, až k nádherným pistolím a arkebuzám. Rozdíl v účinnosti tam moc není, kromě toho, že pistoli nabíjíte delší dobu a nemáte-li na to klid, jako že nemáte, můžete ji nabít špatně. Ale mít pistoli je prostě cool. V jednom dodatku jsou palné zbraně rozpracovány podrobněji, ale o tom někdy příště.
Ze začátku mi tenhle systém vadil neb jsem přešel z DrD, ale zvykl jsem si, dokonce i na palné zbraně a nakonec zjistil, že je to o hodně reálnější.
... a mimo boj, jak se píše po našom :-)
WFRP je v podstatě dovednostní systém. Každá profese má dovednosti, které ji nějak charakterizují. Bard má, mimo jiné, muzicírování, pasáček péči o zvířata a žoldák uhnutí úderu. Tyto, pro danou profesi, charakteristické dovednosti, máte u profese předepsány a jejich naučení je automatické a stojí 100 zkušeností. Jestliže se chcete naučit něco jiného, musíte mít od koho a musíte to trénovat. Např.: "jedeme do města na voze a kněz mě učí číst". Cena je stejná, jen vám musí padnou ještě hod na inteligenci. Náš GM to ještě přitvrdil a házet jsme museli vždy (myslím, že podle nějakého dodatku), když to nepadlo, měli jsme bonus k učení, při dalším pokusu a slevu na zk.
Některé dovednosti, např. Strike Mighty Blow působí automaticky, jiné, např. Herb Lore, musíte nahlásit. 2ed. to rozdělila na talenty a dovednosti, což bylo praktické.
Každá dovednost je spřažena s nějakou vlastností. Takže, jdete-li na bylinky, podhazujete inteligenci (vše je v procentech). Když uspějete, najdete co chcete. Samozřejmě, roste-li to tam kde hledáte, ale to, jako znalec (máte Herb Lore), poznáte, v podstatě, automaticky.
Dovedností, v základních pravidlech, je 133. Zmíním pár těch vtipnějších: konzumace alkoholu, břichomluva, šaškování, mučení.
Výhoda takovýchto systémů je, že každý se může naučit cokoliv. Samozřejmě se nezvládne naučit vše. Když budete studovat magii, asi už se bojovému výcviku nezvládnete věnovat s takovou vervou. Ale jestli chce rachitický mág za sebou tahat obouručák jak kačera, dost pravděpodobně se s ním nakonec naučí. No a jestli se nějaký žoldák naučí číst a zaplatí si nějakého mága, možná i toho králíka z klobouku vytáhne (takové kouzlo tu opravdu je).
Mě osobně takovýto systém vyhovuje, protože si můžu jednoduše zahrát úplně jinou povahu než jsem já. Bude přesně charakterizována a jednoduše bez ochotnictví (které, já osobně, rád nemám) zjistím, jestli můj komediant odlákal pozornost v hospodě svými vtípky, i když povahově se hodím spíš na zamlklého ogra.
Praag je teda fakt Praha? Zajímavý, já vždycky myslel spíš na Varšavu (https://en.wikipedia.org/wiki/Praga), tam by neustálý dobývání/osvobozování dávalo smysl...
Mimochodem, jak jsou na tom monstra? Jsou "pouze" orci, goblini a možná nějaký démon, nebo je možnost potkat i Beastmeny, Skaveny atd?
Vcelku povedený je kousek Realm-of-the-Snow-Queen pro 2ed.
Na straně 10 je hezký lexikon kislevských termínů. Víte například co je "chapka"?
Na straně 10 je hezký lexikon kislevských termínů. Víte například co je "chapka"?
Aegnor:
Potkat můžeš kde co. A když nevíš, tak si vezmeš parametry z WH jako takového. :)
Potkat můžeš kde co. A když nevíš, tak si vezmeš parametry z WH jako takového. :)
Kislevský města jsou všehocuc všeho slovanského, ale u Praag bych si byl docela jistý, že to je z 90 % Praha. Nejen tím městem, ale celkovým feelingem prastarého prokletého města, kde se střetávají různé dimenze světů a kde na nejvyšších úrovních správy stojí upíři.
A u těch monster záleží na libovůli PJ, jak si svět upraví. Monster je na výběr dost.
EDIT: A u tý chapky bych si typl, pokud ně čepice, tak nějaký druh alkoholu. :D
A u těch monster záleží na libovůli PJ, jak si svět upraví. Monster je na výběr dost.
EDIT: A u tý chapky bych si typl, pokud ně čepice, tak nějaký druh alkoholu. :D
to Aegnor: budu popisovat 1.ed., druhá je trochu posunutá a nebezpečí vystoupilo ze stínů a je ho trochu víc, no a třetí, tam už se v podstatě bojuje a každý ví proti komu. Každopádně bych pro WFRP 1. a asi 2. ed. z WFB nevycházel.
Orci a goblini se po Říši potulují v malých tlupách. Ty největší čítají cca 30kusů orků + 2x tolik goblinů. Na ty se dá narazit v lesích dále od velkých měst. Opravdu výjimečně větší, ale spíše menší. O něco blíže k lidem jsou tlupy goblinů, lépe se schovají, ale ti si netroufnou na nic většího. A i střední usedlost je pro ně velké sousto.
Beastmeni jsou na tom asi jako orci. S nimi se dá narazit i na všemožné mutanty, kteří jsou z povahy mutace silní v boji.
Samotní mutanti, nebo-li občané říše, kteří měli smůlu a zmutovali (ale to jsou i ti první), dost často ani nebrojí proti Říši a vytváří skryté komunity, kde se snaží o normální život. Jakmile je někdo objeví, tak je s nimi konec. Opravdu to záleží na povaze mutanta.
Skaveni jsou všude ve městech. Žijí ve svých chodbách pod městskou kanalizací a koukají, kde by co ukradli. Snaží se, a zatím se jim to daří, být neodhaleni. V převlecích často obchodují s různými mafiánskými spolky.
No a démoni jsou tam, kde si je lidé vyvolají. Chaos tu není nepřípustné zlo. Někteří učenci diskutují o povaze chaosu a řádu, kdy oboje má své zlo i dobro. Ano, často končí na hranici, ale né všichni. Démoni nedokáží žít v reálném světě jen tak, vždy jsou vázáni na něco. I ten největší démon má nějaké slabé místo, které když objevíte, máte vyhráno. Vyvolat démona může každý, kdo najde dostatek informací. Až budu psát o magii, je zde celé odvětví zabývající se démony. Používá úžasné ingredience :-), ale o tom příště. Takže démoni jsou nejčastěji vyvoláni někým, kdo je nedokázal ovládnout a oni ho zahubili, využívajíce všech svých prostředků aby udrželi díru v realitě. Je to v různých svatyních v kanálech či v lesích, ve skladech, jejichž majitelé chtěli nějaké obchodní informace, apod.
Lidé démony vyvolávají právě proto, že od nich můžou získat vše po čem touží. Může se stát, že otec na smrt nemocného dítěte požádá skrytého nurgleho kněze o pomoc, když nemá na doktora. A on mu dítě vyléčí (aby ne, že), no a už se veze.
V opuštěných hradech a zámcích se často usadí nějaký ten nekromant a může i několik měsíců terorizovat okolí, než úřady zasáhnou. Ale není vzácností potkat takového šílence i ve městských slumech.
A samozřejmě v Hraničních horách a Hraničních knížectvích se dá potkat opravdu všelico.
Proti všemu tomuto neřádu bojují různé rytířské řády, i když ti, vázáni na šlechtu, více bojují proti sobě. Dále Templáři od všech bohů (o tom též později, teologie WFRP je opravdu veliká), ti ač bojují proti sobě kvůli nevraživosti oněch bohů, stíhají i hubit nepřátele. Strážci cest, kterých je však málo. A samozřejmě různé pochybné existence, tvrdící, že nebezpečí číhá všude a myslící si, že lidstvo je potřebuje (dobrodruzi).
Každopádně organizovanost, taktika a technologická převaha pomáhá vládnoucím šlechticům všechny nepřátele držet daleko od lidských obydlí. Říše je tedy na frekventovaných cestách v podstatě bezpečné místo.
to pivolil: 100%
Orci a goblini se po Říši potulují v malých tlupách. Ty největší čítají cca 30kusů orků + 2x tolik goblinů. Na ty se dá narazit v lesích dále od velkých měst. Opravdu výjimečně větší, ale spíše menší. O něco blíže k lidem jsou tlupy goblinů, lépe se schovají, ale ti si netroufnou na nic většího. A i střední usedlost je pro ně velké sousto.
Beastmeni jsou na tom asi jako orci. S nimi se dá narazit i na všemožné mutanty, kteří jsou z povahy mutace silní v boji.
Samotní mutanti, nebo-li občané říše, kteří měli smůlu a zmutovali (ale to jsou i ti první), dost často ani nebrojí proti Říši a vytváří skryté komunity, kde se snaží o normální život. Jakmile je někdo objeví, tak je s nimi konec. Opravdu to záleží na povaze mutanta.
Skaveni jsou všude ve městech. Žijí ve svých chodbách pod městskou kanalizací a koukají, kde by co ukradli. Snaží se, a zatím se jim to daří, být neodhaleni. V převlecích často obchodují s různými mafiánskými spolky.
No a démoni jsou tam, kde si je lidé vyvolají. Chaos tu není nepřípustné zlo. Někteří učenci diskutují o povaze chaosu a řádu, kdy oboje má své zlo i dobro. Ano, často končí na hranici, ale né všichni. Démoni nedokáží žít v reálném světě jen tak, vždy jsou vázáni na něco. I ten největší démon má nějaké slabé místo, které když objevíte, máte vyhráno. Vyvolat démona může každý, kdo najde dostatek informací. Až budu psát o magii, je zde celé odvětví zabývající se démony. Používá úžasné ingredience :-), ale o tom příště. Takže démoni jsou nejčastěji vyvoláni někým, kdo je nedokázal ovládnout a oni ho zahubili, využívajíce všech svých prostředků aby udrželi díru v realitě. Je to v různých svatyních v kanálech či v lesích, ve skladech, jejichž majitelé chtěli nějaké obchodní informace, apod.
Lidé démony vyvolávají právě proto, že od nich můžou získat vše po čem touží. Může se stát, že otec na smrt nemocného dítěte požádá skrytého nurgleho kněze o pomoc, když nemá na doktora. A on mu dítě vyléčí (aby ne, že), no a už se veze.
V opuštěných hradech a zámcích se často usadí nějaký ten nekromant a může i několik měsíců terorizovat okolí, než úřady zasáhnou. Ale není vzácností potkat takového šílence i ve městských slumech.
A samozřejmě v Hraničních horách a Hraničních knížectvích se dá potkat opravdu všelico.
Proti všemu tomuto neřádu bojují různé rytířské řády, i když ti, vázáni na šlechtu, více bojují proti sobě. Dále Templáři od všech bohů (o tom též později, teologie WFRP je opravdu veliká), ti ač bojují proti sobě kvůli nevraživosti oněch bohů, stíhají i hubit nepřátele. Strážci cest, kterých je však málo. A samozřejmě různé pochybné existence, tvrdící, že nebezpečí číhá všude a myslící si, že lidstvo je potřebuje (dobrodruzi).
Každopádně organizovanost, taktika a technologická převaha pomáhá vládnoucím šlechticům všechny nepřátele držet daleko od lidských obydlí. Říše je tedy na frekventovaných cestách v podstatě bezpečné místo.
to pivolil: 100%
Jen mála poznámka. Píšeš o WFRP... ale v celém tvém textu jsem nenašel jedinou zmíňku co to kurva ten WFRP má sakra znamenat!
Zkratku nejdříve uvést.
Zkratku nejdříve uvést.
to Colombo: no jo tý voe, máš recht, asi mi to jako disertační práce neprojde.
Každopádně díky za zájem :-)
tak už jen doplnim WFB - Warhammer Fantasy Battle -> nyní Warhammer Age of Sigmar.
WAoS už, ale není pro mě, vytratilo se z toho něco specifickýho, co dělalo Warhammer tak zajímavým. Teď už to je jen další figurková vymyšlenost.
Každopádně díky za zájem :-)
tak už jen doplnim WFB - Warhammer Fantasy Battle -> nyní Warhammer Age of Sigmar.
WAoS už, ale není pro mě, vytratilo se z toho něco specifickýho, co dělalo Warhammer tak zajímavým. Teď už to je jen další figurková vymyšlenost.
Ještě k těm bestiím. Orci ani Beastmeni nejsou nijak zvlášť organizovaní. Jsou to nesourodé bandy hrdlořezů, které ponejvíce bojují mezi sebou. V tom smyslu, že orci bojují proti orkům a zvěrolidé proti zvěrolidem. Z těchto šarvátek čas od času vzejde nějaký silný vůdce, který dokáže Říši trochu poškádlit, ale je v rámci měsíců zlikvidován.
Jak jste si jistě všimli, postavy se zlepšují placením nabitých zkušeností. Vlastnosti, dovednosti i kouzla se kupují právě za zkušenosti. To kolik jich nasbíráte celkem, je v podstatě jedno, leda by vás chtěl GM kontrolovat. Průměr na sehrávku je cca 120zk, no a stovku stojí vylepšení. Filozofie je taková, že zkušenosti jsou úsilí a snaha postavy, něco se naučit. Takže žádné levely, vše se učíte tak jak chcete. Některé věci jsou podmíněny naučením něčeho jiného, ale těch je málo.
Jsou jen dvě výjimky: pokročilá povolání a magické levely. Na pokročilá povolání (Advenced Careers)se dá postoupit jen z nižších povolání, kdy musíte mít to pokročilé v Career listu a musíte mít navýšeny všechny vlastnosti a umět všechny dovednosti z toho nižšího. Ono se dá hrát rovnou to pokročilé, ale podle mě to není taková zábava, snad jen, když doplníte skupinku za svou právě umřelou postavu.
A druhé jsou magické levely, které jsou čtyři respektive pět, viz níže. Kouzelník má jakoby čtyři/pět pokročilých povolání což je právě ten další level.
Ještě zmíním vlastnosti, ať máte přehled. Jsou to: pohyb, boj na blízko, střelba, síla, odolnost, životy, iniciativa, počet útoků, obratnost, vůdcovství, inteligence, chladnokrevnost, síla vůle, družnost. Něco je v procentech a něco v jednotkách. Podrobnosti nechám na případné dotazy.
Hezké je (dle jednoho dodatku), že síla a odolnost určují vaší tělesnou konstituci. Tzn., že čím odolnější tím tlustší a čím silnější, tím, logicky, svalnatější, což ovlivňuje vaší obratnost, životy, pohyb a neherně vzhled.
Jsou jen dvě výjimky: pokročilá povolání a magické levely. Na pokročilá povolání (Advenced Careers)se dá postoupit jen z nižších povolání, kdy musíte mít to pokročilé v Career listu a musíte mít navýšeny všechny vlastnosti a umět všechny dovednosti z toho nižšího. Ono se dá hrát rovnou to pokročilé, ale podle mě to není taková zábava, snad jen, když doplníte skupinku za svou právě umřelou postavu.
A druhé jsou magické levely, které jsou čtyři respektive pět, viz níže. Kouzelník má jakoby čtyři/pět pokročilých povolání což je právě ten další level.
Ještě zmíním vlastnosti, ať máte přehled. Jsou to: pohyb, boj na blízko, střelba, síla, odolnost, životy, iniciativa, počet útoků, obratnost, vůdcovství, inteligence, chladnokrevnost, síla vůle, družnost. Něco je v procentech a něco v jednotkách. Podrobnosti nechám na případné dotazy.
Hezké je (dle jednoho dodatku), že síla a odolnost určují vaší tělesnou konstituci. Tzn., že čím odolnější tím tlustší a čím silnější, tím, logicky, svalnatější, což ovlivňuje vaší obratnost, životy, pohyb a neherně vzhled.
Konečně se dostávám k tomu zábavnějšímu na WFRP, a to magii. Nejdřív jen ze základních pravidel a pak určitě zmíním i super dodatek Realm of Sorcery. Už si přesně nepamatuji jak je to v 2.ed., ale zde to až takový problém není, na rozdíl od Dark Heresy, kde vaše kouzlo může končit slovy "psyker is no more".
Tedy, on to problém je, ale ne plavidlově. V Říši smí totiž čarovat jen čaroděj s licencí, a to jen tak, aby nevzbudil veřejné pohoršení a nikoho neohrozil. Obyvatelé jsou na to háklivý a každý, byť sebemenší, přestupek je řádně prošetřen. Samozřejmě se tu nabízí prostor pro korupci, ale obecně tu vždy tak trochu půjde o hubu. A všimne-li si vás lovec čarodějnic, jsa bez licence, máte to spočítaný.
Nejjednodušší cesta k čarování je začít jako čarodějův učeň. Potřebné dovednosti už máte (čtení/psaní, magický jazyk, sesílání kouzel- drobná magie), dokonce začínáte se dvěma kouzly a nemusíte se je složitě učit. Samozřejmě se dá začít s čarováním později, ale sehnat někoho kdo vás to naučí, je docela problém. Jako samouk se ke knize s povoleným čarováním nejspíš nedostanete a démonologie s nekromancií je docela problém.
Jako čarodějův učeň máte svého učitele a jste zapsán na některé magické kolegium. Mám pocit, že největší je v Aldorfu. Aby jste se dostal na vyšší level musíte podstoupit zkoušky, ty jsou zcela individuální, a to i časově. Asi proto aby byl přestup mechanicky co nejjednodušší. Když na tom GM netrvá, stačí mýt splněny klasické požadavky a nic řešit nemusíte. Jediná komplikačka je cena ve zkušenostech. Platíte 100x budoucí level (3 level - 300 zk), při specializaci ještě x2 (3 level - 600 zk). Což je na WFRP hodně. Cena za drobné kouzlo je 50zk a za normální 200x z kterého levelu je, tzn. kouzlo z druhého levelu je za 400zk. Ale tuhle šílenou cenu jsme zlevnili.
Začněmež s magií.
Magie je po celém světě přístupná všem kdo dokáží kontrolovat tzv. Vichry magie či chaosu. To dokáže každý kdo se tomuto umění náležitě věnuje. Mágem může být tedy každý. Ostatně právě proto, že tyto vichry může zvládnout každý, je i každý ohrožen mutací a podobnými nepříjemnostmi. Elfové dokáží tyto proudy usměrňovat nejlépe, hobiti a trpaslíci nejhůře. Ale trpaslíci mají úplně jiný přístup k magii.
Chcete-li seslat kouzlo, deset sekund gestikulujete a zaříkáváte a pak máte-li dost magenergie (ano slyšeli jste dobře, WFRP má magenergii) se stane něco neuvěřitelného. Pravděpodobnost úspěchu závisí na množství magenergie. Té je 4k4 na level a znamená kolik, že z těch vichrů dokážete nasát.
Nezvyklé, ale vtipné, je, že ke každému kouzlu potřebujete ingredience (dodatky a 2.ed. to trochu upravuje). Kletba vyžaduje nějakou část oběti - vlasy, nechty apod. Ochrana před deštěm - malý deštník, ohnivá koule - kuličku síry. Zruš démonovu nestabilitu - krev novorozence. A Oživ neživé - hřbitov.
Kouzelník se tak dá snadno poznat, protože je ověšen spoustou pytlíků a serepetiček. Ze začátku mi to vadilo, ale takováto magie, má fakt něco do sebe.
A zde jsou jednotlivé směry
Drobná magie (Petty Magic)- Kouzla která lidé dokázali vymyslet sami. Jsou to taková sranda kouzla, praktická, ale ne-mocná. Začíná s nimi každý učedník a jejich nesporná výhoda je, že ingredience k nim, se dají sehnat všude. Dokonce Magický plamínek, Vytáhni malé zvířátko a Požehnání, nepotřebují ingredience vůbec.
Alchymie - ano, ano, i alchymie je zde součástí magického učení. I alchymisté zvládají Vichry magie usměrňovat, ale o něco hůře než klasičtí čarodějové. Učí se Bojovou magii, ale hlavně vyrábí. Vyrábí vše, co klasický fantasy alchymista vyrábět má: svitky, lektvary, kouzelné zbraně, atd. Alchymisté jsou také nejlépe přijímáni obyčejnými lidmi. Jeho nastavení je, podle mě, o hodně praktičtější než v DrD.
Bojová magie (Battle Magic) - to až příště :-)
Tedy, on to problém je, ale ne plavidlově. V Říši smí totiž čarovat jen čaroděj s licencí, a to jen tak, aby nevzbudil veřejné pohoršení a nikoho neohrozil. Obyvatelé jsou na to háklivý a každý, byť sebemenší, přestupek je řádně prošetřen. Samozřejmě se tu nabízí prostor pro korupci, ale obecně tu vždy tak trochu půjde o hubu. A všimne-li si vás lovec čarodějnic, jsa bez licence, máte to spočítaný.
Nejjednodušší cesta k čarování je začít jako čarodějův učeň. Potřebné dovednosti už máte (čtení/psaní, magický jazyk, sesílání kouzel- drobná magie), dokonce začínáte se dvěma kouzly a nemusíte se je složitě učit. Samozřejmě se dá začít s čarováním později, ale sehnat někoho kdo vás to naučí, je docela problém. Jako samouk se ke knize s povoleným čarováním nejspíš nedostanete a démonologie s nekromancií je docela problém.
Jako čarodějův učeň máte svého učitele a jste zapsán na některé magické kolegium. Mám pocit, že největší je v Aldorfu. Aby jste se dostal na vyšší level musíte podstoupit zkoušky, ty jsou zcela individuální, a to i časově. Asi proto aby byl přestup mechanicky co nejjednodušší. Když na tom GM netrvá, stačí mýt splněny klasické požadavky a nic řešit nemusíte. Jediná komplikačka je cena ve zkušenostech. Platíte 100x budoucí level (3 level - 300 zk), při specializaci ještě x2 (3 level - 600 zk). Což je na WFRP hodně. Cena za drobné kouzlo je 50zk a za normální 200x z kterého levelu je, tzn. kouzlo z druhého levelu je za 400zk. Ale tuhle šílenou cenu jsme zlevnili.
Začněmež s magií.
Magie je po celém světě přístupná všem kdo dokáží kontrolovat tzv. Vichry magie či chaosu. To dokáže každý kdo se tomuto umění náležitě věnuje. Mágem může být tedy každý. Ostatně právě proto, že tyto vichry může zvládnout každý, je i každý ohrožen mutací a podobnými nepříjemnostmi. Elfové dokáží tyto proudy usměrňovat nejlépe, hobiti a trpaslíci nejhůře. Ale trpaslíci mají úplně jiný přístup k magii.
Chcete-li seslat kouzlo, deset sekund gestikulujete a zaříkáváte a pak máte-li dost magenergie (ano slyšeli jste dobře, WFRP má magenergii) se stane něco neuvěřitelného. Pravděpodobnost úspěchu závisí na množství magenergie. Té je 4k4 na level a znamená kolik, že z těch vichrů dokážete nasát.
Nezvyklé, ale vtipné, je, že ke každému kouzlu potřebujete ingredience (dodatky a 2.ed. to trochu upravuje). Kletba vyžaduje nějakou část oběti - vlasy, nechty apod. Ochrana před deštěm - malý deštník, ohnivá koule - kuličku síry. Zruš démonovu nestabilitu - krev novorozence. A Oživ neživé - hřbitov.
Kouzelník se tak dá snadno poznat, protože je ověšen spoustou pytlíků a serepetiček. Ze začátku mi to vadilo, ale takováto magie, má fakt něco do sebe.
A zde jsou jednotlivé směry
Drobná magie (Petty Magic)- Kouzla která lidé dokázali vymyslet sami. Jsou to taková sranda kouzla, praktická, ale ne-mocná. Začíná s nimi každý učedník a jejich nesporná výhoda je, že ingredience k nim, se dají sehnat všude. Dokonce Magický plamínek, Vytáhni malé zvířátko a Požehnání, nepotřebují ingredience vůbec.
Alchymie - ano, ano, i alchymie je zde součástí magického učení. I alchymisté zvládají Vichry magie usměrňovat, ale o něco hůře než klasičtí čarodějové. Učí se Bojovou magii, ale hlavně vyrábí. Vyrábí vše, co klasický fantasy alchymista vyrábět má: svitky, lektvary, kouzelné zbraně, atd. Alchymisté jsou také nejlépe přijímáni obyčejnými lidmi. Jeho nastavení je, podle mě, o hodně praktičtější než v DrD.
Bojová magie (Battle Magic) - to až příště :-)
Bojová magie (Battle Magic) - když před dvěma sty lety hrozila invaze chaosu a lidé se potýkali s hordami nájezdníků na kislevských hranicích. A dokonce v samotné Říši se množili nájezdy různých potvor spojených s chaosem, vedeny stále častěji docela schopnými náčelníky, začalo být všem jasné, že jde do tuhého. Technologicky se tito barbaři lidem rovnat nemohli, ale stále častěji docházelo k porážkám, právě díky magii šamanů chaosu. Když začala být situace neúnosná, vyslala Říše posli, s prosbou o pomoc, do samotného Ulthuanu (elfí království). Elfové, samozřejmě, odmítli, neschopni domyslet následky porážky starého světa. Jediný kdo si hrůzu vítězství chaosu dokázal představit, byl, naštěstí, sám veliký Teclis. Ano, přesně ten co s Gotrekem a Felixem o dvě stě let později putoval do Albionu. Spolu se dvěma kolegy přijel do Říše a pomohl vybudovat magické učení do podoby jaké ho známe dnes. Vycvičili dostatek schopných mágů, na podporu spojených císařových vojsk, a postavili se nespočetným hordám chaosu.
Byla to veliká válka, ale o tom je jiná historie. Teclis odjel domů a z těch několika přeživších mágů se stali mistři v čarování.
Protože lidská mysl není schopna vnímat proudy chaosu v celém spektru, vytvořil Teclis osm magických směrů, tak aby je lidé zvládli, kdy každý mág byl schopen ovládnout právě jen jeden. Zjednodušeně se jim říká barevná magie, ale k té se vrátím později. Předstupeň této barevné magie je tzv. bojová, vycházející z lidských drobných kouzel. Každé kouzlo potřebuje ingredience a samozřejmě dostatek mágů, ty už zmiňovat nebudu, jsou potřeba vždy.
Jedná se o klasická fantasy kouzla, ne vždy nutně bojová. Je mezi nimi léčení, levitování, magický most apod. Ingredience jsou spíše dostupné, ale na některé je potřeba takové lahůdky jako krev démona, skalp obra, kus dračí šupiny apod. nesehnatelné šílenosti.
P.S. k zbrojím. Kouzelníci můžou klidně nosit zbroj, docela hodně to zvedá cenu kouzla v mázích, ale když chce někdo pobíhat v rytířské zbroji, tak klidně může a i to jedno kouzlo zvládne.
Byla to veliká válka, ale o tom je jiná historie. Teclis odjel domů a z těch několika přeživších mágů se stali mistři v čarování.
Protože lidská mysl není schopna vnímat proudy chaosu v celém spektru, vytvořil Teclis osm magických směrů, tak aby je lidé zvládli, kdy každý mág byl schopen ovládnout právě jen jeden. Zjednodušeně se jim říká barevná magie, ale k té se vrátím později. Předstupeň této barevné magie je tzv. bojová, vycházející z lidských drobných kouzel. Každé kouzlo potřebuje ingredience a samozřejmě dostatek mágů, ty už zmiňovat nebudu, jsou potřeba vždy.
Jedná se o klasická fantasy kouzla, ne vždy nutně bojová. Je mezi nimi léčení, levitování, magický most apod. Ingredience jsou spíše dostupné, ale na některé je potřeba takové lahůdky jako krev démona, skalp obra, kus dračí šupiny apod. nesehnatelné šílenosti.
P.S. k zbrojím. Kouzelníci můžou klidně nosit zbroj, docela hodně to zvedá cenu kouzla v mázích, ale když chce někdo pobíhat v rytířské zbroji, tak klidně může a i to jedno kouzlo zvládne.
Osobně se mi víc líbí magie v 2. edici. Magenergie není potřeba, kouzelník kouzlí, jak hodně chce. Jen je vždycky šance, že se něco zvrtne - dostane bod šílenství, případně se dostaví manifestace chaosu (což se může projevit mírně, jako že zžlukne mléko v okolí, nebo o něco závažněji, třeba že se vyvolá skupinka bojechtivých démonů).
Hodně se mi líbí, že magie pomalu mění toho, kdo ji používá. Vždy při neúspěchu je šance, že proud magie kouzelníka trochu pozmění. A tak mágové proudů zlata mohou začít mluvit plechovým hlasem, případně při pohybu vrzat. Šedý proud začne v okolí kouzelníka zhasínat svíčky, hnědý způsobí, že mu začnou růst drápy, popřípadě začne mít neodolatelné nutkání začít chodit bos apod.
Hodně se mi líbí, že magie pomalu mění toho, kdo ji používá. Vždy při neúspěchu je šance, že proud magie kouzelníka trochu pozmění. A tak mágové proudů zlata mohou začít mluvit plechovým hlasem, případně při pohybu vrzat. Šedý proud začne v okolí kouzelníka zhasínat svíčky, hnědý způsobí, že mu začnou růst drápy, popřípadě začne mít neodolatelné nutkání začít chodit bos apod.
No, mě se zase líbí víc ta první :-). Ten feeling, kdy jde v podstatě o renesanční svět, s tím, že kdesi v lesích prý řádí zelenokožci, ale nikdo je pořádně neviděl. Kdy ten šílený učenec z univerzity se prý zbláznil a prý se mu na čele objevilo další oko, nepovídejte, opravdu, soused to viděl. Takhle to na mě působí.
Dvojka se mi jeví tak nějak komixově, ale...
...ale pravidlově je asi vychytanější, když tak mě oprav, už si to nepamatuju přesně. Je fajn, že rozdělili talenty a dovednosti. Růst o +5% se mi zdá taky lepší než o deset. Mám pocit, že jsou tam už všechny vlastnosti v procentech, taky fajn. A magie se hází na WP, že? Což je podle mě lepší než mágy, plus to co píšeš.
Ona dvojka vznikla shrnutím fanouškovských pravidel, mimo jiné z Warpstoneu, myslím. A vychází z ní Dark Heresy, který jsme teprve před chvílí dohráli.
Dvojka se mi jeví tak nějak komixově, ale...
...ale pravidlově je asi vychytanější, když tak mě oprav, už si to nepamatuju přesně. Je fajn, že rozdělili talenty a dovednosti. Růst o +5% se mi zdá taky lepší než o deset. Mám pocit, že jsou tam už všechny vlastnosti v procentech, taky fajn. A magie se hází na WP, že? Což je podle mě lepší než mágy, plus to co píšeš.
Ona dvojka vznikla shrnutím fanouškovských pravidel, mimo jiné z Warpstoneu, myslím. A vychází z ní Dark Heresy, který jsme teprve před chvílí dohráli.
Mluvil jsem o magii, jako setting se mi taky víc líbí první edice, dvojka už je víc militantnější (ale těžko soudit, z první edice jsem četl jen Enemy within). Ale není o nic míň drsná.
Rozdělení talentů a skillů je fajn. Ten růst o 5 % není nic extra, ono tě to moc neposílí. Ale to je hold problém WFRP, že základní hodnoty jsou dost podprůměrné, takže je velká šance zbrblat i nehrdinské věci.
Magie není na WP. Házíš tolika desetistěnkama, kolik máš hodnotu magie (učedník má 1, velmistr 4) a snažíš se jejich součtem přehodit vyvolávací obtížnost (nejnižší je asi 4, ty nejtěžší mají něco přes 20). Vždy když hodíš dvě či více stejných čísel, vyvolá se manifstace chaosu (čím víc stejných čísel, tím horší). Ingredience nejsou potřeba, jen ti zvyšují šanci na úspěch.
Osobně jsem teď zvědavej na Zweihander, který by mi měl přijít v prosinci. Slibovali, že vyřeší problémy prvních dvou edic, přičemž zůstanou věrni atmosféře hry, tak uvidíme.
Rozdělení talentů a skillů je fajn. Ten růst o 5 % není nic extra, ono tě to moc neposílí. Ale to je hold problém WFRP, že základní hodnoty jsou dost podprůměrné, takže je velká šance zbrblat i nehrdinské věci.
Magie není na WP. Házíš tolika desetistěnkama, kolik máš hodnotu magie (učedník má 1, velmistr 4) a snažíš se jejich součtem přehodit vyvolávací obtížnost (nejnižší je asi 4, ty nejtěžší mají něco přes 20). Vždy když hodíš dvě či více stejných čísel, vyvolá se manifstace chaosu (čím víc stejných čísel, tím horší). Ingredience nejsou potřeba, jen ti zvyšují šanci na úspěch.
Osobně jsem teď zvědavej na Zweihander, který by mi měl přijít v prosinci. Slibovali, že vyřeší problémy prvních dvou edic, přičemž zůstanou věrni atmosféře hry, tak uvidíme.
Já myslel spíš vizuální vzhled, protože pravidlově, je to v podstatě stejné. A ta drsnost je asi dána tím posunem v čase, kdy 2.ed. je o začínajícím boji. Což je zase pěkné, jelikož je tam nějaký vývoj, což často nebývá.
ad magie) tak to je stejný jako v Dark Heresy.
ad pravděpodobnosti) no, my si to nastavili tak, že testy se dělali ve stresových situacích. Pár příkladů: máš elfštinu a překládáš knihu - jestliže na to máš dost času, tak si v podstatě neházíš, maximálně kvůli fatalu (96+), kdy by jsi to nepřeložil. Když máš časový limit, do půlnoci musíš najít jak zabít démona, házíš si na Int. a uvidí se, jestli to postava zvládne. Jedeš vozem, máš dovednost - v poho, jedeš rychle, hodíš si jestli nepadne fatal, jedeš v honičce s mutanty - házíš normálně na řízení vozu., atd. Takže nás ty vlastnosti tolik netrápili.
A ještě jsem si vzpomněl - na nabití pistole v klidu jsme si neházeli, to jsme seděli na pařezu a připravovali zbraně a soustředili se. Když jsi začal bojovat, tak to byla jiná, na nabití pěkně hodit a začal to být mazec :-)
Já osobně moc o změnu pravidel nestojím, jelikož mi vyhovují. Super je ta spousta mentálních vlastností (Inteligence, síla vůle, družnost, chladnokrevnost), které krásně fungují, mimo jiné, v boji, kdy krásně určíš kdo uteče kdo to vydrží apod., a to hlavně u nepřátel. Takže boje nejsou jen o tom vyhladit nepřítele. A myslím, že ve dvojce těch vlastností není ani tolik, ale funguje to stejně.
ad magie) tak to je stejný jako v Dark Heresy.
ad pravděpodobnosti) no, my si to nastavili tak, že testy se dělali ve stresových situacích. Pár příkladů: máš elfštinu a překládáš knihu - jestliže na to máš dost času, tak si v podstatě neházíš, maximálně kvůli fatalu (96+), kdy by jsi to nepřeložil. Když máš časový limit, do půlnoci musíš najít jak zabít démona, házíš si na Int. a uvidí se, jestli to postava zvládne. Jedeš vozem, máš dovednost - v poho, jedeš rychle, hodíš si jestli nepadne fatal, jedeš v honičce s mutanty - házíš normálně na řízení vozu., atd. Takže nás ty vlastnosti tolik netrápili.
A ještě jsem si vzpomněl - na nabití pistole v klidu jsme si neházeli, to jsme seděli na pařezu a připravovali zbraně a soustředili se. Když jsi začal bojovat, tak to byla jiná, na nabití pěkně hodit a začal to být mazec :-)
Já osobně moc o změnu pravidel nestojím, jelikož mi vyhovují. Super je ta spousta mentálních vlastností (Inteligence, síla vůle, družnost, chladnokrevnost), které krásně fungují, mimo jiné, v boji, kdy krásně určíš kdo uteče kdo to vydrží apod., a to hlavně u nepřátel. Takže boje nejsou jen o tom vyhladit nepřítele. A myslím, že ve dvojce těch vlastností není ani tolik, ale funguje to stejně.
Nj, ale to je právě ono. Máš honičku s vozy, chceš se proplížit přes stráž, padělat dopis, přelézt zeď a spoustu dalších věcí, ale i když je to věc naprosto jednoduchá, jakou by měl zvládnout i nýmand, (+20 %), tak pořád máš tak 50-70 % šanci, že se podaří.
Takže taky to většinou nějak obehráváme, případně dávám bonusy z milosti.
Ale to je asi jediný velký mínus hry.
Takže taky to většinou nějak obehráváme, případně dávám bonusy z milosti.
Ale to je asi jediný velký mínus hry.
To máš pravdu :-)
Ale teď zpátky k magii:
Magie živlů (Elementalism) - jak už název napovídá, jedná se o schopnost ovládat čtyři přírodní živly. Ačkoliv se jedná o čistě lidskou magii, patří mezi ty, jenž lidé zvládli na vyšší úrovni (oprášil jsem si, to co jsem zapomněl, takže nejen drobná magie je lidská). Nejsou v ní žádná ultimátní kouzla, ale rozhodně se nedá nazvat primitivní. Lidé ji zdokonalují už tisíc let. I sám Teclis vyjádřil uznání, když se s elementalisty setkal. Nicméně opravil jejich chybné teorie ohledně magie, což nakonec vedlo k rozštěpení elementalistů na dvě frakce, ty, kteří přijali Teclisovi opravy, a ty, jenž je odmítli. Jelikož šlo však jen o teoretickou magii, praktická kouzla se nezměnila.
Na všechna kouzla jsou potřeba ingredience, tak jen aby jste měli představu, a vězte, že Říše je relativně bezpečná a příšer prostá země. Oni, také ti elementálové jsou dost mocní:
El. vzduchu - křídlo grifa
El. země - pařát baziliška
El. ohně - srdce draka
El. vody - obří améba
A ještě
Otrava vzduchu - pukavec
Poboř zeď - štítná žláza obra
Dýchání pod vodou - jikry
Uhas oheň - krapet vody
Ale teď zpátky k magii:
Magie živlů (Elementalism) - jak už název napovídá, jedná se o schopnost ovládat čtyři přírodní živly. Ačkoliv se jedná o čistě lidskou magii, patří mezi ty, jenž lidé zvládli na vyšší úrovni (oprášil jsem si, to co jsem zapomněl, takže nejen drobná magie je lidská). Nejsou v ní žádná ultimátní kouzla, ale rozhodně se nedá nazvat primitivní. Lidé ji zdokonalují už tisíc let. I sám Teclis vyjádřil uznání, když se s elementalisty setkal. Nicméně opravil jejich chybné teorie ohledně magie, což nakonec vedlo k rozštěpení elementalistů na dvě frakce, ty, kteří přijali Teclisovi opravy, a ty, jenž je odmítli. Jelikož šlo však jen o teoretickou magii, praktická kouzla se nezměnila.
Na všechna kouzla jsou potřeba ingredience, tak jen aby jste měli představu, a vězte, že Říše je relativně bezpečná a příšer prostá země. Oni, také ti elementálové jsou dost mocní:
El. vzduchu - křídlo grifa
El. země - pařát baziliška
El. ohně - srdce draka
El. vody - obří améba
A ještě
Otrava vzduchu - pukavec
Poboř zeď - štítná žláza obra
Dýchání pod vodou - jikry
Uhas oheň - krapet vody
pivolil píše:
Nj, ale to je právě ono. Máš honičku s vozy, chceš se proplížit přes stráž, padělat dopis, přelézt zeď a spoustu dalších věcí, ale i když je to věc naprosto jednoduchá, jakou by měl zvládnout i nýmand, (+20 %), tak pořád máš tak 50-70 % šanci, že se podaří.
Z těch nepříliš mnoha her co jsem v tom (myšleno WFRP 2e a Rogue Trader) odehrál mi přišlo, že ty pravděpodobnosti jsou jednak nastavené do krizových situací (tj. počítá se, že se bude házet na přelézání zdi když postavy pronásledují skaveni, nikoli když na to mají celý den), a že neúspěchy je potřeba interpretovat spíš jako komplikace než "tvrdá" selhání (přelezete, ale jeden z nich pořád stihne vystřelit na posledního z vás). A případné bonusy za popisy jsou tady pro hráče o to lákavější.
Hmm, byli už někde v 1e skaveni?
Nj, ale to je právě ono. Máš honičku s vozy, chceš se proplížit přes stráž, padělat dopis, přelézt zeď a spoustu dalších věcí, ale i když je to věc naprosto jednoduchá, jakou by měl zvládnout i nýmand, (+20 %), tak pořád máš tak 50-70 % šanci, že se podaří.
Z těch nepříliš mnoha her co jsem v tom (myšleno WFRP 2e a Rogue Trader) odehrál mi přišlo, že ty pravděpodobnosti jsou jednak nastavené do krizových situací (tj. počítá se, že se bude házet na přelézání zdi když postavy pronásledují skaveni, nikoli když na to mají celý den), a že neúspěchy je potřeba interpretovat spíš jako komplikace než "tvrdá" selhání (přelezete, ale jeden z nich pořád stihne vystřelit na posledního z vás). A případné bonusy za popisy jsou tady pro hráče o to lákavější.
Hmm, byli už někde v 1e skaveni?
Jop, skaveni určitě byli v Lichemasterovi. A pokud si dobře pamatuju, tak se i mihnou v The Death on The Reik.
Skaveni byli, mají i svou magii, určitě se k tomu dostanu, ale teď bohužel nemám čas
Rok se s rokem sešel, téměř :-) a jsem tu zas. Určitě nebudu ubulený a snad ani kousavý ohledně ostatních RPG, ale to slíbit nemůžu. Tak tedy k WFRP.
Přeskočil bych ostatní směry magie, je to v podstatě stejné jako v jiných hrách. Zmíním jen drobnosti.
Právě zajímavá je Démonologie a Nekromancie. Díky tomu, že se nemusíte učit hned celý směr kvůli jednomu kouzlu, je přechod na některé z temných učení snadný a lépe vysvětlitelný, a to i v rámci přerodu při hraní. Oba tyto směry s sebou nesou postupně se zhoršující známky určitého učení. A tak hrdina, který na sebe vezme úlohu vyvolat démona, kvůli pomoci někomu jinému, snadno propadne kouzlu tohoto, v podstatě jednoduchého, směru magie.
I magií nedotčení jedinci, mají díky různým grimoárům přístup k těmto směrům.
Vše je ošetřeno jednoduchými pravidly a jako PJ se snažíte k něčemu takovému postavy nasměrovat, oživí to hru. O tom, ale níže.
Přešel bych hlavně k tomu co dělá podle mě Warhammer Warhammerem. A to je náboženství.
V naší ateistické zemičce (díky bohu), alespoň podle netu, se moc hraní náboženství nenosí :-) Ještě bych rád upozornil, že osobně jsem ateista, v běžném chápání toho slova, i když díky posledním událostem značně militantní. Každopádně nechci jakkoliv řešit reálná náboženství či boha/y, jsou mi u ryti. Případné urážky jsou čistě neúmyslné.
Ve WFRP, které, jak zmíněno kdesi výše, paroduje náš svět, je i náboženství neoddělitelnou součástí života. Stejně jako jiná RPG i zde je bohatý panteon, ale postupně se vycizeloval zhruba v následující: Hlavním bohem Říše je Sigmar Kladivonoš. Ten před 2500 lety Říši sjednotil a po té co se ztratil v Hraničních horách, když po letech vracel trpasličí kladivo, byl prohlášen za svatého a postupně za boha.
Jeho konkurentem je Ulrick, starý bůh, ve kterého věřil i Sigmar, prý. A už tu máme spor dvou náboženských frakcí, svými následky velice podobný sporu protestantů a katolíků. Boje mezi říšskými šlechtici různých vyznání nejsou neobvyklé.
A je velice zábavné, sledovat jak se půl sehrávky hráči dohadují o náboženství a odvozují od toho své další jednání. Díky podobnosti s reálným světem to dostává i relativně zlověstný nádech, Včetně vykonstruovaných inkvizičních procesů, apod.
Díky absenci přesvědčení je na každé postavě/hráči jak se s vlivem náboženství a jeho fanatiků vyrovná. Ono v pravidlech přesvědčení je, ale nikdy jsme na něj nehráli a snad je to v jakýchsi dodatkových textech doporučeno.
K tomuto nehezkému konfliktu se připojuje ještě nekonečný (i když už skončil, viz GW historie) boj dobra se zlem.
Ti zlý jsou zde bohové chaosu (ano, pro potěchu zdejší komunity musím přiznat, že jde o kopii původního konfliktu z DnD). I když jak zmínilo mnoho učenců, chaos není zlí, je to chaos. A ano jsou zde i bohové zákona, ale opět během let (a staletí) se panteon poněkud pozměnil. Původní bohy pak někdy vypíši, ale to není zajímavé. Takže nám zbyli bohové, kteří i skvěle zastupují peklo (to ta podobnost s reálným náboženstvím).
KHORNE - bůh krve, násilí a válek. Jeho následovníci jsou povětšinou tupí válečníci. Není to příliš nebezpečný bůh, není moc záludný a jen výjimečně netropí v civilizovaném světě více problémů. Ale být nejsilnější je vždycky fajn a často jsou jeho vyznavači imunní k magii. KREV PRO BOHA KRVE, LEBKY PRO TRŮN Z LEBEK.
NURGLE - bůh nemocí, rozkladu a úpadku. Vypadá odpudivě, ale jen on dokáže stoprocentně zajistit nesmrtelnost, vyléčit jakoukoliv nemoc (a hlavně způsobit)a mimo jiné má rád lenochy a je ochoten je podporovat. Jeho následovníci jsou snadno poznat, ale zabít je, je o to složitější. Hlavně to nejsou žádné tupé loutky, ale často vysoce postavení muži Říše.
TZEENTCH - pán osudu, měnič cest, velký plánovač. Tzeentch je velice nebezpečný, protože je záludný. Je to i pán magie a kdo chce získat neuvěřitelnou moc a snadnou cestu k magii obrací se na něj. Není těžké padnout do jeho osidel, zvlášť pro kouzelníky a různé intrikáře. Je samozřejmé, že jeho následovníci budou velkým oříškem pro inkvizici. Mám podezření, že moje žena je jeho kultistkou.
SLAANESH - temný princ, princ potěchy, pán chlípností, princ dokonalosti. To co je pro učence Tzeentch, to je pro ostatní Slaanesh. Jeho vyznavači jsou velice špatně poznat, často jsou to krásní a dokonalí lidé. Chcete-li mít úspěch u opačného pohlaví, tedy u kohokoliv nezávisle na pohlaví, obraťte se na Slaaneshe. Opět i u něj jsou jeho následovníci spíše bohatí a vlivní lidé. Podle mě ovládl náš svět právě Slaanesh.
Je pěkné lákat hráče zjednodušením jejich pátrání, právě nastrkáváním kultistů, jenž jim mohou pomoci. Víra v některého z bohů vás samozřejmě poznamenává stejně jako démonologie či nekromancie (se kterými vám ostatně ochotně pomohou)a ne všechny mutace jsou k zahození, otázka je co s vámi udělá okolní svět, když na ně přijde. Jak jsem zmiňoval, nejedná se o žádný tolerantní svět.
A pravidla: můžete žádat od bohů cokoliv. Padne-li vám 1% máte to nějak splněno. Když budete skládat hezké modlitby můžete se dostat až na 5%. No a vzývat bohy chaosu je o něco snadnější.
Bohové chaosu mají hezké obrázky, určitě si je zájemci zvládnou vygůglit
Přeskočil bych ostatní směry magie, je to v podstatě stejné jako v jiných hrách. Zmíním jen drobnosti.
Právě zajímavá je Démonologie a Nekromancie. Díky tomu, že se nemusíte učit hned celý směr kvůli jednomu kouzlu, je přechod na některé z temných učení snadný a lépe vysvětlitelný, a to i v rámci přerodu při hraní. Oba tyto směry s sebou nesou postupně se zhoršující známky určitého učení. A tak hrdina, který na sebe vezme úlohu vyvolat démona, kvůli pomoci někomu jinému, snadno propadne kouzlu tohoto, v podstatě jednoduchého, směru magie.
I magií nedotčení jedinci, mají díky různým grimoárům přístup k těmto směrům.
Vše je ošetřeno jednoduchými pravidly a jako PJ se snažíte k něčemu takovému postavy nasměrovat, oživí to hru. O tom, ale níže.
Přešel bych hlavně k tomu co dělá podle mě Warhammer Warhammerem. A to je náboženství.
V naší ateistické zemičce (díky bohu), alespoň podle netu, se moc hraní náboženství nenosí :-) Ještě bych rád upozornil, že osobně jsem ateista, v běžném chápání toho slova, i když díky posledním událostem značně militantní. Každopádně nechci jakkoliv řešit reálná náboženství či boha/y, jsou mi u ryti. Případné urážky jsou čistě neúmyslné.
Ve WFRP, které, jak zmíněno kdesi výše, paroduje náš svět, je i náboženství neoddělitelnou součástí života. Stejně jako jiná RPG i zde je bohatý panteon, ale postupně se vycizeloval zhruba v následující: Hlavním bohem Říše je Sigmar Kladivonoš. Ten před 2500 lety Říši sjednotil a po té co se ztratil v Hraničních horách, když po letech vracel trpasličí kladivo, byl prohlášen za svatého a postupně za boha.
Jeho konkurentem je Ulrick, starý bůh, ve kterého věřil i Sigmar, prý. A už tu máme spor dvou náboženských frakcí, svými následky velice podobný sporu protestantů a katolíků. Boje mezi říšskými šlechtici různých vyznání nejsou neobvyklé.
A je velice zábavné, sledovat jak se půl sehrávky hráči dohadují o náboženství a odvozují od toho své další jednání. Díky podobnosti s reálným světem to dostává i relativně zlověstný nádech, Včetně vykonstruovaných inkvizičních procesů, apod.
Díky absenci přesvědčení je na každé postavě/hráči jak se s vlivem náboženství a jeho fanatiků vyrovná. Ono v pravidlech přesvědčení je, ale nikdy jsme na něj nehráli a snad je to v jakýchsi dodatkových textech doporučeno.
K tomuto nehezkému konfliktu se připojuje ještě nekonečný (i když už skončil, viz GW historie) boj dobra se zlem.
Ti zlý jsou zde bohové chaosu (ano, pro potěchu zdejší komunity musím přiznat, že jde o kopii původního konfliktu z DnD). I když jak zmínilo mnoho učenců, chaos není zlí, je to chaos. A ano jsou zde i bohové zákona, ale opět během let (a staletí) se panteon poněkud pozměnil. Původní bohy pak někdy vypíši, ale to není zajímavé. Takže nám zbyli bohové, kteří i skvěle zastupují peklo (to ta podobnost s reálným náboženstvím).
KHORNE - bůh krve, násilí a válek. Jeho následovníci jsou povětšinou tupí válečníci. Není to příliš nebezpečný bůh, není moc záludný a jen výjimečně netropí v civilizovaném světě více problémů. Ale být nejsilnější je vždycky fajn a často jsou jeho vyznavači imunní k magii. KREV PRO BOHA KRVE, LEBKY PRO TRŮN Z LEBEK.
NURGLE - bůh nemocí, rozkladu a úpadku. Vypadá odpudivě, ale jen on dokáže stoprocentně zajistit nesmrtelnost, vyléčit jakoukoliv nemoc (a hlavně způsobit)a mimo jiné má rád lenochy a je ochoten je podporovat. Jeho následovníci jsou snadno poznat, ale zabít je, je o to složitější. Hlavně to nejsou žádné tupé loutky, ale často vysoce postavení muži Říše.
TZEENTCH - pán osudu, měnič cest, velký plánovač. Tzeentch je velice nebezpečný, protože je záludný. Je to i pán magie a kdo chce získat neuvěřitelnou moc a snadnou cestu k magii obrací se na něj. Není těžké padnout do jeho osidel, zvlášť pro kouzelníky a různé intrikáře. Je samozřejmé, že jeho následovníci budou velkým oříškem pro inkvizici. Mám podezření, že moje žena je jeho kultistkou.
SLAANESH - temný princ, princ potěchy, pán chlípností, princ dokonalosti. To co je pro učence Tzeentch, to je pro ostatní Slaanesh. Jeho vyznavači jsou velice špatně poznat, často jsou to krásní a dokonalí lidé. Chcete-li mít úspěch u opačného pohlaví, tedy u kohokoliv nezávisle na pohlaví, obraťte se na Slaaneshe. Opět i u něj jsou jeho následovníci spíše bohatí a vlivní lidé. Podle mě ovládl náš svět právě Slaanesh.
Je pěkné lákat hráče zjednodušením jejich pátrání, právě nastrkáváním kultistů, jenž jim mohou pomoci. Víra v některého z bohů vás samozřejmě poznamenává stejně jako démonologie či nekromancie (se kterými vám ostatně ochotně pomohou)a ne všechny mutace jsou k zahození, otázka je co s vámi udělá okolní svět, když na ně přijde. Jak jsem zmiňoval, nejedná se o žádný tolerantní svět.
A pravidla: můžete žádat od bohů cokoliv. Padne-li vám 1% máte to nějak splněno. Když budete skládat hezké modlitby můžete se dostat až na 5%. No a vzývat bohy chaosu je o něco snadnější.
Bohové chaosu mají hezké obrázky, určitě si je zájemci zvládnou vygůglit
Pro přispívání do diskuse se musíš přihlásit (zapomenuté heslo). Pokud účet nemáš, registrace trvá půl minuty a 5 kliknutí.
